Připravte se na požehnání chrámu
Každý chrám je symbolem naší víry v Boha a důkazem naší víry v život po smrti. Chrám je cílem každé činnosti, každé lekce a každého postupu v Církvi.
Tak jako jsou chrámy připraveny pro lidi, musejí se lidé připravit na chrám
Na každém chrámu jsou napsána slova „svatost Pánu“.1 Tato slova znamenají, že chrám i jeho účely jsou svaté. Ti, kteří do chrámu vstupují, mají rovněž odrážet rysy svatosti.2 Tak jako jsou chrámy připraveny pro lidi, musejí se lidé připravit na chrám.
Chrám se od ostatních domů uctívání liší. Na rozdíl od kaplí je chrám o sabatu zavřený, aby členové mohli jít na shromáždění a být v onen posvěcený den s rodinou. V ostatní dny v týdnu jsou chrámy otevřeny pro posvátnou práci. Chrám je doslova domem Páně a je vyhrazen pro obřady věčného významu. Mezi tyto obřady patří křest, sňatek, obdarování a pečetění.
Každý chrám je symbolem naší víry v Boha a důkazem naší víry v život po smrti. Chrám je cílem každé činnosti, každé lekce a každého postupu v Církvi. Veškeré naše úsilí při hlásání evangelia, zdokonalování Svatých a vykoupení mrtvých vede do svatého chrámu. Chrámové obřady jsou naprosto zásadní. Bez nich se nemůžeme vrátit do Boží slávy.
Každý chrámový obřad je úkonem, při němž uzavíráme slavnostní sliby
V chrámu můžeme obdržet obdarování, což je v pravém slova smyslu dar. Je třeba, abychom rozuměli jeho duchovnímu významu a tomu, proč je důležité zachovávat ony posvátné smlouvy a závazky, které při obdržení tohoto daru uzavíráme. Každý „chrámový obřad není jen rituálem, kterého se pouze účastníme; je úkonem, při němž uzavíráme slavnostní sliby“.3
Chrámové obdarování bylo dáno zjevením. Proto mu můžeme nejlépe porozumět právě zjevením, budeme-li o to s čistým srdcem intenzivně usilovat. President Brigham Young vysvětlil, že „vaše obdarování znamená obdržet všechny ty obřady v domě Páně, které jsou nezbytné k tomu, aby vám umožnily, až opustíte tento život, vrátit se do přítomnosti Otce, projít kolem andělů, kteří stojí jako stráž, … a obdržet věčné oslavení“.4
Poslušnost posvátných smluv uzavřených v chrámu nás činí způsobilými obdržet věčný život
V každém chrámu se používá pečeticí pravomoc kněžství. President Gordon B. Hinckley vysvětlil, že „žádný král, žádný president republiky, žádný představitel jakékoli organizace ve světě, jehož jsme součástí, nemá pravomoc nad věcmi po smrti. Jakmile stojíme tváří v tvář smrti, jsme každý bezmocný; avšak pokorný, dobrotivý a spravedlivý vysoký kněz, který obdržel pečeticí pravomoc, může svázat v nebi to, co je svázáno na zemi.“5
Stejně jako je věčné kněžství – bez počátku či konce – je věčná i pravomoc kněžství.6 V důsledku toho jsou nadčasové i obřady a smlouvy kněžství. První zjevení, které anděl Moroni dal Proroku Josephu Smithovi, se týkalo této pravomoci kněžství.7 Později, když byl Prorok učen o chrámech, Pán řekl:
„Nechť je tento dům postaven mému jménu, abych v něm mohl lidu svému zjevovati obřady své;
Neboť považuji za vhodné zjeviti své církvi věci, které byly udržovány skryté od času před založením světa, věci, které se týkají dispensace plnosti časů.“8
V této dispensaci žijeme my. Chrámy, obřady, smlouvy, obdarování a pečetění byly znovuzřízeny, přesně jak bylo prorokováno. Obřady chrámu zajišťují smíření s Pánem a pečetí rodiny, aby mohly být spolu na věky. Poslušnost posvátných smluv uzavřených v chrámu nás činí způsobilými obdržet věčný život – největší ze všech Božích darů člověku.9
Každý, kdo je ochoten se náležitě připravit, smí vstoupit do chrámu
Protože chrám je posvátný, Pán požaduje, aby byl chráněn před znesvěcením. Může do něj vstoupit každý, kdo je ochoten se na tuto výsadu náležitě připravit. Zásada připravenosti je obvyklá i v jiných oblastech lidské činnosti. Vzpomínám si, že když jsem byl mladý, řekl jsem rodičům, že chci studovat na universitě. Řekli, že mohu, ale jedině tehdy, budu-li pilný na střední škole a splním-li všechny požadavky pro přijetí na universitu. Podobně musíme být připraveni i na „přijetí“ do chrámu. Připravujeme se fyzicky, intelektuálně a duchovně. Způsobilost je posuzována individuálně u každého, kdo žádá o doporučení.
