Svatý chrám
V chrámech se mohou členové Církve, kteří se k tomu stanou způsobilými, účastnit nejvyšších obřadů vykoupení, které byly lidstvu zjeveny.
V chrámech se můžeme účastnit nejvyšších obřadů vykoupení
Je mnoho důvodů, proč má mít člověk touhu jít do chrámu. Vypadá to, jako by dokonce i jeho vnější vzhled napovídal něco o jeho hluboce duchovním účelu. Tento účel je však daleko patrnější za jeho zdmi. Nade dveřmi do chrámu je uvedena pocta „Svatost Pánu“. Když vstoupíte do jakéhokoli zasvěceného chrámu, jste v domě Páně.
V chrámech se mohou členové Církve, kteří se k tomu stanou způsobilými, účastnit nejvyšších obřadů vykoupení, které byly lidstvu zjeveny. V posvátných obřadech tam může být člověk omyt a pomazán, poučen, obdarován a zpečetěn. A poté, co získáme tato požehnání pro sebe, můžeme je vykonávat pro ty, kteří zemřeli, aniž by měli tuto příležitost. V chrámu se vykonávají posvátné obřady jak pro žijící, tak pro mrtvé.
Chrámové obřady a ceremonie jsou jednoduché, prosté, krásné a posvátné
Pečlivým čtením písem zjistíme, že Pán neříkal všem lidem všechno. Pro obdržení posvátného poučení byly stanoveny některé základní požadavky, které jsou nezbytným předpokladem. Do této kategorie spadají i chrámové obřady.
Mimo chrám o chrámových obřadech nehovoříme. Nikdy nebylo záměrem, aby znalost těchto chrámových obřadů byla omezena na několik málo vyvolených, kteří by nesměli dopustit, aby se o nich ostatní dověděli. Ve skutečnosti je to právě naopak. S velkým úsilím každou duši naléhavě nabádáme, aby se stala způsobilou přijmout zkušenost, kterou přináší návštěva chrámu, a aby se na tuto zkušenost připravila. Ti, kteří byli v chrámu, byli učeni myšlence: Přijde den, kdy každý žijící člověk a každý člověk, který kdy žil, bude mít možnost slyšet evangelium a přijmout, nebo odmítnout, to, co poskytuje chrám. Je-li tato příležitost odmítnuta, odmítnutí musí přijít ze strany onoho člověka.
Chrámové obřady a ceremonie jsou jednoduché a prosté. Jsou krásné. Jsou posvátné. Uchovávají se v důvěrnosti, aby nebyly dány těm, kteří na to nejsou připraveni. Zvědavost není příprava. Hluboký zájem sám o sobě není příprava. Příprava na obřady zahrnuje tyto předchozí kroky: víra, pokání, křest, konfirmace, způsobilost, zralost a důstojnost hodná člověka, který přichází pozván jako host do domu Páně.
Ti, kteří jsou toho hodni, mohou vstoupit do chrámu
Všichni, kteří jsou toho hodni a jsou ve všech směrech způsobilí, mohou vstoupit do chrámu a tam být seznámeni s posvátnými obřady a ceremoniemi.
Když jednou pochopíte hodnotu chrámových požehnání a posvátnost obřadů vykonávaných v chrámu, budete se zdráhat zpochybňovat vysoká měřítka, která Pán stanovil pro vstup do svatého chrámu.
Abyste mohli vstoupit do chrámu, musíte mít platné doporučení. Toto doporučení musí být podepsáno náležitými úředníky Církve. Do chrámu mají jít jen ti, kteří jsou toho hodni. Předtím, než obdržíte své chrámové obřady, má váš místní biskup nebo president odbočky zodpovědnost položit vám otázky ohledně vaší osobní způsobilosti. Tento pohovor je velmi důležitý, neboť je to příležitost posoudit s vysvěceným Pánovým služebníkem směr vašeho života. Je-li ve vašem životě něco v nepořádku, biskup bude schopen vám pomoci to vyřešit. Na základě této porady s všeobecným soudcem v Izraeli můžete se svolením Páně prohlásit, že jste způsobilí vstoupit do chrámu, anebo vám lze pomoci způsobilými se stát.
