In Memoriam: Doplněk Liahony
President James E. Faust
Milovaný pastýř
31. ČERVENCE 1920 – 10. SRPNA 2007
James E. Faust si navždy zapamatoval nářek svého vyděšeného jehňátka. Jako malý chlapec zapomněl jednou večer, když přišla bouřka, zavést svého miláčka do chléva.
„Věděl jsem, že bych měl svému jehňátku pomoci, chtělo se mi ale zůstat v bezpečí, v teple a v suchu své postele. Nevstal jsem, jak bych měl býval udělat,“ vzpomínal během kněžského zasedání generální konference. „Když jsem ráno vyšel ven, našel jsem jehňátko mrtvé. Jeho žalostný nářek zaslechl také pes a zabil ho.“
„Byl jsem zničený,“ řekl. Uvědomil si, že nebyl dobrým pastýřem. Ještě více ho zabolelo láskyplné napomenutí jeho otce: „Synku, to jsem ti nemohl svěřit do péče ani jediné jehňátko?“1
Toho dne se James rozhodl, že když bude mít příležitost být znovu pastýřem, bude se co nejvíce snažit, aby již nikdy nezanedbal své správcovství. Jako misionář na plný úvazek v Brazílii, oddaný manžel a otec, úspěšný právník, politický vůdce, člen Kvora dvanácti apoštolů a druhý rádce v Prvním předsednictvu měl své rozhodnutí na paměti. President Faust zůstal až do konce své služby, která se uzavřela 10. srpna 2007, kdy v důsledku svého vysokého věku zemřel, oddaný Pánově výzvě: „Pasiž ovce mé.“ (Jan 21:15.)
Rodina a víra
James Esdras Faust se narodil v Deltě ve státě Utah 31. července 1920 jako jeden z pěti synů George A. Fausta a Amy Finlinson Faustové. Rodina se později přestěhovala do Salt Lake City, kde George pracoval jako obhájce a jako soudce okresního soudu. Doma i na farmách svých prarodičů ve středním Utahu se mladý James těšil lásce a podpoře rodiny zaměřené na Krista a pěstoval ctnosti poctivosti, pilné práce a služby.
„Nikdo nikdy neměl lepšího otce, než já,“2 řekl. Na svou matku vzpomínal: „Byla to hluboce duchovní, svatá žena, která plně ztělesňovala život podobný životu Krista.“3
V dospělosti president Faust usiloval o to, aby ctil své rodiče a napodoboval je, a vždy dával přednost rodině a Církvi. „Neexistuje větší zodpovědnost než být manželem a otcem,“4 učil. O Církvi a jejím poslání prohlásil: „Nic na světě se nevyrovná tomuto dílu.“5
Po ukončení střední školy, kde vynikal ve fotbale i na běžecké dráze, byl povolán, aby v letech 1939 až 1942 sloužil v Brazilské misii. Během pobytu v Brazílii se i nadále rozvíjela jeho láska k Božím dětem a k jejich blahu. „Narodil jsem se částečně barvoslepý,“ řekl. „Naučil jsem se mít rád všechny lidi v zemích, kde jsem byl jako misionář, voják nebo generální autorita, bez ohledu na barvu jejich pleti. Doufám, že budu učedníkem… zejména pro pokorné, utlačované, chudé, soužené, potřebné a chudé duchem. Jsem si vědom toho, že když na toto zapomeneme, nemůžeme být žádným způsobem [Pánovými] učedníky.“6
Šest týdnů po návratu z misie nastoupil president Faust k armádnímu letectvu Spojených států. Během dovolenky v roce 1943 se v chrámu Salt Lake oženil s Ruth Wrightovou, kterou znal od střední školy. Když byl během druhé světové války pryč, psal jí každý den dopis.7 Starší Joseph B. Wirthlin z Kvora dvanácti apoštolů o vztahu Faustových řekl: „Jejich vztah je absolutním vzorem krásného manželství.“8
Jeho hluboká oddanost Ruth a jejich 5 dětem, 25 vnoučatům a 27 pravnoučatům a její neochabující podpora jemu, byly zřejmé všem, kteří je znali.
