Ježíš mluví se ženou u studny

Když je Spasitel naším příkladem, motivací toho, proč učíme, se stává láska.

Mějte rádi ty, které učíte

Vše, co Spasitel dělal během své pozemské služby, bylo motivováno láskou. Když usilujeme o to, abychom byli skutečnými následovníky Krista, můžeme být naplněni stejnou láskou (viz Jan 13:34–35; Moroni 7:47–48; 8:26). Se srdcem naplněným Spasitelovou láskou budeme hledat všemožné způsoby, jak pomoci druhým dozvědět se o Kristu a přijít k Němu. Motivací toho, proč učíme, se stane láska.

Abyste měli rádi ty, které učíte

• Pohlížejte na studenty tak, jak na ně pohlíží Bůh.

• Snažte se je poznat – porozumět jejich situaci, potřebám a silným stránkám.

• Modlete se za ně jmenovitě.

• Vytvářejte bezpečné prostředí, kde se ke každému přistupuje s úctou a kde každý ví, že si druzí váží toho, čím během výuky přispívá.

• Nacházejte vhodné způsoby, jak studentům dávat najevo, že je máte rádi.

Spasitel viděl ve všech, které učil, božský potenciál

Většina lidí v Jerichu si myslela, že o Zacheovi ví vše, co je zapotřebí. Byl to publikán a výběrčí daní – a to dokonce vrchní publikán – a byl bohatý. Tito lidé se zjevně domnívali, že musí být nečestný a zkažený. Ježíš ale Zacheovi nahlédl do srdce a spatřil, že je to čestný „syn Abrahamův“ (viz Lukáš 19:1–10). Spasitel nevnímal lidi pouze tak, jak se jeví, ale viděl je takové, jakými doopravdy jsou – a jakými se mohou stát. V neuhlazených rybářích, jako byli Šimon, Ondřej, Jakub a Jan, viděl budoucí vedoucí své Církve. U obávaného pronásledovatele Saula si všiml, že je to „nádoba vyvolená“ a že bude kázat Jeho evangelium králům a národům (viz Skutkové 9:10–15). A ve vás i ve všech, které učíte, vidí Spasitel syna nebo dceru Boží s neomezeným potenciálem.

Je pravděpodobné, že mezi těmi, které učíte, jsou někteří, kteří se zdají být věrní a obrácení, a jiní, kteří zjevně neprojevují zájem, nebo jsou dokonce vzpurní. Dejte si pozor na to, abyste si nevytvářeli domněnky založené pouze na tom, co vidíte. Duch Svatý vám může pomoci spatřit v každém člověku něco z toho, co v něm vidí Spasitel – a pomoci vám, abyste ho začali mít rádi tak, jak ho má rád On.

Otázky k zamyšlení: Zamyslete se nad každým člověkem, kterého učíte, a přemítejte o tom, co ke každému z nich pociťuje Nebeský Otec a Ježíš Kristus. Co v něm možná spatřují? Jaký vliv budou mít tyto myšlenky na to, jak budete tohoto člověka učit?

Z písem: 1. Samuelova 16:7; Žalm 8:4–5; Římanům 8:16–17; Nauka a smlouvy 18:10–14

Spasitel nás zná a rozumí naší situaci, potřebám a silným stránkám

Samaritánka nepřišla ke studni, aby si vyslechla poselství evangelia. Přišla pro vodu. Spasitel byl ale schopen vnímat, že její žízeň přesahuje fyzickou stránku. Věděl, že má krušnou minulost a že prožila neúspěšné vztahy. A tak se Ježíš zaměřil na fyzickou potřebu, která ji v tu chvíli zajímala – na vodu potřebnou k životu – a propojil ji s hlubšími duchovními potřebami „vody živé“ a věčného života. Ještě než spolu domluvili, měla žena osobní svědectví o tom, že Ježíš je Kristus, které bylo částečně podníceno tím, jak dobře ji znal. „Pověděl mi všecko, což jsem koli činila,“ řekla. „Není-li on ale Kristus?“ (Viz Jan 4:6–29.)

