Nechovejte k nikomu zášť

Řiďme se Spasitelovým příkladem a projevujme odpuštění a milosrdenství těm, kteří nám ubližují.

Ze života Josepha F. Smitha

Po většinu svého života byl Joseph F. Smith svědkem krutého pronásledování namířeného vůči Církvi a jejím členům. Opakovaně byl štván těmi, kteří se protivili dílu Páně a Jeho Církve, a velice jejich přičiněním trpěl. Nehledě na toto nactiutrhání řešil své záležitosti mírně, svých nepřátel se nebál a jen zřídkakdy na ně reagoval – o těchto nepřátelích řekl „nejsou moji,“ ale „toho, komu se snažím sloužit“.¹

Jeho dcera Edith Eleanor si vzpomněla na příhodu ze svého dětství, kdy „noviny skutečně pronásledovaly mého otce. Někteří lidé ve škole vlastnili falešné zprávy a lži o otci. Jednoho dne jsem přišla domů ze školy velmi rozzlobená. Ihned, jakmile otec toho večera přišel, jsem mu řekla: ,Tati, proč něco neuděláš? Nic z toho neděláš, a tito podlí lidé tě zneužívají, a tisknou všechny tyto lži, a ty z toho neděláš ani jednu věc!‘“ Otec se na ni podíval, usmál se a řekl: „,Baby, nezlob se. Oni mi ani trochu neubližují; oni ubližují pouze sobě. Nevíš, Baby, že když někdo lže, ubližuje sobě více než komukoli jinému?‘“²

President Smith byl rozhodnut oplácet zlo dobrem, a byl tak odhodlán činit dobro, že když se dozvěděl, že někomu ublížil, nemohl si dopřát klidu, dokud nebyly rány zahojeny. Jednou řekl: „Udělal jsem nebo řekl jsem něco, co vám ublížilo? Pokud ano, chci říci, že to bylo neúmyslně. Nikdy v životě jsem úmyslně nezranil pocity žádného jedince… Vy všichni, kterým jsem ublížil, vy všichni, kterým jsem udělal něco špatného, jsou-li takoví, dejte mi poznat, čím jsem vám ublížil, a já udělám vše, co je v mé moci, abych to s vámi napravil. Nemám v srdci žádnou zášť vůči svým bratřím; mám pouze lásku, pravou lásku a naléhavou touhu činit dobro.“³

Učení Josepha F. Smitha

Nechovejte k nikomu zášť

Napomínáme, naléhavě prosíme své bratry a sestry v evangeliu Ježíše Krista, aby ctili nejenom sebe správným způsobem života, ale aby také ctili a milovali své bližní, a byli k nim dobročinní, ke každému z nich. Napomínáme vás, abyste nejenom dodržovali největší ze všech přikázání, které kdy Bůh dal člověku, abyste milovali Pána, svého Boha, z celého srdce svého, a mysli a moci, ale nabádáme vás také, abyste zachovávali onen druhý zákon, který následuje hned po něm, abyste milovali bližního svého, jako sebe samého [viz Matouš 22:36–40]; abyste opláceli dobrem za zlo, nespílali druhým, protože oni spílají nebo mohou spílat vám. Nemáme žádnou potřebu strhávat domy druhých lidí (tento výraz používám jako symbol). Jsme dokonale svolni s tím, aby žili v domovech, které si pro sebe postavili, a budeme se snažit ukázat jim lepší cestu… a postavit jim lepší dům, a potom je laskavě, v duchu Krista, pravého křesťanství, pozvat, aby vstoupili do lepšího příbytku.⁴