„Z celého srdce si přeji, aby moje děti věděly, že v tomto povolání nemohu uspět, pokud neuspěji také jako jejich otec, a že ony budou vždy tím hlavním v mém životě,“9 řekl poté, co byl v roce 1972 povolán asistentem Kvora dvanácti apoštolů. Když mu byla o šest let později vyjádřena podpora jako členovi Kvora dvanácti apoštolů, bylo jeho první myšlenkou najít Ruth,10 která, jak řekl, byla „mojí stejnou součástí jako moje srdce a mysl“.11
Mravní kompas
Krátce po přihlášení do důstojnické přípravky v roce 1942 byl president Faust povolán před prověřovací výbor. Téměř všechny otázky, které mu výbor položil, se soustředily na jeho měřítka a víru. Kouří? Pije? Modlí se? I když se president Faust obával, že by je mohl urazit, odpověděl otevřeně a jednoznačně na každou jejich otázku. Potom se ho zeptali, zda by měl být během válečných dob uvolněn mravní kodex.
„Uvědomil jsem si, že je to příležitost získat nějaké body a vypadat velkoryse,“ řekl. „Domníval jsem se, že muži, kteří mi položili tuto otázku, nežijí podle měřítek, kterým jsem byl učen já. Myslí mi bleskla myšlenka, že bych snad mohl říci, že mám své přesvědčení, ale nechci ho vnucovat druhým. Před očima se mi ale promítly tváře mnoha lidí, které jsem jako misionář učil zákonu cudnosti. Nakonec jsem prostě řekl: ,Nevěřím, že existuje dvojí měřítko mravnosti.‘“12
Ke svému překvapení prověrkou prošel a byl vybrán do důstojnické přípravky.
„Po všechny roky mého dlouhého života jsem se nesnažil skrývat to, kým jsem a čemu věřím,“ řekl na poslední generální konferenci, které se zúčastnil. „Nevzpomínám si na jediný případ, kdy by to ublížilo mé kariéře nebo kdy bych ztratil cenné přátele tím, že jsem pokorně přiznal, že jsem členem této Církve.“13
Poctivost, kterou president Faust nazýval „mravním kompasem“, mu dobře sloužila během jeho čtyřiadvacet let dlouhé praxe obhájce. Jeho bezúhonnost – spojená s pověstí, že je čestný, činí moudrá rozhodnutí a projevuje druhým soucit a zájem o ně – ho mezi jeho kolegy charakterizovala a vedla k příležitostem k profesionální, občanské a veřejné službě. Od roku 1949 do roku 1951 sloužil v legislatuře Utahu, od roku 1962 do roku 1963 jako president Asociace obhájců Utahu, dále sloužil v právním výboru presidenta USA Johna F. Kennedyho pro občanská práva a rasové nepokoje a jako člen Utažské komise pro revizi ústavy.
President Faust unikátně spojil empatii se svými schopnostmi, což mu také pomohlo, aby úspěšně sloužil jako biskup, vysoký rádce, president kůlu, oblastní reprezentant, asistent Dvanácti, sedmdesátník a apoštol. „V každém z těchto povolání,“ poznamenal starší Neal A. Maxwell (1926–2004) z Kvora dvanácti apoštolů, „prokázal, že dobrý vedoucí je vždy dobrým posluchačem.“14
Budování mostů
Ačkoli byl president Faust skromný a rychlý v tom, aby zásluhy připisoval druhým, během desetiletí služby mnohokrát významně přispěl Církvi. Jako člen Církevního výboru veřejných záležitostí využil svých právních znalostí při řešení politických otázek, které se týkaly mravních hodnot, včetně navrhovaného systému sázek v Utahu. Také obhajoval změnu církevního loga, aby zdůrazňovalo Ježíše Krista. Kromě toho pomáhal při přípravě rozhodnutí Církve zachovat si služby celosvětové PR agentury, která Církvi pomáhala šířit její poselství, napravovat špatné představy a zlepšovat vztahy se sdělovacími prostředky.
Také pracoval na budování mostů s příslušníky a vedoucími jiných vyznání. Při tomto úsilí byl pomalý v urážení se, ale rychlý v projevování trpělivosti, laskavosti a porozumění.
