Rychlí k pomoci a pomalí k odsudku

Starší Paul H. Sinclair

sedmdesátník

Být rychlí k pomoci a pomalí k odsudku je pro každého z nás jednoduchým a hluboce podněcujícím způsobem, jak být více takovým, jako je náš Spasitel.

Podobenství o matoucích knoflících

„A malé pacholátko je povede.“ Před několika lety pro mě tento verš z písem opravdu ožil. Stalo se to během programu Primárek v našem sboru.

Onoho sabatního rána měl můj malý přítel James na sobě nový oblek. Ještě než program začal, James se pustil do zkoumání jistých zajímavějších aspektů svého nového obleku. Jeho pozornost nejvíce upoutaly dva prvky jeho saka. Na rukávech saka měl knoflíky, ale žádné dírky. A na levé klopě saka měl knoflíkovou dírku, ale žádné knoflíky. Zdálo se, že ani knoflíky, ani knoflíková dírka neslouží žádnému skutečnému účelu.

James však chytře vymyslel účel pro obojí. Úzkostlivě jsem Jamese sledoval, jak s potěšením připíná pravý rukáv k levé klopě saka. Jeho spokojenost sama se sebou se však rychle proměnila v paniku, když zjistil, že ruku připnutou k hrudi si ani přesto, že dítě z Primárek je dost ohebné, nedokáže uvolnit. James si neúmyslně, ale celkem úspěšně vytvořil jednostrannou svěrací kazajku.

Čím více se Jamesovo uvíznutí prodlužovalo, tím více sílilo mé podráždění. Matoucí knoflíky použil nešikovně a k účelu, který mě rozladil. Když se James chystal jít k řečnickému pultu, zklamaně jsem kroutil hlavou.

V tu chvíli jsem si všiml, že vedle Jamese sedí malá holčička. I ona viděla Jamesovu tíživou situaci a jeho rostoucí obavy. Ale místo toho, aby ji to rozladilo, mu chtěla pomoci. Rychle rozpoznala, co je třeba udělat, a svými drobnými, neodsuzujícími prstíky uchopila knoflík a vystrčila ho z dírky. James byl vysvobozen a program Primárek byl zachráněn!

Ulevilo se mi, ale zároveň jsem se zastyděl. Rozpoznal jsem to tiché pokárání související s odsouzením nesprávně zapnutého knoflíku a s drobnými prstíky, které mi připomnělo, že se mám snažit být více takový, jako je Ježíš. Tento malý, avšak vznešený okamžik mi pomohl přijmout za své to, co starší Patrick Kearon popsal jako radikální změnu duše. Nevzpomínám si na téma, které program Primárek onoho dne měl, ale poselství, které jsem obdržel prostřednictvím Ducha Svatého, mě podnítilo k duchovní reorganizaci. Malé dítě mě přivedlo k poznání toho, že pravý učedník Ježíše Krista je rychlý k pomoci a pomalý k odsudku.

Spasitel pomáhá ženě u studny (a nesoudí ji)

Spasitel učil této láskyplné zásadě učednictví od samého začátku svého působení ve smrtelnosti. V Janově evangeliu slouží Samaritánce. Nevíme, jak se jmenuje. Známe ji jako „ženu u studny“. Její setkání s Pánem Ježíšem Kristem přináší mnohá ponaučení. Jedním důležitým ponaučením je příklad Spasitele, který jí bez váhání nabízí milost a život proměňující pomoc.

Na začátku rozhovoru byl Ježíš znavený a nečekaně požádal ženu o to, aby mu dala napít. Můžeme se jen domnívat, kolik dní chodila tato žena k této studni v tuto hodinu sama – až do tohoto dne. Byl to pro ni běžný den – dokud se neobjevil Ježíš. Za běžných dnů by se možná setkala s mnoha odsuzujícími pohledy, ale jen s málem pomocných rukou – až do tohoto dne.

