Mladí dospělí
Jak dosáhnout emoční odolnosti
Autorka žije v Seville ve Španělsku.
Předtím, než jsem se vrátila domů z misie, jsem úzkostí nikdy netrpěla, a tak jsem nevěděla, jak dál.
Osoba na fotografii je fotomodelka.
Život šel podle plánu.
Moje misie se chýlila ke konci. Během posledních osmnácti měsíců jsem posílila své svědectví a získala jsem širší představu o plánu spasení. Nikdy jsem se necítila blíže svému Spasiteli a Nebeskému Otci. Život mi připadal nádherný.
Samozřejmě, že jsme jak já, tak moje rodina prožívali svůj díl trápení, celkově jsem však byla šťastná a měla jsem mnoho plánů do budoucna. Ale pak jsem se vrátila domů. A to byl obrovský otřes. Dělalo mi potíže přizpůsobit se každodennímu životu. Neustále mi dělalo starosti, zda se rozhoduji správně a zda jsem dokonale poslušná. Vyvíjela jsem na sebe veliký tlak, abych po duchovní stránce zůstala stejně na výši, jako jsem byla během misie, protože jsem se bála, že v opačném případě bych začala duchovně upadat.
Jak jsem tlak na sebe neustále stupňovala, začala jsem trpět úzkostí a záchvaty paniky. Ty byly stále četnější, až jsem nakonec měla pocit, jako bych se topila.
Bohužel jsem své pocity před rodinou i přáteli skrývala. Věděla jsem, že za úzkost a deprese se člověk nemusí stydět, ale vše se mi natolik vymklo z rukou a byla jsem tak bezradná, že jsem ani neuměla vyjádřit, co prožívám, abych dokázala požádat o pomoc.
Naštěstí je Pán vždy připraven poskytnout nám vedení, když se na Něj obrátíme. Po jisté době věnované přemítání a modlitbě jsem pocítila nabádání, abych se svěřila bratrovi a jeho manželce. Pomohli mi uvědomit si, že nejsem takový „blázen“, jak jsem si myslela, a že emoční problémy mohou trápit kohokoli.
Sestra Reyna I. Aburtová, druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení, svědčila o této pravdě: „Drahé přítelkyně, může se to stát kterékoli z nás – zvláště když si jako věřící v plán štěstí nakládáme zbytečné břímě domněnkou, že musíme být dokonalé již nyní. Takové myšlenky nás mohou ochromovat. Dosažení dokonalosti je proces, jenž bude probíhat po celý smrtelný život i po něm – a pouze skrze milost Ježíše Krista.“1
Inspirovaný kurz
Když jsem se modlila k Nebeskému Otci o vedení, uvědomila jsem si, že je potřeba, abych vyzkoušela zdroje, které nám poskytuje, a abych se učila a změnila se k lepšímu. Byla jsem vděčná, že se mi tehdy naskytla možnost zúčastnit se církevního kurzu emoční odolnosti. Zdálo se, že příležitost přišla přesně ve správný čas, a nevěřím, že se jednalo o náhodu.
V příručce ke kurzu je emoční odolnost popsána takto:
-
„Dokázat se přizpůsobit emočním těžkostem s odvahou a vírou zaměřenou na Ježíše Krista.
-
Pomáhat sobě i druhým, jak nejlépe umíte.
-
Požádat o další pomoc, když je to zapotřebí.“2
Jinými slovy je emoční odolnost něco, co potřebujeme všichni.
Tento inspirovaný kurz je pro mě jasným znamením, že si je Nebeský Otec vědom útrap, s nimiž se v současné době jako členové Církve Ježíše Krista potýkáme. Přeje si být schopen nám pomáhat, abychom pokračovali dále na cestě vedoucí zpět k Němu. Celá řada nádherných aspektů tohoto kurzu mi pomohla uvědomit si, jak hluboce zná Nebeský Otec každého z nás a naše individuální potřeby, a hned, jak jsem začala studovat, jsem pocítila pokoj. V kurzu se učí jasným a mocným věčným pravdám, které můžeme v životě uplatňovat při řešení problémů v oblasti duševního zdraví, ať již se týkají nás samotných, či našich milovaných.
Jedno z poselství, jež na mě zapůsobilo, se nachází v 9. kapitole „Poskytujme sílu druhým“. Právě tato kapitola mi nakonec pomohla říci si o další pomoc. Učí zásadě, že si máme vzájemně sloužit. Pochopila jsem, jak důležité je sloužit druhým tak, že uznáme jejich pocity, emoce či názory a empaticky a s pochopením jim nabídneme pomocnou ruku. Zároveň jsem si uvědomila, že aby mi druzí mohli pomoci, musím jim důvěřovat.
Jakmile jsem dokázala uvést tyto myšlenky do praxe a s problémy v oblasti duševního zdraví se svěřit své rodině a přátelům, byla jsem překvapená, jak jsou soucitní a že mě nikterak neodsuzují. Dostalo se mi od nich neuvěřitelné podpory.
Myslím si, že kdybych se svým blízkým s těžkostmi nesvěřila, tak by se moje úzkosti dále prohlubovaly a zhoršovaly. A tato zkušenost mi rovněž pomohla zajímat se o druhé a mít pochopení pro jejich starosti a problémy.
Budoucnosti můžeme čelit s nadějí
Připadá mi zvláštní, že jsem se po návratu z misie mohla trápit tím, abych nepřišla o „duchovní základ“, který jsem si během ní vybudovala, protože nyní si uvědomuji, že návrat domů byl pouze začátkem nové kapitoly, jež mi umožňuje prohlubovat víru novým způsobem.
Od té doby, co jsem se vrátila domů, se můj osobní vztah s Nebeským Otcem výrazně posílil a prohloubil, a to zejména díky zásadám, jimž jsem se naučila v kurzu emoční odolnosti, a díky tomu, že jsem se spoléhala na pomoc Nebeského Otce a Spasitele. Jsou pro mě nyní v každodenním životě mnohem skutečnější a mnohem více pociťuji Jejich přítomnost.
Pochopila jsem a přijala to, že jako děti Boží se neustále měníme, učíme a vyvíjíme. A přesto se během našich životních proměn Nebeský Otec nemění. Neočekával ode mne dokonalost na misii a neočekává ji ani nyní. Jednoduše mě miluje a přeje si, abych se mu nadále snažila přibližovat a na své cestě zpět k Němu si počínala, jak nejlépe dovedu.
Samotné absolvování kurzu emoční odolnosti neznamená, že jsem se dokázala zcela zbavit veškeré úzkosti, záchvatů paniky či chvil, kdy na mě dopadá strach z budoucnosti. Občas se objevují. Nyní však dokážu tyto vzorce rozpoznat a naučila jsem se technikám, které mi pomáhají se s nimi vypořádat zdravěji, a zlepšit si tak kvalitu každodenního života.
A konečně mě tento kurz naučil strategiím, s jejichž pomocí mohu úzkost a těžkosti zvládat, když už přijdou. Naučil mě trpělivosti a soucitu se sebou samou a svou nedokonalostí. Pochopila jsem, jak mě Bůh vidí a jak se nenechat zastrašit tím, že nevím, co mě v budoucnosti čeká.
Díky odborné pomoci i pomoci z nebes jsem si nakonec uvědomila, že máme nástroje potřebné k tomu, abychom na své cestě ke Kristu „[jednali sami] za sebe a aby nebylo jednáno za [nás]“ (2. Nefi 2:26) prostřednictvím našich emocí a pocitů.