„Mateřské srdce“
Rozvojem mateřského srdce se každá dívka a žena připravuje na své božské, věčné poslání mateřství.
Často jsem slýchala svého otce popisovat mou maminku jako ženu s „mateřským srdcem“, a to je pravda. Její mateřský vliv pocítilo mnoho set, možná tisíce lidí, a ona vytříbila úlohu vychovatelky do umělecké podoby. Její život byl veden svědectvím o znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista a silným pocitem identity a smyslu.
Trvalo jí déle než většině žen, než našla manžela, ale během let, kdy byla svobodná, se cele oddala pokroku. Ačkoli to v té době nebylo běžné, měla univerzitní vzdělání a postupovala v zaměstnání. Po sňatku za sebou rychle přicházely děti a během několika málo let byla matkou velké rodiny. Veškeré poznání, které získala, všechny své přirozené schopnosti a dary a všechny dovednosti zaměřila na organizaci, která nemá pozemské hranice. Jako dcera Boží dodržující smlouvy se celý život připravovala na mateřství.
Co je to mateřské srdce a jak se získá? O některých těchto vlastnostech se dozvídáme v písmech. Abych parafrázovala Přísloví „Ženu [s mateřským srdcem] kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její… Dělá šťastně rukama svýma… z výdělku rukou svých štěpuje i vinici… ruce své vztahuje k nuznému. Síla a krása oděv její,… Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím. Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí“ (Přísloví 31:10, 13, 16, 20, 25–27). Žena s „mateřským srdcem“ má svědectví o znovuzřízeném evangeliu a bez vytáček učí zásadám evangelia. Dodržuje posvátné smlouvy uzavřené ve svatém chrámu. Nesobecky se dělí o své talenty a dovednosti. Získává tolik vzdělání, kolik jí okolnosti dovolí, a zdokonaluje svou mysl a ducha s touhou učit následující generace tomu, čemu se naučila sama.
Má-li děti, je „dobrým rodičem“ (1. Nefi 1:1), který žije podle měřítek chování, jež jsou v přesném souladu s učením žijících proroků, a učí jim. Učí své „děti, aby se modlily a kráčely spravedlivě před Pánem“. (NaS 68:28.) Spíše než aby naslouchala hlasům a částečným pravdám světa, ví, že měřítka evangelia jsou založena na věčných, neměnných pravdách. Věří, že být „[zodpovědná] především za výchovu svých dětí“ je životně nezbytná, důstojná a „posvátná zodpovědnost“ („Rodina: Prohlášení světu“, Liahona, říjen 1998, 24). Vychovávat a sytit je fyzicky je právě taková čest, jako vychovávat a sytit je duchovně. Není unavena „konáním dobra“ a těší ji sloužit své rodině, protože ví, že „z malých věcí vzniká to, co je velké“ (NaS 64:33).
Kéž by každá dívka a žena měla svědectví o svých možnostech pro věčné mateřství, zatímco dodržuje své pozemské smlouvy. „Každ[á] je milovan[á]… dcera nebeských rodičů a jako [taková má] božsk[é]… určení“ („Rodina: Prohlášení světu“). Ženy, jako duchovní dcery Boží, „dostaly své první úkoly ve světě duchů a byly připravovány, aby vyšly“ (NaS 138:56) na zemi. Byly mezi „velkými a vznešenými“ (NaS 138:55), kteří při stvoření země „plésali“ (Job 38:7), protože obdrželi fyzické tělo a příležitost být zkoušeni (viz Abraham 3:25) ve sféře smrtelnosti. Toužily pracovat bok po boku se spravedlivými muži, aby dosáhli věčných cílů, kterých ani muži ani ženy nemohou dosáhnout samostatně.
Úloha ženy nezačíná na zemi a ani zde nekončí. Žena, která si váží mateřství na zemi, si bude vážit mateřství i ve světě, který přijde, a „kdež jest poklad [její], tuť jest i srdce [její]“ (Matouš 6:21). Rozvojem mateřského srdce se každá dívka a žena připravuje na své božské, věčné poslání mateřství. „K jakým zásadám moudrosti se v tomto životě [dopracuje], ty s [ní] povstanou při [jejím] vzkříšení. A získá-li… pílí a poslušností v tomto životě více poznání a moudrosti nežli druhý, tak ve světě příštím bude ve výhodě ve stejném poměru“ (NaS 130:18–19).
Na vlastní oči jsem viděla, že některá z nejvěrnějších mateřských srdcí bijí v hrudi žen, které nebudou vychovávat své děti v tomto životě, vědí ale, že „všechny věci se musejí uskutečnit v pravý čas“ a že kladou „základ velikému dílu“ (NaS 64:32–33). Když dodržují své smlouvy, investují do velkolepé, významné budoucnosti, protože vědí, že „ti, kteří svůj druhý stav podrží, mají obdržeti rozmnoženou slávu na hlavy své, provždy a na věky“ (Abraham 3:26).
Nedávno jsem se v parku setkala se skupinou žen s mateřským srdcem. Byly to mladé ženy dodržující smlouvy. Byly chytré a získaly vyšší diplomy na uznávaných univerzitách. Nyní zasvěcovaly své pozoruhodné dary tomu, aby naplánovaly večeři na onen večer a aby se podělily o nápady, jak vést domácnost. Učily dvouleté děti, aby byly k sobě navzájem laskavé. Konejšily nemluvňata, líbaly potlučená kolena a otíraly slzičky. Jedné z těch matek jsem se zeptala, jak dokázala tak radostně přenést své talenty do mateřské úlohy. Odpověděla: „Vím, kdo jsem, a vím, co se ode mě očekává. To ostatní z toho jen vyplývá.“ Ona mladá matka bude budovat víru a charakter příští generace každou rodinnou modlitbou, každým studiem písma, každým hlasitým čtením z knihy, každou písní, každým rodinným jídlem. Podílí se na velikém díle. Ví, že „dědictví od Hospodina jsou dítky“ a „[blahoslavená žena, kteráž] by jimi naplnil[a] toul svůj“ (Žalm 127:3, 5). Ví, že vliv spravedlivého, svědomitého, vytrvalého a každodenního mateřství je daleko trvalejší, daleko mocnější, daleko vlivnější než jakékoli pozemské postavení nebo instituce vymyšlená člověkem. Má vizi, že bude-li způsobilá, bude mít schopnost být požehnanou jako Rebeka za starých časů, aby byla matkou tisíců milionů (viz Genesis 24:60).
Ženy s mateřským srdcem dodržující smlouvy vědí, že ať mateřství přijde dříve či později, ať jsou zde na zemi požehnány „plným toulcem“ dětí, či nikoli, ať jsou svobodné, vdané nebo na nich spočívá tíha osamělého rodičovství – jsou ve svatých chrámech „obdař[ovány] mocí s hůry“ (NaS 38:32) a s tímto obdarováním přijímají zaslíbená požehnání a „věř[í jim], i je víta[jí]“ (Židům 11:13).
Každá dívka a žena, která uzavírá a dodržuje posvátné smlouvy, může mít mateřské srdce. To, čeho může žena s mateřským srdcem dosáhnout, nemá hranic. Spravedlivé ženy změnily běh dějin a budou ho měnit i nadále a jejich vliv se bude exponenciálně šířit a růst po celé věčnosti. Jak jsem Pánu vděčná, že ženám svěřil božské poslání mateřství! Jako matka Eva mám „radost“ (viz Mojžíš 5:11) z toho, že toto vím. Ve jménu Ježíše Krista, amen.