Sbory a odbočky našeho kůlu
Sbor Hradec Králové
„8. září 1991 proběhlo první oficiální shromáždění v Hradci – jako nové jednotce. V té době jsem byl svobodný, bylo mi 23 let a neměl jsem žádnou zkušenost s vedením v Církvi. O to více zázraků se dělo, když měl Pán k dispozici jen takové jedince. Bylo to úžasné období. Nepřeháním, děly se zázraky.“ Tak popisuje začátky Církve v Hradci Králové Tomáš Audrlický, první president odbočky, po 23 letech znovu povolaný, tentokrát jako biskup.
Počátky
Psal se rok 1991. V březnu dorazili do Hradce první misionáři – starší Callister a Collins. Jejich malá skupina se začala postupně rozrůstat. K Církvi se připojili také hradečtí členové pokřtění na jiných místech, někteří z nich ilegálně už během 80. let. Původní cesty na shromáždění do Jičína během několika měsíců nahradila pravidelná setkání přímo ve městě. První bohoslužby proběhly ve třídě gymnázia Boženy Němcové, později byla pronajata zasedací místnost kulturního domu Střelnice. Biskup Audrlický pokračuje: „V létě jsem přemýšlel o tom, že pojedu na misii, ale nebyl jsem si tím zcela jistý. Pak mě oslovil tehdejší president okrsku Josef Podlipný a zeptal se mě, jestli bych místo na misii nechtěl sloužit v Hradci a organizovat Církev tam. To mě zaskočilo. 1. září 1991 jsem byl pozvaný na jednání do misijního domu v Dejvicích, kde jsem byl ustanoven jako president odbočky v Hradci Králové. Moje první misie se tak protáhla na 6 let.“
Nově vytvořenou jednotku navštěvovalo pravidelně asi 20 aktivních členů. V následujících dvou letech následoval nebývalý růst, počet členů se více než ztrojnásobil na 65. Misionáři už v roce 1991 začali učit také v nedalekých Pardubicích. Zde byla jako jedna z prvních obrácena Kateřina Pojkarová. Dnes vzpomíná: „První místní člen, se kterým jsem se díky misionářům seznámila, byla Míla Kratochvílová. Od začátku na mě působila jako milující, moudrá a laskavá žena, něco jako babička, kterou by každý chtěl mít. Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost se aspoň pár let učit z jejího příkladu, jak žít podle evangelia Ježíše Krista.“ V březnu 1993 byla shromáždění přesunuta do pronajaté „Dřevěnky“ v okrajové hradecké čtvrti Malšovice. V červenci následujícího roku byla vytvořena odbočka také v Pardubicích a jejím presidentem se stal Miroslav Novotný.
V Hradci byl na místo presidenta v roce 1997 povolán Zdeněk Daniel. Sesterská odbočka v Pardubicích ale neměla dostatek členů k dlouhodobě udržitelnému fungování, a tak byly během jeho služby obě jednotky po šesti letech znovu sloučeny. Potřebné stěhování sloučené odbočky přišlo v polovině roku 2002. Setkávání i bohoslužby se přesunuly do prostor na Malém náměstí, které jsou využívány dodnes. Dalším presidentem byl v témže roce ustanoven Miroslav Novotný a po něm v tomto povolání řadu let sloužil Aleš Pražák. Po vytvoření kůlu Praha se z odbočky Hradec Králové stal sbor, jeden z největších v celé oblasti. To už je na časové ose téměř v současnosti.
Současnost
Od roku 2020 je vedoucím sboru opět Tomáš Audrlický. Před nucenou pandemickou uzávěrou se v Hradci pravidelně scházelo kolem 55 lidí. Pořádaly se také mimonedělní akce, pravidelný večer her, sportovní odpoledne a bezplatná angličtina s misionáři. Dlouholetou tradicí se staly brigády v Neratově a v pardubickém Tyflocentru. Všechny akce byly otevřeny i zájemcům a přátelům Církve. Jan Horák vzpomíná: „První akce pro mládež a zájemce se pořádaly už v 90. letech. Tehdy jsme tomu říkali VOS – Všeobecné osvětové sdružení. Ten krkolomný název byl naší verzí anglického „Mutual“. Pod různými názvy pokračují podobné akce dodnes.“
Sbor je také známý jako velká „zásobárna“ mládeže. Dlouhá éra početných Mladých mužů je minulostí, ale místo zaplnily silné ročníky Mladých žen. Aktuálně v Hradci fungují oba výukové programy pro mladé – seminář i institut. Hradecká komunita má také svůj Zpravodaj. Prvním, kdo list obnovený po roce 2010 vedl, byl tehdy mladý muž Jan Novotný. Ten vzpomíná: „Mezi střípky, které mi utkvěly v paměti, byla rubrika, kterou jsem vytvářel a byla zaměřena na postavy z písem, často i ty méně známé, ale výrazné svým spravedlivým příkladem. Snažil jsem se vždycky vystihnout nějaký důležitý moment z jejich života a poučení s ním spjaté. Pamatuji si, že mě tvorba těchto článků bavila mimo jiné i proto, že jsem se u toho sám učil a třídil si duchovní myšlenky a poznatky.“ Na pozici šéfredaktora se od té doby vystřídalo několik lidí, aktuálně je jím od roku 2017 autor tohoto článku. Každé číslo tradičně obsahuje program, novinky či seznam narozenin a během let se zde prostřídalo velké množství různorodých rubrik. Před pandemií byl vydáván jednou měsíčně v tištěné i elektronické podobě.
Za dobu působení Církve v Hradci Králové bylo pokřtěno přes 200 lidí. Křty probíhaly nejčastěji v okolních rybnících a pronajatých bazénech. Za téměř 30 let se v hradecko-pardubické oblasti vystřídalo velké množství misionářů. V začátcích zde sloužil část své misie také vnuk tehdejšího apoštola a pozdějšího proroka, Michael Hinckley, a také syn staršího Jeffreyho R. Hollanda. „Osobně rád vzpomínám na Vernona a Jane Hillovy. Byli tady prvním misionářským manželským párem, a protože na shromáždění jezdili pravidelně taxíkem, znali je všichni hradečtí řidiči,“ vzpomíná Jan Horák. Po nich přišli další manželské páry – humanitární misionáři, kteří ve východních Čechách organizovali pomoc potřebným.
„V budování Církve v Hradci Králové byli všichni svým způsobem klíčoví, na začátku nezapomenutelný milující misijní president Winder a jeho úžasná manželka Barbara, tehdejší předsednictvo okrsku, členové, misionáři a další. Církev od té doby udělala velký pokrok,“ uzavírá biskup Audrlický.