Tato žena si možná zasloužila odsouzení kvůli něčemu závažnějšímu, než jen kvůli tomu, že by si připnula rukáv ke klopě. Zřejmě zažila řadu rozpadlých vztahů a v oné době žila s mužem, který nebyl jejím manželem. Ale co vlastně víme o její situaci? Ovdověla? Byla rozvedená? Někdo ji opustil? To nevíme. Nechápejte mě prosím špatně. Její příběh je velmi důležitý, ale nejedná se o odsuzující detaily, které my o její cestě potřebujeme vědět.

Na co se Kristus zaměřil místo toho? Na pomoc. Na nabídku živé vody. Onen veliký Vykupitel všech lidí věděl o této bezejmenné ženě naprosto všechno a přišel k ní, aby se stala živoucím svědkem živé vody. Nabídl jí milost a život proměňující pomoc.

Mluvil s touto ženou s úctou, nikoli pohrdavě. Pozorně naslouchal jejím otázkám a odpověděl jí tím, že ji učil, nikoli výsměchem. Neudělal z ní rukojmí její minulosti. Svěřil jí pravdu. Ježíš Kristus nám připomíná, že chceme-li lidem pomoci změnit jejich život, musíme se dívat nejen na jejich minulost – musíme se dívat i na to, jakými se mohou stát. Tato žena šla onoho dne ke studni jako vyvrhel. Od studny odcházela s posláním. Přesně tak vypadá výzva být rychlí k pomoci a pomalí k odsudku.

Podpořme přátele a nové členy během jejich běžných dnů

Každý den se misionáři po celém světě setkávají s lidmi u novodobých studní. Prohlašují, že Ježíš je Kristus, onen veliký „Jsem“. Nalézají, učí, křtí a konfirmují ty, kteří možná mají strach z odsudku, ale potřebují pomoc. Jakožto učedníci Ježíše Krista jsme vyzýváni k tomu, abychom přeorientovali svou duši, abychom mohli pomáhat přátelům a novým členům více tak, jak by to dělal Kristus. President Dallin H. Oaks nás jasně a přímo vyzval, abychom usilovali o to, abychom byli „svatými, tak jak je náš Spasitel“. Být rychlí k pomoci a pomalí k odsudku je pro každého z nás jednoduchým a hluboce podněcujícím způsobem, jak být svatější, být více takoví, jako je náš Spasitel, být Jeho pravými učedníky.

Modlím se o to, aby tito novodobí muži a ženy u studny po setkání s vámi a se mnou poznali, že „přišli domů“. Modlím se o to, aby poznali, že vy i já usilujeme o to být učedníky Ježíše Krista a že jsme připraveni naplnit je živou a láskyplnou vodou. Svědčím o tom, že když lidem pomáháme, jednomu po druhém, svým malým a prostým způsobem, místo abychom je soudili, připravujeme svět na Druhý příchod Ježíše Krista. O tom vydávám svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.

Poznámky

1. Izaiáš 11:6.

2. Tento příběh vyprávím se svolením Jamese a jeho rodiny.

3. Viz „Mým příkladem je Pán Ježíš“, Zpěvník pro děti, 40–41.

4. Viz Russell M. Nelson, „Pán Ježíš Kristus znovu přijde“, Liahona, listopad 2024, 121; viz také Ronald A. Rasband, „Přímo před našima očima“, Liahona, květen 2025, 13–14, 17.

