Odbočky a sbory kůlu Praha
Odbočka Liberec
První shromáždění svátosti se v Liberci konala od roku 1997 v Hotelu Liberec, pro členy odbočky to byl zázrak a veliké požehnání, právem na to byli hrdí.
Člověk by s údivem ve tváři řekl, že „cesty Páně jsou nevyzpytatelné“, ale po své osobní zkušenosti vím, že cesty Páně jsou jediné správné, ne vždy podle naší vůle, ale podle Boží vůle a Jeho načasování.
V devadesátých letech minulého století byl jeden chlapec na studijním pobytu v USA, kde poznal Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, přijal křest a stal se Kristovým následovníkem. Po návratu do Čech se cítil osamocen, navzdory srdečnosti přátel a rodiny, protože byl jediný. Jeho srdce bylo změněno. Tento chlapec navštěvoval skupinu v Nové Pace a pozdější odbočku Jičín, ale v srdci měl touhu, aby v Liberci vzniklo zázemí pro členy Církve včetně stálé misionářské služby. Takto nějak by se dal popsat počátek liberecké odbočky. V letech 1997–1999 probíhala válka v Kosovu a mnoho misionářů bylo ze svých misií odvoláno a rozmístěno po Evropě, včetně České republiky, a právě díky přílivu misionářů vznikly podmínky pro vznik liberecké odbočky. Prvními misionáři v Liberci byli v letech 1996–1998 starší Christofferson, syn současného apoštola staršího D. Todda Christoffersona, a starší Hall.
První shromáždění svátosti se v Liberci konala od roku 1997 v Hotelu Liberec. Navzdory tomu, že to nebyly příliš komfortní prostory, pro členy odbočky to byl zázrak a veliké požehnání, právem na to byli hrdí.
V letech 2003–2004 se členové scházeli v komunitním centru v Liberci-Pavlovicích.
Od roku 2004 sídlí odbočka v nádherných prostorách v Pražské ulici v centru města.
V prvních letech odbočky se v jejím vedení vystřídalo mnoho misionářů. Prvním presidentem odbočky z řad místních členů se v roce 2002 stal onen chlapec z úvodu – bratr Pavel Branda, v té době již navrátivší se misionář. Po něm se v úřadu presidenta odbočky vystřídali bratři Michal Hanzal (2010–2016) – současný první rádce v předsednictvu kůlu Praha, bratr Andrei Vdovicenco (2016–2018), starší Gregory K. Jones (2018–2020) a od roku 2020 bratr Radek Vysoký.
Jako každá jednotka Církve, tak i ta liberecká si procházela tučnými i slabými roky. V současnosti se již více než dva roky celý svět nachází ve složité situaci, jakou nikdo nezažil – v pandemii covidu-19. Přišla mnohá omezení, ale i osobní tragédie. Pandemie nás doslova uzemnila. Přes to všechno jsem schopen říci, že nás víra neopustila a duch Kristův je stále s námi.
V předchozích letech byl v Liberci institut, měli jsme silné kvorum starších i kvora Aronova kněžství, Pomocné sdružení i Primárky. Mladí lidé odcházeli na misie a potom na studia a v Liberci jich zůstalo málo. Přesto se odbočka těší stabilitě. Dnes máme v Liberci kvorum starších, Pomocné sdružení a několik dětí v Primárkách.
Jsme vděční za misionářskou práci a snažíme se na ní všemožně podílet, také na upevňování přátelství a posilování ducha Božího v naší malé odbočce.
Navzdory zkouškám, kterými si procházíme, každý den pozvedáme hlavu k Nebeskému Otci s nadějí, že bude ještě lépe, vynakládáme veškeré síly na pomoc všem těm, kdo to potřebují, a necháváme naše světlo zářit všem těm, kteří se nacházejí v momentální temnotě.
Každá zkouška je požehnáním, tak jako byly zkoušky za dob prvních pionýrů, kteří byli vyháněni z místa na místo pro nepochopení. My dnes pevně stojíme na základu, který vybudovali na Skále jménem Ježíš Kristus, na té Skále, o kterou se opírá naše víra. I když se naše životy změnily, my v Kristu zůstáváme pevní.