Slovo moudrosti: Zákon pro fyzické a duchovní zdraví Svatých

Zachovávání Slova moudrosti posílí naše tělo, zušlechtí naši duši a přivede nás blíže k Bohu.

Ze života Josepha F. Smitha

President Joseph F. Smith učil, že Slovo moudrosti je více než jenom zákaz čaje, kávy, tabáku a alkoholu; obsahuje praktickou radu pro dobré zdraví a duchovní růst, a ti Svatí, kteří ho jsou poslušni, se přiblíží k Pánu a stanou se Mu podobnějšími. Někdy, aby Svatým připomněl význam Slova moudrosti, přečetl na shromáždění celý 89. oddíl Knihy nauk a smluv. „Nu, mnohým by se snad mohlo zdát naprosto zbytečným a nemístným, abych zabíral čas tohoto ohromného shromáždění četbou tohoto zjevení,“ řekl jednou, ale stejně z něho přečetl každé slovo, aby zdůraznil velkou hodnotu tohoto poselství.¹

Řekl: „Vzpomínám si na situaci, která se přihodila před třemi lety ve skupině lidí, s níž jsem cestoval. Byl tam jeden nebo dva, kteří trvali na tom, aby si na každém místě, kde zastavili, mohli vypít svůj čaj a kávu. Během celé doby jsem kázal Slovo moudrosti, ale oni říkali: ,Co na tom záleží? Zde je ten a ten, který pije čaj a kávu.‘ … Jednou jsem řekl: ,Ano, vy říkáte, že je dobré trochu pít čaj nebo kávu, ale Pán říká, že tomu tak není. Čím se mám řídit?‘ Pán říká, že když budeme zachovávat Slovo moudrosti, budeme mít přístup k velikým pokladům poznání, i k skrytým pokladům; poběžíme, a nebudeme unaveni, budeme kráčet, a nebudeme umdlévat; a ničící anděl projde kolem nás, jako prošel kolem dětí Izraele, a nezabije nás… Modlím se za vás a naléhavě vás, bratří a sestry, prosím… abyste přestali s těmito zakázanými věcmi a abyste zachovávali zákony Boží.“²

Učení Josepha F. Smitha

Slovo moudrosti máme zachovávat ke svému prospěchu a blahobytu.

Vidíme velké důvody pro to, aby byl svět, a zejména Svatí posledních dnů, učeni zásadám obsaženým v této kapitole Knihy nauk a smluv [oddíl 89]. Není to nic více ani méně než ono prosté Slovo moudrosti, jež bylo dáno v roce 1833 ku prospěchu, pomoci a blahobytu Svatých posledních dnů, aby se mohli očistit a připravit, aby postoupili blíže do přítomnosti Páně, aby se dodržováním tohoto zákona mohli připravit na to, že se budou těšit požehnáním, která je Pán více než ochoten jim udělit, pokud toho jsou hodni…

Chci vám, bratří a sestry, jednoduše říci, že ve světě neexistuje žádný další směr, jímž bychom mohli jít, ve vztahu k našemu časnému blahu a zdraví, který by byl lepší než ten, jejž nám ukázal Pán Bůh. Proč si to neuvědomujeme? Proč tomu nechceme dokonale porozumět? Proč si nechceme odepřít to, po čem touží naše zbabělé chutě? Proč nezachováváme důsledněji vůli Páně, jak nám ji oznámil v tomto zjevení?… Kdyby toto přikázání zachovávali všichni lidé, v domově by se ušetřilo ohromné množství peněz, které nyní odtékají do světa za silné nápoje a za tyto další věci zakázané ve slově moudrosti, a odpovídajícím způsobem by se zlepšilo zdraví, blahobyt a časné spasení lidí. Nikdo nemůže porušovat zákony Boží, které se týkají zdraví a časného spasení, a těšit se oněm požehnáním ve stejném stupni, v jakém by se jim mohl těšit a v jakém by se jim těšil, kdyby byl poslušen příkazů Božích…

