Dům posloupného pořádku
„Posloupný pořádek“ je jednoduchý, přirozený a efektivní způsob, jímž Pán může nás – své děti – učit důležitým zásadám.
Ve svém profesním životě a během služby v Církvi jsem takto promlouval snad již tisíckrát – ale nikdy před těmi patnácti muži, kteří sedí přímo za mnou. Pociťuji vaše i jejich modlitby.
Bratři a sestry, původem jsem z Království Tonga v jižním Tichomoří, ale vyrůstal jsem v Severní Americe. Kvůli pandemii se stovky – možná tisíce – mladých tonžských misionářů sloužících po celém světě nemohly vrátit do své milované vlasti, protože ta uzavřela hranice. Někteří tonžští starší jsou na misii již tři roky a některé sestry přes dva roky! Trpělivě vyčkávají s vírou, kterou je náš lid známý. Nedivte se, pokud se mi někteří z těch, kteří slouží ve vašich sborech a kůlech, začínají čím dál více podobat – stárnou a šedivějí. Jsme vděční za oddanou službu misionářů všude po světě, přestože je kvůli pandemii delší či kratší, než očekávali.
Když jsem byl jáhen, stál jsem jednou v neděli při roznášení svátosti s podnosem s vodou na chodbě, když do budovy vstoupila jedna žena. Svědomitě jsem k ní přistoupil a nabídl jí podnos. Přikývla, usmála se a vzala si kalíšek s vodou. Dorazila příliš pozdě, a tak nestihla přijmout chléb. Nedlouho po tomto zážitku mě můj domácí učitel Ned Brimley učil, že mnoho aspektů a požehnání evangelia Ježíše Krista je nám udělováno v určitém posloupném pořádku.
Později ten samý týden přišel k nám domů se svým společníkem a s nezapomenutelným poučením. Ned nám připomněl, že Bůh stvořil zemi v určité posloupnosti. Pán věnoval velkou péči tomu, aby posloupnost, ve které zemi stvořil, vysvětlil Mojžíšovi. Nejprve začal tím, že oddělil světlo od temnoty a potom vodu od pevniny. Rostliny a živočichy dosadil na tuto nově zformovanou planetu předtím, než na ni uvedl své nejvyšší stvoření – lidstvo, počínaje Adamem a Evou.
„I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. …
A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré.“ (Genesis 1:27, 31.)
Pán z toho měl radost. A sedmého dne odpočíval.
Posloupný pořádek, v němž byla stvořena země, nám nejenže pomáhá získat představu o tom, co je pro Boha nejdůležitější, ale také proč a pro koho zemi stvořil.
Ned Brimley podtrhl své inspirované ponaučení prostými slovy: „Vaii, Boží dům je domem pořádku. Bůh očekává, že budeš žít svůj život řádně. Ve správné posloupnosti. Přeje si, abys sloužil na misii dříve, než se oženíš.“ I dnes vedoucí Církve stále učí, že „Pán od každého schopného mladého muže očekává, že se připraví na službu. … Mladé ženy…, které touží sloužit na misii, se také mají připravovat.“ (General Handbook: Serving in The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, 24.0, ChurchofJesusChrist.org.) Bratr Brimley pokračoval: „Bůh si přeje, aby ses oženil dříve, než budeš mít děti. A přeje si, abys stále rozvíjel své talenty, zatímco budeš získávat vzdělání.“ Když se rozhodnete žít svůj život v nesprávném sledu, zjistíte, že je náročnější a chaotičtější.
Bratr Brimley nás také učil, že nám Spasitel prostřednictvím své smírné oběti pomáhá znovunastolit řád v našem životě, pokud vlivem špatných rozhodnutí, která jsme učinili my či druzí lidé, probíhá chaoticky nebo v nesprávném sledu.
Od té doby mě myšlenka posloupného pořádku fascinovala. Zvykl jsem si zaměřovat se na posloupné vzorce v životě i v evangeliu.
Starší David A. Bednar učil této zásadě: „Když studujeme a poznáváme evangelium Ježíše Krista a žijeme podle něj, můžeme se často poučit ze sledu určitých událostí. Posuďte například, jaké ponaučení si můžeme vzít ohledně duchovních priorit z pořadí významných událostí, které se staly při Znovuzřízení plnosti Spasitelova evangelia v těchto posledních dnech.“
Starší Bednar uvedl, že První vidění a Moroniovo první zjevení se Josephu Smithovi měly mladého proroka nejprve poučit o povaze a charakteru Boha a až poté o roli, kterou má hrát Kniha Mormonova a Eliáš při shromažďování Izraele na obou stranách závoje v této poslední dispensaci.
