Stůjte neposkvrněni před Pánem
Díky usmíření Ježíše Krista můžeme před Pánem všichni stát bez poskvrny, čistí a bílí.
Před léty jsme se s mým odvážným synem Jeffem kodrcali v jednu ráno ve starém autobusu po prašné cestě ve Střední Americe. Jeli jsme ranním, velmi ranním, autobusem, jiný toho dne nejel. Za půl hodiny řidič zastavil dvěma misionářům. Když nastoupili, zeptali jsme se jich, kam pro všechno na světě tak časně jedou. Zónová konference! A byli odhodláni udělat cokoli, aby se tam dostali. Ve dvě nastoupili dva další misionáři a nadšeně se s kolegy objali. Jak autobus stoupal po odlehlé horské cestě, tento výjev se každou půlhodinu opakoval. V pět s námi cestovalo šestnáct Pánových misionářů a my jsme se hřáli v Duchu, kterého s sebou přinesli.
Najednou jsme prudce zastavili. Cestu zavalil obrovský sesuv bahna. Jeff řekl: „Co teď budeme dělat, tati?“ Naši přátelé Stan, Eric a Allan měli stejné obavy. Právě tehdy vedoucí zóny zvolal: „Starší, jdeme! Nic nás nezastaví!“ A hrnuli se z autobusu! Podívali jsme se na sebe a řekli jsme si: „Následuj starší“ a všichni jsme se brodili bahnem, abychom jim stačili. Na druhé straně bylo nákladní auto a tak jsme všichni doufali, že nás naloží. Po míli nás zastavil další sesuv. Starší si opět razili cestu a my ostatní jsme šli těsně za nimi. Tentokrát tam ale nebyl náklaďák. Vedoucí zóny odvážně řekl: „Budeme tam, kde máme být, i kdybychom museli zbytek dojít pěšky.“ Po letech mi Jeff řekl, jak ho tito misionáři a tato fotografie inspirovali a ohromně motivovali, když sloužil Pánu v Argentině.
I když jsme sesuvy bahna překonali, byli jsme všichni od bláta. Misionáři byli poněkud nervózní, protože v den zónové konference měli stanout před svým presidentem, který bude se svou ženou pečlivě kontrolovat jejich vzhled.
Když se vy i já brodíme sesuvy bahna v životě, nezabráníme tomu, aby na nás cestou neulpělo trochu bláta. A nechceme se před Pána postavit zablácení.
Když se Spasitel zjevil v dávné Americe, řekl: „Obraťte se, všichni koncové světa, pojďte ke mně a buďte pokřtěni ve jménu mém, abyste byli posvěceni přijetím Ducha Svatého a v den poslední stáli přede mnou bez poskvrny.“ (3. Nefi 27:20.)
Alma nás varuje před některými způsoby, jak se můžeme poskvrnit blátem: „Neboť naše slova nás zatratí, ano všechny naše skutky nás zatratí; nebudeme nalezeni bez poskvrny; a naše myšlenky nás také zatratí.“ (Alma 12:14.)
Alma také řekl:
„Nemůžete býti spaseni; neboť žádný člověk nemůže býti spasen, není-li jeho šat očištěn; ano jeho šat musí býti očištěn tak, aby byl zbaven všech skvrn…
Jaké budete míti pocity, až stanete před stolicí Boží v šatu krví poskvrněném, a se všemi svými hříchy?“ (Alma 5:21–22.)
Také k nám promlouvá o „[všech svatých prorocích,] jejichž šat jest očištěn, bez poskvrny, čistý a bílý“ (Alma 5:24).
Potom se nás ptá, jak se nám daří překračovat sesuvy bahna v životě: „Kráčeli jste po cestách svých před Bohem bez hany? Mohli byste sami sobě říci, kdybyste nyní byli odvoláni k smrti… Že váš šat zbělel a očistil se krví Kristovou?“ (Alma 5:27.)
Díky pokání a usmíření Ježíše Krista může být náš šat bez poskvrny, čistý, jasný a bílý. Moroni naléhavě prosí: „Proto se obraťte k Pánu, ó vy nevěřící; volejte mocně k Otci ve jménu Ježíšově, abyste snad v onen veliký den nalezeni byli bez poskvrny, čistí, krásní a bílí, protože jste byli očištěni krví beránka.“ (Mormon 9:6.)
V 1. Samuelově čteme: „Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho,… Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ (16:7.)
Nefité hleděli na vnější vzhled Lamanitů, neboť Jakob prohlásil: „Proto vám dávám příkaz, kterýž jest slovem Božím, že již jimi nemáte pro jejich temnou kůži pohrdati.“ (Jakob 3:9.)
Náš Otec zná a miluje své děti na celém světě, od Bostonu po Okinawu, od San Antonia po Španělsko, od Itálie po Kostariku. President Gordon B. Hinckley nedávno v Ghaně děkoval Pánu „za bratrství, které mezi námi existuje, že ani barva kůže ani rodná země nás nemohou rozdělit jako Tvé syny a dcery.“ (Zasvěcovací modlitba chrámu Akkra v Ghaně, in „Brotherhood Exists,“ Church News, 17 Jan. 2004, 11.)
