Další materiály
Peklo


Peklo

Zjevení Svatých posledních dnů mluví o pekle přinejmenším ve dvou významech. Zaprvé je to další název pro vězení duchů, místo v posmrtném duchovním světě pro ty, kteří „zemřeli v hříších svých, bez znalosti pravdy, nebo v přestupku, zavrhnuvše proroky“ (NaS 138:32). Je to dočasný stav, v němž budou duchové vyučováni evangeliu a budou mít příležitost činit pokání a přijmout obřady spasení, které jsou za ně vykonávány v chrámech (viz NaS 138:30–35). Ti, kteří přijímají evangelium, mohou přebývat až do vzkříšení v ráji. Poté, co jsou vzkříšeni a souzeni, přijmou stupeň slávy, jehož jsou hodni. Ti, kteří se rozhodnou, že nebudou činit pokání, ale kteří nejsou syny zatracení, zůstanou ve vězení duchů až do konce milénia, kdy budou osvobozeni z pekla a trestu a budou vzkříšeni do telestiální slávy (viz NaS 76:81–85).

Zadruhé se slovo peklo používá pro označení zevní temnoty, což je místo, kde přebývá ďábel, jeho andělé a synové zatracení (viz NaS 29:36–38; 76:28–33). Synové zatracení jsou ti, kteří neobdrží „žádného odpuštění v tomto světě, ani ve světě, který přijde – protože popřeli Svatého Ducha přijavše ho a protože popřeli Jednorozeného Syna Otcova, ukřižovavše ho v sobě a uvodivše ho do veřejné potupy“ (NaS 76:34–35; viz také verše 31–33, 36–37). Tito jedinci nezdědí místo v žádném království slávy; zůstávají v podmínkách pekla (viz NaS 76:38; 88:24, 32).

Viz také Království slávy; Satan