Neboť tak Bůh miloval nás
Bůh nás tak miloval, že poslal svého Jednorozeného Syna – ne aby nás odsoudil, ale aby nás spasil.
„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16.) Když jsem tento verš zaznamenal poprvé, nebylo to na shromáždění ani na rodinném domácím večeru. Díval jsem se v televizi na nějakou sportovní událost. Ať již jsem se díval na kteroukoli stanici a ať již se jednalo o jakýkoli zápas, vždy tam byl alespoň jeden člověk, který držel nápis, na němž stálo „Jan 3:16“.
Stejně tak jsem si zamiloval i verš 17: „Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.“
Bůh poslal Ježíše Krista, svého jediného Syna v těle, aby položil život za každého z nás. To udělal proto, že nás miluje a připravil pro každého z nás plán, jak se vrátit domů k Němu.
Nejedná se však o nějaký paušální, všeobecný plán nebo plán, který možná někdy funguje, a jindy ne. Je to plán osobní, stanovený milujícím Nebeským Otcem, který zná naše srdce, naše jméno a ví, co od nás očekává. Proč tomuto věříme? Protože se o tom učíme ve svatých písmech.
Mojžíš opakovaně slyšel Nebeského Otce říkat: „Mojžíši, synu můj.“ (Viz Mojžíš 1:6; viz také verše 7, 40.) Abraham se dozvěděl, že je dítě Boží a že byl pro své poslání vybrán ještě před narozením (viz Abraham 3:12, 23). Ester byla rukou Boží přivedena do určitého vlivného postavení, kdy mohla zachránit svůj lid (viz Ester 4). A Bůh důvěřoval jisté mladé ženě, služebnici, aby svědčila o žijícím prorokovi, díky čemuž se mohl uzdravit Náman (viz 2. Královská 5:1–15).
Zvlášť se mi líbí příběh onoho dobrého muže malého vzrůstu, který vylezl na strom, aby viděl Ježíše. Spasitel věděl, že tam je, zastavil se, podíval se do větví a pronesl tato slova: „Zachee, … [slez] dolů.“ (Lukáš 19:5.) A nemůžeme nevzpomenout 14letého chlapce, který odešel do lesíku a zjistil, jak osobní tento plán skutečně je: „[Josephe,] toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ (Joseph Smith–Životopis 1:17.)
Bratři a sestry, my jsme ti, na které se plán Nebeského Otce zaměřuje, a jsme i důvodem Spasitelova poslání. Každý z nás osobně je Jejich dílem a Jejich slávou.
Podle mě toto žádná kniha písem neznázorňuje jasněji než Starý zákon, který právě studuji. V kapitole za kapitolou objevujeme příklady toho, jak se Nebeský Otec a Jehova osobně zapojují do našeho života.
Nedávno jsme studovali o Jozefovi, milovaném synovi Jákoba. Jozefovi se již od mládí dostávalo veliké přízně Páně, ale přesto kvůli svým bratrům zakusil veliké zkoušky. Před dvěma týdny na mnohé z nás zapůsobilo, jak Jozef svým bratrům odpustil. V příručce Pojď, následuj mne čteme: „Jozefův život je v mnoha ohledech paralelou života Ježíše Krista. Přestože Spasiteli naše hříchy způsobily veliké utrpení, nabízí nám odpuštění, čímž nás všechny osvobozuje před údělem mnohem horším než hladomor. Ať již potřebujeme získat odpuštění nebo odpustit druhým – v určitých chvílích všichni potřebujeme oboje – Jozefův příklad nás odkazuje na Spasitele, pravý zdroj uzdravení a smíření.“1
Jedno ponaučení, které se mi v tomto příběhu moc líbí, se týká Jozefova bratra Judy, který v Božím osobním plánu týkajícím se Jozefa sehrál určitou roli. Když Jozefa zradili jeho bratři, Juda je přesvědčil, aby Jozefa nepřipravili o život, ale prodali ho do otroctví (viz Genesis 37:26–27).
O mnoho let později museli Juda a jeho bratři vzít do Egypta jejich nejmladšího bratra Beniamina. Jejich otec byl zpočátku proti. Ale Juda Jákobovi slíbil, že Beniamina znovu přivede domů.
V Egyptě byl Judův slib podroben zkoušce. Mladý Beniamin byl neprávem obviněn ze zločinu. Juda, věrný svému slibu, se nabídl, že bude uvězněn namísto Beniamina. Řekl: „Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou?“ (Viz Genesis 44:33–34.) Juda byl odhodlán svůj slib dodržet a zajistit, aby se Beniamin bezpečně vrátil. Máte někdy vůči druhým podobné pocity, jako měl Juda vůči Beniaminovi?
Nemají snad takové pocity rodiče ohledně svých dětí? Misionáři ohledně lidí, kterým slouží? Nebo vedoucí Primárek a mládeže ohledně těch, které učí a mají rádi?
Bez ohledu na to, kdo jste nebo jaká je vaše současná situace, někdo k vám přesně takové pocity chová. Někdo si přeje, aby se mohl vrátit k Nebeskému Otci s vámi.
Jsem vděčný za ty, kteří to s námi nikdy nevzdávají, kteří za nás dál v modlitbě vylévají svou duši a kteří nás dál učí a pomáhají nám být způsobilými vrátit se domů k našemu Otci v nebi.