K tomu, abyste učili tak, jak učil Kristus, patří i to, že se seznámíte s těmi, které učíte, a budete se snažit porozumět tomu, co mají v srdci. Můžete projevovat zájem o jejich život a dávat jim najevo soucit. Můžete se snažit pochopit prostředí, z nějž pocházejí, jejich talenty, zájmy a potřeby. Můžete zjistit, jak se nejlépe učí. Můžete jim klást otázky, pozorně naslouchat a pozorovat. A zejména se můžete modlit o porozumění, kterého se vám může dostat jen prostřednictvím Ducha. Čím lépe někoho znáte, tím lépe mu jste schopni pomáhat nacházet v evangeliu Ježíše Krista to, co má význam pro něj osobně, a zdroj moci. Když pochopíte něčí žízeň, může vás Duch učit, jak mu pomoci uhasit ji Spasitelovou živou vodou.

Otázky k zamyšlení: Co již víte o lidech, které učíte? Co je pro ně důležité? Jaké jsou jejich silné stránky? S čím mají problémy? Jak jim můžete lépe porozumět?

Z písem: Žalm 139:1–5; Matouš 6:25–32; Marek 10:17–21; Jan 10:14; 3. Nefi 17:1–9

Spasitel se modlil za ty, které učil

Představte si, jak se asi cítil Šimon Petr, když mu Spasitel řekl: „Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil…, ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá.“ (Lukáš 22:31–32.) Jak by na vás zapůsobilo vědomí toho, že se Ježíš Kristus za vás modlil k Otci? Lidé v dávných dobách na americkém kontinentě zažili něco podobného a popsali to takto: „Nikdo si neumí představiti onu radost, která naplnila duši naši ve chvíli, kdy jsme [Ježíše] slyšeli modliti se za nás k Otci.“ (3. Nefi 17:17.)

Mohli byste se také zamyslet nad tím, co se děje ve vašem nitru, když se za někoho modlíte vy – pravidelně a jmenovitě. Jaký vliv mají vaše modlitby na to, jaké pocity k tomu člověku chováte? Jak ovlivňují vaše činy? Náš Otec v nebi rozhodně slyší upřímné modlitby učitele, který si přeje pomoci studentovi, a odpovídá na ně. A v mnoha případech na ně odpovídá například tím, že se dotkne srdce učitele a inspiruje ho, aby udělal nebo řekl něco, co studentovi pomůže pocítit Jeho lásku.

Otázky k zamyšlení: Když se zamyslíte nad lidmi, které učíte, napadne vás někdo, kdo podle vás obzvláště potřebuje vaše modlitby? Za co ve prospěch dotyčného se máte na základě inspirace modlit? Jaká požehnání mohou vzejít z toho, když vyzvete studenty, aby se modlili jeden za druhého?

Z písem: Jan 17; Alma 31:24–36; 3. Nefi 18:15–24; 19:19–23, 27–34

Spasitel dbal na to, aby ke všem přistupoval s úctou a dával jim najevo, že si jich váží

Náboženští vedoucí v Ježíšově době se obecně domnívali, že hříšníkům se má člověk vyhýbat. Kvůli tomu byli zděšeni, když viděli, že Ježíš se s hříšníky setkává. Jak by někdo, kdo se stýká s takovými lidmi, mohl být duchovním učitelem?

Ježíš k tomu samozřejmě přistupoval jinak. Usiloval o to, aby se ti, kteří byli duchovně nemocní, uzdravili (viz Marek 2:15–17; Lukáš 4:17–18). Neustále podával pomocnou ruku těm, kteří se lišili od lidí kolem sebe nebo měli problematickou minulost, a stýkal se s těmi, kteří zhřešili. Chválil víru římského vojáka (viz Matouš 8:5–13). Povolal výběrčího daní, kterému nikdo nedůvěřoval, aby se stal Jeho důvěryhodným učedníkem (viz Marek 2:14). Ženě, která byla obviněna z cizoložství, dal pocit bezpečí a podnítil ji k tomu, aby činila pokání a žila lepší život (viz Jan 8:1–11).

Ale Ježíš dělal více než jen to. Stejný postoj přijetí a lásky podporoval i mezi svými následovníky. Jeho apoštolové měli zajisté Jeho příklad v srdci, když nastal čas, aby přinesli evangelium všem lidem. To se odráží i v Petrových slovech: „V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijimač osob.“ (Skutkové 10:34.)