Pohovor pro chrámové doporučení vykonává biskup v soukromí se členem Církve, kterého se to týká. Zde je člen žádán, aby zkoumal otázky, které se týkají jeho nebo jejího chování, osobní způsobilosti a věrnosti Církvi a jejím úředníkům. Člen musí potvrdit, že je morálně čistý nebo čistá a že dodržuje Slovo moudrosti, platí plný desátek, žije v souladu s učením Církve a neudržuje žádné styky s odpadlickými skupinami ani s nimi nesympatizuje. Biskup je poučen, že při projednávání těchto věcí s každým dotazovaným je nanejvýš důležitá důvěrnost.
Přijatelné odpovědi na biskupovy otázky řádně potvrdí způsobilost člověka obdržet chrámové doporučení. Pokud žadatel nedodržuje přikázání nebo je v jeho nebo jejím životě něco nevyřešeného, co je třeba dát do pořádku, bude nutné, aby tento jedinec předtím, než mu bude doporučení vystaveno, prokázal opravdové pokání.
Poté, co takovýto pohovor vykonal biskup, vykoná s vámi předtím, než budete moci obdržet chrámové obřady, stejný pohovor i president kůlu.
Učení v chrámu je symbolické
Než půjdete poprvé do chrámu, nebo i po jeho mnohých návštěvách, může vám pomoci, když si uvědomíte, že učení v chrámu se děje symbolickým způsobem. Pán, Mistr učitel, hodně učil tímto způsobem.
Chrám je výbornou školou. Je to dům poučení. V chrámech se udržuje takové prostředí, které je ideální pro učení o věcech, které jsou hluboce duchovní. Zesnulý starší John A. Widtsoe z Kvora Dvanácti apoštolů byl význačným presidentem university a světově proslulým učencem. Velice si vážil chrámové práce a při jedné příležitosti řekl:
„Chrámové obřady obsahují celý plán spasení, tak jak jej čas od času učí vedoucí Církve, a objasňují věci, které jsou obtížné na pochopení. Učení chrámu se kvůli tomu, aby zapadalo do velkého plánu spasení, nijak neupravuje ani nepřekrucuje. Filozofická úplnost obdarování je jedním z významných argumentů pro pravdivost chrámových obřadů. Navíc se touto úplností pohledu a objasněním plánu evangelia stává chrámové uctívání jedním z nejúčinnějších způsobů, jak si v paměti oživit celou strukturu evangelia.“ („Temple Worship“, Utah Genealogical and Historical Magazine, Apr. 1921, 58.)
Půjdete-li do chrámu a budete-li mít na paměti, že toto učení je symbolické, a půjdete-li ve správném duchu, nestane se, že by se vaše vidění nerozšířilo, že byste se necítili trochu více povzneseni nebo že by nevzrostlo vaše duchovní poznání. Tento učební plán je vynikající a jedinečný. Je inspirovaný. Sám Pán, Mistr učitel, své učedníky stále učil v podobenstvích – slovním způsobem, jak symbolicky znázornit to, čemu by jinak asi bylo obtížné porozumět.
I samotný chrám se stává symbolem. Pokud jste večer viděli jeden z chrámů plně osvětlený, víte, jaký to může být působivý pohled. Dům Páně koupající se ve světle a vystupující z temnoty se stává symbolickým znázorněním moci a inspirace evangelia Ježíše Krista, které stojí jako maják ve světě, který klesá stále hlouběji do duchovní temnoty.
Po vstupu do chrámu se převléknete ze svého všedního oděvu do bílého chrámového oblečení. Převléknete se v šatně, kde má každý uzamykatelnou skříňku a prostor pro převlékání a kde má úplné soukromí. V chrámu se pečlivě zachovává vzor cudnosti. Jak odložíte svůj oděv do skříňky, zanecháte tam s ním i své starosti, problémy a rozrušení. Z tohoto malého soukromého prostoru pro převlékání vykročíte oblečeni v bílém a budete mít pocit jednoty a rovnosti, neboť všichni lidé kolem vás budou oblečeni podobně.
