Odvaha zrozená z naší víry v Ježíše Krista
Když projevujeme odvahu rozhodovat se pro to, co je správné, naše víra v Krista sílí.
Vítáme presidentku Rosemary Chibotaovou mezi generálními vedoucími Církve. Její příběh je příkladem odvahy zrozené z víry v Ježíše Krista.
Sedmnáctiletá Rosemary našla doma v Zimbabwe brožurku o Josephu Smithovi, kterou tam zanechali misionáři. Přečetla si ji a okamžitě obdržela duchovní svědectví o tom, že je to pravda; že Joseph viděl Boha Otce a Jeho Syna Ježíše Krista. Byla učena, dala se pokřtít a stala se příkladem pro své rodiče, kteří do Církve vstoupili o 19 let později.
Víra a odvaha jsou charakteristickými znaky učedníků Ježíše Krista.
Ježíš Kristus je nadpozemský Syn Boží. Přišel na zemi v těch nejskromnějších podmínkách. Vedl dokonalý život. Učil nás, jak máme žít ve smrtelnosti a jak se připravovat na věčný život. Díky své nedostižné lásce ke každému z nás nám dal dar, který nám mohl dát jedině On – trpěl za naše hříchy, čímž nám umožnil činit pokání a dosáhnout odpuštění. Byl ukřižován na kříži a díky vznešenosti plánu našeho Nebeského Otce vstal třetího dne z mrtvých. Díky tomu, že vstal z hrobu, budeme vzkříšeni i my. Jak vznešené jsou záměry našeho Boha a jak nesmírná je naše úcta ke Spasiteli!
Duchovní odvaha
Být Jeho pravým učedníkem, přemáhat svět, dodržovat Jeho přikázání a důvěřovat Jemu a Jeho zaslíbením nepředstavuje jen nějakou povrchní snahu. Duchovní odvaha znamená vítězit nad překážkami, pochybnostmi a strachem díky tomu, že se rozhodujeme pro to, co je správné.
Být učedníkem Ježíše Krista vždy vyžadovalo duchovní odvahu, zrozenou z víry v Něho. „Jsem sám,“ napsal Moroni. „Můj otec [a celá moje rodina byli zabiti] v bitvě… a nemám přátel, ani kam jíti.“
Moroni i tehdy, když jeho protivníci zabíjeli každého, kdo nechtěl zapřít Krista, s odvahou prohlásil: „A já, Moroni, nechci Krista zapříti.“
Náš svět je jiný než za dnů Moroniových, ale učednictví odvahu vyžaduje vždy. Pochybnosti, rušivé vlivy a klamy dnešní doby lze popsat slovy apoštola Pavla: „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto.“
Náš svět je v neustálém zmatku. Telefon, jak se zdá, nám téměř přirostl k ruce a přináší nám záplavu informací, dezinformací a nyní i informací vytvářených umělou inteligencí.
Vyrostl jsem na malé mléčné farmě. Po určitou dobu byly tři tucty našich krav ustájeny poblíž malého kaňonu. Téměř každé letní ráno jsem po dojení osedlal koně a dovedl krávy na vysoko položenou pastvinu – bez mobilního telefonu, bez sluchátek, bez hudby a bez posílání zpráv. Celý den, jen já a krávy, sám se svými myšlenkami. Doba se změnila, ale naše duše nikoli. K vyživování své víry v Krista potřebujeme ticho a klid.
Víra a odvaha
Když se rozhodujeme pro víru v Krista, On nám – někdy i ve velmi obtížných situacích – žehná odvahou rozhodovat se pro to, co je správné, a když projevujeme odvahu rozhodovat se pro to, co je správné, naše víra v Krista sílí.
Radujeme se z víry v Ježíše Krista a z duchovní odvahy, které u vás, členů naší Církve, vídáme po celém světě.
Právě díky své víře v Ježíše Krista toužíme pokorně o samotě pokleknout a modlit se k našemu Nebeskému Otci. V těchto tichých okamžicích, kdy s Nebeským Otcem v soukromí o samotě rozmlouváme, získáváme větší odvahu rozhodovat se pro to, co je správné. Jako mladý muž jsem slyšel slova presidenta Davida O. McKaye: „Největší bitva života je bojována v tichých komnatách vaší duše.“ Zatímco odvážně vítězíme v bitvách duše, naše víra ve Spasitele se násobí.
Každý týden s modlitbou přijímáme svátost a dosvědčujeme před Bohem, a v přítomnosti druhých, že jsme „ochotni vzíti na sebe jméno [Ježíše Krista] a vždy na něj pamatovati a zachovávati jeho přikázání“. Poté jsme s odvahou věrni svým smlouvám a Pán nám na oplátku žehná hlubší vírou.
