„Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti“
Kdekoli vznikl z jakéhokoli důvodu nedostatek, tam byli zástupci Církve… Na vlastní oči jsem viděl účinnost našeho humanitárního úsilí.
Před šedesáti osmi lety, v roce 1936, mi jedna z tajemnic Kvora Dvanácti pověděla, co jí řekl člen Dvanácti. Řekla, že při nadcházející generální konferenci bude oznámen program, který bude považován dokonce za pozoruhodnější než příchod našeho lidu – pionýrů – do těchto údolí.
Nyní odbočme: své sekretářce byste neměli říkat to, co byste měli uchovávat v důvěrnosti, a ona by to neměla říkat nikomu jinému, když dostala důvěrnou informaci.
Ale tehdy se to stalo. Dnes se to nestává. Určitě ne! Chtěl bych dodat, že moje schopné sekretářky se takovým porušením důvěrnosti nikdy neprovinily.
Vy, kteří znáte historii, víte, že v té době byl oznámen Církevní zajišťovací plán, který se následně změnil na Církevní program sociální péče.
V těch dnech jsem přemýšlel, jak by nějaká událost v Církvi podle něčího úsudku mohla zastínit historicky významné shromažďování našeho lidu do těchto západních údolí Spojených států. To bylo hnutí tak ohromných rozměrů, že jsem si myslel, že se mu nikdy nic nevyrovná. V poslední době jsem ale objevil něco zajímavého.
V úřadu Prvního předsednictva přijímáme mnoho prominentních návštěvníků. Jsou mezi nimi hlavy států a velvyslanci. Před několika týdny jsme hostili starostu jednoho z největších měst na světě. Podobně jsme nedávno hostili vicepresidenta a velvyslance Ekvádoru, velvyslance Lotyšska, Běloruska a další. Při našich rozhovorech se ani jeden z nich nezmínil o velké pionýrské pouti našich předků. Každý z nich ale, nezávisle na druhých, vysoce chválil náš sociální program a naše humanitární úsilí.
A tak když hovořím na tomto velkém kněžském shromáždění, přeji si říci několik slov ohledně našeho úsilí ve prospěch těch, již jsou v nouzi, ať jsou členy Církve, či nikoli, v různých částech světa.
Když byl novodobý sociální program uveden do chodu, byl navržen tak, aby se staral o potřeby našeho lidu. V následujících letech posloužil mnoha tisícům lidí. Biskupové a presidentky Pomocného sdružení měli k dispozici jídlo a oblečení a další zásoby pro lidi v nouzi. Nespočetní členové Církve pracovali jako dobrovolníci při výrobě toho, co bylo požadováno. Nyní provozujeme 113 zásobáren, 63 farem, 105 konzerváren a středisek domácích zásob, 18 potravinářských a distribučních podniků a mnoho dalších zařízení.
Byly uspokojovány nejen potřeby členů Církve, ale pomoc byla poskytnuta i bezpočtu dalších lidí. Právě zde, ve městě Salt Lake City, je každodenně nasyceno mnoho hladových prostřednictvím necírkevních agentur, které využívají zásob SPD.
Zde, v tomto městě, a na mnoha dalších místech, provozujeme krásné obchody bez pokladen, kde se nepoužívají peníze, kde jsou lidem v nouzi poskytovány potraviny, oblečení a další nezbytnosti. Věřím, že v žádném obchodě nemají lepší mléko, lepší maso a lepší mouku než ty, které distribuujeme z biskupových zásobáren.
Zásady, kterými se tyto organizace řídí, jsou v zásadě stejné, jako byly na počátku.
Od lidí v nouzi se očekává, že udělají vše, co mohou, aby se o sebe postarali. Dále se očekává, že v péči o své méně šťastné členy pomůže rodina. A potom jsou dány k dispozici prostředky Církve.
Věříme ve slova našeho Pána a bereme je velmi vážně:
„Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.
Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne;
Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně“ (Matouš 25:34–36).
Toto je Pánův způsob péče o lidi v nouzi, které, jak prohlásil, „vždycky máte s sebou“ (viz Matouš 26:11).