Bratří a sestry, chceme abyste byli sjednoceni. Doufáme a modlíme se, že půjdete… do svého domova a v srdci a z hloubky duše budete pociťovat touhu navzájem si odpouštět, a od této doby nadále již nikdy nechovat zášť vůči druhému spolustvoření. Nestarám se o to, zda je členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, či nikoli, zda je přítel nebo nepřítel, zda dobrý, či špatný. Pro jakéhokoli muže, který je nositelem kněžství a těší se z daru Ducha Svatého, je nanejvýš škodlivé přechovávat ducha nevraživosti nebo zášti nebo odplaty nebo netolerance vůči nebo proti svým bližním. Máme si v srdci říci, nechť Bůh soudí mezi mnou a tebou, ale pokud se mě týče, odpustím ti. Chci vám říci, že Svatí posledních dnů, kteří v duši chovají pocit neodpuštění, jsou vinni více a zasluhují větší pokárání než ten, kdo se prohřešil proti nim. Jděte domů a odložte nevraživost a nenávist ze svého srdce; odložte pocit neodpuštění; a pěstujte ve své duši onoho ducha Krista, který na kříži zvolal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ [Lukáš 23:34.] Toto je duch, kterého Svatí posledních dnů mají mít po celý den.⁵

Kdybych se dozvěděl, že existují takoví, kteří vůči mně chovají špatné pocity, šel bych s největší ochotou k nim a nedopřál bych si klidu, dokud bych je nenavštívil a nedozvěděl se, čím jsem jim ublížil. Kdyby se ukázalo, že jsem skutečně udělal něco, co ublížilo mému bratru, nepožádám ho, aby přišel a setkal se se mnou v půli cesty, abychom problém vyřešili – půjdu celou vzdálenost sám a udělám vše, co je v mé moci, abych se s ním smířil. Mým posláním není ubližovat, není jím křivdit; je jím činit dobro.⁶

Změňte zaměření svého pohledu a svého oka, od sledování zla ke sledování toho, co je dobré, toho, co je čisté, a co vede a nabádá ty, již jsou na omylu, na onu stezku, na které není žádný omyl a která nepřipouští žádnou chybu. Hledejte v lidech dobro, a tam, kde se jim nedostává jeho vlastnictví, snažte se ho v nich vybudovat; snažte se v nich zvětšit dobro; hledejte dobro; budujte dobro; podporujte dobro; a o zlu hovořte, co nejméně je to možné. Ze zvětšování zla, z uveřejňování zla nebo z jeho vyhlašování, ať jazykem, nebo perem, neplyne nic dobrého. Nelze tím získat nic dobrého. Je lepší pohřbít zlo a zvelebovat dobro, a nabádat všechny lidi, aby zanechali zla a učili se konat dobro; a nechť naším posláním je spasit lidstvo a učit a vést na stezce spravedlivosti, a ne sedět jako soudci a vynášet nad těmi, kteří činí zlo, soud, ale spíše být spasiteli lidí.⁷

Potřebujeme milosrdenství; buďme tedy milosrdní. Potřebujeme pravou lásku; buďme dobročinní. Potřebujeme odpuštění; odpouštějme. Čiňme druhým to, co bychom chtěli, aby oni činili nám [viz Matouš 7:12].⁸

Buďme milosrdní vůči svým nepřátelům.

Nechť má Pán Bůh milosrdenství s těmi, již se snaží ublížit věci Sionu. Ó, Bože, slituj se nad svedenými, chybujícími, pošetilými a nemoudrými. Vlož do jejich srdce Ducha, odvrať je od omylu jejich cest a od jejich pošetilostí, a přiveď je zpět na stezku spravedlivosti a do své přízně. Prosím o milosrdenství pro své nepřátele – ty, kteří o mně lžou a osočují mě a kteří o mně falešně říkají všeliké zlo. Na oplátku naléhavě prosím Boha, svého nebeského Otce, aby měl s nimi milosrdenství; neboť ti, kteří to činí, nevědí, co dělají, jsou pouze svedeni, a ti, kteří to činí s otevřenýma očima, jistě potřebují, nejvíce ze všech, milosrdenství, soucit a slitování Boží. Kéž se nad nimi Bůh slituje. Kéž je k nim milosrdný. Za nic na světě bych jim nezkřivil ani vlas na hlavě. Nehodil bych jim překážku do jejich cesty k prosperitě. Ne; a já naléhavě prosím své bratří, aby nechali být nepřátele našeho lidu a ty, již dláždí svou vlastní cestu ke zničení a nechtějí činit pokání, kteří hřeší s otevřenýma očima, kteří vědí, že přestupují zákony Boží a osočují služebníky Páně a lžou o nich. Buďme k nim milosrdní. Nedotýkejme se jich; neboť právě to by si přáli. Nechejme je být. Nechejme je jít.⁹