5. Patrick Kearon, „Božím záměrem je přivést vás domů“, Liahona, květen 2024, 88.

6. President Dallin H. Oaks učil o tom, jak být pomalí k odsudku druhých: „Musíme se vyhýbat konečným soudům nad lidmi, protože nám k tomu chybí znalosti a moudrost. … Pánův způsob konečného soudu bude spočívat v tom, že uplatní svou dokonalou znalost zákona, který tento člověk obdržel, a bude ho soudit na základě jeho celoživotních okolností, motivů a činů.“ („‚Judge Not‘ and Judging“, Ensign, Aug. 1999, 8; viz také Matouš 7:1–5; Lukáš 6:37–42; 3. Nefi 14:1–12; Mormon 8:20.) Podobně Ježíš důsledně učil, že pomáhání druhým má být charakteristickým znakem našeho učednictví (viz Matouš 5:38–47; Marek 10:45; Lukáš 10:30–37). V Knize Mormonově o této charakteristice učednictví učí mnoho pasáží, včetně nádherných popisů toho, jak můžeme žít podle smlouvy, kterou uzavíráme při křtu. Tyto verše z písem ukazují mnohé způsoby, jak pomáháme a sloužíme druhým (viz Mosiáš 18:8–11; viz také Jákob 2:17–19; Alma 1:26–27; 3. Nefi 13:1–4). Ježíš Kristus nám ukázal dokonalý příklad toho, jak pomáhat bez odsudku, když se zjevil Nefitům a „zůstal [s nimi] ještě chvíli“ (3. Nefi 17:5). Aniž by kohokoli soudil, zaopatřil každou potřebu a uzdravil každou ránu jednoduše proto, že byl naplněn soucitem a milosrdenstvím (viz 3. Nefi 17:6–7).

7. Viz Jan 4:4–42. Mezi další, jimž Spasitelem sloužil v Novém zákoně tím, že s nimi osobně hovořil, patří bohatý mladý kníže (viz Matouš 19:16–22), zloděj na kříži (viz Lukáš 23:39–43), Nikodém (viz Jan 3:1–21), muž u rybníka Bethesda (viz Jan 5:2–15), Pilát Pontský (viz Jan 18:33–38), Maria Magdaléna (viz Jan 20:11–18) a Šimon Petr (viz Jan 21:15–19). Ježíš Kristus se v Knize Mormonově s mocí dotkl svých učedníků „jednoho po druhém“ a ke každému z nich osobně promluvil (3. Nefi 18:36; viz také 28:1–3).

8. V době, kdy se Spasitel setkal se ženou u studny, bylo kulturní a náboženské nepřátelství mezi Židy a Samaritány již velmi silné. President Dallin H. Oaks to shrnul tak, že Samaritáni patřili „do skupiny lidí, kterým se Židé vyhýbali a kterými opovrhovali“ („Živi v Kristu“, Liahona, květen 2026, 85). Proto skutečnost, že se Ježíš rozhodl, že musí „jíti skrze Samaří“, svědčí o mnohém. (Jan 4:4.) Jeho rozhodnutí jít záměrně do Samaří a mluvit se Samaritánkou bylo sociálně radikální a duchovně hluboké. President Oaks na generální konferenci v dubnu 2026 dále učil, že být živi v Kristu znamená být mírotvorci (viz „Živi v Kristu“, 85–87). Jak pozoruhodné, a přesto zcela nepřekvapivé, že jedním z prvních Spasitelových činů během Jeho pozemské služby bylo to, že svým setkáním s ženou u studny jednal jako mírotvorce.

9. Viz Jan 4:7. Nebylo to naposledy, kdy Spasitel byl znavený a požádal o to, aby mu dal někdo napít. Ježíš, vyčerpaný utrpením a visící na kříži, na konci svého působení ve smrtelnosti znovu požádal, aby se mohl napít (viz Jan 19:28). Když přemítáme o tom, jak Ježíš Kristus sloužil ženě u studny, zamysleme se také nad dalším okamžikem, kdy byl opět znavený a žíznivý. Ukřižovaný Spasitel světa byl opět rychlý k pomoci a pomalý k odsudku. Obětoval za nás svůj život (viz Jan 19:30).