Žádný člen Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů si nemůže dovolit zneuctít sebe nebo na sebe uvést tuto hanbu tím, že překročí práh výčepu nebo herny… Žádný Svatý posledních dnů, žádný člen Církve si to nemůže dovolit, neboť je to pro něj ponižující, neboť je to pro něj zahanbující a Bůh ho bude soudit podle jeho skutků. Muž nebo žena, kteří skutečně věří v nauky Církve nebo kteří prohlašují, že jsou členy Církve, kteří věří zásadám obsaženým v tomto „Slově moudrosti“ a kteří podle nich žijí, nebudou nikdy počítáni mezi ty, již na sebe, na své bližní nebo na Církev, k níž náležejí, uvedou tuto hanbu; nikdy to neudělají.

… Pána netěší nestřídmost, opilství, ani nemá potěšení z chudoby, degradace a zničení, které takové praktiky přivádějí na své stoupence a na ty, již jsou na nich závislí, zničení mužnosti, zničení rodinné organizace a degradace těch, kteří se toho účastní a kteří přivádějí chudobu, zničení a smrt na sebe i na svou rodinu. Každý člen Církve, muž i žena, má nastavit svou tvář jako křemen proti nestřídmosti a proti čemukoli, co je porušením zákonů Božích, aby nikdy nebyli přemoženi pokušením zla nebo se mu nepoddali. Měli bychom mít čistší obce, obce, které nejsou ničeny neřestí, zhoubnými návyky a praktikami…

Ti, kteří jsou na tyto zvyky navyklí, si snad myslí, že je velmi otřepané nebo velmi nedůležité hovořit o tom k velkému shromáždění, jako je toto, ale pokaždé, když vidím chlapce nebo muže, mladého či starého, navyklého na tyto zvyky a veřejně je praktikujícího, přesvědčení mysli mě nutí k závěru, že buď nezná Boží vůli ohledně člověka, nebo Boží vůli vzdoruje a nic se nestará o slovo Páně, a to samo stačí k tomu, aby přineslo zármutek do srdce každého člověka, který má nějaký ohled nebo úctu ke slovu nebo vůli Páně a který by rád viděl, že je na ně dbáno…

… Modlíme se k Bohu, aby nás uzdravil, když jsme nemocní, a potom se obracíme od své modlitby a bereme si právě ty věci, o nichž nám řekl, že pro nás nejsou dobré! Jak je rozporné, když lidé prosí Boha o požehnání, a přitom sami kráčejí směrem, který jim ubližuje a uvádí na ně zlo. Žádný div, že nedostáváme častější odpovědi na modlitby, než tomu je, a žádný div, že naše zdraví není lepší, než je, když jsme navyklí praktikám, o nichž Bůh řekl, že pro nás nejsou dobré, a které tudíž do našeho života a našeho fyzického bytí přivádějí zlo; a potom se obracíme k Pánu a prosíme Ho, aby nás uzdravil z následků naší vlastní pošetilosti a zhoubných praktik; od účinků zla, které jsme si sami přivodili a které známe lépe, než jak je činíme. Jak je to pošetilé!³

Když vidím muže, který prohlašuje, že je Svatým posledních dnů, nebo který dokonce prohlašuje, že je členem Církve… jak poskvrňuje svůj dech opojnými nápoji, tabákovým kouřem nebo zbytečným oddáváním se povzbuzujícím prostředkům, zarmucuje to mého ducha, moje duše mu vychází vstříc s lítostí a bolestným politováním a já přemýšlím, proč je tomu tak, že si jako jednotlivci neuvědomujeme svou vlastní pošetilost, svou vlastní degradaci, když se poddáváme těmto zhoubným zvykům, jež nejsou ani užitečné nebo krásné, ani v nejmenší míře prospěšné, ale které jsou vskutku škodlivé. Proč se nemůžeme povznést k onomu stupni inteligence, který by nám umožnil říci pokušiteli: „Zmiz ode mě,“ a obrátit se ke zlé praktice zády. Jak pokořující pro přemýšlivého člověka musí být pomyšlení, že je otrokem svých choutek nebo samolibých a zhoubných návyků, tužeb nebo vášní.⁴

Uvedeme-li Slovo moudrosti do života, budeme schopni ho ocenit.

