„Dodatek C: Tři svědkové“, Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny: Kniha Mormonova 2020 (2020)
„Dodatek C“, Pojď, následuj mne – pro jednotlivce a rodiny: 2020
Dodatek C
Tři svědkové
Více než pět let – od doby, kdy anděl Moroni poprvé navštívil Josepha Smitha, až do roku 1829 – byl Joseph jediným člověkem, kterému bylo dovoleno vidět zlaté desky. Tato skutečnost vedla k ostré kritice a pronásledování ze strany těch, kteří se domnívali, že Joseph druhé oklamává. A tak si představte, jakou radost musel Joseph pociťovat, když se při překládání Knihy Mormonovy dozvěděl, že Pán dovolí, aby desky spatřili ještě další lidé, a že i oni „budou svědčiti o pravdě knihy a věcí v ní“. (2. Nefi 27:12–14; viz také 2. Nefi 11:3; Eter 5:2–4.)
V červnu 1829 požádali Oliver Cowdery, David Whitmer a Martin Harris o svolení, aby se mohli stát oněmi třemi svědky, o nichž Kniha Mormonova prorokovala. Pán jim jejich přání splnil (viz NaS 17) a seslal anděla, který jim desky ukázal. Tito muži se stali známými jako tři svědkové a jejich písemné svědectví je obsaženo v každém výtisku Knihy Mormonovy.1
President Dallin H. Oaks vysvětlil, proč je svědectví tří svědků tak přesvědčivé: „Svědectví tří svědků Knihy Mormonovy … si stojí velmi pevně. Každý ze tří svědků měl mnoho důvodů a příležitostí k tomu, aby se svého svědectví zřekl, bylo-li falešné, nebo aby se o podrobnostech vyjádřil vyhýbavě, byly-li nepřesné. Jak je dobře známo, kvůli neshodám a řevnivosti, jež vyvstaly mezi nimi a ostatními vedoucími Církve, byli všichni tito tři svědkové přibližně do osmi let po zveřejnění tohoto svědectví z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů vyloučeni. Každý z nich se vydal svou cestou, aniž by je vázal jakýkoli společný zájem skrývat nějakou tajnou dohodu. Přesto až do konce svého života, což bylo období od 12 do 50 let od jejich vyloučení, se ani jeden z těchto svědků od svého zveřejněného svědectví neodchýlil ani neřekl cokoli, co by vrhlo sebemenší stín pochybnosti na jeho pravdivost.“2
Tři svědkové byli svému svědectví o Knize Mormonově neochvějně věrní až do konce svého života.
Oliver Cowdery
Oliver se poté, co byl znovu pokřtěn do Církve, a krátce předtím, než zemřel, setkal v Richmondu ve státě Missouri s misionářem, starším Jacobem Gatesem, který městem projížděl cestou na misii v Anglii. Starší Gates se Olivera zeptal na jeho svědectví o Knize Mormonově. Syn staršího Gatese převyprávěl Oliverovu odpověď:
„Zdálo se, že tato otázka Olivera velmi hluboce zasáhla. Neodpověděl ani slovo, ale vstal z křesla, přešel ke knihovně, vyndal z ní Knihu Mormonovu v prvním vydání, nalistoval svědectví tří svědků a nanejvýš vážným hlasem začal číst slova, pod která se téměř před dvaceti lety podepsal vlastním jménem. Poté pohlédl na mého otce a řekl: ,Jacobe, chci, aby sis zapamatoval, co ti nyní řeknu. Jsem na sklonku svého života; a co bych získal tím, kdybych ti lhal? Vím,‘ řekl, ‚že tato Kniha Mormonova byla přeložena darem a mocí Boží. Mé oči viděly, mé uši slyšely a mé porozumění bylo zasaženo; a vím, že to, o čem jsem svědčil, je pravdivé. Nebyl to žádný sen, žádná planá představa mysli – bylo to skutečné.‘“3
David Whitmer
David Whitmer si v posledních letech svého života všiml, že o něm kolují zvěsti, že popřel své svědectví o Knize Mormonově. David v reakci na tato nařčení své svědectví znovu potvrdil v dopise, který byl zveřejněn v místních novinách Richmond Conservator:
„Aby svět mohl poznat pravdu, přeji si nyní, nacházeje se takříkajíc na samém sklonku života, a v bázni Boží, učinit jednou provždy toto veřejné prohlášení:
Že jsem nikdy v žádném okamžiku nepopřel jakožto jeden ze tří svědků ono svědectví, ani žádnou jeho část, které se již tak dlouho vydává v oné knize. Ti, kteří mne znají nejlépe, vědí, že jsem na tomto svědectví vždy trval. A aby nebyl nikdo uveden v omyl nebo aby nepochyboval o mých současných názorech na tuto věc, potvrzuji nyní opět pravdivost všech svých prohlášení, která jsem tehdy učinil a která byla tehdy vydána.
