2015
Tudíž zaplašili svůj strach
Květen 2015


Tudíž zaplašili svůj strach

Na rozdíl od světského strachu, který je zdrojem neklidu a úzkosti, vzbuzuje zbožná bázeň klid, ujištění a důvěru.

Jasně si vybavuji jednu příhodu, kterou jsem zažil jako malý chlapec. Nešťastnou náhodou jsem jednou při hře s kamarády rozbil okno nedalekého obchodu. Jak se tříštilo sklo a spustil se bezpečnostní alarm, naplnil mi srdce a duši ochromující strach. Okamžitě jsem si uvědomil, že jsem odsouzen k tomu, abych zbytek života strávil ve vězení. Nakonec mě rodiče přesvědčili, abych vylezl z úkrytu pod postelí, a pomohli mi nahradit škodu majiteli obchodu. Můj trest odnětí svobody byl naštěstí zmírněn.

Strach, který jsem toho dne pociťoval, byl zdrcující a skutečný. Vy jste nepochybně prožili mnohem větší pocity hrůzy, když jste se dozvěděli, že máte zdravotní problém, že někdo z rodiny má těžkosti či je v nebezpečí nebo při sledování znepokojivých událostí ve světě. V takových případech je úzkostný pocit strachu vyvolán hrozícím nebezpečím, nejistotou nebo bolestí a prostřednictvím zážitků, jež se objeví nečekaně, někdy náhle, a které nejspíš dopadnou špatně.

Neustálé zprávy o násilné kriminalitě, hladomorech, válkách, korupci, terorismu, úpadku hodnot, nemocech a ničivých silách přírody mohou v každodenním životě vyvolat strach a obavy. Bezpochyby žijeme v době, o níž Pán předpovídal: „A v onen den bude … celá země … ve zmatku a srdce lidské jim ochabne.“ (NaS 45:26.)

Mým cílem je popsat, jak lze strach rozptýlit správnou znalostí Pána Ježíše Krista a vírou v Něj. Upřímně se modlím o to, aby každému z nás požehnal Duch Svatý, zatímco budeme uvažovat o tomto důležitém tématu.

Obavy smrtelnosti

Když Adam a Eva pojedli v zahradě Eden ze zakázaného ovoce a poté uslyšeli Boží hlas, skryli se. Bůh zavolal na Adama a zeptal se: „Kdež jsi? Kterýžto [Adam] řekl: Hlas tvůj slyšel jsem … a bál jsem se.“ (Genesis 3:9–10.) Je pozoruhodné, že jedním z prvních důsledků Pádu byl pro Adama a Evu prožitek strachu. Tato silná emoce je důležitým prvkem naší smrtelné existence.

To, jakou má znalost Pána moc rozptýlit strach a dodat klid (viz 2. Petrova 1:2–8; Alma 23:5–6), i když stojíme před velkým protivenstvím, dokládá jeden příklad z Knihy Mormonovy.

Almův lid v zemi Helam měl obavy z postupující lamanitské armády.

„Ale předstoupil Alma a stanul mezi nimi a nabádal je, aby nebyli vyděšeni, ale aby pamatovali na Pána, svého Boha, a on je vysvobodí.

Tudíž zaplašili svůj strach.“ (Mosiáš 23:27–28.)

Všimněte si, že to nebyl Alma, kdo zaplašil jejich strach. Namísto toho jim poradil, aby jako věřící pamatovali na Pána a na vysvobození, které může udělit jen On. (Viz 2. Nefi 2:8.) A znalost Spasitelovy ochraňující péče lidem umožnila, aby svůj strach zaplašili sami.

Správná znalost Pána a víra v Něj nám dávají moc zaplašit strach, protože Ježíš Kristus je jediným zdrojem trvalého klidu. Prohlásil: „Uč se ode mne a naslouchej slovům mým; kráčej v mírnosti Ducha mého, a budeš míti pokoj ve mně.“ (NaS 19:23.)

Mistr také vysvětlil: „Ten, kdo činí díla spravedlivosti, obdrží odměnu svou, a to pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde.“ (NaS 59:23.)

Plná důvěra v Krista a ochotné spoléhání se na Jeho zásluhy, milosrdenství a milost vedou k naději na vzkříšení a věčný život skrze Jeho Usmíření. (Viz Moroni 7:41.) Taková víra a naděje přivolává do našeho života sladký klid svědomí, po němž všichni toužíme. Moc Usmíření nám umožňuje činit pokání a přemáhá zoufalství způsobené hříchem; také nám dává sílu vidět dobro, činit ho a stávat se dobrými tím, že dobro vnímáme a uskutečňujeme tak, jak bychom to svými omezenými schopnostmi ve smrtelnosti nedokázali. Jedním z největších požehnání oddaného učednictví je skutečně „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“. (Filipenským 4:7.)

