2010–2019
Buďte příkladem a světlem

Buďte příkladem a světlem

Když se budeme řídit příkladem Spasitele, budeme mít příležitost být světlem v životě druhých.

Bratři a sestry, je skvělé být opět s vámi. Jak víte, od doby, kdy jsme se v dubnu naposledy setkali, nás zarmoutila ztráta tří našich milovaných apoštolů – presidenta Boyda K. Packera, staršího L. Toma Perryho a staršího Richarda G. Scotta. Vrátili se do svého nebeského domova. Stýská se nám po nich. Jsme velmi vděční za jejich příklad křesťanské lásky a za inspirované učení, které nám všem zanechali.

Srdečně vítáme naše nejnovější apoštoly – staršího Ronalda A. Rasbanda, staršího Garyho E. Stevensona a staršího Dalea G. Renlunda. Jsou to muži, kteří jsou zasvěceni dílu Páně. Mají dobré předpoklady k tomu, aby zastávali důležité postavení, k němuž byli povoláni.

Nedávno, když jsem četl písma a přemítal o nich, mi v mysli utkvěly zejména dva verše. Oba jsou nám dobře známy. První z nich je z Kázání na hoře: „Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“1 Druhý verš z písem mi přišel na mysl, když jsem přemítal o významu toho prvního. Je z epištoly apoštola Pavla Timoteovi: „Buď příkladem věrných v řeči, v [chování], v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“2

Jsem přesvědčen, že druhý verš do značné míry objasňuje, jak dosáhnout toho, co stojí v tom prvním. Příkladem věrných se stáváme tím, že žijeme podle evangelia Ježíše Krista v řeči, v chování, v pravé lásce, v duchu, ve víře a v čistotě. Když tak činíme, bude naše světlo zářit a druzí ho uvidí.

Každý z nás přišel na zemi s tím, že mu bylo dáno Světlo Kristovo. Budeme-li se řídit příkladem Spasitele a žít tak, jak žil a učil On sám, bude toto světlo hořet v našem nitru a svítit na cestu druhým.

Apoštol Pavel uvádí šest vlastností věřícího člověka – vlastností, které našemu světlu umožní zářit. Podívejme se na každou z nich.

Prvním dvěma vlastnostem se budu věnovat zároveň – být příkladem v řeči a v chování. Slova, která používáme, mohou pozvedat a inspirovat, nebo mohou zraňovat a ponižovat. V dnešním světě se setkáváme se záplavou klení, která nás očividně obklopuje téměř na každém kroku. Je těžké nezaslechnout, jak někdo lehkovážně a bezmyšlenkovitě vyslovuje jména Božství. Obhroublé poznámky se podle všeho staly běžnou součástí televizních pořadů, filmů, knih a hudby. Vzduchem poletují nactiutrhačné poznámky a hněvivé komentáře. Hovořme s druhými s láskou a s úctou, udržujme svou řeč čistou a vyhýbejme se slovům či poznámkám, které by mohly někoho ranit či urazit. Kéž následujeme příklad Spasitele, který během své služby hovořil tolerantně a laskavě.

Další vlastností, kterou Pavel zmiňuje, je pravá láska, jež je definována jako „čistá láska Kristova“.3 Jsem přesvědčen o tom, že ve sféře našeho vlivu jsou lidé, kteří jsou osamělí, nemocní nebo kteří ztrácejí odvahu. Máme příležitost jim pomoci a pozvednout je na duchu. Spasitel přinášel naději zoufalým a slabým dodával sílu. Uzdravoval nemocné, způsobil, že chromí chodili, slepí viděli a hluší slyšeli. Dokonce křísil mrtvé k životu. Během své služby podával, naplněn pravou láskou, pomocnou ruku každému člověku v nouzi. Když budeme následovat Jeho příklad, požehnáme životu mnohých, včetně toho svého.

Dále máme být příkladem v duchu. Podle mě to znamená, že máme v životě usilovat o laskavost, vděčnost, odpouštění a dobrou vůli. Tyto vlastnosti nám dodají ducha, který se dotkne života lidí okolo nás. Během let jsem měl příležitost setkat se s bezpočtem jednotlivců, kteří takového ducha mají. Když jsme s nimi, zažíváme zvláštní pocit – pocit, díky němuž toužíme být v jejich společnosti a řídit se jejich příkladem. Vyzařují Světlo Kristovo a pomáhají nám pociťovat lásku, kterou k nám Kristus chová.

Abych doložil, že druzí lidé toto světlo vyzařující z čistého a milujícího ducha vnímají, podělím se s vámi o zážitek, který jsem měl před mnoha lety.

V té době se vedoucí Církve setkávali s úředníky v Jeruzalémě, aby vypracovali smlouvu o pronájmu pozemku, na němž mělo být postaveno Jeruzalémské středisko Církve. Aby Církev obdržela potřebná povolení, musela odsouhlasit, že její členové, kteří budou v tomto středisku působit, nebudou hlásat evangelium. Poté, co došlo ke zmíněné dohodě, jeden z izraelských představitelů, který byl dobře obeznámen s Církví i s jejími členy, poznamenal, že ví, že Církev bude ujednání o tom, že nebude hlásat evangelium, dodržovat. „Ale,“ řekl na adresu studentů, kteří měli ono středisko navštěvovat, „co uděláte s tím světlem, které jim vyzařuje z očí?“4 Kéž toto zvláštní světlo neustále září v našem nitru, aby ho druzí mohli rozpoznat a vážit si ho.

