Požehnání chrámu
Chrám dodává našemu životu smysl. Vnáší nám do duše klid – ne takový, jaký můžeme získat od lidí, ale klid, jejž nám slíbil Syn Boží, když řekl: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám.“
V chrámu se můžeme cítit blízko Pánu
Domnívám se, že na světě není žádné jiné místo, kde bych se cítil Pánu blíže než v jednom z Jeho svatých chrámů. Abych parafrázoval jednu báseň:
Jak daleko je nebe?
Moc daleko ne.
V chrámech Božích
jsme nebi nejblíže.
Pán řekl:
„Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou.
Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí, a kdež zloději nevykopávají ani nekradou.
Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše.“1
Pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů je chrám nejposvátnějším místem na zemi. Je to dům Páně, a právě tak, jako to oznamuje nápis na fasádě chrámu, představuje chrám „svatost Pánu“.
Chrám nás povznáší a přináší nám oslavení
V chrámu se učíme o drahocenném plánu Božím. Právě v chrámu uzavíráme věčné smlouvy. Chrám nás povznáší, přináší nám oslavení, stojí jako maják, aby ho všichni viděli, a ukazuje nám směr k celestiální slávě. Je to dům Boží. Vše, co se mezi stěnami chrámu odehrává, je povznášející a inspirující.
Chrám je pro rodiny, které jsou jedním z největších pokladů, jež ve smrtelnosti máme. Pán k nám, otcům, hovoří jednoznačně a stanovuje, že máme zodpovědnost milovat svou manželku celým svým srdcem a zaopatřovat ji i děti. Učí nás také, že největší dílo, které jako rodiče můžeme vykonávat, je to, které konáme ve vlastním domově – a náš domov může být nebem, obzvláště je-li náš sňatek zpečetěn v domě Božím.
Zesnulý starší Matthew Cowley, který byl členem Kvora Dvanácti apoštolů, kdysi vyprávěl, jak jednoho sobotního odpoledne vzal jeden dědeček svou malou vnučku na její narozeniny za ruku na výlet – ne však do ZOO nebo do kina, ale k chrámu. Se svolením správce šli k velkým chrámovým dveřím. Řekl jí, aby se rukou dotkla silné zdi a poté oněch masivních dveří. Poté jí něžně řekl: „Pamatuj si, že dneska ses dotkla chrámu. A jednoho dne vstoupíš dovnitř.“ Dar, který své malé vnučce dal, nebyly sladkosti nebo zmrzlina, nýbrž zážitek, jenž je mnohem významnější a trvalý – vděčnost za dům Páně. Dotkla se chrámu, a chrám se dotkl jí.
Chrám nám do duše vnáší klid
Dotkneme-li se chrámu a budeme-li milovat chrám, náš život bude odrážet naši víru. Chodíme-li do onoho svatého domu a pamatujeme-li na smlouvy, které v něm uzavíráme, dokážeme snést jakoukoli zkoušku a překonat jakékoli pokušení. Chrám dodává našemu životu smysl. Vnáší nám do duše klid – ne takový, jaký můžeme získat od lidí, ale klid, jejž nám slíbil Syn Boží, když řekl: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“2
Mezi Svatými posledních dnů panuje velká víra. Pán nám dává různé příležitosti k tomu, abychom ukázali, zda budeme následovat Jeho přikázání, zda budeme kráčet po oné cestě, po níž kráčel i Ježíš Nazaretský, zda budeme milovat Pána celým srdcem, mocí, myslí a silou a zda budeme milovat bližního svého jako sebe samého.3
Věřím v přísloví „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“4
Tak tomu bylo vždy; a tak tomu vždy i bude. Budeme-li plnit svou povinnost a plně důvěřovat Pánu, zaplníme Jeho chrámy – nejen proto, abychom v nich přijali své vlastní obřady, ale také proto, abychom využili onu výsadu konat práci za druhé. Budeme poklekat u posvátných oltářů jako zástupci při pečetění, jež sjednocuje manžela a manželku a děti na celou věčnost. Způsobilí mladí muži a způsobilé mladé ženy mohou již od svých 12 let vystupovat jako zástupci těch, kteří zemřeli bez požehnání křtu. Toto by si náš Nebeský Otec přál pro vás i pro mě.
Stal se zázrak
Před mnoha lety byl jeden pokorný a věrný patriarcha, bratr Percy K. Fetzer, povolán, aby udílel patriarchální požehnání členům Církve, kteří žili za železnou oponou.
V oněch temných časech se bratr Fetzer vydal do Polska. Hranice byly hermeticky uzavřeny a obyvatelé nesměli zemi opustit. Bratr Fetzer se setkal s německými Svatými, kteří tam žili jako v pasti od doby, kdy byly po skončení druhé světové války změněny hranice a oblast, ve které žili, se stala součástí Polska.
Naším vedoucím mezi těmito německými Svatými byl bratr Eric P. Konietz, který tam žil s manželkou a dětmi. Bratr Fetzer udělil bratru a sestře Konietzovým a jejich starším dětem patriarchální požehnání.
