„Návod, jak se vyhnout pocitu, že jsme uvázli na mrtvém bodě“, Liahona, září 2022.

Návod, jak se vyhnout pocitu, že jsme uvázli na mrtvém bodě

Troy Larsgard

„Ježíš prospíval moudrostí, a [postavou], a milostí, u Boha i u lidí“ (Lukáš 2:52), a stejně tak můžeme prospívat i my.

Obrázek

muž se dívá na západ slunce

Foto: Judith Ann Beck

Pocit, že jsme uvázli na mrtvém bodě

Zatímco se jako svobodní dospělí snažíme žít podle evangelia, může být těžké nezaměřovat se na určité oblasti svého života, ohledně kterých bychom si přáli, aby vypadaly jinak. Někdy se nám může zdát, že jsme ve svém pokroku uvázli na mrtvém bodě. V mém případě se pocity, že jsem v určitých oblastech uvázl, střídavě objevují a mizí a mohou mě provázet celé dny, měsíce, a poznenáhlu i celé roky. Vždy jsem měl mnoho důvodů, abych byl šťastný a měl ze života dobrý pocit, ale v jednu chvíli mě pocit, že jsem uvázl na mrtvém bodě, zasáhl obzvláště silně.

V té době mě můj dospívající synovec požádal, zda by se mnou mohl strávit nějaký čas. Uvědomoval si, že v životě potřebuje mít nějaké cíle, a požádal o radu. Neměl jsem zrovna pocit, že bych byl s to mu dobře poradit, ale naslouchal jsem. Věděl jsem, že mohu volat k Bohu o pomoc (viz Alma 34:17–27), a modlil jsem se, abych dokázal říci něco, co bude synovci užitečné. Nato se mi vybavil Lukáš 2:52: „A Ježíš prospíval moudrostí, a [postavou], a milostí, u Boha i u lidí.“

A zatímco jsem se snažil zaměřovat na potřeby svého synovce namísto těch svých, něco se ve mně začalo měnit. Se synovcem jsme si povídali o tom, jak Kristus rostl v oblasti duchovní, sociální, fyzické i intelektuální, a o tom, že stejně tak můžeme růst i my. I když se potřeby mého synovce lišily od těch mých, tyto čtyři oblasti růstu se týkaly nás obou. Zatímco jsme si o tomto verši z písem povídali, uvědomil jsem si, že si odpovídám na své vlastní otázky ohledně toho, jak se pohnout z místa.

Změna v tom, na co se budu zaměřovat, a postup podle plánů

Zatímco jsem usiloval o to, abych rostl tak, jak rostl Spasitel, nastala změna v tom, na co jsem se zaměřoval, a tato změna mi přinesla další požehnání. President Russell M. Nelson řekl: „Pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.“¹ Mé úsilí růst více tak, jak rostl Ježíš Kristus, mi pomohlo odvést pozornost od okolností, které mě tížily, a přesměrovat ji do oblastí, na kterých jsem mohl produktivně pracovat. Dokázal jsem přejít od vnitřního rozjímání k vnějšímu jednání.

Upřímně jsem se zamýšlel nad tím, co bych mohl dělat, abych rostl v každé z oblastí zmíněných v Lukášovi 2:52 – od důslednějšího navštěvování chrámu až po absolvování dlouhého cyklistického závodu.

Obrázek

Chrám Memphis v Tennessee

Fotografie chrámu Memphis v Tennessee: James Whitney Young

U každé kategorie svých cílů jsem něco vypozoroval:

Když jsem pracoval na určitém cíli, často jsem pociťoval, že mě Kristus v rámci tohoto jednoho cíle posiluje duchovně, sociálně, fyzicky i intelektuálně.
Málokdy, pokud vůbec kdy, se některý cíl uskutečňoval izolovaně od ostatních oblastí růstu – zdálo se, že se tyto oblasti vzájemně ovlivňují a stavějí jedna na druhé. Zlepšení v jedné oblasti vedlo ke zlepšení ve všech ostatních. Zanedbání kterékoli oblasti se podobně projevilo i ve všech ostatních oblastech. Uvědomil jsem si, že každá oblast si zasluhuje pozornost.
Téměř každý cíl zahrnoval další lidi – potřebu buď se od nich učit, nebo se s nimi dělit o myšlenky a zkušenosti – a prohluboval vzájemné vztahy.

Nacházejme radost v Kristu a dělme se o ni s druhými

Mívám opakovaně příležitost být svědkem růstu druhých a nechat se jím inspirovat a doufám, že i já mohu být inspirací pro druhé. Nedávno jsem mluvil s jedním svobodným kamarádem, který má pocit, že uvázl na mrtvém bodě, a kterého trápí některé situace, s nimiž se v životě potýká. Naslouchal jsem, abych mu porozuměl, a pak jsem se mohl podělit o to, co pomohlo mně, a také mu ukázat, jak jednotlivé oblasti růstu směřují zpět ke Spasiteli.

I když se všechny oblasti mého života, kvůli kterým jsem před lety měl pocit, že jsem uvázl na mrtvém bodě, nezměnily, změnil jsem se díky tomu, že jsem se naučil zaměřovat více na Spasitele a usilovat o to, abych rostl tak jako On. Jak řekl president Nelson: „Mnohé však pod kontrolou mít můžeme. Můžeme si stanovovat vlastní priority a rozhodovat se, jak budeme využívat svou energii, čas a prostředky. … Vybíráme si ty, ke komu se budeme obracet ve snaze poznat pravdu a získat vedení.“² Ať již se nacházíme v jakékoli situaci, oblasti růstu uvedené v Lukášovi 2:52 nám mohou pomoci, abychom přesměrovali svou pozornost a prostřednictvím Nebeského Otce a Spasitele nacházeli hlubší radost a dosahovali dalšího rozvoje.

Autor žije v Tennessee v USA.