Na závěr starší Bednar uvedl: „Z tohoto inspirujícího sledu událostí si můžeme vzít poučení o tom, které duchovní věci mají pro Božství nejvyšší důležitost.“ („Srdce dětí se obrátí“, Liahona, listopad 2011, 24.)
Zjistil jsem, že „posloupný pořádek“ je jednoduchý, přirozený a efektivní způsob, jímž Pán může nás – své děti – učit důležitým zásadám.
Přišli jsme na zemi, abychom se učili a získávali zkušenosti, které bychom jinak nezískali. Růst každého z nás je jedinečný a individuální a je nezbytnou součástí plánu Nebeského Otce. Náš fyzický a duchovní růst začíná postupně a pomalu se rozvíjí, zatímco získáváme zkušenosti v určité posloupnosti.
Alma mocně kázal o víře, přičemž vycházel z přirovnání k seménku, které – když se o ně řádně pečuje a když se řádně vyživuje – vyklíčí a z malého stromku vyroste v plně vzrostlý dospělý strom, který plodí lahodné ovoce (viz Alma 32:28–43). Ponaučení zní, že vaše víra poroste, dáte-li ve svém srdci onomu seménku – neboli slovu Božímu – prostor a budete-li je vyživovat. Vaše víra poroste, když slovo Boží počne „v prsou vašich bobtnati“ (verš 28). To, že „bobtná a vyráží a počíná růsti“ (verš 30), je názorné a zároveň poučné. Je to také postupný proces.
Pán nás učí jednotlivě, v souladu s naší schopností se učit a s tím, jak se učíme nejlépe. Náš růst závisí na naší ochotě, přirozené zvídavosti, úrovni naší víry a porozumění.
Pán učil Nefiho téže zásadě, s níž se Joseph Smith seznámil v Kirtlandu v Ohiu o 2300 let později: „Neboť vizte, tak praví Pán Bůh: Dám dětem lidským řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu; a požehnaní jsou ti, již poslouchají předpisy moje a propůjčují sluch radě mé, neboť ti se naučí moudrosti.“ (2. Nefi 28:30.)
Učíme-li se „řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu“, jedná se také o postupný proces.
Zamyslete se nad některými úslovími, která slýcháme po většinu života: „Všechno pěkně popořádku“ nebo „Nejprve je nakrmte mlékem a až poté jim dejte hutný pokrm“. A co třeba „Musíme umět chodit, než se rozběhneme“? Každá z těchto obecně přijímaných zásad popisuje určitou posloupnost.
Zázraky působí v souladu s posloupným pořádkem. Dějí se poté, co uplatníme víru. Víra předchází zázrakům.
Mladí muži jsou do úřadů Aronova kněžství také vysvěcováni v určitém sledu, podle věku vysvěcovaného: jáhen, učitel a potom kněz.
Obřady týkající se spasení a oslavení jsou ve své podstatě postupné. Dáváme se pokřtít předtím, než obdržíme dar Ducha Svatého. Chrámové obřady také probíhají v daném pořadí. A samozřejmě – jak mě tak moudře učil můj přítel Ned Brimley – i svátost má svou posloupnost: Začíná chlebem a poté následuje voda.
„A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni.
Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.“ (Matouš 26:26–28.)
V Jeruzalémě i na americkém kontinentě Spasitel zavedl svátost v přesně stejném sledu.
„Vizte, můj dům je domem pořádku, praví Pán Bůh, a ne domem zmatku.“ (Nauka a smlouvy 132:8.)
Pokání má také svou posloupnost. Začíná vírou v Ježíše Krista, i když je jí jen trocha. Víra vyžaduje pokoru, která je základem pro „srdce zlomené a ducha zkroušeného“ (2. Nefi 2:7).
Ano, i první čtyři zásady evangelia mají svou posloupnost. „Věříme, že prvními zásadami a obřady evangelia jsou: za prvé víra v Pána Ježíše Krista; za druhé pokání; za třetí křest ponořením na odpuštění hříchů; za čtvrté vkládání rukou pro dar Ducha Svatého.“ (Články víry 1:4.)
Král Beniamin učil svůj lid této důležité pravdě: „A hleďte, aby všechny tyto věci byly konány v moudrosti a pořádku; neboť není nutné, aby člověk běžel rychleji, nežli má sil. A opět, je nezbytné, aby byl pilný, a tak aby získal cenu; tudíž všechny věci musejí býti konány v pořádku.“ (Mosiáš 4:27.)
Kéž vedeme svůj život řádně a snažíme se řídit posloupností, kterou pro nás Pán stanovil. Budeme-li se zaměřovat na vzorce a na posloupnost, pomocí nichž nás Pán učí tomu, co je pro Něj nejdůležitější, budeme požehnáni. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.