Když se bratr Fetzer vrátil do Spojených států, zavolal mi a požádal mě, zda by za mnou mohl přijít. Když seděl v mé kanceláři, rozplakal se. Řekl: „Bratře Monsone, když jsem položil ruce na hlavu členů rodiny Konietzových, slíbil jsem jim něco, co se nemůže splnit. Slíbil jsem bratru a sestře Konietzovým, že se budou moci vrátit do svého rodného Německa, že nebudou drženi v zajetí svévolnými rozhodnutími vítězných států a že budou zpečetěni jako rodina v domě Páně. Jejich synovi jsem slíbil, že bude sloužit na misii, a jejich dceři jsem slíbil, že bude mít sňatek ve svatém chrámu Božím. Vy i já víme, že kvůli uzavřeným hranicím nebudou moci tato požehnání získat. Co jsem to jen udělal?“
Řekl jsem: „Bratře Fetzere, znám vás velmi dobře a vím, že jste udělal přesně to, co si přál náš Nebeský Otec, abyste udělal.“ Oba jsme poklekli u mého stolu a vylili jsme srdce našemu Nebeskému Otci a řekli jsme Mu, že jedné oddané rodině byly dány sliby týkající se chrámu Božího a dalších požehnání, která jsou jim nyní nedostupná. Jedině On mohl způsobit zázrak, který jsme potřebovali.
A k zázraku došlo. Představitelé polské vlády a Spolkové republiky Německo podepsali dohodu, podle níž němečtí občané, kteří byli uvězněni v daném území, směli odejít do Západního Německa. Bratr a sestra Konietzovi se se svými dětmi přestěhovali do Západního Německa a bratr Konietz se stal biskupem ve sboru, v němž žili.
Celá rodina Konietzových později jela do svatého chrámu ve Švýcarsku. A kdo byl presidentem chrámu, který je přišel v bílém obleku a s otevřenou náručí přivítat? Nikdo jiný než Percy Fetzer – onen patriarcha, jenž jim dal tato zaslíbení. Nyní, v úřadu presidenta chrámu Bern Švýcarsko, je přivítal v domě Páně, čímž se zaslíbení naplnila, a zpečetil manžela s manželkou a připečetil děti k jejich rodičům.
Jejich mladá dcera se časem vdala v domě Páně. A jejich mladý syn obdržel povolání a sloužil na misii na plný úvazek.
„Uvidíme se v chrámu!“
Někteří z nás musejí na cestě do chrámu přejít jen několik ulic. Jiní musejí překonávat oceány a urazit mnoho kilometrů předtím, než mohou vstoupit do svatého chrámu Božího.
Před několika lety, před dokončením chrámu v Jižní Africe, když jsem se účastnil konference okrsku v tehdejším Salisbury v Rhodesii, jsem se setkal s presidentem okrsku, Reginaldem J. Nieldem. On, jeho manželka a jejich krásné dcery mě přišli přivítat, jakmile jsem vstoupil do kaple. Svěřili se mi, že šetří prostředky a připravují se na den, kdy budou moci podniknout cestu do chrámu Páně. Chrám byl však velmi daleko.
Na závěr našeho setkání mi jejich čtyři krásné dcery kladly otázky týkající se chrámu: „Jaké to je v chrámu? Viděly jsme jen obrázek.“ „Jak se budeme cítit, až do chrámu vstoupíme?“ „Co si budeme pamatovat nejvíce?“ Měl jsem příležitost hovořit zhruba hodinu se čtyřmi dívkami o domu Páně. Když jsem odjížděl na letiště, zamávaly mi a nejmladší dívka zvolala: „Uvidíme se v chrámu!“
Rok nato jsem měl příležitost přivítat rodinu Nieldových v chrámu Salt Lake. V klidné pečeticí místnosti jsem měl tu výsadu sjednotit na věčnost i na čas bratra a sestru Nieldovy. Dveře se pak otevřely a ony nádherné dcery, každá z nich oblečená v čistě bílém, vstoupily do místnosti. Objaly se s matkou a poté s otcem. Všichni měli v očích slzy a v srdci vděčnost. Byli jsme téměř v nebi. Každý z nich mohl říci: „Nyní jsme věčná rodina.“
Toto je ono úžasné požehnání, jež čeká na všechny, kteří přijdou do chrámu. Kéž každý z nás žije způsobile, s čistýma rukama a čistým srdcem, aby se chrám mohl dotknout našeho života a naší rodiny.
Jak daleko je nebe? Svědčím o tom, že ve svatých chrámech není vůbec daleko – neboť právě v těchto posvátných prostorách se nebe setkává se zemí a Nebeský Otec dává svým dětem svá nejvybranější požehnání.
Chrám St. George Utah. Zasvěcen 6. dubna 1877. Znovuzasvěcen 11. listopadu 1975.
Chrám Manila Filipíny. Zasvěcen 25. září 1984.
Chrám Bountiful Utah. Zasvěcen 8. ledna 1995.
Chrám Bern Švýcarsko. Zasvěcen 11. září 1955. Znovuzasvěcen 23. října 1992.
Pečeticí místnost, chrám Salt Lake.