Duchovní vliv žen
Autorka žije v Utahu v USA.
Víme, jakou moc má naše duchovní síla?
Dcery boží, Kathleen Petersonová, nesmí být kopírováno
Mnoho úžasných pokorných žen v Církvi oddaně slouží, aniž by si uvědomovaly, jak dalekosáhlý vliv jejich život má – jako příklad časné služby i jako odkaz duchovní síly. Jednou takovou ženou je i moje babička Cherie Petersenová. Celý život věrně sloužila v nenápadných povoláních. Pokud byste se jí zeptali na talenty, tvrdila by vám, že toho světu nemůže moc nabídnout. Avšak když jsem se toho začala více dozvídat o jejím životě, uvědomila jsem si, jak moc její duchovní síla ovlivnila můj život.
Cheriiny rodiče přestali chodit na shromáždění a rozvedli se v době, kdy byla ještě velmi malá, a tak vyrůstala jen se svou matkou Florence, která byla stále v práci. Florence byla kdysi jako dítě zanedbávána ještě více a byla vychovávána v internátě, zatímco její matka Georgia vedla světský život. Cherie zůstala navzdory těmto těžkostem ve své výchově aktivní v evangeliu a věrně chodila na shromáždění s rodinou své prababičky Elizabethy nebo s přáteli. V jejich rodinách viděla obraz toho, co si přála pro svou rodinu. Netušila, jak přesně má rodina vypadat, ale věděla, jak vypadat nemá, a byla rozhodnuta, že její budoucí rodina bude jiná.
Cheriin manžel – můj dědeček Dell – mi jednou řekl: „Abys získala svědectví, musíš to chtít. Cherie vždy chtěla získat svědectví.“ I když počáteční léta jejich manželství provázely problémy, byli odhodláni zůstat spolu a mít pevnou rodinu. Kvůli Dellovu pracovnímu vytížení byli první rok svého manželství méně aktivní, ale povolání sloužit v Primárkách pobídlo Cherie k tomu, aby začala chodit na shromáždění, a Dell se k ní brzy přidal jako poradce v kvoru jáhnů. Od té doby zůstali aktivními a silnými členy Církve. Cheriina ochota sloužit a její odhodlání vychovat pevnou rodinu pomohla mé mamince stát se ženou se silným charakterem a příklad mé maminky pomohl formovat můj život – zejména nyní, když jsem založila svou vlastní rodinu.
Jako ženy máme nesmírný duchovní vliv na život lidí kolem sebe. Joseph Smith pravdivě učil, že naší úlohou není jen „ulehčit chudým, ale spasit duše“.1 Ježíš Kristus povolává ženy ve své Církvi k tomu, aby byly Jeho učednicemi a aby byly duchovně silné. Naše duchovní síla a vliv jsou životně důležité pro pokrok práce na spasení a je třeba, abychom vyhledávaly příležitosti duchovně posilovat ty, kteří jsou kolem nás. Budeme-li tak činit, vliv naší víry a spravedlivosti bude dosahovat daleko za hranice toho, co dokážeme vidět.
Povolány být učednicemi
Starší James E. Talmage (1862–1933) z Kvora Dvanácti apoštolů napsal: „Největší zastánce žen a ženství na světě je Ježíš Kristus.“2 Vzpomeňte si například, čemu učil své dvě učednice v Novém zákoně – sestry Marii a Martu. V knize Daughters in My Kingdom [Dcery v mém království] se vysvětluje: „V Lukáši 10 je zaznamenáno, jak Marta přijala u sebe doma Ježíše. Sloužila Pánu tím, že se postarala o Jeho časné potřeby, a Maria seděla Mistrovi u nohou a vstřebávala Jeho učení.