Ti, kteří jsou držiteli klíčů kněžské pravomoci a zodpovědnosti, nám pomáhají s přípravou do chrámu tím, že s námi provádějí pohovory pro chrámové doporučení. Těmto vedoucím na nás záleží a pomáhají nám posoudit, zda jsme připraveni jít do chrámu. Také milují Pána a musejí zajistit, „aby žádné nečisté věci nebylo dovoleno přijíti do domu [Jeho]“.10 Proto jsou tyto pohovory prováděny v duchu zodpovědnosti.
Jak se můžete připravit na získání chrámového doporučení? Můžete si o tom promluvit se členy svého biskupstva nebo i s rodiči, rodinnými příslušníky, členem předsednictva kůlu, učitelem či učitelkou nebo s poradcem kvora. Požadavky jsou jednoduché. Stručně řečeno, od žadatele se vyžaduje, aby dodržoval přikázání Toho, jemuž onen dům patří. On stanovil měřítka. Do chrámu vstupujeme jako Jeho hosté.
Pán by byl potěšen, kdyby byl každý dospělý člen hoden platného chrámového doporučení a kdyby je měl. „Pohovory … pro chrámové doporučení se [členem biskupstva] a se členem předsednictva kůlu jsou vzácnou zkušeností. A do jisté míry mohou být považovány za významnou ‚generálku‘ na onen velkolepý pohovor, kdy budete stát před Velikým Soudcem.“11
Fyzická příprava na návštěvu chrámu
Nyní, když v ruce držíte své chrámové doporučení, jste připraveni na další část přípravy. Fyzická příprava zahrnuje to, že do chrámu půjdete vhodně oblečeni. Chrám není místem pro neformální oblečení. Proroci posledních dnů zdůrazňují, že máme mít úctu ke svému fyzickému tělu. Tuto úctu mají zachovávat obzvláště ti, kteří chtějí vstoupit do svatého chrámu.12
V chrámu jsou všichni oblečeni v čistě bílém. „Symbolická čistota bílé barvy nám rovněž připomíná, že Bůh chce mít čistý lid.“13 Věk, národnost, jazyk – dokonce i postavení v Církvi – mají až druhotný význam. Zúčastnil jsem se mnoha zasedání pro obdarování, kterých se účastnil i president Církve. Každému v místnosti byla projevována stejná úcta jako presidentovi Církve. Všichni sedí vedle sebe a v očích Pána jsou si rovni. Tím, že jsou všichni oblečeni stejně, nám návštěva chrámu připomíná, že Bůh nikomu nestraní.14
Nevěsty a ženichové vstupují do chrámu, aby byli oddáni na čas a celou věčnost. Nevěsty nosí v chrámu bílé šaty s dlouhými rukávy – tyto šaty jsou cudné co do střihu i látky a nemají žádné komplikované zdobení. Muži nenosí smoking ani oblek. President Boyd K. Packer, současný president Kvora Dvanácti apoštolů, napsal: „Pán bude potěšen, když se vykoupeme a oblékneme si čisté oblečení, jakkoli nenákladné může naše oblečení být. Máme si na sebe vzít to, v čem bychom mohli klidně jít i na shromáždění svátosti nebo na jakékoli jiné shromáždění, které je kultivované a důstojné.“15
A když už mluvíme o vhodném oblečení do chrámu, matky a babičky mohou mít na své děti a vnoučata značný pozitivní vliv. Pokud jim to jejich dovednosti a okolnosti dovolují, mohou své rodině obstarat hmatatelnou motivaci. Maminčin dárek v podobě ručně vyšívaného kapesníku nebo jiné části chrámového oblečení může být pro milované dítě či vnouče mocným podnětem, kterého si bude vážit.
Chrámový garment je symbolem trvalého závazku
Nošení chrámového garmentu má velký symbolický význam a představuje trvalý závazek. Tak jako nám byl Spasitel příkladem v tom, že vytrval až do konce, je pro nás nošení garmentu jedním ze způsobů, jak můžeme projevovat trvalou víru v Něho a v Jeho věčné smlouvy, jež s námi uzavřel.
První předsednictvo napsalo na toto téma dopis určený celé Církvi. Stálo v něm:
„V jednání členů Církve lze často vidět něco, co nasvědčuje tomu, že někteří členové úplně nerozumějí smlouvě, kterou uzavírají v chrámu, která se týká nošení garmentu v souladu s duchem svatého obdarování.