Při jedné veřejné akci, které se zúčastnil se sestrou Faustovou, představitel jiného vyznání kritizoval Církev. Sestra Faustová vzpomínala: „Jak pokračoval, byla jsem stále více a více rozzlobená, ale Jim jenom trpělivě naslouchal. Potom k tomuto muži přistoupil a řekl: ,Reverende, máte-li tyto pocity, musíme něco dělat špatně. Navrhuji, abychom společně poobědvali, abyste mi mohl říci, co vás trápí.‘ Udělali to a od té doby z nich byli dobří přátelé.“15
V osmdesátých letech minulého století president Faust úzce spolupracoval s presidentem Howardem W. Hunterem (1907–1995), který byl v té době členem Kvora dvanácti apoštolů, a starším Jeffreym R. Hollandem, který byl v té době presidentem University Brighama Younga, při uskutečňování své vize Jeruzalémského střediska BYU pro blízkovýchodní studia. President Faust a president Hunter se propracovávali obtížným vyjednáváním a dlouhodobým protivenstvím při pronájmu půdy a dozoru nad stavbou střediska.
Jeden očitý svědek tohoto procesu řekl: „Starší Faust byl skutečně mužem pokoje, vždy hledal způsoby, jak uklidnit naše často podrážděné židovské přátele, kteří se snažili ukončit naši přítomnost v Jeruzalémě, nebo utišit rozbouřené vody mezi Svatými posledních dnů v Jeruzalémě, které občas protivenství uráželo.“16
Podání pomocné ruky
Ať již president Faust pracoval jako územní inspektor pro Jižní Ameriku v Brazílii v letech 1975 až 1977, předsedal Mezinárodní misii v roce 1977 jako člen předsednictva Prvního kvora Sedmdesáti, sloužil členům Církve od roku 1978 jako apoštol nebo sloužil jako druhý rádce presidenta Gordona B. Hinckleyho od roku 1995, vždy usiloval o podání pomocné ruky v duchu laskavosti a bratrství.
Jeho konferenční proslovy často odrážely dvě velká vybídnutí Spasitele – milovat Boha a sloužit Mu a milovat Jeho děti a sloužit jim. President Faust s vřelostí, vtipem a moudrostí přinášel k řečnickému pultu laskavost dědečka a žehnal životu všech, kteří slyšeli jeho svědectví a řídili se jeho radami.
„Největším posláním na světě [je] spasení každého z dětí našeho Otce,“17 řekl. „Největší uspokojení v životě pochází z poskytování služby druhým.“18
Ve svém poselství Prvního předsednictva ze srpna 2007 president Faust napsal, že jeho nadějí je „nabídnout příležitost k rozvoji a štěstí všem členům, ať ženatým či vdaným nebo svobodným“. Připomněl podobenství o dobrém pastýři a dodal: „Hledání toho, kdo potřebuje naši pomoc, zahrnuje podávání pomocné ruky mnoha způsoby.“19
Ve svém posledním proslovu na generální konferenci svědčil o uzdravující moci odpuštění. „Usmíření přináší každému z nás, kteří odpouštíme těm, ,již se proti nám provinili‘ [Překlad Josepha Smitha, Matouš 6:13], dokonce i těm, již spáchali vážné zločiny, množství pokoje a útěchy,“ řekl. „Mějme na paměti, že musíme odpustit, aby i nám bylo odpuštěno. … Celým srdcem a duší věřím v uzdravující moc, která k nám může přijít, když se řídíme radou Spasitele, abychom ,odpouštěli všem lidem‘, [NaS 64:10].“20
Svědectví
President Faust během své služby často vydával svědectví o Knize Mormonově, o znovuzřízení, o proroku Josephu Smithovi a o klíčích a pravomoci, kterou drží presidenti Církve. Prohlásil: „Aby se nám mohlo to nejlepší podařit dnes, musíme naslouchat hlasu presidenta Hinckleyho a musíme se řídit jeho radami.“21
President Faust také vydal vroucí svědectví o Spasiteli, když napsal slova písně „Toto je Kristus“ a svědčil: „Ti, z nás, již jsme držiteli svatého apoštolství, si vždy přejeme plnit svou zodpovědnost svědčením o božskosti Spasitele. Nemohu tak nečinit. Po celý svůj život jsem měl svědectví. Nedávno však vstoupilo do mé duše přemáhající svědectví o božskosti tohoto svatého díla. Toto jisté svědectví je určitější než kdy dříve v mém životě.“22
President Faust nikdy nezapomněl na vyděšené jehňátko ze svého dětství. A jako správce stáda nikdy nezapomněl na své rozhodnutí. Díky svému úsilí napodobit Dobrého Pastýře, o němž měl „neotřesitelné“23 svědectví, vedl život, který se stal jeho nejlepším kázáním – kázáním o milovaném pastýři.