V době, kdy se od žen obecně očekávalo, že se postarají pouze o časné záležitosti, Spasitel učil Martu a Marii, že ženy se na Jeho díle mohou podílet i duchovně. Vyzval je, aby se staly Jeho učednicemi a aby přijaly spasení, onu ‚dobrou stránku‘, která jim nebude nikdy odňata.“3
I my, podobně jako Marta, se někdy mylně domníváme, že prvořadou rolí žen je postarat se o časné záležitosti, jako je příprava jídla pro druhé, šití či uklízení. Tato služba je cennou a s láskou přijímanou obětí, ale Pán potřebuje ženy naplněné duchovní mocí, v jejichž životě se zřetelně projevuje víra, spravedlivost a pravá láska – a potřebuje je dokonce ještě více než sestry, které umějí šít a vařit. On ví, že každá z nás toho může hodně nabídnout. Ježíš Kristus povolává každou z nás, aby si vypěstovala vlastní duchovní sílu a schopnost přijímat zjevení a jednat podle nich, abychom tak pomáhaly nést Jeho dílo kupředu. Linda K. Burtonová, generální presidentka Pomocného sdružení, řekla sestrám: „Byly jste poslány na zemi v této dispensaci času díky tomu, kým jste, a tomu, na co jste byly připravovány, abyste udělaly! Bez ohledu na to, k čemu se nás Satan snaží přesvědčit, abychom si o sobě myslely, je naší pravou totožností učednice Ježíše Krista!“4
Pán zná nás i naši situaci a má pro každou z nás na této zemi určitý úkol. Žádná sestra nemá tak málo znalostí nebo tak málo talentů, aby nemohla být duchovní silou ve věci dobra a aby nemohla přivádět druhé ke Kristu. Díky těmto božským schopnostem máme zodpovědnost stát se duchovními vedoucími ve své rodině i v místě, kde žijeme. Starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů řekl: „Každá sestra v této Církvi, která uzavřela smlouvu s Pánem, má božské zmocnění k tomu, aby pomáhala spasit duše, aby vedla ženy světa, aby posilovala domovy Sionu a aby budovala království Boží.“5
Chceme-li lidem kolem sebe pomáhat činit taková rozhodnutí, která je přivedou blíže k Ježíši Kristu, což je naše nejdůležitější zodpovědnost, tak k tomu nemusíme mít žádné vysoké postavení, ani dělat něco neobyčejného. Ty největší i nejmenší věci, které uděláme v životě jednoho člověka či dvou lidí, dokonce i jen ve vlastní rodině, mohou mít dalekosáhlý dopad.
Ženy v práci na spasení
V jedné oblíbené náboženské písni se zpívá: „I úloha andělů náleží ženám a nám, sestrám, služba je velikou ctí.“6 V životě těch, které máme rády, toho můžeme hodně nabídnout. Starší Richard G. Scott z Kvora Dvanácti apoštolů vyprávěl příběhy o tom, jak duchovní síla dvou žen ovlivnila jeho život:
„Když jsem byl malý, můj otec nebyl členem Církve a matka nebyla v Církvi tak aktivní jako dřív. … Několik měsíců po mých osmých narozeninách nás přes celé Spojené státy přijela navštívit babička Whittleová. Znepokojovalo ji, že jsme ani já, ani můj starší bratr stále nebyli pokřtěni. Nevím, co o tom tehdy řekla mým rodičům, ale vím, že jednou dopoledne vzala mě i mého bratra do parku a podělila se s námi o své pocity ohledně toho, jak je důležité být pokřtěn a pravidelně chodit na církevní shromáždění. Nedokáži si přesně vybavit, co nám řekla, ale její slova se dotkla čehosi v mém srdci a já i bratr jsme se brzy nato dali pokřtít. …
Během rozhovorů s tatínkem, kdy se mu snažila pomoci pochopit, jak je důležité, aby nás vozil na církevní shromáždění, prokazovala vždy tu pravou míru odvahy a úcty. Všemožnými vhodnými způsoby se nám snažila pomáhat pociťovat v životě potřebu evangelia.“7
Druhý zdrojem duchovní síly byla Jeanene, manželka staršího Scotta. Když spolu chodili, začali si povídat o společné budoucnosti. Jeanene, která vyrůstala v rodině silně zaměřené na misionářskou práci, řekla, že by si přála provdat se v chrámu za navrátivšího misionáře. Na staršího Scotta, který předtím o službě na misii moc nepřemýšlel, to mělo velký vliv. „Šel jsem domů a nedokázal jsem myslet na nic jiného. Celou noc jsem nezamhouřil oka. … Po mnohých modlitbách jsem se rozhodl, že navštívím svého biskupa a podám si přihlášku na misii.“8 Starší Scott řekl, že i když ho k tomu Jeanene vedla a inspirovala ho, „Jeanene mě nikdy nežádala o to, abych kvůli ní sloužil na misii. Milovala mě dost na to, aby se se mnou podělila o své přesvědčení, a pak mi dala příležitost, abych se sám rozhodl, jakým směrem se v životě vydám. Oba jsme sloužili na misii a později jsme byli zpečetěni v chrámu. Jeanenina odvaha a její oddanost víře měly na náš společný život rozhodující vliv. Jsem si jistý, že bychom nedosáhli takového štěstí, jaké nyní prožíváme, kdyby nebylo její silné víry v zásadu, že na prvním místě je potřeba sloužit Pánu. Jeanene je skvělým příkladem spravedlivého člověka!“9
A právě duchovní vliv těchto dvou andělských žen pomohl v životě jednomu mladému muži – staršímu Scottovi – učinit nejdůležitější rozhodnutí svého života: dát se pokřtít, sloužit na misii a uzavřít sňatek v chrámu.
