Odpuštění
    Footnotes

    Odpuštění

    Písma pojednávají o odpuštění ve dvou významech. Pán nám přikazuje, abychom činili pokání z hříchů a abychom usilovali o Jeho odpuštění. Také nám přikazuje, abychom odpustili těm, kteří nám ublížili nebo nás ranili. Ježíš nám ve své modlitbě radí, abychom prosili Nebeského Otce – „odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim“ (Matouš 6:12).

    Usilujte o to, aby vám Pán odpustil

    Hřích je těžké břímě. Přináší pocit viny a úzkosti kvůli tomu, že víme, že jsme jednali proti vůli Otce v nebi. Přináší vlekoucí se výčitky svědomí, protože si uvědomujeme, že jsme svými činy mohli ublížit dalším lidem a že jsme se připravili o požehnání, která je Nebeský Otec připraven nám udělit.

    Díky usmíření Ježíše Krista můžeme upřímným a úplným pokáním získat odpuštění hříchů. Hříšnost přináší utrpení a bolest, ale Pánovo odpuštění přináší úlevu, útěchu a radost. Pán slibuje:

    „Vizte, ten, kdo činil pokání z hříchů svých, tomu je odpuštěno, a já, Pán, již na ně nevzpomínám.“ (NaS 58:42.)

    „Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.“ (Izaiáš 1:18.)

    Tento zázrak můžete zažít, ať již musíte činit pokání ze závažných hříchů, nebo z každodenních slabostí. Stejně jako Spasitel naléhal na lid v dávné době, naléhá i na vás dnes:

    „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.

    Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

    Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Matouš 11:28–30.)

    „Nevrátíte se nyní ke mně a nebudete činiti pokání z hříchů svých a neobrátíte se, abych vás mohl uzdraviti?

    Ano, vpravdě pravím vám, přijdete-li ke mně, budete míti život věčný. Vizte, rámě milosrdenství mého je k vám vztaženo a každý, kdo přijde, toho přijmu; a požehnaní jsou ti, kteří jdou ke mně.“ (3. Nefi 9:13–14.)

    Pokání je vysvětleno na stranách 101–105 pod heslem „Pokání“.

    Odpouštějte druhým

    Kromě toho, že usilujeme o odpuštění svých vlastních hříchů, musíme být ochotni odpouštět druhým. Pán pravil: „[Máte si] navzájem odpouštěti; neboť ten, kdo neodpouští bratru svému přestupky jeho, stojí před Pánem odsouzen; neboť v něm zůstává větší hřích. Já, Pán, odpustím tomu, komu odpustím, ale od vás je požadováno, abyste odpouštěli všem lidem.“ (NaS 64:9–10.)

    Každý den procházíme různými situacemi a určitě se stává, že nám někdo ublíží – někdy nechtěně a někdy záměrně. V takových situacích je snadné zahořknout, rozzlobit se nebo být naplněn touhou pomstít se, ale to není Pánův způsob. Spasitel radil: „Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví.“ (Matouš 5:44.) Když byl na kříži, dal nám dokonalý příklad. Modlil se za římské vojáky, kteří ho ukřižovali: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34; viz Překlad Josepha Smitha, Lukáš 23:35.)

    Modlete se o to, abyste měli sílu odpustit těm, kteří vám ublížili. Osvoboďte se od pocitů hněvu, hořkosti a pomstychtivosti. Nezaměřujte se na chyby druhých a nezveličujte jejich slabosti, ale raději na nich vyhledávejte dobro. Nechte Boha, aby soudil zlé skutky druhých. Může být obtížné zapomenout na pocity ublížení, ale s Pánovu pomocí se vám to může podařit. Zjistíte, že odpuštění může vyléčit těžká zranění, že jed sváru a nenávisti může být zaměněn za pokoj a lásku, kterou může dát pouze Bůh.

    Další odkazy: Matouš 6:14–15; 18:21–22; 1. Nefi 7:16–21

    Viz také Pokání; Posuzování druhých; Usmíření Ježíše Krista