Pokoj, který poskytuje Kristus, nám dovoluje pohlížet na smrtelnost ze vzácné perspektivy věčnosti a dodává nám duchovní stálost (viz Kolossenským 1:23), jež nám pomáhá zůstat důsledně zaměřeni na nebeský cíl své cesty. Tak můžeme být požehnáni schopností zaplašit strach, neboť Kristova nauka objasňuje účel všech aspektů života a udává jim směr. Jeho obřady a smlouvy nás posilují a utěšují v časech dobrých i zlých. A Jeho pravomoc kněžství nám dává ujištění, že to, na čem záleží nejvíce, může přetrvat v čase i na věčnosti.

Dokážeme však zaplašit strach, který na nás v současném světě tak snadno a často doléhá? Odpovědí na tuto otázku je jednoznačné ano. Existují tři základní zásady nezbytné pro to, abychom toto požehnání mohli v životě obdržet: 1) pohlížejme ke Kristu, 2) stavějme na Kristově základu a 3) tlačme se kupředu s vírou v Krista.

Pohlížejme ke Kristu

Rada, kterou dal Alma svému synu Helamanovi, platí právě tak i pro nás dnes: „Ano, hleď, abys pohlížel k Bohu a žil.“ (Alma 37:47.) Za všech dob a na všech místech máme pohlížet ke Spasiteli a svou pozornost pevně upírat na Něj.

Vzpomeňte, jak byli Pánovi apoštolové na lodi, která se zmítala uprostřed moře. Ježíš mířil k nim a kráčel při tom po vodě; oni Ho však nepoznali a křičeli strachem.

„Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě.

On pak řekl: Poď.“ (Matouš 14:27–29.)

Petr pak kráčel po vodě k Ježíšovi.

„Ale vida vítr tuhý, bál se.“ Začal se potápět a zvolal: „Pane, pomoz mi.

A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry, pročežs pochyboval?“ (Matouš 14:30–31.)

Představuji si Petra, jak horlivě a okamžitě zareagoval na Spasitelovu výzvu. S očima upřenýma na Ježíše vystoupil z lodi a zázračně kráčel po vodě. Až když odvrátil pohled za větrem a vlnami, dostal strach a začal se potápět.

Požehnáni tím, že překonáme strach a posílíme víru, můžeme být tehdy, když se budeme řídit Pánovým pokynem: „Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“ (NaS 6:36.)

Stavějme na Kristově základu

Helaman nabádal své syny Nefiho a Lehiho: „Pamatujte, pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj; aby, až ďábel vyšle mocné větry své, ano, šípy své ve vichřici, ano, až vás bude tlouci všechno krupobití jeho a mocná bouře jeho, to nemělo nad vámi žádné moci k tomu, aby vás to stáhlo do propasti bídy a nekonečné bědy pro onu skálu, na níž jste postaveni, která je jistým základem, základem, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnouti.“ (Helaman 5:12.)

Obřady a smlouvy jsou stavebními kameny, s nimiž budujeme svůj život na základu Krista a Jeho Usmíření. Bezpečné připojení ke Spasiteli a spojení s Ním si zajistíme tehdy, když způsobile přijímáme obřady a uzavíráme smlouvy, věrně na tyto posvátné závazky pamatujeme a ctíme je a ze všech sil se snažíme žít v souladu se zodpovědnostmi, které jsme přijali. A toto pouto je zdrojem duchovní síly a stability ve všech obdobích našeho života.

Požehnáni schopností zaplašit strach můžeme být tehdy, když budou naše přání a skutky pevně zasazeny ve Spasitelově jistém základu skrze naše obřady a smlouvy.

Tlačme se kupředu s vírou v Krista

Nefi prohlásil: „Pročež, musíte se tlačiti kupředu se stálostí v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem. Pročež, budete-li se tlačiti kupředu, hodujíce na slově Kristově, a vytrváte-li do konce, vizte, tak praví Otec: Budete míti život věčný.“ (2. Nefi 31:20.)

Ukázněná vytrvalost popsaná v tomto verši je výsledkem duchovního porozumění a vize, houževnatosti, trpělivosti a Boží milosti. Budeme-li používat víru ve svaté jméno Ježíše Krista, podrobovat se ve svém životě s mírností Jeho vůli a načasování a pokorně uznávat Jeho ruku ve všech věcech, získáme pokojné věci království Božího, jež přinášejí radost a věčný život. (Viz NaS 42:61.) I když se střetáváme s těžkostmi a čelíme nejistotám budoucnosti, můžeme radostně vytrvat a vést „pokojný život … ve vší pobožnosti a šlechetnosti“. (1. Timoteovi 2:2.)

Požehnáni schopností zaplašit strach můžeme být tehdy, když získáváme odvahu prostřednictvím toho, že se učíme zásadám evangelia a žijeme podle nich a odhodlaně se tlačíme kupředu po cestě smluv.