Nedávno strávil jeden můj drahý přítel 233 dní v nemocnici kvůli covidu-19. Během této doby ho navštívil jeho zesnulý otec, který ho žádal, aby předal jeho vnoučatům určité poselství. Dokonce i zpoza závoje si tento dobrý dědeček přál pomoci svým vnoučatům vrátit se do jejich nebeského domova.
Kristovi učedníci čím dál více pamatují na „Beniaminy“ ve svém životě. Po celém světě se chápou pronikavé výzvy od Božího žijícího proroka – presidenta Russella M. Nelsona. Mladí muži a mladé ženy se zapojují do Pánova batalionu mladých. Jednotlivci i rodiny projevují zájem o druhé v duchu pastýřské služby – s láskou se dělí o evangelium a zvou přátele a bližní, aby přišli ke Kristu. Mládež i dospělí pamatují na své smlouvy a snaží se je dodržovat – plní Boží chrámy, nacházejí jména zesnulých členů rodiny a přijímají za ně obřady.
Proč plán, který nám Nebeský Otec připravil osobně na míru, zahrnuje i snahu pomáhat druhým vrátit se k Němu? Protože právě tím se stáváme takovými, jako je Ježíš Kristus. Příběh o Judovi a Beniaminovi nás v konečném důsledku učí o Spasitelově oběti za nás. Skrze Usmíření dal Spasitel svůj život za to, aby nás mohl přivést domů. Judova slova vyjadřují Spasitelovu lásku: „Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, [kdybys nebyl] se mnou?“ Pro nás, jakožto shromažďovatele Izraele, mohou být tato slova i slovy našimi.
Starý zákon je plný zázraků a láskyplných milosrdenství, jež jsou charakteristickými rysy plánu Nebeského Otce. Ve 4. kapitole 2. Královské se třikrát opakují slova „některého času“, čímž je pro mě zdůrazněno, že důležité události se dějí podle Božího načasování a žádná drobnost pro Něj není příliš bezvýznamná.
Tuto pravdu dosvědčuje jeden z mých nových přátel, Paul. Paul vyrůstal v rodině, kde na náboženství občas nadávali a nikdy ho netolerovali. Když chodil do školy na vojenské základně v Německu, všiml si dvou sester, které zjevně vyzařovaly jakési duchovní světlo. Když se jich zeptal, proč jsou tak jiné, odpověděly mu, že patří k Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Zanedlouho se Paul začal scházet s misionáři a byl pozván na shromáždění. Příští neděli, když vystoupil z autobusu, si všiml dvou mužů oblečených v bílé košili s kravatou. Zeptal se jich, zda jsou starší Církve. Odpověděli, že ano, a tak šel s nimi.
Během bohoslužby ukazoval kazatel na shromážděné a vyzýval je, aby vydali svědectví. Na konci každého svědectví se ozvalo zabubnování a shromáždění zvolali: „Amen.“
Když kazatel ukázal na Paula, ten se postavil a řekl: „Vím, že Joseph Smith byl prorok a že Kniha Mormonova je pravdivá.“ Žádné zabubnování ani zvolání amen nezaznělo. Paul si nakonec uvědomil, že se ocitl v nesprávné církvi. Brzy poté se však dostal na správné místo a dal se pokřtít.
Paulovi v den jeho křtu jeden ze členů, kterého neznal, řekl: „Zachránil jste mi život.“ Několik týdnů předtím se totiž tento muž rozhodl vyhledat jinou církev a zúčastnil se oné bohoslužby, kde se bubnovalo a lidé provolávali amen. Když tento muž slyšel Paula vydávat svědectví o Josephu Smithovi a Knize Mormonově, uvědomil si, že Bůh ho zná, že ví o jeho těžkostech a že má pro něj určitý plán. Pro Paula i pro tohoto muže to byl vskutku den správného načasování!
I my víme, že Nebeský Otec má pro každého z nás připravený osobní plán štěstí. A protože Bůh nám poslal svého Milovaného Syna, zázraky, které potřebujeme, se stanou v ten správný den nutný k tomu, aby se Jeho plán naplnil.
Svědčím o tom, že letos se můžeme o Božím plánu určeném pro nás dozvědět více ze Starého zákona. Tato posvátná kniha učí o roli proroků v nejisté době a o ruce Boží ve světě, který byl zmatený a často svárlivý. Pojednává také o pokorných věřících, kteří se s vírou těšili na příchod našeho Spasitele, právě tak jako se my těšíme a připravujeme na Jeho Druhý příchod – Jeho dlouho prorokovaný a slavný návrat.
Než ten den nastane, možná svýma přirozenýma očima nebudeme schopni ve všech aspektech svého života vidět záměr Boží (viz Nauka a smlouvy 58:3). Můžeme však pamatovat na to, jak Nefi reagoval, když se setkal s tím, čemu nerozuměl – i když neznal význam všech věcí, věděl, že Bůh své děti miluje (viz 1. Nefi 11:17).
To je mé svědectví v toto nádherné sabatní dopoledne. Kéž si na srdce napíšeme tato slova a umožníme jim, aby naši duši naplnila pokojem, nadějí a věčnou radostí: Bůh nás tak miloval, že poslal svého Jednorozeného Syna – ne aby nás odsoudil, ale aby nás spasil. Ve jménu Ježíše Krista, amen.