Zkoušeni a pokoušeni – ale ne bez pomoci
Starší Hugo Montoya
Sedmdesátník
Vím, že jakožto děti Nebeského Otce si můžeme vzájemně pomáhat ve svých zkouškách a pokušeních.
V průběhu života jsme zkoušeni a pokoušeni. Máme také příležitost používat svobodu jednání a vzájemně si pomáhat. Tyto pravdy jsou součástí úžasného a dokonalého plánu Nebeského Otce.
President John Taylor učil: „Slyšel jsem, jak Prorok Joseph při jedné příležitosti řekl Dvanácti:, Budete muset projít všemožnými zkouškami. A je právě tak nezbytné, abyste byli zkoušeni, jako to bylo nezbytné pro Abrahama a další muže Boží, a (řekl dále, že) Bůh vás bude stíhat a sevře vás a bude vás zkoušet až do krajnosti.‘“1
Jakmile dosáhneme věku zodpovědnosti, běžně nás potkávají zkoušky a pokušení. Někdy se mohou stát těžkými břemeny, ale když je úspěšně překonáme, můžeme díky nim zesílit a vyrůst.
Naštěstí tato břemena nemusíme nést sami. Alma učil: „Přejete [si] přijíti do stáda Božího a býti nazýváni lidem jeho a jste ochotni nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká.“2 Tato slova naznačují, že máme zodpovědnost si navzájem pomáhat. Tato zodpovědnost může přicházet v rámci církevního povolání, nějakého úkolu, přátelství nebo jako součást božských povinností rodiče, manžela či manželky nebo člena rodiny – nebo zkrátka z toho, že jsme součástí Boží rodiny.
Uvedu na příkladech čtyři způsoby, jak může být naše břímě lehčí, když si vzájemně pomáháme.
1. Spasitel řekl: „Kdokoli tě bude nutiti jíti míli, jdi s ním dvě.“3 Například jsme vyzýváni, abychom pravidelně navštěvovali chrám, podle toho, jak nám to dovolují osobní okolnosti. Návštěva chrámu vyžaduje oběť v podobě času a prostředků, zvláště od těch, kteří musí cestovat na velkou vzdálenost. Tuto oběť lze však považovat za část oné první míle.
Na druhou míli se začínáme vydávat tehdy, když pochopíme slova „najděte, vezměte a učte“4 – když vyhledáme jména předků a připravíme je pro chrámové obřady, když pomáháme indexovat, když sloužíme jako chrámoví pracovníci a když se snažíme pomáhat druhým mít v chrámu hodnotné zážitky.
Když jsem sloužil jako územní sedmdesátník, jeden z kůlů zastoupených v mé koordinační radě se zúčastnil velké návštěvy chrámu. Chrám, který členové navštívili, je malý, a naneštěstí několik členů, navzdory absolvování dlouhé dvanáctihodinové cesty, nemohlo do chrámu vstoupit, protože byla překročena denní kapacita.
Několik dnů po této cestě jsem tento kůl navštívil a zeptal jsem se presidenta, zda bych mohl mluvit s některými členy, kteří se ten den do chrámu nedostali. Jeden bratr, s nímž jsem mluvil, mi řekl: „Bratře, nedělejte si starosti. Byl jsem u domu Páně. Seděl jsem na zahradě na lavičce a přemítal jsem v duchu o obřadech. Měl jsem pak možnost do chrámu jít, ale místo toho jsem přenechal místo jinému bratrovi, který přijel do chrámu poprvé, aby byl zpečetěn s manželkou. Měli pak možnost zúčastnit se dvou zasedání. Pán mě zná a požehnal mi, a nevadí mi to.“
2. Usmívejte se. Tato prostá činnost může pomoci těm, kteří se cítí nějak přemoženi nebo přetíženi. Během kněžského zasedání letošní dubnové generální konference jsem seděl na pódiu jako jedna z pěti nově povolaných generálních autorit. Seděli jsme tam, kde nyní sedí sestry z předsednictev pomocných organizací. Byl jsem velmi nervózní a cítil jsem se přemožen kvůli svému novému povolání.
Když jsme zpívali píseň mezi proslovy, měl jsem silný dojem, že se na mě někdo dívá. Pomyslel jsem si: „V této budově je přes 20 000 lidí a většina z nich se dívá tímto směrem. Samozřejmě, že se na tebe někdo dívá.“
Zpívali jsme dál a já jsem měl znovu silný dojem, že mě někdo sleduje. Podíval jsem se na řadu, kde sedělo Dvanáct apoštolů, a uviděl jsem presidenta Russella M. Nelsona, jak je celý otočený a dívá se směrem k místu, kde jsme seděli my. Potkali jsme se očima a on mě pozdravil širokým úsměvem. Onen úsměv mi do mého úzkostí naplněného srdce vnesl pokoj.
Ježíš Kristus po svém Vzkříšení navštívil své jiné ovce. Povolal a vysvětil dvanáct učedníků a ti s touto pravomocí sloužili lidem. Samotný Pán Ježíš Kristus stál mezi nimi. Požádal je, aby poklekli a modlili se. Nevím, zda se těchto dvanáct nově povolaných a vysvěcených učedníků cítilo svým povoláním přemoženo, ale v písmech se píše: „Stalo se, že Ježíš jim žehnal, když se k němu modlili; a tvář jeho se na ně usmála a zář tváře jeho je ozářila.“5 Na poslední generální konferenci jeden úsměv okamžitě a neobyčejně ulehčil mé břímě.
3. Vyjadřujte druhým soucit. Jste-li nositelé kněžství, používejte prosím svou moc ve prospěch Božích dětí a dávejte jim požehnání. Vyjadřujte lidem, kteří trpí nebo procházejí nějakými strastmi, útěchu a povzbuzení.
4. Základním kamenem Božího plánu je Usmíření Pána Ježíše Krista. Alespoň jednou týdně máme podobně jako president Joseph F. Smith přemítat o „veliké a podivuhodné lásce projevené Otcem a Synem v příchodu Vykupitele na svět“.6 Když zveme druhé, aby přišli na shromáždění a přijali způsobile svátost, umožní to více dětem Nebeského Otce přemítat o Usmíření. A pokud nejsme způsobilí, můžeme činit pokání. Pamatujte na to, že Syn Nejvyššího sestoupil pod všechno a vzal na sebe naše prohřešky, hříchy, přestupky, nemoci, bolesti, strasti a pocity osamělosti. Písma učí, že Kristus, „který vystoupil na výsosti, tak také sestoupil pod všechny věci, čímž postihl všechny věci“.7
Nezáleží na tom, jaké jsou naše osobní problémy – ať již je to nemoc, dlouhodobá osamělost nebo zakoušení pokušení a zkoušek od protivníka, Dobrý Pastýř je připraven nám pomoci. Volá nás jménem a říká: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“8
Rád bych tyto čtyři body shrnul:
Zaprvé – jděte druhou míli.
Zadruhé – usmívejte se prosím. Váš úsměv pomáhá druhým.
Zatřetí – vyjadřujte soucit.
Začtvrté – zvěte druhé, aby přišli na shromáždění.
Vydávám vám své svědectví o Spasiteli. Ježíš je Kristus, Syn žijícího Boha, a On žije. Vím, že celou svou mocí a silou podporuje Otcův plán. Vím, že president Thomas S. Monson je žijící prorok. Je držitelem všech klíčů nutných k úspěšnému uskutečňování Božího díla na zemi. Vím, že jakožto děti Nebeského Otce si můžeme vzájemně pomáhat ve svých zkouškách a pokušeních. Ve jménu Ježíše Krista, amen.