10. V angličtině a v mnoha evropských jazycích existuje rčení, že člověk by neměl chodit ke studni příliš často. Toto rčení se snaží učit zásadě, že člověk, který se příliš často obrací ke stejnému zdroji pomoci, riskuje, že se tento zdroj nakonec zcela vyčerpá (viz The Free Dictionary, „go to the well too many times“, idioms.thefreedictionary.com). Ačkoli je toto úsloví užitečné pro popis světských zdrojů, neplatí ve vztahu k Ježíši Kristu. Nemůže se stát, že bychom ve snaze se s Kristem setkat chodili ke své studni příliš často (viz Mosiáš 26:30). Naše snaha využívat Usmíření Ježíše Krista nemůže vyčerpat jeho účinnost, protože je nekonečné. Když biskup W. Christopher Waddell popisoval nádherné spojení mezi Usmířením Ježíše Krista a pomocí, které se bez odsudků dostalo jeho bratrovi, jenž umíral na rakovinu, řekl: „Díky úžasným mužům a ženám, kteří si byli vědomi něčí potřeby, nesoudili a sloužili tak jako Spasitel, pro Mikea nebylo příliš pozdě. … Musíme však pamatovat na to, že nikdy není příliš pozdě a že nikdo nesešel z cesty tak daleko, aby byl mimo dosah nekonečného Usmíření Ježíše Krista, které je svým trváním a záběrem neomezené.“ („Tak, jak to činil On“, Liahona, květen 2019, 21; zvýraznění přidáno.)

11. Viz Jan 4:10.

12. Spasitel nabídl této nové učednici pomoc, ale zároveň se nebál vyzvat ji k přijetí zodpovědnosti (viz Jan 4:7). Ačkoli tato žena na Ježíšovu prosbu okamžitě nereagovala kladně, časem a díky osobní péči nakonec s radostí přijala ten nejdůležitější úkol – oznamovat světu, že Ježíš je Mesiáš. Jakožto praví následovníci Ježíše Krista a Jeho příkladu se nemáme bát vyzývat druhé, a zejména nové členy, aby v rámci svého putování po cestě smlouvy sloužili druhým a pomáhali jim. (Viz Mosiáš 5:2; viz také Dale G. Renlund, „Uchovávejme si mocnou změnu srdce“, Liahona, listopad 2009, 99.)

13. Viz Žalm 85:10.

14. Nebeský Otec a Ježíš Kristus si uvědomují náš potenciál dospět do té nejlepší možné verze sama sebe (viz Dale G. Renlund, „Osobní příprava na setkání se Spasitelem“, Liahona, květen 2025, 44).

15. Viz Jan 4:29. Pomoc, kterou Spasitel této ženě nabídl, nespočívala v tom, že by ji vytrhl z jejího složitého života nebo že by změnil její obtížnou situaci. Místo toho jí Jeho nabídka pomoci umožnila vrátit se do života s novým posláním. David A. Bednar, tehdy jako rektor Univerzity Brighama Younga-Idaho, učil: „Když se vy i já naučíme chápat a používat uschopňující moc Usmíření v osobním životě, budeme se modlit a usilovat o sílu, abychom dokázali změnit své okolnosti, a ne se modlit o to, aby se naše okolnosti změnily.“ („In the Strength of the Lord“ [zasvěcující shromáždění Univerzity Brighama Younga, 23. října 2001], 4, speeches.byu.edu.)

16. Důsledné povahy božského charakteru jsme svědky tehdy, když se zamyslíme nad jinou ženou u studny, která také potřebovala pomoc, a ne odsudek. V Genesis 16 čteme o tom, jak Agar po hluboce emotivním konfliktu uprchla od Abrama a Sarai a zůstala sama v pustině. Když se zastavila u pramene, zjevil se jí anděl. Poté, co obdržela nebeské povzbuzení, porozumění a pozvání, prohlásila: „Ty jsi Bůh, který mne vidí.“ (Verš 13, New International Version.) Studna, u níž Pán Agar vyhledal, byla pojmenována „Beer-lachai-roi“, což znamená „studnice Živého vidoucího mne“. (Genesis 16:14, v anglickém vydání Bible poznámka pod čarou b.) Zatímco se budeme snažit být ve svém vlastním úsilí v pastýřské službě svatějšími, možná bychom mohli napodobit Agařina sloužícího anděla a stát se prostředkem k tomu, aby někdo mohl poznat, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus ho v jeho pustině skutečně vidí.