Chrámový sňatek je nejvyšším obřadem chrámu
Ti z vás, kteří se těší na chrámový sňatek, by možná rádi věděli, jak probíhá. Mimo chrám necitujeme slova pečeticího obřadu (sňatku), můžeme však popsat pečeticí místnost, která je krásně zařízená, je v ní klidný a jasný duch a je posvěcena posvátnou prací, jež se tam vykonává.
Než přistoupí snoubenci k oltáři k pečeticímu obřadu, je výsadou obřadníka, že může dát mladému páru nějaké rady, a jejich výsadou zase je, že je mohou obdržet. Při této příležitosti může mladý pár slyšet takovéto myšlenky:
„Dnes je váš svatební den. Jste naplněni pocity, které se týkají vašeho sňatku. Chrámy byly postaveny jako svatyně pro obřady, jako je tento. Nejsme ve světě. Věci světa tady neplatí a nemají mít žádný vliv na to, co tady děláme. Vyšli jsme ze světa do chrámu Páně. Toto se stane nejdůležitějším dnem vašeho života.
Narodili jste se, byli jste na zemi pozváni rodiči, kteří připravili pro vašeho ducha k obývání smrtelný příbytek. Oba jste byli pokřtěni. Křest, posvátný obřad, je symbolem očištění, symbolem smrti a vzkříšení, symbolem začátku nového života. Zahrnuje pokání a odpuštění hříchů. Svátost večeře Páně je obnovení smlouvy křtu, a jestliže pro to žijeme, můžeme si zachovat odpuštění hříchů.
Vy, ženichu, jste byl vysvěcen ke kněžství. Nejprve vám bylo uděleno Aronovo kněžství a pravděpodobně jste prošel všemi jeho úřady – jáhen, učitel a kněz. Potom přišel den, kdy jste byl shledán hoden toho obdržet kněžství Melchisedechovo. Toto kněžství, vyšší kněžství, je definováno jako kněžství podle nejsvětějšího řádu Božího nebo jako Svaté kněžství podle řádu Syna Božího (viz Alma 13:18; Helaman 8:18; Nauka a smlouvy 107:2–4). Dostal jste úřad v tomto kněžství. Nyní jste starším.
Oba jste obdrželi obdarování. V tomto obdarování vám byly uděleny vaše věčné možnosti. Ale všechny tyto věci byly v určitém ohledu úvodem a přípravou na váš příchod k oltáři, abyste byli zpečetěni jako manžel a manželka na čas a na celou věčnost. Nyní se stáváte rodinou a budete moci tvořit život, prostřednictvím oddanosti a oběti budete mít možnost přivést na svět děti, vychovávat je a pomáhat jim bezpečně projít jejich smrtelnou existencí; abyste je jednoho dne uviděli přijít, stejně jako jste přišli vy, aby se zúčastnily těchto posvátných chrámových obřadů.
Přicházíte dobrovolně a byli jste shledáni způsobilými. Přijmout jeden druhého manželskou smlouvou je velká zodpovědnost, taková, která s sebou nese nesmírná požehnání.“
Pečeticí moc svazuje na zemi i v nebi
Chceme-li pochopit jak historii, tak nauku chrámové práce, musíme porozumět tomu, co je to pečeticí moc. Musíme vidět duchem alespoň do té míry, abychom pochopili, proč jsou k použití pečeticí moci rozhodující klíče pravomoci.
„Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým praví lidé býti mne, Syna člověka? …
I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.
A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích.
I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí.
A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.“ (Matouš 16:13, 16–19.)