Členové Církve, kteří byli v chrámu oblečeni do garmentu, uzavřeli smlouvu, že ho budou nosit po celý život. Bylo jim vysvětleno, že to znamená nosit garment jako spodní prádlo ve dne i v noci. … Zaslíbení ochrany a požehnání je podmíněno tím, zda jsou způsobilí a zda věrně dodržují tuto smlouvu.
Základním pravidlem má být nošení garmentu a ne vyhledávání příležitostí k jeho odkládání. Členové tedy nemají odkládat celý garment ani jeho část, aby mohli pracovat na zahradě nebo aby doma odpočívali v plavkách nebo necudně oblečeni. Garment nemají odkládat ani při odpočinkových činnostech, které lze rozumně provozovat v garmentu, který se náležitě nosí pod běžným oblečením. Pokud se garment musí odložit, jako například při plavání, má být znovu oblečen, jakmile je to jen možné.
Zásady slušného oblékání a vhodného zakrytí těla vyplývají z dané smlouvy a mají určovat styl veškerého oblékání. Obdarovaní členové Církve nosí garment jako připomínku posvátných smluv, které uzavřeli s Pánem, a také jako ochranu před pokušením a zlem. Způsob, jakým je garment nošen, představuje vnější vyjádření vnitřního závazku následovat Spasitele.“16
Duševní a duchovní příprava na návštěvu chrámu
Kromě toho, že musíme být připraveni fyzicky, je třeba, abychom byli připraveni i duševně a duchovně. Protože chrámové obřady a smlouvy jsou posvátné, přijímáme bezpodmínečný závazek, že nebudeme o tom, co se v chrámu odehrává, hovořit mimo chrám. Posvátné záležitosti si zasluhují posvátnou pozornost.
V tomto domě učení jsme učeni Pánovým způsobem. Jeho cesty nejsou našimi cestami.17 Nemáme být překvapeni, pokud se výukové metody liší od těch, na které jsme zvyklí v oblasti světského vzdělávání. Chrámové obřady a smlouvy jsou nedílnou součástí evangelia již od doby Adama a Evy. V dávných dobách se při výuce hlubokých pravd používaly symboly – a v chrámu se tentýž způsob výuky používá i dnes.
Je proto nutné, abychom o symbolech, jež jsou v chrámu prezentovány, přemítali a abychom v nich viděli ony úžasné skutečnosti, které každý z těchto symbolů představuje.18 „Chrámové obřady mají tolik symbolických významů, že o nich uvažujeme a učíme se z nich po celý život.“19 Učení chrámu je nádherně jednoduché a jednoduše nádherné. Rozumějí mu ti, kteří neměli v životě mnoho příležitostí ke vzdělání, a zároveň dokáže podnítit i intelekt lidí vysoce vzdělaných.
Členům, kteří jdou do chrámu poprvé, doporučuji, aby si v Průvodci k písmům prostudovali hesla týkající se chrámu, jako například „Pomazati“, „Smlouva“, „Oběť“ či „Chrám, dům Páně“. Také si mohou přečíst kapitoly 26–29 v knize Exodus a 8. kapitolu v knize Leviticus. Starý zákon a knihy Mojžíšova a Abrahamova v Drahocenné perle podtrhují starodávnost chrámové práce a trvalou povahu chrámových obřadů.
Dodržování smluv uzavřených s Bohem nám poskytuje ochranu i schopnosti
Když se připravujeme na návštěvu chrámu, musíme mít na paměti především dva pojmy. Tím prvním je smlouva. Je zapotřebí, abychom si pamatovali, že smlouva je slib. Smlouva uzavřená s Bohem nemá být považována za něco omezujícího, ale za něco, co nám poskytuje ochranu. Smlouvy s Ním nás chrání před nebezpečím.
Tento koncept není nic nového. Například když nám teče nekvalitní voda, použijeme filtr. Podobně nás před újmou ochraňují i božské smlouvy. Když se rozhodneme popřít v sobě veškerou bezbožnost,20 neztrácíme nic cenného a získáváme slávu, kterou poznají pouze ti, již získají věčný život. Dodržování chrámových smluv nás nijak neomezuje, ale dává nám velké možnosti. Pozvedá nás to za hranice naší perspektivy a schopností. Je to jako rozdíl mezi pachtěním se blátivým polem a létáním na obloze v nadzvukovém letounu. Dodržování smluv uzavřených s Bohem nám poskytuje ochranu i schopnosti.
Druhým pojmem, na který je třeba klást důraz v naší duševní přípravě, je Usmíření. Usmíření Ježíše Krista je ústředním činem celé lidské historie. Je to jádro plánu spasení. Bez nekonečného Usmíření by veškeré lidstvo bylo neodvratně ztraceno. Chrámové obřady a smlouvy učí o vykupující moci Usmíření.
