„Každý potřebuje evangelium“, Liahona, červenec 2023.
Každý potřebuje evangelium
V minulosti jsem plánovala sloužit na misii, ale po vysoké škole jsem měla dojem, že sloužit nemusím – dokud jsem nezačala pracovat s dívkami, které byly zneužívány či týrány. Pak jsem pochopila, že každý potřebuje evangelium.
The Lost Coin [Ztracená mince], Harold Copping © Providence Collection / s oprávněním Goodsalt.com
Když jsem byla v Primárkách, už si ani nepamatuji, kolikrát se učitelky ptaly, kdo z nás bude sloužit na misii na plný úvazek. Jako malá jsem vždy říkala, že já sloužit budu.
Maminka mi ukazovala, jak důležité shromažďování Izraele je, tím, že pomáhala misionářům na plný úvazek učit evangeliu a dělit se o něj s druhými. Jednou jsem se spolu s ní vydala hledat dům jedné sestry ze sboru, která už nějakou dobu nebyla na shromáždění. Skoro jsme se ztratily, protože jsme přesně nevěděly, kde bydlí. Maminka, místo toho, aby jí to rozladilo, dál usilovně hledala dům oné sestry. Podobně jako žena v podobenství o ztracené minci (viz Lukáš 15:8–10) tuto sestru našla a radovala se.
To, jak maminka věnovala své nejlepší úsilí dílu Páně – nejen při sdílení evangelia, ale i v dalších církevních povoláních – mi pomohlo si uvědomit, že každý musí sloužit Pánu, a to i v maličkostech.
Léta plynula a já absolvovala seminář, obdržela medailon Mladých žen, vystudovala vysokou školu a začala pracovat. Myšlenka na to, že bych se měla stát misionářkou na plný úvazek, se postupně stávala čím dál menší prioritou. I když jsem byla dál aktivní a zvelebovala církevní povolání, říkala jsem si: „Když na misii na plný úvazek sloužit nebudu, tak to nevadí, protože to není má povinnost. Jsem sestra a mohu sloužit Pánu mnoha dalšími způsoby.“
Co změnilo mé rozhodnutí
Když mi bylo 22, měla jsem příležitost pracovat ve středisku, kde jsem sloužila dívkám, které zažily týrání a zanedbávání. Bylo mi jich líto. Byla jsem svědkem toho, jak jim zneužívání či týrání zlomilo srdce a zničilo jejich lásku k sobě samým. Některé z nich se pokusily o sebevraždu. Další už nechtěly nikomu důvěřovat. Mnohé z nich neměly v životě žádnou naději a nepociťovaly Spasitelovu lásku.
Často jsem si kladla otázku: „Bylo možné těmto případům zneužívání či týrání předejít? Co kdyby jejich pachatelé přijali evangelium? Co kdyby se předtím, než se tyto dívky narodily, jejich rodiče stali členy Církve?“ Uvědomila jsem si, že tyto dívky by možná toto trápení nezažily, kdyby jejich rodiče i pachatelé přijali evangelium a žili podle něj.
Přemýšlení o těchto otázkách a práce ve středisku mi pomohly pochopit, že všichni lidé potřebují evangelium. Tak jako se Helamanova armáda v Knize Mormonově snažila bránit svou víru a rodiny, Pán potřebuje misionáře na plný úvazek, kteří se budou dělit o Jeho evangelium a chránit Jeho království.
Zážitky, které jsem s dívkami ve středisku měla, mě inspirovaly k tomu, abych se vydala po cestě, po níž Pán chtěl, abych šla. Rozhodla jsem se, že se musím připojit k misionářské armádě Páně. Pán toto přání viděl a já byla povolána sloužit ve Filipínské misii Cauayan.
Služba na misii
Na misii jsem byla svědkem toho, jak se lidé, když poznali evangelium, změnili. Učila jsem lidi, kteří nevěděli, jak odpustit, kteří kouřili a pili alkohol, kteří byli pyšní, kteří nevěděli, jak se modlit. Díky evangeliu zanechali starého způsobu života, aby byli hodni toho, co Bůh slíbil – věčného života.
Díky Spasitelovu Usmíření jsem poznala, že pokud bude kdokoli činit pokání, může vykročit na tuto těsnou a úzkou cestu nebo se na ni vrátit. Evangelium Ježíše Krista nám pomůže se změnit, kráčet směrem k dokonalosti a být hodni oněch velikých požehnání, která má pro nás Nebeský Otec připravené. Tyto změny se mohou týkat toho, že místo smutku přijde štěstí, místo chaosu nastane pokoj, místo hněvu odpuštění, místo slabosti síla, místo nenávisti láska.
Cítím se nesmírně požehnaná, že jsem členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Evangelium Ježíše Krista mi pomáhá porozumět mé hodnotě jakožto dcery nebeských rodičů, a to i v těžkých situacích. Náš Otec v nebi mě vždy utěšuje prostřednictvím Ducha Svatého. Když se cítím zmatená a potřebuji se rozhodnout, jsou mým kompasem písma.
S rodinou se snažíme vytrvat věrně až do konce. Jsem vděčná za to, že jsem oddána s mužem, který je nositelem kněžství a má silné svědectví o znovuzřízeném evangeliu Ježíše Krista. Má smlouva s Pánem se netýká jen mě, ale i mé rodiny a Jeho království.
Autorka žije na Filipínách.