Přiznávám, že je pro mne těžké milovat své nepřátele – nepřátele Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů – tak, jako miluji své přátele. Je to pro mne těžký úkol. Přiznávám, že to nedokáži zcela; je to pro mne těžké; a přesto se občas mé duše dotkne Duch Páně a obměkčí ji natolik, že mohu bez váhání říci: Nechávám soud v rukou Páně.¹⁰

V Kristově evangeliu se od vás vyžaduje pravá láska vůči všem a láska k Bohu. Vyžaduje se od vás láska k bližnímu, duch odpouštění a milosrdenství k bližním, tak jak to bylo projeveno v modlitbě Spasitele na kříži – „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ [Lukáš 23:34.] Takto smýšlejme o svých nepřátelích, takto se za ně modleme, aby snad nebyli zcela ztraceni, ale aby jim mohla být nabídnuta jeho spásná milost a spásná moc Ježíšova evangelia, aby jejich srdce mohlo být ovlivněno, aby mohli činit pokání ze svých hříchů a tak dalece, jak je to možné, nahradit to špatné, co udělali, a dojít k poslušnosti, a pokáním a křtem na odpuštění hříchů někým, kdo má pravomoc vykonávat tento posvátný obřad, být očištěni od svých hříchů.

Milujeme všechny lidi. Nemáme nic proti lidstvu, a nikdy se jim nebudeme protivit, pokud nás nechají být. Nevedeme válku proti zásadám druhých; nevedeme válku s jejich církvemi, ani s jejich náboženským přesvědčením. To není naším úmyslem, a ani součástí našeho poslání, nechť uctívají jak nebo co nebo kde chtějí… Naší povinností je prostě jít přímo vpřed, konat svou povinnost, kázat evangelium dobrým příkladem, stejně jako předpisem, a nechat tak naše světlo svítit na jejich porozumění, aby mohli vidět světlo tak, jako ho vidí Bůh, a přijmout ho a kráčet v něm, pokud chtějí.¹¹

Pánovo dílo má své nepřátele, ale Bůh nedovolí, aby naše úsilí selhalo.

Existují nepřátelé Pánova díla, stejně jako existovali nepřátelé Syna Božího. Existují takoví, kteří o Svatých posledních dnů hovoří jen ve zlém. Existují takoví… kteří zavřou oči před každou ctností a před každou dobrou věcí, jež je spojena s tímto dílem posledních dnů, a budou na lid Boží vylévat povodně lží a překrucování.¹²

„Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19.) Ježíšovi následovníci byli jeho vyvoleným lidem, a protože je on vyvolil, svět je nenáviděl… Opovržení je dědictvím vyvoleného lidu. Máme tedy usilovat o opovržení světa? V žádném případě. Na druhou stranu se nemáme nechat odradit, protože k nám přichází, aniž bychom ho vyhledávali.¹³

Nevěřím, že někdy existoval lid, který byl veden zjevením, nebo který byl Pánem uznáván jako jeho lid, který by nebyl nenáviděn a pronásledován zlovolnými a zkaženými.¹⁴

Od onoho dne, kdy prorok Joseph Smith poprvé promluvil o svém vidění, až do nynějška, byl nepřítel veškeré spravedlivosti, nepřítel pravdy, ctnosti, cti, bezúhonnosti a čistoty života, nepřítel jediného pravého Boha, nepřítel přímého zjevení od Boha a inspirace, která přichází z nebes k člověku, sešikován proti tomuto dílu.¹⁵

Osobně nemám žádné nepřátele. Moji nepřátelé nejsou moji, jsou toho, komu se snažím sloužit! Ďábel se příliš nestará o mě. Já jsem nepodstatný, ale nenávidí kněžství, které je podle řádu Syna Božího!¹⁶

Evangelium nás vpravdě nese proti proudu pomíjivého lidstva. Stojíme v cestě čistě lidským záležitostem a mnoha způsoby a na mnoha místech znepokojujeme současný život. Lidé, kteří jsou pohodlně usazeni a dobře zajištěni, nemají rádi, když jsou znepokojováni. Hněvá je to… Svatí nejsou nikdy v bezpečí, když následují protesty a rady těch, již by nás vždy a stále chtěli mít v souladu se světem. Musíme vykonat své zvláštní poslání; a abychom ho mohli vykonat v souzvuku s božskými záměry, běžíme proti směru lidských cest. Nejsme oblíbení. Svět námi opovrhuje.¹⁷