Ti, kteří jsou schopni, dobrovolně pracují, aby se postarali o ty, kteří toho schopni nejsou. Vloni bylo v zařízeních sociální péče věnováno 563 000 dnů dobrovolné práce. To se rovná muži pracujícímu osm hodin denně po 1542 let.
Nedávné vydání Church News přineslo příběh o skupině farmářů z malé obce v Idahu. Mohu vám z něho krátce něco přečíst?
„Je konec října, šest hodin ráno a nad polem cukrové řepy v Rupert ve státě Idaho se již vznáší mráz.
Dlouhé rameno zemědělského stroje se rozpíná nad dvanácti řádky a usekává listovou část. Další stroj za ním zabodává ocelové prsty do půdy, vytahuje řepu a dopravuje ji k pásu a do čekajícího nákladního auta.
… Toto je sociální farma Rupert v Idahu a ti, kteří zde dnes pracují, jsou dobrovolníci… Někdy spolu v harmonii pracuje více než šedesát strojů – všechny patří místním farmářům.
Práce pokračuje celý den.
[V] sedm večer… zapadlo slunce a země opět potemněla a vychladla. Farmáři míří k domovu, jsou unavení, ale šťastní.
Dokončili dobře další den.
Sklidili Pánovu cukrovou řepu“ (Neil K. Newell, „A Harvest in Idaho“, Church News, 20 Mar. 2004, 16).
Tato pozoruhodná dobrovolná služba pokračuje neustále dál, aby zajistila zásoby pro Pánovy zásobárny.
Od raných počátků se program posunul za hranice péče o potřebné k povzbuzování připravenosti na straně rodin Církve. Nikdo z nás neví, kdy může vypuknout katastrofa – nebo nemoc, nezaměstnanost či ochromující nehoda.
Vloni tento program pomohl rodinám uskladnit 18 milionů liber základních potravin pro čas případné potřeby. Doufejme, že tento čas nikdy nepřijde. Ale dobré a hodnotné základní potraviny přinášejí klid mysli a také uspokojení z poslušnosti rad.
Nyní byl přidán další prvek. Začalo to před několika lety, kdy sucho v Africe způsobilo hlad a smrt bezpočtu lidí. Členové Církve byli vyzváni, aby přispěli k velkému humanitárnímu úsilí na uspokojení potřeb těchto strašlivě zbídačených lidí. Vašich příspěvků bylo mnoho a byly štědré. Tato práce pokračovala, protože na mnoha místech jsou další závažné potřeby. Dosah této pomoci se stal zázrakem. Miliony liber potravin, zdravotnických potřeb, pokrývek, stanů, oblečení a dalšího materiálu zabránily hladu a zničení v různých částech světa. Studny byly vykopány, úroda byla zaseta a životy byly zachráněny. Dovolte mi uvést příklad.
Neil Darlington je inženýrem chemie, který pracoval pro velkou průmyslovou společnost v Ghaně. Nakonec odešel do důchodu.
S manželkou byli povoláni jako misionářský pár. Byli posláni do Ghany. Bratr Darlington říká: „V oblastech hladomoru, nemocí a společenských nepokojů jsme působili jako zástupci Církve a podávali jsme pomocnou ruku zbědovaným, hladovým a sklíčeným.“
V malých vesničkách vrtali nové studny a opravovali ty staré. My, kteří máme hojnost čisté pitné vody, si stěží umíme představit situaci těch, kteří ji nemají.
Umíte si představit tyto manžele, oddané misionáře Svatých posledních dnů? Vrtají do suché země. Jejich vrt dosáhne podzemního vodního zdroje a zázračná tekutina proudí na povrch a rozlévá se po suché a žíznící půdě. Nastává radost. Tečou slzy. Nyní mají vodu k pití, vodu na mytí a vodu na zavlažování úrody. V suché zemi není nic cennějšího než voda. Jak skutečně překrásná je voda prýštící z nové studny!
Jednou, když se náčelníci kmene a vesničtí stařešinové shromáždili, aby jim poděkovali, bratr Darlington se zeptal náčelníka, zda jim s manželkou mohou zazpívat píseň. Hleděli do očí mužům a ženám černé pleti, kteří stáli před nimi, a zpívali „Já jsem dítě Boží“, jako výraz jejich společného bratrství.