Věčný život můžeme získat tím, že jsme poslušni smluv uzavřených v chrámu
Služba v chrámu nám přináší požehnání v tomto životě i ve věčnosti. Starší Neal A. Maxwell z Kvora Dvanácti apoštolů řekl, že „chrámová práce není nějaký únik ze světa, ale posílení naší potřeby tento svět zlepšit, zatímco se připravujeme na svět jiný a mnohem lepší. A tak nám návštěva domu Páně může pomáhat být odlišnými od světa, abychom pak ve světě mohli větší měrou měnit věci k lepšímu.“21
Jsme-li v tomto životě pravdiví a věrní, budeme moci obdržet věčný život. Nesmrtelnost znamená žít na věky. Věčný život ale znamená víc než jen být nesmrtelný. Věčný život znamená, že obdržíme oslavení v nejvyšším nebi a budeme žít jako rodina. Bůh prohlásil, že vrcholné prohlášení Jeho poslání – „dílo mé a sláva má“ – znamená „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“.22 Jeho dar nesmrtelnosti je nepodmíněný – bezplatný dar spasení určený celému lidstvu. Možnost získat věčný život – totiž oslavení – je nám dostupná tehdy, budeme-li poslušni smluv, které jsme uzavřeli ve svatém chrámu Božím, a obřadů, které jsme tam obdrželi.
Požehnání chrámu nejvíce nabývají na významu v časech, kdy smrt odebere z našeho rodinného kruhu naše blízké. Znalost toho, že doba odloučení je jen dočasná, nám přináší pokoj, jenž přesahuje obyčejné chápání.23 President Joseph Fielding Smith napsal: „Skrze moc tohoto kněžství, které udělil Eliáš, mohou být zpečetěni neboli oddáni na věčnost manžel a manželka; děti mohou být na věčnost připečetěny ke svým rodičům; a tak je rodina učiněna věčnou a smrt její členy neodloučí.“24 S požehnáním věčného zpečetění můžeme smrti čelit s vědomím, že jde o nezbytnou součást Božího velikého plánu štěstí.25
Věčná perspektiva, kterou získáváme v chrámu, nám dává sílu vytrvat v životních zkouškách
Věčná perspektiva nám pomáhá zůstat ve všech ohledech věrni smlouvám, které uzavíráme. President Packer zdůraznil, že „obřady a smlouvy se stávají našimi doporučeními pro vstup do [Boží] přítomnosti. Cílem tohoto života je být hoden je získat; úkolem smrtelnosti poté tyto obřady a smlouvy dodržovat.“26
Obřady chrámu se netýkají jen naší věčné slávy, ale také věčné slávy našich zesnulých předků. „Neboť spasení jejich je nutné a nezbytné pro spasení naše, … oni bez nás nemohou býti učiněni dokonalými – ani my nemůžeme bez mrtvých svých býti učiněni dokonalými.“27 Služba v jejich prospěch nám zajišťuje možnost neustálého chrámového uctívání v podobě nesobecké zástupné práce, podle vzoru té, kterou vykonal Pán svým Usmířením, díky němuž jsou požehnáni všichni, kteří kdy budou žít.
Je jisté, že jednoho dne se setkáme se svým Tvůrcem a budeme před Ním stát u soudné stolice. Písma nás učí, že „strážným brány je Svatý Izraelský; a nezaměstnává tam žádného služebníka; a není žádné jiné cesty kromě té, která vede tou branou; neboť on nemůže býti oklamán, neboť Pán Bůh je jméno jeho“.28 Sám Pán rozhodne, zda jsme byli věrni smlouvám, které jsme s Ním uzavřeli v chrámu, a zda si tím zasluhujeme ona velkolepá požehnání, jež slibuje těm, kteří své smlouvy dodržují.
Tato perspektiva nám dává sílu vytrvat v životních zkouškách. President Packer prohlásil: „Nejvyšším účelem všeho, čemu učíme, je sjednotit rodiče a děti ve víře v Pána Ježíše Krista, aby byli šťastni doma, zpečetěni ve věčném sňatku, propojeni se svým pokolením a ujištěni o oslavení v přítomnosti našeho Nebeského Otce.“29
Každý chrám stojí jako symbol našeho členství v Církvi, jako znamení naší víry v život po smrti a jako odrazový můstek k věčné slávě připravené pro nás a pro naši rodinu. Modlím se o to, aby se každý člen Církve připravil na tato úžasná požehnání chrámu.
Chrám Houston Texas. Zasvěcen 26. srpna 2000.
Chrám Johannesburg Jihoafrická republika. Zasvěcen 24. srpna 1985.
Chrám Helsinki Finsko. Zasvěcen 22. října 2006.
Chrám Recife Brazílie. Zasvěcen 15. prosince 2000.