Máme zachovávat Slovo moudrosti, které nám bylo dáno… Piják se stává otrokem svého nápoje; jiní se stávají otroky čaje, kávy a tabáku, a tudíž je považují za nezbytné pro své štěstí; ony ale nejsou nezbytné pro jejich štěstí, ani pro jejich zdraví. Ve skutečnosti jsou zdraví škodlivé… Uvedeme-li slovo Páně do života, budeme schopni ho ocenit, a to se nestane prostým vzhlížením k němu, aniž bychom ho činili. Činíme-li vůli Páně, potom budeme o té nauce vědět, že je od Boha; potom budeme stavět na skále; když potom sestoupí přívaly a na dům udeří bouře, tak nespadne.⁵

V šíleném běhu života za světskými poctami a za vlastnictvím pomíjivých věcí této země se lidé nezastaví, dokud se neunaví, a neodpočinou si dříve, dokud se nezhroutí. Zdá se, že si myslí, že to, co je pro ně nutné, když se unaví a zhroutí, je vzít si povzbuzující prostředky, aby se osvěžili a aby během několika okamžiků mohli doběhnout o trochu dále. Tímto způsobem se podnikatelé posilují pitím silných nápojů. Hospodyně a matka, na které spočívá péče o rodinu, když se unaví až téměř ke zhroucení, se domnívá, že si musí, aby si udržela sílu, vypít šálek čaje, a tak na malou chvíli podpořit své nervy a síly, aby byla schopna dokončit svou denní práci. Bylo by pro nás daleko lepší, kdyby povzbuzující účinek čaje a lihovin nahradila čistá inteligence Ducha Božího; kdybychom nějakými prostředky mohli získat dostatečnou část Ducha Páně, která by byla v nás a která by způsobila, že bychom přesně věděli, co máme dělat, když cítíme, že na nás přichází únava a slabost, aniž bychom se utíkali k pomoci povzbuzujících prostředků a drog, jež jdou tak daleko, že poškozují naše ústrojí a činí nás otroky získané choutky…

Raději bych se cítil unavený a vyčerpaný prací a poskytl bych přírodě příležitost, aby mi sama obnovila síly, než bych se pokoušel sám sebe léčit používáním narkotik a drog, které by podkopaly základ mého fyzického a duchovního zdraví. Jelikož ale nezachováváme Slovo moudrosti, jak budeme mít moudrost, poznání a porozumění, skrze něž bychom mohli řídit své vlastní jednání? Slib zní, že budeme-li toto zachovávat, budeme mít poznání a ničitel projde kolem nás a my unikneme těm zlům, která přicházejí na zlovolné.⁶

Zachovávání Slova moudrosti nás přivádí blíže k tomu, abychom se stali podobnými Pánu.

Věřím, že se přibližujeme k bodu, kdy budeme schopni zachovávat onen velký a slavný zákon střídmosti, který nám dal Všemohoucí Pán, v němž řekl, že silné nápoje nejsou dobré, že tabák není pro obvyklé používání člověkem, ani pro žaludek… Docházíme k závěru, že Pán věděl nejlépe, když prostřednictvím proroka Josepha Smitha předával Církvi ono „Slovo moudrosti“, obsažené v knize zjevení od Pána… Velká většina lidu Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů dochází blíže a blíže k správnému zachovávání zákona, který nám Pán dal pro naše zdraví, pro zachování našeho života; abychom mohli být v souladu s jeho Duchem a jeho vůlí, abychom mohli být čistí a neposkvrnění, abychom mohli být podobnějšími Tomu, který byl bez hříchu, který byl vskutku čistým a svatým tak, jako Bůh je čistý a svatý.⁷