Je velmi pravděpodobné, že téměř všichni, které jste povoláni učit, mají v nějakém smyslu problém pociťovat, že je druzí uznávají a že si jich cení. Tím, že jim projevujete lásku a úctu, jim můžete dávat najevo, že jsou nejen vítáni, ale že je potřebujete. Můžete nabídnout pomocnou ruku těm, kteří se neúčastní vašich lekcí, kteří mají problémy nebo nejeví zájem, a být trpěliví, pokud se bude zdát, že postupují kupředu jen pomalu. Můžete pomáhat všem, aby měli pocit bezpečí, když se budou dělit o své obavy s dalšími věřícími, a aby jim to nebylo nepříjemné. A můžete dělat více než to. Můžete všechny studenty inspirovat, aby vám pomáhali vytvářet prostředí, kde se nauce vyučuje v duchu úcty, sounáležitosti a lásky.

Otázky k zamyšlení: Co pomáhá lidem pociťovat, že je druzí uznávají a že si jich cení? Co lidi podněcuje k tomu, aby uznávali druhé a cenili si jich? Když s modlitbou přemýšlíte o lidech, které učíte, co jste podněcováni udělat, aby mohli mít všichni pocit, že jsou vítáni a že je potřebujete?

Z písem: Jan 4; 2. Nefi 26:27–28, 33; Alma 1:26; 3. Nefi 18:22–25

otec učí své děti

Učitelé mohou těm, které učí, pomáhat, aby se cítili milováni.

Spasitel projevoval lásku těm, které učil

Na konci úžasného, povznášejícího dne naplněného učením a službou mezi Nefity Ježíš podotkl, že nastal čas, aby odešel. Musel navštívit i další lidi. „Jděte do domova svého,“ řekl, „a připravte mysl svou na zítřek.“ Lidé tam ale jen seděli, plakali a „upřeně na něho [hleděli], jako by ho chtěli prositi, aby s nimi zůstal ještě chvíli“. Ježíš s nimi ještě chvíli zůstal, neboť vnímal jejich nevyslovenou potřebu a byl „[naplněn] soucitem“ (3. Nefi 17:3, 5–6). Žehnal jejich nemocným a trpícím. Poklekl a pomodlil se s nimi. Plakal s nimi a radoval se s nimi.

Zvažte možnost si s modlitbou prostudovat Spasitelova slova a skutky ve 3. Nefim 17. Přemítejte o lásce, kterou projevoval těm, které učil. Vyhledejte na jiných místech v písmech další příklady toho, jak projevoval lidem lásku. Poté se zamyslete nad těmi, které učíte. Jak vhodně dáváte najevo lásku, kterou k nim chováte? Nechte se vést Duchem. Je-li pro vás obtížné pociťovat lásku k těm, které učíte, nebo ji projevovat, začněte tím, že vydáte svědectví o Boží lásce. Musíme se modlit „k Otci z celé síly srdce, [abychom] mohli býti naplněni [čistou láskou Kristovou], kterou uděluje všem, kteří jsou pravými následovníky Syna jeho, Ježíše Krista“ (Moroni 7:48). A pamatujte, že vaše starost o to, abyste odučili lekci, vás nikdy nemá odvádět od toho, abyste prostřednictvím slov a skutků dávali najevo lásku, kterou ke studentům chováte. To, jak se k lidem chováte, je často právě tak důležité jako to, čemu je učíte.

Otázky k zamyšlení: Jak vám Spasitel pomohl poznat lásku, kterou k vám chová? Jak vám pomohl pociťovat Jeho lásku rodič nebo jiný učitel? Vědí lidé, které učíte, že je máte rádi? Vědí, že je má rád Spasitel?

Z písem: Marek 6:31–42; Jan 13:3–16, 34–35; 15:12–13; 1. Korintským 13:1–7; 1. Janova 4:7–11

Několik způsobů, jak uplatňovat to, čemu se učíte

• Učíte-li ve třídě, naučte se jména studentů a oslovujte je jimi při výuce.

• Vyjadřujte svou vděčnost, když studenti přispívají k výuce.

• Před výukou a po ní si se studenty povídejte.

• Pomáhejte studentům rozvíjet atmosféru lásky a vzájemné úcty.

• Pozorně poslouchejte – během výuky i při jiných příležitostech.

• Služte těm, které učíte.

• Buďte ochotni upravovat svůj plán výuky, abyste mohli trávit více času probíráním zásad, které jsou pro ty, jež učíte, důležité.