Právě naše víra v Ježíše Krista nám dává odvahu přijmout povolání od svých kněžských vedoucích, i když máme pocit, že na danou zodpovědnost nestačíme nebo že na ni nemáme dostatek času.
President Dallin H. Oaks jako mladý právník s velkým nasazením pracoval v prestižní advokátní kanceláři a trávil v práci jak večery, tak soboty. Jeho president kůlu ho povolal, aby sloužil jako rádce v předsednictvu misie kůlu, což by vyžadovalo alespoň tři až čtyři večery týdně. President Oaks vzpomínal: „Sebral jsem veškerou svou víru a ono povolání jsem přijal.“ President Oaks to popsal jako velmi důležité životní rozhodnutí. Jeho víra posílila jeho odvahu a jeho rozhodnutí přineslo hlubší víru.
Právě víra v Ježíše Krista nám přináší duchovní odvahu sloužit druhým, žít podle Slova moudrosti, dodržovat zákon cudnosti, světit sabatní den, poctivě platit desátek a důvěřovat našemu Otci a Jeho Synu, když nám nepředvídaná nemoc, finanční potíže nebo přírodní katastrofa obrátí život vzhůru nohama.
Před měsícem jsem doprovázel presidenta Dietera F. Uchtdorfa do Spokane ve státě Washington, kde požáry zničily více než 800 domů. Navštívili jsme členy, jejichž čtvrti byly zcela zničeny. „Naše rodina je v bezpečí,“ řekli mi Cody a Haylee Woodburyovi, „a naše víra je pevná. Zvládneme si postavit jiný dům.“ Jejich víra v Ježíše Krista pozvedla jejich odvahu a jejich odvaha povznesla jejich víru.
Právě víra dodává desítkám tisíc úžasných mladých mužů a žen po celém světě odvahu, aby vstávali ještě před východem slunce a chodili na seminář, poté sloužili na misii a po návratu uzavřeli sňatek a založili rodinu. A těm, kteří sňatek uzavřít nemohou, pomáhá jejich odvaha zůstat věrnými svým smlouvám.
S vírou v Krista a s úžasnou odvahou připravuje mladá matka své malé děti na shromáždění s vědomím, že některé neděle budou spíše bojem o přežití nežli duchovní obnovou.
Právě víra v Krista nám dává duchovní odvahu otevřeně mluvit s druhými o Spasiteli, uzavírat smlouvy v domě Páně, činit pokání a získávat odpuštění, následovat žijící proroky a dát se vést tichými vnuknutími od Ducha Svatého.
Nedávno se na shromáždění jedna ušlechtilá žena s hlubokou vírou podělila o své svědectví. Měl jsem důvěrné informace o tom, že ji zdrtila zrada jejího manžela. S odvahou zrozenou z víry však mocně prohlásila, že ať ve štěstí, či v nevýslovném žalu bude důvěřovat skále svého spasení, svému Spasiteli Ježíši Kristu.
Díky naší živoucí naději v Krista můžeme i my navzdory životním těžkostem, jak řekl apoštol Pavel, být ze všech stran obklopeni nesnázemi, ale nejsme ztrápení; vyvedeni z míry, ale nezoufáme si.
Sliby a svědectví
Slibuji vám, že když budete posilovat svou víru v Ježíše Krista tím, že Mu budete důvěřovat, následovat Ho a dodržovat Jeho přikázání, obdržíte odpovědi, vaše duchovní moc poroste a vaše odvaha v následování Krista bude definovat vaši věčnou duši.
Spasitel prohlásil: „Miluje-li mne kdo, [slova má dodržovati] bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.“
Petr a Jan byli v místnosti, kde se vzkříšený Kristus zjevil apoštolům. „Vizte ruce mé i nohy mé,“ řekl Ježíš, „já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte.“
Krátce po tomto posvátném prožitku stanuli Petr s Janem před nevěřícími vládci ve věci uzdravení muže, který nemohl chodit. Petr a Jan, „[plni] Ducha svatého“, s odvahou zrozenou z víry prohlásili: „Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni…, kterak by [tento muž] zdráv učiněn byl: Známo buď všechněm…, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.“
Podobně jako Petr a Jan v dávných dobách i já svědčím o tom, že Ježíš Kristus Nazaretský skutečně existuje. On žije. Vede toto svaté dílo, znovuzřízené evangelium Ježíše Krista. Ve jménu Ježíše Krista, amen.