Být příkladem ve víře znamená, že vkládáme důvěru v Pána a v Jeho slovo. Znamená to, že chováme a živíme v sobě přesvědčení, které povede naše myšlenky i skutky. Naše víra v Pána Ježíše Krista a v Nebeského Otce bude mít vliv na vše, co děláme. Uprostřed zmatků naší doby, konfliktů svědomí a vřavy každodenního života se pevná víra stává kotvou našeho života. Mějte na paměti, že víra a pochybnost nemohou v mysli existovat současně, neboť jedno vždy rozptýlí druhé. Znovu zdůrazňuji, co nám bývá neustále opakováno – že k tomu, abychom získali a udrželi si víru, kterou potřebujeme, je nezbytné, abychom četli a studovali písma a přemítali o nich. Rozmlouvání s Nebeským Otcem skrze modlitbu je životně důležité. Nemůžeme si dovolit to zanedbávat, protože protivník a jeho zástupy neúnavně hledají skulinu v naší zbroji, selhání naší věrnosti. Pán pravil: „Hledejte pilně, modlete se vždy a buďte věřící a všechny věci budou působiti společně pro dobro vaše.“5

A nakonec máme být čistí, což znamená mít čisté tělo, mysl a ducha. Víme, že naše tělo je chrám, se kterým se má zacházet s uctivostí a respektem. Naše mysl má být naplněna povznášejícími a zušlechťujícími myšlenkami a stranit se toho, co by ji mohlo poskvrnit. Abychom mohli mít Ducha Svatého jako svého stálého společníka, musíme toho být hodni. Bratři a sestry, čistota nám vnese pokoj do mysli a budeme díky ní hodni obdržet Spasitelova zaslíbení. On řekl: „Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.“6

Dokážeme-li být příkladem v řeči, v chování, v lásce, v duchu, ve víře a v čistotě, budeme způsobilí k tomu, abychom byli světlem světa.

Chtěl bych vám všem, a obzvláště vám, mladým lidem, říci, že s tím, jak se svět čím dál více vzdaluje od zásad a měřítek, které nám dal milující Nebeský Otec, budeme vyčnívat z davu, protože jsme jiní. Budeme vyčnívat, protože se oblékáme cudně. Budeme jiní, protože neklejeme a nepožíváme látky, které škodí našemu tělu. Budeme jiní, protože se vyhýbáme nevhodnému humoru a ponižujícím poznámkám. Budeme jiní, protože jsme se rozhodli nenaplňovat svou mysl tím, co nám předkládají média a co je přízemní a ponižující a co odhání z našeho domova a života Ducha. Zcela jistě budeme vyčnívat, když budeme činit rozhodnutí související s morálkou – rozhodnutí, která se budou držet zásad a měřítek evangelia. Toto vše, co nás odlišuje od většiny lidí ve světě, nám zároveň poskytuje ono světlo a onoho ducha, které budou zářit v čím dál tím temnějším světě.

Často je obtížné být jiný a stát osamocen uprostřed davu. Je přirozené se obávat, co si druzí pomyslejí či řeknou. Slova tohoto žalmu nám mohou dodat útěchu: „Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu [báti]?“7 Když učiníme Krista středobodem svého života, naše obavy nahradí odvaha pramenící z našeho přesvědčení.

Život žádného z nás není dokonalý a občas nás výzvy a obtíže, jimž čelíme, mohou přemáhat, a naše světlo kvůli tomu začne pohasínat. Avšak s pomocí Nebeského Otce, která jde ruku v ruce s podporou, jíž se nám dostává od ostatních, můžeme znovu získat ono světlo, které nám znovu bude svítit na cestu a bude zdrojem světla, jež možná potřebují druzí.

Pro objasnění se s vámi podělím o působivá slova své oblíbené básně, kterou jsem poprvé četl před mnoha lety:

Cizince jsem potkal jda noční tmou,

jehož lampa byla vyhaslou;

tedy jsem zastavil

a nový život jeho lampě vlil.

Poté přišla bouře,

která otřásla světem,

a když vítr přestal dout,

tu má lampa nebyla již světlem!

Ale cizinec se ke mně vrátil

a jeho lampa žhnula dál;

on držel drahý plamen

a mé lampě znovu život dal.8

Bratři a sestry, denně jsme obklopeni příležitostmi zazářit, ať již se nacházíme v jakékoli situaci. Když se budeme řídit příkladem Spasitele, budeme mít příležitost být světlem v životě druhých, ať již členů své rodiny či přátel, svých spolupracovníků, pouhých známých nebo zcela cizích lidí.

Každému z vás říkám, že jste syn nebo dcera našeho Nebeského Otce. Přišli jste z Jeho přítomnosti, abyste po určitou dobu žili zde na zemi, aby se ve vás odrážela láska a učení Spasitele a abyste odvážně nechali své světlo zářit tak, aby to všichni viděli. Až toto období na zemi skončí, pak, pokud vykonáte svůj díl práce, se vám dostane nádherného požehnání a budete se moci vrátit, abyste s Ním žili na věky.

V těchto slovech Spasitele se skrývá velké ujištění: „Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“9 O Něm svědčím. On je náš Spasitel a Vykupitel, náš Přímluvce u Otce. On je náš Příklad a naše síla. On je „světlo, jež svítí v temnotě“.10 Kéž se každý z nás, kdo je v dosahu mého hlasu, zaváže, že Ho bude následovat, a stane se tak světlem zářícím světu, o to se modlím v Jeho svatém jménu, ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.