Bázeň Páně

Obavy, které často prožíváme, se liší od toho, co písma popisují jako zbožnou bázeň (viz Židům 12:28) nebo „bázeň Páně“ (Job 28:28; Přísloví 16:6; Izaiáš 11:2–3), ale zároveň s nimi i souvisejí. Na rozdíl od světského strachu, který je zdrojem neklidu a úzkosti, vzbuzuje zbožná bázeň klid, ujištění a důvěru.

Jak ale může něco, co je spojeno se strachem, být povznášející nebo duchovně prospěšné?

Spravedlivý strach, který se pokouším popsat, se skládá z hlubokého pocitu vážnosti, respektu a úcty vůči Pánu Ježíši Kristu (viz Žalmy 33:8; 96:4), z poslušnosti vůči Jeho přikázáním (viz Deuteronomium 5:29; 8:6; 10:12; 13:4; Žalmy 112:1) a z očekávání, že On vykoná Poslední soud a spravedlnost. Zbožná bázeň proto pramení ze správného porozumění božské povaze a poslání Pána Ježíše Krista, z ochoty podřídit svou vůli té Jeho a z poznání, že každý muž a každá žena se budou v soudný den zodpovídat ze svých hříchů. (Viz NaS 101:78; Články víry 1:2.)

Jak potvrzují písma, zbožná bázeň „jest počátek umění“ (Přísloví 1:7), „cvičení se moudrosti“ (Přísloví 15:33), pevná jistota (viz Přísloví 14:26) a „pramen života“ (Přísloví 14:27).

Všimněte si prosím, že zbožná bázeň neoddělitelně souvisí s pochopením Posledního soudu a s naší osobní zodpovědností za naše touhy, myšlenky, slova a skutky. (Viz Mosiáš 4:30.) Bázeň Páně není zdráhavou obavou z toho, že přijdeme do Jeho přítomnosti a budeme souzeni. Ani v nejmenším nevěřím, že se Ho budeme bát. Spíše jde o vizi, že v Jeho přítomnosti budeme, ve vztahu k sobě samým, postaveni před věci takové, jaké opravdu jsou, a budeme mít „dokonalou znalost“ (2. Nefi 9:14; viz také Alma 11:43) všech svých ospravedlňování, výmluv a sebeklamů. Nakonec se už nebudeme moci vymlouvat.

Všichni lidé, kteří kdy žili nebo budou žít na zemi, „budou předvedeni, aby stáli před stolicí Boží, aby byli Bohem souzeni podle skutků svých, ať byly dobré, nebo ať byly zlé“. (Mosiáš 16:10.) Pokud byla naše přání spravedlivá a naše skutky dobré, pak soudná stolice pro nás bude příjemná. (Viz Jákob 6:13; Enos 1:27; Moroni 10:34.) A posledního dne budeme odměněni spravedlivostí. (Viz Alma 41:6.)

Naopak, pokud naše přání byla zlá a naše skutky zlovolné, pak na nás bude soudná stolice působit hrozivě. „Neodvážíme [se] vzhlédnouti k Bohu svému; a byli bychom raději, kdybychom mohli přikázati skalám a horám, aby na nás padly a ukryly nás před přítomností jeho.“ (Alma 12:14.) A posledního dne budeme „míti svou odměnu zla“. (Alma 41:5.)

Jak je to shrnuto v Kazateli:

„Boha se boj, a přikázaní jeho [zachovávej], nebo na tom všecko člověku záleží.

Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.“ (Kazatel 12:13–14.)

Moji milovaní bratři a sestry, zbožná bázeň rozptyluje obavy smrtelnosti. Dokonce zmírňuje neodbytnou starost, že nikdy nebudeme duchovně dost dobří a nikdy nedosáhneme Pánových požadavků a očekávání. Po pravdě, toho nemůžeme docílit jen prostřednictvím svých schopností a sil. Samotné naše skutky a přání nás nespasí a ani spasit nemohou. „Po všem, co my můžeme učiniti“ (2. Nefi 25:23), jsme uzdraveni pouze milosrdenstvím a milostí dostupnými díky Spasitelově nekonečné a věčné smírné oběti. (Viz Alma 34:10, 14.) Skutečně „věříme, že skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia“. (Články víry 1:3.)

Zbožná bázeň znamená milovat Boha a důvěřovat Mu. Čím větší bázeň máme vůči Bohu, tím dokonaleji Ho milujeme. A „dokonalá láska vyhání všechnu bázeň“. (Moroni 8:16.) Slibuji, že světlo zbožné bázně zažene tmavé stíny obav smrtelnosti (viz NaS 50:25) tehdy, budeme-li pohlížet ke Kristu, stavět na Kristově základu a tlačit se kupředu po Jeho cestě smluv s posvěcenou oddaností.

Svědectví a slib

Miluji Pána a vážím si Ho. Jeho moc a pokoj jsou skutečné. Je to náš Vykupitel a já svědčím o tom, že žije. A díky Němu se naše srdce nemusí rmoutit ani strachovat (viz Jan 14:27), a my budeme požehnáni schopností zaplašit strach. O tom svědčím v posvátném a svatém jménu Pána Ježíše Krista, amen.