17. Není divu, že Spasitel při rozhovoru se ženou u studny ztělesňuje to, čemu se začalo říkat „misionářské poslání“. V první kapitole příručky Kažte evangelium mé se uvádí, že misionářským posláním je „vyzývat druhé, aby přišli ke Kristu, tím, že jim budete pomáhat přijmout znovuzřízené evangelium vírou v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření, pokáním, křtem, přijetím daru Ducha Svatého a vytrváním do konce“ (Kažte evangelium mé: Průvodce sdílením evangelia Ježíše Krista [2023], 1; zvýraznění přidáno). Ježíš vyzývá ženu u studny, aby k Němu přišla, a pak jí v tom pomáhá.

18. Exodus 3:14; viz také Jan 4:26.

19. Starší Quentin L. Cook uvedl, že během tří let vstoupilo do smlouvy téměř 900 000 lidí jakožto obrácení do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (viz „Pán urychluje své dílo“, Liahona, listopad 2025, 48). V určitém okamžiku byl každý z těchto nových členů svým vlastním způsobem mužem či ženou u studny.

20. President Dieter F. Uchtdorf svědčil o tom, že setkávání s Ježíšem Kristem nás navždy změní. Učil také, že proměnu života přináší i setkávání s učedníky Ježíše Krista (viz „Setkání u prázdného hrobu“, Liahona, květen 2026, 58–61).

21. Dallin H. Oaks, „Živi v Kristu“, 87.

22. Poskytování křesťanské pomoci přispívá k duchovně sebevědomému učednictví. Petr obdržel pomoc od Ježíše Krista, a díky tomu získal odvahu opustit svůj velký úlovek ryb a jít za Ním (viz Lukáš 5:11). Podobně i žena u studny získala poté, co zažila Spasitelovu pomoc, odvahu odložit své vědro a jít svědčit všem lidem o Mesiášovi (viz Jan 4:28).

23. Viz Clark G. Gilbert, „Pojďte domů“, Liahona, květen 2026, 15–17.

24. President Dieter F. Uchtdorf nám připomněl: „Ježíš řekl, abychom se měli navzájem rádi. ‚Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci.‘ [Jan 13:34–35.] Člověk často získává první svědectví o Ježíši Kristu ve chvíli, kdy v přítomnosti učedníků Ježíše Krista pocítí, že ho mají rádi.“ („Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci“, Liahona, květen 2025, 51.)

25. President Dieter F. Uchtdorf shrnul, jak nám naše malé, občas nepovšimnuté dary umožňují dělat prosté věci, které představují pomoc, jež je potřebná k tomu, abychom někomu změnili život: „Mohu se s vámi podělit o několik duchovních darů, kterých si všímám u mnoha členů po celém světě? Zamyslete se, zda vy sami nejste požehnáni jedním nebo více z následujících darů: projevování soucitu; všímání si lidí, kteří jsou přehlíženi; … schopnost upřímně pochválit; … vysvětlování věcí jednoduše; … pomáhání druhým pociťovat sounáležitost. … Doufám, že dokážete rozpoznat, jak drahocenné jsou [tyto dary] pro Pánovo dílo a jak jste se možná svými dary dotkli jednoho z Božích dětí, požehnali mu, nebo ho dokonce zachránili.“ („Konejte svůj díl práce celým svým srdcem“, Liahona, listopad 2025, 23; viz také Gerrit W. Gong, „Nikdo nesedí o samotě“, Liahona, listopad 2025, 40–43.) Ve 46. oddíle Nauky a smluv Pán zdůrazňuje, že skutečným účelem našich duchovních darů, ať už jsou velké, nebo malé, je pomáhat dětem Nebeského Otce (viz Nauka a smlouvy 46:8–10, 26).

26. President D. Todd Christofferson učil: „Osvojení si Kristova charakteru není jen otázkou naší osobní přípravy, ale základním prvkem přípravy světa na Pánův návrat a Jeho slavnou mileniální vládu. Máme sklon podceňovat vliv těch, kteří ve světě jednají křesťansky, ale Ježíšův přístup k tomu, jak měnit společnost a budovat své království, vždy byl a je pracovat s lidmi osobně, s jedním po druhém.“ („Kristův charakter“, Liahona, květen 2026, 91.)