Poselství územních vedoucích
Vděčnost
Náš život bude naplněn vlivem Ducha svatého, když se více a lépe zaměříme na našeho Spasitele Ježíše Krista. Dojde k tomu tehdy, najdeme-li si čas na studium Jeho života, seznámíme-li se s Jeho naukou a budeme-li skutečně dělat to, co dělal On, tím, že během života budeme rozvíjet křesťanské vlastnosti.
Existuje několik záznamů a různých popisů situace, kdy zástup obdržel chléb a ryby a lidé byli nasyceni. Tento příběh se mi obzvlášť líbí tak, jak je popsán v knize Janově v kapitole 6:5–14. Bylo tam více než 5000 lidí a Spasitel dostal pět ječných chlebů a dvě ryby. Vzdal díky za to, co měli, jídlo požehnal a Jeho učedníci ho roznesli všem a lidé „byli nasyceni“.1 Ze čtyř různých autorů, kteří tuto událost popsali, se pouze od Jana dozvídáme, že Spasitel vzdal díky2 za to, co měli, i když toho pro zástup mnoho nebylo. Měl jen pět ječných chlebů a dvě ryby, ale stalo se, že to bylo dostačující pro to, aby se nasytili všichni. Pro mě je to skvělý příklad toho, co se může v našem životě stát, když jsme vděční a děkujeme za to, co máme. Nemusíme toho mít mnoho, ale když jsme vděční za to, co máme, postačí to a bude toho dostatek pro naši potřebu. Vděčnost je velikou a zásadní křesťanskou vlastností, kterou musíme rozvíjet, abychom pociťovali v životě více radosti a byli schopni vidět Pánovu ruku častěji.
Když president Nelson hovořil o uzdravující moci vděčnosti, učil tomuto:
„Všichni můžeme vzdávat díky za krásy země a majestátnost nebe, které nám dovolují pocítit nesmírnost věčnosti. Můžeme děkovat za dar života, za naše úžasné tělo a mysl, které nám umožňují růst a učit se.
Můžeme děkovat za umění, literaturu a hudbu, které vyživují naši duši.
Můžeme děkovat za příležitost činit pokání, začít znovu, provést nápravu a budovat charakter.
Můžeme děkovat za svou rodinu, přátele a blízké.
Můžeme děkovat za příležitost vzájemně si pomáhat, opatrovat se a sloužit si, díky čemuž je život o tolik smysluplnější.
Můžeme děkovat i za své zkoušky, z nichž se učíme tomu, co bychom jinak nepoznali.
A především můžeme děkovat Bohu, Otci našeho ducha, díky čemuž jsme všichni bratři a sestry – jedna velká celosvětová rodina.“3
Skutečně věřím, že Pán miluje vděčné lidi a že budeme ještě více požehnáni tím, co potřebujeme, protože jsme vděční a protože známe a uznáváme zdroj všech požehnání, která máme.
Na závěr bych rád uvedl slova, která pronesl Alma, když učil svůj lid: „A přikázal jim, že mají dodržovati sabatní den a světiti jej a také že mají každý den vzdávati díky Pánu, svému Bohu.“4 Jsme vyzváni, abychom Pánu děkovali jako jednotlivci i jako rodiny. Náš život se změní, když se budeme denně zaměřovat na požehnání, která od Pána získáváme, když budeme vidět Jeho ruku ve svém životě a když za ně na konci každého dne vyjádříme vděčnost v modlitbě. Kniha Mormonova je plná mnoha svědectví o tom, že vděční lidé jsou lidé radostní.
Jsem vděčný za našeho milujícího Nebeského Otce a Jeho Syna, našeho Spasitele a Vykupitele Ježíše Krista, a za vedení Ducha Svatého a svědčím, že skutečně existují.