Kniha Jákobova
bratra Nefiova

1 Neboť vizte, stalo se, že padesát a pět let uplynulo od doby, kdy Lehi opustil Jeruzalém; pročež, Nefi dal mně, ^aJákobovi, ^bpřikázání ohledně ^cmalých desek, na nichž jsou tyto věci vyryty.

2 A dal mně, Jákobovi, přikázání, abych napsal na tyto desky něco z toho, co považuji za nejcennější; že se nemám dotýkati, leda lehce, dějin tohoto lidu, který se nazývá lid Nefiův.

3 Neboť pravil, že dějiny jeho lidu mají býti vyryty na jeho dalších deskách a že já mám zachovávati tyto desky a předati je dále svému semeni, z pokolení na pokolení.

4 A kdyby byla kázání, jež by byla posvátná, nebo zjevení, jež by bylo veliké, nebo prorokování, pak mám to nejdůležitější z nich na tyto desky vyrýti a dotknouti se jich natolik, nakolik to jen bude možné, v zájmu Krista a v zájmu našeho lidu.

5 Neboť pro víru a velikou úzkost nám bylo vpravdě o našem lidu ukázáno to, co se mu ^apřihodí.

6 A také jsme měli mnohá zjevení a ducha mnoha proroctví; pročež, věděli jsme o ^aKristu a o jeho království, jež přijde.

7 Pročež pracovali jsme pilně mezi svými lidmi, abychom je mohli přesvědčiti, aby ^apřišli ke Kristu a podíleli se na dobrotivosti Boží, aby mohli vejíti v jeho ^bodpočinutí, aby nikterak nepřísahal ve svém hněvu, že oni v něj ^cnevejdou, jako při ^dpopuzení ve dnech pokušení, když byly děti Izraele v ^epustině.

8 Pročež, kéž by Bůh dal, abychom mohli přesvědčiti všechny lidi, aby se ^anebouřili proti Bohu, aby ho ^bnepopouzeli ke hněvu, ale aby všichni lidé věřili v Krista a měli na očích jeho smrt a nesli jeho ^ckříž a snášeli hanobení světa; pročež já, Jákob, beru na sebe, že budu plniti přikázání svého bratra Nefiho.

9 Nyní Nefi počal býti stár a viděl, že musí brzy ^azemříti; pročež, ^bpomazal nyní jednoho muže za krále a vládce nad svým lidem, podle vlád ^ckrálů.

10 Lid Nefiho nesmírně miloval, protože byl jejich velikým ochráncem, třímaje ^ameč Labanův na jejich obranu a pracuje po všechny své dny pro jejich blaho –

11 Pročež, lid si přál podržeti jeho jméno v paměti. A kdo by vládl na jeho místě, měl býti lidem nazýván druhý Nefi, třetí Nefi a tak dále, podle vlád králů; a tak byli lidem nazýváni, ať již byli jakéhokoli jména.

12 A stalo se, že Nefi zemřel.

13 Nyní, lidé, kteří nebyli ^aLamanité, byli ^bNefité; nicméně nazývali se Nefité, Jákobité, Jozefité, ^cZoramité, Lamanité, Lemuelité a Izmaelité.

14 Ale já, Jákob, je nadále nebudu rozlišovati těmito jmény, ale Lamanity budu ^anazývati ty, kteří se snaží zničiti lid Nefiův, a ty, kteří jsou přátelsky nakloněni Nefimu, budu nazývati ^bNefity neboli ^clidem Nefiovým, podle vlád králů.

15 A nyní, stalo se, že lid Nefiův, za vlády druhého krále, počal zatvrzovati srdce své a poněkud se oddávati zlovolným zvyklostem, tak jako David za stara, toužící po mnoha ^amanželkách a souložnicích, a také Šalomoun, jeho syn.

16 Ano, a také počali hledati mnoho zlata a stříbra a počali býti poněkud povýšeni v pýše.

17 Pročež já, Jákob, jsem jim dal tato slova, když jsem je učil v ^achrámu, obdržev nejprve své ^bpověření od Pána.

18 Neboť já, Jákob, a můj bratr Jozef jsme byli rukou Nefiovou ^avysvěceni na kněze a na učitele tohoto lidu.

19 A zvelebovali jsme svůj ^aúřad v zájmu Pána berouce na sebe ^bzodpovědnost a berouce hříchy lidí na svou vlastní hlavu, jestliže bychom je neučili se vší pílí slovu Božímu; pročež, pracujíce se svou mocí, aby jejich ^ckrev nemohla přijíti na náš šat; jinak by jejich krev přišla na náš šat a my bychom nebyli shledáni posledního dne bez poskvrny.