Kapitola 1
Shromážděte výpravu
Tisíce Svatých posledních dnů utichly, když velkým shromažďovacím sálem v přízemí téměř dokončeného chrámu Nauvoo zazněl hlas Lucy Mack Smithové.
Bylo dopoledne 8. října 1845, třetího a posledního dne podzimní konference Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Lucy s vědomím toho, že už nebude mít mnoho příležitostí ke Svatým promluvit – a to hlavně nyní, kdy se chystali Nauvoo opustit a vydat se do nového domova daleko na západ – hovořila s mocí, která dalece přesahovala schopnosti jejího slabého, sedmdesátiletého těla.
„Dvaadvacátého září uplynulo od doby, kdy Joseph vyzvedl desky ze země, osmnáct let,“ svědčila, „a minulé pondělí to bylo osmnáct let, co Joseph Smith, prorok Páně –“1
Odmlčela se při vzpomínce na Josepha, svého umučeného syna. Svatí v místnosti již věděli o tom, jak ho anděl Páně dovedl ke svazku zlatých desek ukrytých v zemi na pahorku, který se jmenoval Kumora. Věděli, že Joseph tyto desky přeložil darem a mocí Boží a záznam vydal pod názvem Kniha Mormonova. Ale kolik Svatých v onom shromažďovacím sále ho skutečně znalo?
Lucy si stále vybavovala, jak jí Joseph, kterému tehdy bylo pouhých jednadvacet let, poprvé řekl, že mu Bůh svěřil zmíněné desky. Byla tehdy celé dopoledne plná úzkosti, protože se strachovala, že se z pahorku vrátí s prázdnýma rukama, tak jako o čtyři roky dříve. Ale když dorazil, rychle ji uklidnil. „Neznepokojuj se,“ řekl. „Vše je v pořádku.“ Poté jí na důkaz toho, že se mu záznam podařilo získat, podal překladatele zabalené v šátku, které mu Pán poskytl, aby desky mohl přeložit.
Tehdy byla věřících jen hrstka, a většina z nich patřila ke členům rodiny Smithových. Nyní žilo v illinoiském Nauvoo, kde se Církev shromažďovala posledních šest let, více než jedenáct tisíc Svatých ze Severní Ameriky i z Evropy. Někteří z nich byli v Církvi noví a neměli příležitost setkat se s Josephem ani s jeho bratrem Hyrumem předtím, než v červnu roku 1844 tyto dva muže zastřelil rozlícený dav.2 To byl důvod, proč Lucy chtěla o zemřelém hovořit. Chtěla předtím, než Svatí odejdou, svědčit o Josephově prorockém povolání a o roli, kterou její rodina hrála při Znovuzřízení evangelia.
Déle než měsíc podpalovaly tlupy samozvanců v blízkých osadách domy a podniky Svatých. Mnohé rodiny ve strachu o život uprchly do relativně bezpečného Nauvoo. Tlupy samozvanců však týden za týdnem sílily a byly čím dál tím lépe organizované, a tak mezi nimi a Svatými brzy propukly ozbrojené šarvátky. Vláda Illinois ani vláda Spojených států zatím nepodnikly k ochraně práv Svatých žádné kroky.3
Vedoucí Církve pod dojmem toho, že je jen otázkou času, než tyto tlupy samozvanců napadnou Nauvoo, vyjednali křehké příměří, přičemž byli nuceni souhlasit s tím, že Svatí do jara kraj opustí.4
Brigham Young a ostatní členové Kvora Dvanácti apoštolů se na základě božského zjevení chystali přesunout Svaté o více než tisíc mil (1 600 kilometrů) dál na západ, až za Skalisté hory, kousek za hranice Spojených států. Dvanáct jakožto předsedající kvorum Církve oznámilo Svatým toto rozhodnutí prvního dne podzimní konference.
„Pán má v úmyslu odvést nás někam, kde budeme mít širší pole působnosti,“ uvedl apoštol Parley Pratt, „a kde se budeme moci těšit ryzím zásadám svobody a rovnoprávnosti.“5
Lucy si byla vědoma toho, že by jí Svatí pomohli toto putování překonat, kdyby se rozhodla jít. Zjevení Svatým přikazovala, aby se shromáždili na jednom místě, a Dvanáct bylo rozhodnuto, že vůli Páně uskuteční. Lucy však byla stará a domnívala se, že už jí mnoho času nezbývá. Po smrti si přála být pohřbena v Nauvoo poblíž Josepha, Hyruma a dalších zesnulých členů rodiny, včetně svého manžela, Josepha Smitha staršího.
Kromě toho většina z žijících členů její rodiny zůstávala v Nauvoo. Její jediný žijící syn, William, byl členem Kvora Dvanácti, avšak zavrhl jeho vedení a odmítl jít na západ. Její tři dcery – Sophronia, Katharine a Lucy – rovněž zůstávaly. Stejně tak její snacha Emma, vdova po prorokovi.
Když Lucy promlouvala ke shromážděným, naléhala na své posluchače, aby si s cestou, která je čeká, nedělali starosti. „Neztrácejte odvahu a neříkejte, že nemůžete sehnat vozy a potřebné věci,“ řekla. Její vlastní rodina splnila, navzdory chudobě a pronásledování, přikázání Páně vydat Knihu Mormonovu. Vyzvala přítomné, aby naslouchali svým vedoucím a chovali se dobře jeden k druhému.
„Jak říká Brigham, musíte být všichni čestní, jinak se tam nedostanete,“ uvedla. „Pokud se budete hněvat, budete mít potíže.“
Lucy dále hovořila o své rodině, o strašlivém pronásledování, kterým trpěli v Missouri a v Illinois, a o zkouškách, které Svaté čekaly. „Modlím se, aby Pán požehnal vedoucím Církve, bratru Brighamovi a všem ostatním,“ řekla. „Až odejdu do jiného světa, přeji si, abych se tam s vámi všemi setkala.“6
V lednu roku 1846 se Brigham často scházel s Kvorem Dvanácti a s Radou padesáti, což byla organizace, která dohlížela na časné záležitosti království Božího na zemi, aby spolu naplánovali co možná nejlepší a nejrychlejší evakuaci Nauvoo a určili nové místo, kde se budou moci Svatí shromažďovat. Heber Kimball, jeden z apoštolů, navrhl, aby odvedli na západ malou výpravu Svatých v co možná nejkratší době.
„Shromážděte výpravu, která dokáže získat potřebnou výbavu,“ doporučoval, „aby se připravila vyrazit v okamžiku, kdy k tomu bude vyzvána, a připravila místo pro své rodiny a pro chudé.“
„Pokud má jít nějaká výprava napřed, aby letos na jaře zasila,“ podotkl apoštol Orson Pratt, „bude zapotřebí, aby vyrazila do prvního února.“ Chtěl vědět, zda by nebylo moudřejší usadit se někde blíže, což by jim umožnilo zasít dříve.
Brighamovi se tato myšlenka nelíbila. Pán už dříve Svatým řekl, aby se usadili poblíž Velkého Solného jezera. Toto jezero je součástí Velké pánve, obrovské kotliny obklopené horstvy. Značnou část kotliny tvoří obtížně obhospodařovávatelná vyprahlá poušť, což mnohé Američany odrazovalo od toho, aby se na západ vydali.
„Když se vydáme mezi horstva na místo, které zvažujeme,“ usuzoval Brigham, „nebudeme terčem nevraživosti žádného národa.“ Brigham si byl vědom toho, že tuto oblast již obývají domorodé národy. Doufal nicméně, že se Svatí budou moci mezi nimi v míru usadit.7