Modlitba s mým domácím učitelem
Stydím se to přiznat, ale byla doba, kdy jsem si myslela, že domácí učitelé jsou spíš na obtíž než požehnáním. Tehdy jsem hledala způsoby, jak se jejich návštěvě vyhnout, abych měla čas na svou práci.
Z tohoto důvodu jsem byla obzvláště otrávená, když se našim domácím učitelem stal Lincoln. Nikdy nevynechal návštěvu. Vždy měl připravenou lekci a věrně vykonával své povinnosti domácího učitele. Oceňovala jsem jeho úsilí, ale ne natolik, abych jemu a jeho společníkovi, když přišli na svou měsíční návštěvu, věnovala veškerou pozornost. Lincoln byl vždy srdečný; já jsem byla vždy trochu nepříjemná.
Jednou – bylo to časně z jara – jsem pracovala na zahrádce. Byl jasný a teplý den. Obvykle jsem považovala zahradničení za příjemnou relaxaci, ale toho dne jsem byla rozrušena. Manžel právě prodělal závažnou operaci zad a jako rodina jsme museli udělat několik těžkých rozhodnutí.
Potřebovala jsem odpověď, a tak jsem poklekla v zahradě. Když jsem se vroucně modlila k Pánu o vedení, tekly mi slzy. Jen kdybych mohla pocítit trochu klidu! Kdybych jenom mohla mít ujištění, že naše budoucnost nebude tak neutěšená, jak se zdálo v té chvíli! Naléhavě jsem se modlila, občas jsem hovořila nahlas a prosila jsem Pána o naději, ale nejvíce ze všeho o pokoj.
Když jsem se poté, co jsem prosila Pána, vrátila domů, byla jsem úplně vyčerpaná. Byla jsem ráda, že nikdo není doma, a já jsem se mohla dát dohromady. Ale jakmile jsem si zula pracovní boty, zazvonil zvonek u dveří. Lincoln byl tím posledním, koho bych čekala, ale když jsem otevřela dveře, stál tam se svou manželkou a neměl připravenou lekci.
Poprvé jsem byla skutečně ráda, že ho vidím. Pozvala jsem je dál. Povídali jsme si a Lincoln se ptal na práci mého manžela, na našich pět dcer a další rodinné záležitosti. Nezdrželi se dlouho, ale když už byli na odchodu, Lincoln se zeptal, zda může v našem domě zanechat požehnání. Byla jsem vděčná a přemýšlela jsem, jak věděl, že modlitbu tolik uvítám. Poklekli jsme, a jak jsem naslouchala jeho slovům útěchy, výslovně poprosil, aby náš domov naplnil pokoj.
V tom okamžiku jsem pocítila, jak mou duši zaplavuje vlna útěchy. Tehdy jsem poznala, že Pán má vše pod kontrolou a že se vše vyřeší.
Moje modlitby byly zodpovězeny s jasností a ujištěním skrze Lincolna, našeho věrného domácího učitele. Tím, že ctil své správcovství a řídil se vnuknutím Ducha Svatého, zanechal mi svědectví o svém posvátném povolání.