Vyzýváme muže a ženy, ať jsou kdekoli, jakéhokoli jazyka nebo kultury, aby „[přišli] ke Kristu a stali se podílníky jeho dobrotivosti; i nebrání nikomu k němu přijíti, – černým jako bílým, svazkem poutaným jako volným, mužům jako ženám… [neboť] všichni jsou si před Bohem rovni.“ (2. Nefi 26:33.)
Přicházíme na tento svět s mnoha barvami, postavami, velikostmi a za různých situací. Nemusíme být bohatí, vysocí, hubení, skvělí nebo nádherní, abychom byli spaseni v království Božím – pouze čistí. Musíme být poslušni Pána Ježíše Krista a dodržovat Jeho přikázání. A pro to se můžeme všichni rozhodnout bez ohledu na to, kde žijeme nebo jak vypadáme.
Když čtyři synové Mosiášovi učili divoké a kruté Lamanity evangeliu, došlo k mocné změně srdce:
„Nikdy neodpadli Lamanité, již věřili kázání jejich, a byli obráceni k Pánu.
Neboť se stali spravedlivým národem; složili zbraně vzpoury a již neměli rozmíšek proti Bohu, nebo s kterýmkoliv z bratří svých.“ (Alma 23:6–7.)
Dnes o tom mnozí z jejich potomků čtou ve své vlastní Knize Mormon a rozhodují se, že budou následovat Krista. Rád se setkávám s Lehiovými dětmi v čistě bílé v mnoha chrámech v území Mexiko-jih, kde v současnosti sloužím. Cítím totéž, co cítil president Gordon B. Hinckley při zasvěcování chrámu Guatemala City:
„Laskavý a dobrotivý Otče, naše srdce plesá vděčností za to, že sis vzpomněl na syny a dcery Lehiovy, mnohé generace našich otců a matek, které tak velice trpěly a které tak dlouho kráčely v temnotě. Slyšel jsi jejich pláč a viděl jejich slzy. Nyní se jim otevřou brány spasení a věčného života.“ (Zasvěcovací modlitba chrámu Guatemala City v Guatemale, in „Their Cries Heard, Their Tears Seen,“ Church News, 23 Dec. 1984, 4.)
Viděl jsem pokorné potomky Lehiovy sestupovat z hor do tohoto chrámu a plakat, když tam v úžasu stáli. Jeden z nich mě vřele objal a požádal mě, abych toto objetí lásky, vděčnosti a bratrství předal všem milovaným misionářům, kteří jim přinesli evangelium, a všem Svatým, jejichž věrné placení desátku jim přineslo chrámová požehnání na dosah. Díky pokání a usmíření Ježíše Krista můžeme před Pánem všichni stát bez poskvrny, čistí a bílí.
S velkou vděčností pozvedám hlas spolu s Nefim: „I mluvíme o Kristu a utěšujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle svých proroctví, aby naše dítky [a naše vnoučata] zvěděly, ke kterému pramenu se musí utíkati pro odpuštění hříchů svých.“ (2. Nefi 25:26.)
S manželkou milujeme tento verš natolik, že ho napsala na stěnu našeho obývacího pokoje pod krásnou bílou porcelánovou sošku Krista. Jsou to pro nás trvalé připomínky, abychom žili zaměřeni na Krista.
Jednoho dne náš syn četl se svou rodinou písma. Sedmiletý vnuk Clatie četl: „,I mluvíme o Kristu a utěšujeme se v Kristu‘ – jé, to mají děda s babičkou na zdi!“ Nyní je to jeden z jeho oblíbených veršů.
Jindy jsme s těmito vnoučaty byli v návštěvnickém středisku na Chrámovém náměstí. Dvouletá Ashley byla unavená a chtěla jít pryč. Sestra Masková se jí zeptala, zda chce vidět velkého Ježíše, podobného tomu u nás na zdi. Zeptala se: „Je velký jako já?“ „Ještě větší,“ odpověděla sestra Masková. Když tato drobná dívenka pohlédla na majestátní sochu Krista, popoběhla a postavila se jí u nohou a uctivě několik minut hleděla vzhůru. Když jí tatínek naznačil, že je čas jít, řekla: „Ne, tati. On mě má rád a chce mě obejmout!“
Cesta života je plná duchovních sesuvů bahna. Ať máme jakékoli hříchy a nedokonalosti, můžeme je zdolávat se stejným misionářským zápalem, s jakým oni starší zdolávali sesuté bahno. A kéž každý den děkujeme Otci za to, že poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby nám odpustil naše skvrny od bláta, abychom před Ním mohli stát neposkvrnění. Ashley měla pravdu. Má nás rád, a onoho velkého dne nám řekne: „To dobře, služebníče dobrý a věrný… Vejdiž v radost pána svého.“ (Matouš 25:21.)
Vydávám svědectví, že Pán žije a má nás rád. Je naším Spasitelem a Vykupitelem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.