„Musíš odsud odejít“
Autor žije ve městě Antofagasta v Chile.
Navzdory mým obavám ze stěhování do severní části Chile, se nakonec tato pouštní oblast stala naší zaslíbenou zemí.
Fotografie města Concepción v Chile, Getty Images
Když jsem v Knize Mormonově četl o tom, jak Nefi vždy podporoval svého vizionářského otce, došel jsem k závěru, že většina mladých v Církvi je nejspíš jako Nefi. Když však naše rodina došla k rozhodnutí, že se musíme přestěhovat do pouště, cítil jsem se spíše jako Laman a Lemuel. Nechtěl jsem opustit náš domov.
Stejně jako Nefi a jeho bratři jsem byl i já „zrozen z dobrých rodičů“ (1. Nefi 1:1). Oba moji rodiče vstoupili do Církve jako dospívající a moje maminka čekala na tatínka, zatímco sloužil na misii. Byli aktivními a pracovitými členy Církve.
Když jsem byl na střední škole, došlo v oblasti chilské provincie Concepción, kde jsme žili, ke zpomalení ekonomiky. Vzrostla nezaměstnanost a tatínkovi se nedařilo najít práci. Nakonec ji začal hledat i mimo město.
Jeho hledání ho přivedlo na sever, do města Calama v chilské hornické oblasti. Tatínek je konstruktérem, a tak tam našel dobrou práci. Byl však sám a daleko. Viděli jsme ho jen tehdy, když si mohl dovolit zaplatit 32hodinovou cestu autobusem domů.
Po několika letech, kdy jsem tatínka vídával jen dvakrát či třikrát do roka, měla maminka pocit, že nastal čas na změnu. Rodiče došli k závěru, že se na sever musí přestěhovat i zbytek rodiny.
Musíme být s tatínkem
Můj mladší bratr neměl se stěhováním žádný problém. A moje starší sestra, která studovala na vysoké škole, pro mě byla dobrým příkladem.
„Obětuji svá studia,“ řekla. „Musíme být s tatínkem.“
Všichni rozhodnutí přestěhovat se podpořili – kromě mě. I já jsem chtěl být s tatínkem, ale zdráhal jsem se něco změnit a přinést osobní oběti. Měl jsem doma své kamarády, znal jsem dobře naše město, byl jsem spokojen se svým životním stylem a chtěl jsem v Concepción studovat vysokou školu. Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych maminku přesvědčil, že se stěhovat nemáme.
Nakonec maminka řekla: „Synu, tvůj otec je sám. Přeje si, abychom byli s ním. Kéž bys to pochopil, ale jsi příliš zahleděný do sebe.“ Pak mě ujistila: „I tam budeme mít mnoho příležitostí.“
V srdci jsem věděl, že má pravdu – ale rozumově jsem o tom přesvědčen nebyl. V té době jsem neměl silné svědectví, ale rozhodl jsem se, že se o to, zda se mám s rodinou přestěhovat, pomodlím. Získal jsem jasnou odpověď: „Musíš odsud odejít.“ Byl jsem z toho smutný, ale řekl jsem rodičům, že se stěhováním souhlasím.
Kde jsou stromy?
Concepción je zelená oblast s mnoha stromy. Každý rok tam spadne až 130 cm srážek. V Antofagastě, městě nedaleko Calamy, kam jsme se stěhovali, spadne za rok jen 0,25 cm srážek.
Tím, co mě na celém stěhování děsilo nejvíce, byla samotná cesta. Když jsem cestou na sever z autobusu sledoval, jak se zelená mění v hnědou, byl jsem sklíčený a zoufalý. Říkal jsem si: „Kde jsou stromy? Kde jsou krávy na pastvinách?“ To jediné, co jsem viděl, byla hlína, kameny a kopce.
Koneckonců, severní Chile je poušť, tak co jiného bych mohl čekat? Vzpomněl jsem si, jak se cítili Laman a Lemuel, když Lehiova rodina odešla ze země svého dědictví a vydala se do pustiny.
Když jsme dorazili do Antofagasty, měl jsem mnoho obav. Jaké to bude, když si nenajdu žádné kamarády? Jaké to bude, když si na novou oblast nezvyknu? Jaké to bude, když se nenaplní mé naděje ohledně budoucnosti?
Nakonec jsem ale poznal, že mé obavy nebyly na místě. Maminka měla pravdu, když říkala, že nás čeká mnoho příležitostí – obzvláště příležitostí duchovních.
Než jsme se přestěhovali, nebylo evangelium v mém životě prioritou. Pán pro mne nebyl na prvním místě. Ale v Antofagastě mi do života vstoupili lidé, kteří mi pomohli vidět nádheru evangelia. Získal jsem pomoc od skvělých vedoucích kněžství. Našel jsem si přátele, kterých si dodnes velmi cením. Můj duchovní život se zcela změnil.
Sergio s přáteli v institutu.
Jsem vděčný, že jsem maminku uposlechl. Jsem vděčný, že Pán odpověděl na mou modlitbu. Jsem vděčný, že jsem našel odvahu přestěhovat se s rodinou na sever.
Zde v poušti jsem učinil změny, které mi pomohly stát se tím, kým jsem dnes. Zde jsem se zavázal, že plně přijmu evangelium, budu sloužit na misii, uzavřu sňatek v chrámu a zasvětím život Pánu. Zde jsem se rozhodl, že již nechci být jako Laman a Lemuel.
Pro naši rodinu se nakonec pustina stala naší zaslíbenou zemí.