,Kdo má uši k slyšení, slyš,‘ nebyl to žádný klam! Co je napsáno, je napsáno – a ten, kdo čte, nechť porozumí.“4
Martin Harris
Martin Harris, stejně jako Oliver Cowdery, odešel na nějaký čas z Církve, ale později byl znovu pokřtěn. V posledních letech svého života byl znám tím, že pod paží nosíval výtisk Knihy Mormonovy a svědčil o její pravdivosti všem, kteří mu naslouchali: „Vím, že Kniha Mormonova je vskutku pravdivá. A i kdyby veškerý lid popřel pravdivost této knihy, já vás vyzývám, abyste tak nečinili. Mé srdce je pevné. Ó, Bože, mé srdce je pevné! Mé poznání nemůže být jistější a pevnější.“5
Martinův známý George Godfrey napsal: „Několik hodin před [Martinovou] smrtí … jsem se ho zeptal, zda nemá pocit, že by na tom, co bylo napsáno a řečeno o příchodu Knihy Mormonovy, mohlo být, třebas jen zčásti, něco podvodného či klamavého, a on odpověděl stejně jako vždy … a řekl: ,Kniha Mormonova není žádný podvod. Vím, co vím. Viděl jsem, co jsem viděl, a slyšel jsem, co jsem slyšel. Viděl jsem zlaté desky, z nichž je Kniha Mormonova napsána. Mně i dalším se zjevil anděl a svědčil o pravdivosti onoho záznamu, a kdybych byl svolný k tomu křivě přísahat a zapřisáhnout se lhát o svědectví, jež nyní vydávám, mohl jsem být bohatý, avšak nemohl jsem svědčit jinak, než jak jsem svědčil a jak svědčím i nyní, neboť toto vše je pravdivé.‘“6
„[Tolik] svědků, kolik se mu bude zdáti dobré“
Svědectví tří svědků jsou obzvláště působivá, vezmeme-li v úvahu jejich zkušenosti z Církve i mimo ni.7 Přesto přese všechno Oliver, David a Martin nikdy nepřestali svědčit o tom, co zažili, a vydávali svědectví o tom, že Kniha Mormonova byla přeložena darem a mocí Boží. A nebyli jediní.
Nefi v dávných dobách prohlásil: „Pán Bůh bude nadále vynášeti slova knihy; a v ústech tolika svědků, kolik se mu bude zdáti dobré, bude utvrzovati slovo své.“ (2. Nefi 27:14.) Vedle Proroka Josepha Smitha a tří svědků si Pán vybral dalších osm svědků, kteří desky viděli. I jejich svědectví je zahrnuto v každém výtisku Knihy Mormonovy. Stejně jako Oliver, David a Martin zůstalo i těchto osm svědků věrnými svým svědectvím o Knize Mormonově a zlatých deskách.
William E. McLellin byl jedním z prvních obrácených do Církve a znal mnohé ze svědků Knihy Mormonovy osobně. William nakonec z Církve odešel, ale i nadále se ho hluboce dotýkala ona přesvědčivá svědectví, která od svědků slyšel.
„Nyní se táži,“ napsal McLellin ke konci svého života, „jak naložím s tímto mračnem věrných svědků vydávajících tak racionální, a přesto posvátné svědectví? Tito muži, v nejlepších letech svého života, spatřili ve vidění anděla a vydali svědectví všem lidem. Také osm dalších spatřilo desky a drželo je. A tak všichni tito muži věděli, že to, co prohlásili, bylo naprosto pravdivé. Prohlásili to jako mladí a totéž prohlašují i nyní ve stáří.“8
Ačkoli my jsme zlaté desky neviděli, tak jako tři svědkové, můžeme čerpat sílu z jejich svědectví. I přesto, že kvůli jejich svědectví byla napadena jejich pověst a jejich bezpečí a život byly v ohrožení, zůstali tito bezúhonní muži odvážně věrni svému svědectví až do samotného konce.