Svým příkladem, skutky, slovy a osobní spravedlivostí můžeme pomáhat druhým činit správná rozhodnutí. Sestra Carole M. Stephensová, první rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení, prohlásila: „Jsme dcery smlouvy v Pánově království a máme příležitost být nástrojem v Jeho rukou. … Každý den [se zapojujeme] do práce na spasení malými a prostými způsoby – tím, že nad sebou … navzájem [bdíme, posilujeme se a učíme se].“10 Když budeme spoléhat na Ducha a půjdeme kupředu s upřímnou a pokornou snahou pomáhat lidem kolem sebe přicházet blíže ke Kristu, budeme vedeni v tom, co můžeme udělat, a bude nám dána síla to udělat – a pocítíme radost plynoucí z toho, že přivádíme Pánovy děti k Němu.
Jak se stát duchovním vlivem
Známe-li svou zodpovědnost, můžeme se podobně jako učedníci v dávných dobách ptát: „Což máme činiti“ (Skutkové 2:37), abychom se staly duchovním vlivem pro druhé? Sestra Burtonová na nedávné generální konferenci vyzvala sestry, aby si představily „některé možné duchovní nápisy ‚hledají se pomocníci‘, které se týkají práce na spasení:
-
Hledají se pomocníci – rodiče, kteří vychovávají děti ve světle a pravdě
-
Hledají se pomocníci – dcery …, sestry …, tety …, sestřenice, prarodiče a opravdoví přátelé, kteří slouží jako rádci a nabízejí pomocnou ruku druhým na stezce smlouvy
-
Hledají se pomocníci – ti, kteří naslouchají vnuknutím Ducha Svatého a jednají podle získané inspirace
-
Hledají se pomocníci – ti, kteří každý den žijí nenápadně a jednoduše podle evangelia
-
Hledají se pomocníci – pracovníci na rodinné historii a chrámoví pracovníci, kteří spojují rodiny na věky
-
Hledají se pomocníci – misionáři a členové, kteří šíří ‚dobré zprávy‘ – evangelium Ježíše Krista
-
Hledají se pomocníci – zachránci, kteří nacházejí ty, kteří sešli z cesty
-
Hledají se pomocníci – ti, kteří dodržují smlouvy a stojí pevně za pravdou a za tím, co je správné
-
Hledají se pomocníci – praví učedníci Pána Ježíše Krista.“11
Toto není nic nového, ale když budeme vyhledávat příležitosti k zapojení se do práce na spasení, zlepšíme tím svou schopnost pomáhat lidem kolem sebe. Starší Ballard řekl: „Na tomto světě není nic tak osobního, tak blahodárného nebo tak život měnícího, jako je vliv spravedlivé ženy.“12 Když budeme svou duchovní moc rozvíjet skrze osobní modlitbu a studium písem, neochvějnou poslušnost a věrné dodržování smluv, pak se tímto vlivem staneme.
Za hranice toho, co si dokážeme představit
President Brigham Young (1801–1877) řekl: „Umíte si představit množství dobra, které jsou schopny vykonat matky a dcery v Izraeli? Ne, to je nemožné. A toto dobro, které vykonají, je bude provázet po celou věčnost.“13
Spravedlivá rozhodnutí mé babičky měla na generace její rodiny větší vliv, než jaký si jako mladá žena dokázala představit. Avšak duchovní vliv žen v mé rodině dosahuje dokonce ještě dál do minulosti. Cherie získala většinu své duchovní síly díky tomu, že sledovala svou prababičku (mou prapraprababičku) Elizabeth. Elizabethin příklad víry a svědectví dosáhl přes dvě generace neaktivity a pomohl její pravnučce Cherie změnit trend rozpadlé rodiny a vrátit se k Církvi.
Když budeme duchovní posilou pro lidi kolem sebe, náš vliv bude zasahovat za hranice toho, co si dokážeme představit. President Gordon B. Hinckley (1910–2008) řekl: „Vyzýváme ženy Církve, aby společně stály za spravedlivostí. Musejí začít ve své rodině. Mohou tomu učit ve své třídě. Mohou to vyjadřovat ve své obci. …
Toto vidím jako jednu z jasně zářivých nadějí ve světě, který pochoduje k sebezničení.“14
Když budeme naplňovat toto nařízení, dílo Páně půjde kupředu ve světě kolem nás i – a to je nejdůležitější – v naší rodině a v životě těch, které máme rády.