Milníky v životě presidenta Jamese E. Fausta
31. července 1920
Narozen v Deltě ve státě Utah Georgi A. a Amy Finlinson Faustovým.
1937–39
Studuje na Universitě Utahu v Salt Lake City.
1939–42
Slouží na misii v Brazílii.
21. dubna 1943
Oženil se s Ruth Wrightovou v chrámu Salt Lake.
1942–45
Během druhé světové války slouží v americkém armádním letectvu, je propuštěn se ctí jako nadporučík.
1948
Absolvoval Universitu Utahu a získal titul bakaláře a doktora práv; začal dráhu právníka v Salt Lake City.
8. května 1949
Je mu vyjádřena podpora jako biskupovi sboru Big Cottonwood.
1949–51
Slouží ve Sněmovně reprezentantů Utahu.
18. března 1956
Je mu vyjádřena podpora jako presidentovi kůlu Cottonwood.
31. května 1962
Zvolen presidentem státního soudu Utahu.
1962
Jmenován Johnem F. Kennedym, presidentem USA, členem komise právníků pro občanská práva a rasové nepokoje.
14. prosince 1968
Povolán oblastním reprezentantem.
leden 1970
Jmenován do rady ředitelů Deseret News.
6. října 1972
Je mu vyjádřena podpora jako asistentovi Kvora dvanácti apoštolů.
1. října 1976
Je mu vyjádřena podpora jako členovi Prvního kvora Sedmdesáti.
červen 1977
Povolán předsedat Mezinárodní misii.
30. září 1978
Je mu vyjádřena podpora jako členovi Kvora dvanácti apoštolů.
12. března 1995
Ustanoven druhým rádcem v Prvním předsednictvu.
27. dubna 1998
Obdržel čestné občanství Brazílie – což je pocta udělená pouze několika světovým vůdcům.
2000
Zasvětil sedm chrámů: Oaxaca Mexiko, Tuxtla Gutiérrez Mexiko, Medford Oregon, Memphis Tennessee, Nashville Tennessee, San José Kostarika a Oklahoma City Oklahoma.
10. srpna 2007
Umírá v Salt Lake City v Utahu ve věku 87 let.
Pohřební pocty Prvního předsednictva
„Jeho moudrost byla hluboká a věhlasná. Pocházela z dlouhé zkušenosti v mnoha oblastech. Přinášel s sebou mysl právníka a soucit církevního vedoucího. … Jeho víra v pravdu znovuzřízeného evangelia byla neochvějná. Nikdy nepochyboval o prorockém povolání Josepha Smitha. Nikdy nepochyboval o pravosti Knihy Mormonovy. …
Odešel v pokoji, lásce a světle. Pokoj buď jeho památce. My všichni jsme bohatší díky svému vztahu s ním.“
President Gordon B. Hinckley
„Byl mužem zkušenosti, mužem moudrosti, mužem lásky. Byl mužem víry, mužem modlitby, ale nejvíce ze všeho byl mužem Božím. V jeho odění nebyla trhlina, v jeho duši nebyla lest; jeho charakter byl bez vady.
President Faust celým srdcem a duší miloval Pána a vší silou Mu sloužil až do samého konce svého smrtelného života. … Byl učitelem pravdy. Zanechal dědictví cti a odkaz lásky. Bůh žehnej jeho památce.“
President Thomas S. Monson, první rádce v Prvním předsednictvu