Mladý muž, který chce zvládnout svět, který by chtěl být plným síly a svěžesti pro boj života, nalezne svou sílu v životě podle slova Páně; neboť slib zní, že všichni, „kteří budou pamětlivi těchto slov, budou jich poslušni a budou v poslušnosti kráčeti podle přikázání, získají tím zdraví ve svých vnitřnostech, morku a kostech; a naleznou moudrost a velké skvosty poznání, ba skvosty skryté lidem;“ a poběží, a nebudou znaveni, a budou kráčeti, a nebudou umdlévati. A já, Pán, jim dávám příslib, že ničící anděl projde kolem nich, jako kolem dětí Izraele, a nezabije je. [Viz NaS 89:18–21.]⁸

Nejsou tyto slavné sliby dostatečné k tomu, aby nás pohnuly k zachovávání tohoto Slova moudrosti? Není zde něco, co stojí za naši pozornost? Nejsou „veliké poklady“ poznání, dokonce „skryté poklady“, něčím, po čem máme toužit? Když ale vidím muže a ženy, kteří se oddávají čaji a kávě nebo silným nápojům nebo tabáku v jakékoli podobě, říkám si – zde jsou muži a ženy, kteří si neváží slibu, jež jim dal Bůh. Šlapou po něm nohama a zacházejí s ním jako s nicotnou věcí. Pohrdají slovem Božím a svým jednáním jdou proti němu. Když je potom přepadne strast, jsou hotovi téměř zlořečiti Bohu, protože nechce slyšet jejich modlitby, a oni jsou ponecháni tomu, aby trpěli nemocí a bolestí.⁹

A tak si z celého srdce přeji – ne proto, že to říkám já, ale protože to je napsáno ve slově Páně – abyste věnovali pozornost tomuto Slovu moudrosti. Bylo dáno nám… pro naše vedení, pro naše štěstí a postup v každé zásadě, která přísluší ke království Božímu, v čase i po celou věčnost, a já vás prosím, abyste ho zachovávali. Přinese vám dobro; zušlechtí vaši duši; osvobodí vaše myšlenky a vaše srdce od ducha zničení; způsobí, že budete mít pocity jako Bůh, který podporuje i vrabce, aby bez jeho povšimnutí nespadl na zem; přivede vás blíže k podobnosti Syna Božího, Spasitele světa, který uzdravoval nemocné, který dal, aby chromí radostně poskakovali, který navracel sluch hluchým a zrak slepým, který šířil pokoj, radost a útěchu mezi všechny ty, se kterými přišel do styku.¹⁰

Doporučení ke studiu

Za jakým účelem je nám dáno Slovo moudrosti? (Viz také NaS 89:1–4.)
Jakým způsobem návykové látky nebo praktiky spoutávají naše tělo a otupují naši citlivost vůči vlivu Ducha?
Jaké druhy „degradace a zničení“ často doprovázejí neposlušnost Slova moudrosti? Když lidé nedbají rad ve Slově moudrosti, jak tím často trpí jejich drazí?
Jak nám zachovávání Slova moudrosti pomáhá mít „čistší obce, obce, které nejsou ničeny neřestí, zhoubnými návyky a praktikami“?
Jakými způsoby se učíte oceňovat Slovo moudrosti tím, že jste uvedli „slovo Páně do života“? (Viz také Jan 7:17.)
Jak jste viděli, že se ve vašem životě, nebo v životě druhých, naplnily sliby dané v Knize nauk a smluv 89? (Viz také NaS 89:18–21.)
Jak nám zachovávání Slova moudrosti pomáhá mít „moudrost, poznání a porozumění“, skrze něž můžeme řídit své jednání?
Jak zachovávání Slova moudrosti zušlechťuje naši duši? Jak osvobozuje naše myšlenky a srdce od ducha zničení? Jak nás zachovávání tohoto zákona přivádí „blíže k podobnosti Syna Božího“?