Tento jeden manželský pár svým úsilím zajistil vodu pro přibližně 190 000 lidí v odlehlých vesnicích a uprchlických táborech. Můžete se zamyslet nad tím, jakým zázrakem je tento výsledek.
A doslova tisíce jim podobných manželských párů, manželů, kteří by si jinak mohli pohodlně dožívat v zahálce, sloužily a slouží desítkami způsobů a na desítkách míst. Pracovali a stále pracují ve zbídačených oblastech Ameriky. Pracovali a stále pracují v Indii a Indonésii, v Thajsku a Kambodži, v Rusku a v pobaltských státech. A tak se dílo rozšiřuje.
Ve spolupráci s jinými Církev nedávno poskytla vozíky asi pro 42 000 postižených lidí. Pomyslete, co to znamená pro lidi, kteří se doslova museli plazit, aby se někam dostali. S pomocí nesobeckých lékařů a sester bylo jen v roce 2003 vyškoleno téměř 19 000 zdravotníků v resuscitaci novorozenců. V důsledku toho byly zachráněny životy tisíců dětí.
Vloni bylo léčeno asi 2700 jedinců s vadou zraku a 300 místních zdravotníků bylo proškoleno v postupech pro uchování zraku. Slepí skutečně vidí.
Tam, kam přišly zničující povodně, kde zemětřesení způsobilo katastrofu, kde se zemí plížil hlad, kdekoli vznikl z jakéhokoli důvodu nedostatek, tam byli zástupci Církve. V uplynulém roce bylo rozděleno asi 98 milionů dolarů v hotovosti a materiální výpomoci, což zvýšilo celkovou částku poskytnuté pomoci za pouhých osmnáct let na 643 milionů dolarů.
Na vlastní oči jsem viděl účinnost našeho humanitárního úsilí. Při cestách po světě jsem viděl příjemce vaší štědrosti. V roce 1998 jsem navštívil oblasti Střední Ameriky zpustošené hurikánem Mitch. Byl zázrak vidět, jak rychle zde byla zorganizována distribuce potravin a oblečení a úklid a přestavba zničených domů a navrácení síly otřeseným životům.
Není dost času, abych pokračoval ve výčtu dosahu těchto velkých a důležitých programů. Při poskytování pomoci jsme se neptali, zda postižení patří k Církvi. Víme přece, že každé dítě země je dítě Boží hodné pomoci v čase potřeby. To, co jsme udělali, jsme udělali z větší části tak, že levá ruka nevěděla, co činí pravá. Neusilujeme o chválu nebo díky. Dostatečnou odměnou je to, že když pomáháme jednomu z těchto nejmenších dětí našeho Otce, činíme tak Jemu a Jeho milovanému Synovi (viz Matouš 25:40).
Budeme v této práci pokračovat. Vždy budou potřební. Hlad, nouze a katastrofy budou vždy s námi. A vždy budou ti, jejichž srdce se dotklo světlo evangelia a kteří budou ochotně sloužit a pracovat a pozvedat potřebné na zemi.
V rámci souvisejícího úsilí jsme založili Stálý vzdělávací fond. Vzešel z vašich štědrých příspěvků. Nyní pracuje ve dvaceti třech zemích. Mladým mužům a ženám jsou poskytovány půjčky na vzdělání. Jinak by byli polapeni v neměnné chudobě, kterou po generace znali jejich rodiče a předkové. Dnes je poskytována pomoc více než deseti tisícům lidí a zkušenosti k tomuto datu naznačují, že se získanou průpravou si nyní vydělávají třikrát až čtyřikrát více, než dokázali dříve.
Duch Páně vede toto dílo. Tato sociální činnost je světská činnost, která se vyjadřuje v pojmech rýže a fazole, pokrývky a stany, oblečení a zdravotní péče, zaměstnání a vzdělávání pro lepší zaměstnání. Ale tato takzvaná světská práce je jen vnějším výrazem vnitřního ducha – Ducha Pána, o kterém bylo řečeno, že „chodil, dobře čině“ (Skutky 10:38).
Kéž nebesa žehnají tomuto velkému programu a kéž požehnání nebes spočívají na všech, kteří v nich slouží, o to se pokorně modlím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.