Petr měl být držitelem klíčů. Petr měl být držitelem pečeticí moci, oné pravomoci, která s sebou nese moc svázat neboli zpečetit na zemi nebo rozvázat na zemi a totéž se stane i v nebesích. Tyto klíče patří presidentovi Církve – prorokovi, vidoucímu a zjevovateli. Tato posvátná pečeticí moc je nyní v Církvi. Nic není ctěno s posvátnějším přemítáním těmi, kteří znají význam této pravomoci. Nic není drženo pevněji. V kterékoli dané době je na zemi relativně málo mužů, na které byla tato pečeticí moc přenesena – v každém chrámu jsou bratří, kterým byla pečeticí moc dána. Nikdo ji nemůže získat jinak než od proroka, vidoucího a zjevovatele a presidenta Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Prorok Joseph Smith řekl, že lidé mu často kladli tuto otázku: „‚Což nemůžeme být spaseni, aniž bychom prošli všemi těmito obřady, atd.?‘ Odpovídal jsem jim: ‚Ne, nemůžeme získat plnost spasení.‘ Ježíš řekl: ‚V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Jduť, abych vám připravil místo.‘ [Viz Jan 14:2.] Dům by měl zde být přeložen jako království; a kdokoli, kdo je oslaven v tom nejvyšším příbytku, musí dodržovat celestiální zákon, a rovněž i celý zákon.“ (History of the Church, 6:184.)
Chrámová práce je zdrojem duchovní moci
Chrámy jsou pravým středem duchovní síly Církve. Měli bychom očekávat, že protivník se bude snažit bránit nám jako Církvi i jako jednotlivcům v naší snaze podílet se na tomto posvátném a inspirovaném díle. Chrámová práce přináší mnoho odporu, protože ona je velkým zdrojem duchovní síly Svatých posledních dnů i celé Církve.
Při slavnostním zasvěcení úhelného kamene chrámu Logan Utah president George Q. Cannon, tehdy člen Prvního předsednictva, prohlásil:
„Každý základní kámen položený pro stavbu chrámu a každý chrám dokončený podle řádu, který Pán zjevil svému svatému kněžství, oslabuje na zemi moc Satana a zvětšuje moc Boha a božskosti, působí mocně na nebesa v náš prospěch a přivolává a sesílá na nás požehnání Věčných Bohů a těch, kteří dlí v jejich přítomnosti.“ („The Logan Temple“, Millennial Star, Nov. 12, 1877, 743.)
Běžně se stává, že když mají členové Církve nějaké starosti nebo když jejich mysl tíží závažná rozhodnutí, přicházejí do chrámu. Chrám je vhodné místo, kam se můžeme uchýlit se svými starostmi. V chrámu můžeme získat duchovní nadhled. Při službě v chrámu totiž „nejsme ve světě“.
Někdy je naše mysl natolik zaneprázdněna problémy a tolik věcí najednou se dožaduje naší pozornosti, že prostě nemůžeme myslet a nemůžeme věci vidět jasně. V chrámu však jakoby se prach rozptýlení usadil, mlha a opar se zvedly a my jsme pak schopni „vidět“ to, co jsme nedokázali vidět předtím, a mezi našimi starostmi nacházíme cestu, kterou jsme předtím neznali.
Když budeme vykonávat posvátné dílo chrámových obřadů, Pán nám bude žehnat. A požehnání, kterých se nám dostane, nebudou omezena jen na naši chrámovou službu. Budeme požehnáni ve všech svých záležitostech.
Naše práce v chrámu nám přináší štít a ochranu
Žádná jiná činnost nepřináší této Církvi více ochrany než chrámová práce a genealogické bádání, které ji podporuje. Žádná jiná práce tolik duchovně nezjemňuje. Žádná jiná práce, kterou děláme, nám nedává více síly. Žádná jiná práce nevyžaduje vyšší úroveň spravedlivosti.
Naše práce v chrámu nám přináší štít a ochranu, jak jednotlivcům, tak celému lidu.
A tak přijďte do chrámu – přijďte a dožadujte se svých požehnání. Je to posvátná práce.
Chrám Panama City Panama. Zasvěcen 10. srpna 2008.
Chrám Tokio Japonsko. Zasvěcen 27. října 1980.
Chrám Curitiba Brazílie. Zasvěcen 1. června 2008.