Poselství předsednictva kůlu
Nedejme se přemoci ke zlému
Kdo by neznal příběh Pavla z Tarsu, známého spíše jako apoštol Pavel. Byl určitě jednou z nejdůležitějších biblických postav, o jejichž osudech vypráví Nový zákon. Nikdy se nesetkal s Ježíšem, kromě zázraku obrácení na cestě do Damašku. Tato událost změnila jeho život natolik, že se z pronásledovatele křesťanů stal nejpilnějším Kristovým misionářem. Jeho zásluhou se křesťanství začalo šířit mezi pohany a stalo se světovým náboženstvím. Pavlovy listy, psané komunitám Svatých, jsou esencí Pánovy ryzí nauky vyjádřené jasným a srozumitelným jazykem. Jeho poselství, jak to v písmech bývá, jsou aktuální stejně dnes, jako tomu bylo při jejich vzniku.
Společně se ponořme do listu Římanům, který psal Pavel v Korintu někdy kolem roku 58 n. l. Je to takový výklad ústně tradovaného evangelia, který se vyrovnává s odlišnými názory a ukazuje, že v evangeliu se zjevuje Boží spravedlnost. Je natolik aktuální, že bychom mohli předpokládat, že kdyby Pavel žil v dnešní době, napsal by možná stejný list do kůlu Praha a byl by nazván list Pražanům (sestry a bratří z Moravy a Slezska mi jistě prominou tuto fiktivní paralelu).
Dnešní doba je velmi názorově rozjitřená. A to tak, že stoupenci různých myšlenek neváhají přecházet od slovních výpadů a urážek až po prosazování svého přesvědčení násilím. Jako Svatí posledních dnů žijeme v tomto prostředí. Vytváříme si názory na jednotlivá témata, která se ve společnosti probírají, a můžeme být svedeni právě k takovýmto krajním řešením prosazení vlastního postoje.
Pavel na to reaguje jednoduchým, a tím vlastně geniálním řešením:
„Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“1
Jak prostá, a přitom pravdivá nauka! Pokud jste ji již ve svém životě vyzkoušeli, víte, jak účinná je. Já ji ověřil při mnoha příležitostech a vždy jsem byl překvapen, jak dokáže měnit status quo situace v náš prospěch.
Možná může zaznít otázka, jak vlastně tento pokyn uchopit a jak ho převést do praktického života. Apoštol Pavel na to reaguje několika radami ve stejné kapitole.
„Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale ztotožňujte se s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.“2
Představme si, že kdybychom zvýšili míru ohleduplnosti o 1 % na celém světě, kolik konfliktů by bylo zastaveno, kolik násilí by ustalo. Kdybychom domýšlivost a povyšování se nad druhé naopak snížili o 1 %, jaká harmonie v mezilidských vztazích by zavládla a chování jednoho ke druhému by bylo prodchnuto přátelstvím a bratrskou láskou. A to vše, když budeme moudří ne podle sebe, ale budeme přijímat inspiraci shůry od našeho Nebeského Otce.
Pavel pokračuje jasným a nám známým křesťanským pravidlem:
„Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro.“3
Tento princip teoreticky dobře známe. Jeho praktikování se však musíme učit po celý život. Začátek je vždy od těch drobných „zlíček“, která k nám přicházejí z okolí a my se na ně učíme reagovat pozitivně, až po ta velká, která vyžadují celoživotní trénink.
K závěru 12. kapitoly Pavel píše:
„Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu najíst, a pokud žízní, dej mu pít. Tím, že to uděláš, řeřavé uhlí mu shrneš na hlavu.“4
O poskytování dobrodiní nepřátelům už něco víme. Alespoň teoreticky. Měli bychom se k nim chovat hezky a neoplácet. Ale proč najednou popřeme všechno, o čem je list Římanům, a budeme nepřítele pálit nějakým rozžhaveným uhlím?
V dávných dobách se vytápěl dům a připravovalo jídlo na něčem, co by dnes připomínalo nejspíše gril na dřevěné uhlí. Člověk musel často běhat pro nové uhlí. Tehdejší uhlák se běžně nosil na hlavě. Když dotyčný chodil kolem oken dobrých lidí, kteří už měli zatopeno, podělili se s ním o nějaký ten řeřavý uhlík a podávali mu jej oknem do nádoby, kterou nesl na hlavě. Díky přejícnosti pozorných sousedů tak mohl dotyčný rychleji zatopit a připravit jídlo. „Nahrnout vrchovatou měrou žhnoucí uhlíky na něčí hlavu“ byl tedy populární výraz pro spontánní laskavé jednání člověka, který dobrovolně něco udělal pro druhého.5
I ve Starém zákoně můžeme číst v Příslovích o shrnutí řeřavých uhlíků na něčí hlavu. Je tam však i dovětek, který říká, že když takto jednáme s nepřítelem, máme zajištěnu Hospodinovu odměnu.6
Máme tedy na výběr. Můžeme zažít krátkodobé uspokojení ze msty, a mít s Bohem kvůli tomu problém, nebo projevit milosrdenství a laskavost, a získat odměnu od Hospodina.
Milé sestry a bratří, tak jak napsal apoštol Pavel list do Říma, píše jej i každému z nás, ať jsme z jakéhokoli města či vesnice. Píše nám, jak uspořádat naše myšlení a chování v této zvláštní a pozoruhodné době. V době, ve které je více než kdy jindy předtím potřeba, abychom se nenechali přemoci zlem v podobě negativních zpráv, potřeby prosazovat náš subjektivní názor na úkor druhých apod. Pojďme a společně přemáhejme zlo dobrem. Laskavým slovem, povzbuzením, vyjádřením lásky a přátelství. Dobrým skutkem, který pomůže, podpoří a udělá radost. Svědčím vám, že je to nejlepší způsob, jak být v tomto světě, a nebýt z tohoto světa, jak být obklopeni negací, a přitom vyzařovat světlo do svého okolí. Naplnit naše životy nejvyšším záměrem našeho stvoření a v něm pociťovat radost.