Nemějte obavy; neochabujte ve své práci pro pravdu; žijte tak, jak mají žít Svatí. Jste na správné cestě a Pán nedovolí, aby vaše úsilí selhalo. Této Církvi nehrozí žádné nebezpečí od protivenství a pronásledování zvnějšku. Daleko více je třeba se obávat bezstarostnosti, hříchu a lhostejnosti uvnitř; hrozí větší nebezpečí, že jedinec poleví v konání toho pravého a v přizpůsobování svého života zjeveným naukám našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Budeme-li konat to pravé, všechno bude dobré, Bůh našich otců nás bude podporovat a každé protivenství bude sloužit pouze k dalšímu šíření poznání pravdy.¹⁸

Zanechejme své nepřátele v Božích rukou.

Je psáno, a já věřím, že je to pravda, že i když ony útoky musejí nezbytně přijít, běda těm, skrze které přicházejí [viz Matouš 18:7]; ti jsou ale v rukou Páně, stejně jako my. Nevznášíme proti nim žádné hrubé obvinění. Jsme ochotni zanechat je v rukou Všemohoucího, aby s nimi naložil tak, jak se mu zdá dobré. Naší prací je konat na zemi spravedlivost, usilovat o rozvoj poznání Boží vůle a Božích cest a jeho velkých a slavných pravd, které zjevil prostřednictvím Josepha, proroka, nejenom pro spasení živých, ale také pro vykoupení a spasení mrtvých.¹⁹

Bůh s [našimi nepřáteli] naloží ve svém vlastním čase a svým vlastním způsobem, a my pouze musíme konat svou povinnost, uchovávat v sobě víru, sami konat spravedlivost ve světě a výsledky nechat v ruce toho, jenž vládne všem věcem pro dobro těch, kteří ho milují a dodržují jeho přikázání.²⁰

Nechováme v srdci žádné špatné pocity vůči žádnému žijícímu stvoření. Odpouštíme těm, již se proti nám proviňují. Vůči těm, kteří o nás hovoří ve zlém a kteří o nás zkresleně informují před světem, nemáme v srdci žádnou zášť. Říkáme, nechť Bůh rozsoudí mezi nimi a námi; nechť jim odplatí za jejich skutky [viz NaS 64:11]. Nepozvedneme vůči nim ruku; ale budou-li činit pokání a přijdou-li k Pánu a budou-li v Něm žít, podáme jim ruku společenství a přátelství. Bez ohledu na to, jak záštiplní mohou být nebo jak pošetile mohou jednat, budou-li z toho činit pokání, přijmeme je s otevřenou náručí a uděláme vše, co je v našich silách, abychom jim pomohli, aby spasili sami sebe.²¹

Doporučení ke studiu

Jaké jste měli pocity, když jste odpustili těm, kteří vám ublížili? Co myslíte, proč se Svatí posledních dnů, kteří neodpouštějí, proviňují více než ti, kteří vůči nim zhřešili? (Viz také NaS 64:9–11.)
Jsme-li si vědomi toho, že k nám někdo chová nepříjemné pocity, co máme udělat?
Jak nám „zvelebování dobra“ v druhých lidech pomáhá lépe naplnit „naše poslání spasit lidstvo“?
Proč máme být milosrdní i ke svým nepřátelům a proč s nimi máme mít soucit? Co bychom mohli zahrnout do svých modliteb za své nepřátele?
Proč mohou Svatí často zakoušet „opovržení světa“? Jak máme na toto opovržení reagovat? Proč Církvi nehrozí „žádné nebezpečí od protivenství a pronásledování zvnějšku“?
Když nám druzí ubližují, proč máme být ochotni ponechat jejich potrestání „v rukou Všemohoucího“?
Jak Spasitel jednal se svými nepřáteli? (Viz Lukáš 23:34.) Jak se můžeme řídit jeho příkladem v podávání „ruky společenství a přátelství“ svým nepřátelům?