Přijďte ke Kristu a nepřicházejte sami
Nejlepším způsobem, jak můžete zlepšit svět, je připravovat jej na Krista tím, že budete všechny vybízet, aby Ho následovali.
Nedávno jsem dostala dopis od jedné přemýšlivé mladé ženy. Psala: „Uvázla jsem v životě v jednom bodě. … Nejsem si jistá, kdo jsem, ale mám pocit, že jsem tady kvůli něčemu velkolepému.“
Pocítili jste někdy onu touhu po poznání, kdy jste přemýšleli, zda Nebeský Otec ví, kdo jste, a zda vás potřebuje? Moji drazí mladí přátelé, svědčím vám i všem ostatním o tom, že odpověď zní ano! Pán má pro vás určitý plán. Připravil vás pro tuto dobu, pro tento okamžik, abyste byli silou a posilou ve věci dobra v Jeho mocném díle. Potřebujeme vás! Bez vás toto dílo zkrátka nebude nikdy tak velkolepé!
Jednou mi náš milovaný prorok, president Russell M. Nelson, v jednom posvátném okamžiku připomněl dvě jednoduché pravdy, které jsou základní součástí vašeho velkolepého a nádherného díla.
Seděli jsme s manželem na gauči a náš prorok si přisunul židli tak, že jsme se téměř dotýkali koleny, a podíval se na mě svýma pronikavýma modrýma očima. Nebyla jsem si jista, zda mi srdce tluče jako o závod, anebo zda se úplně zastavilo, když mě povolal, abych sloužila jako generální presidentka Mladých žen. Položil mi otázku, která mi ještě stále rezonuje v srdci: „Bonnie, co je tím nejdůležitějším, co [mladí lidé] potřebují vědět?“
Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem řekla: „Potřebují vědět, kdo jsou.“
„ANO!“ zvolal, „a potřebují znát svůj účel.“
Naše božská identita
Jste drahocenné, milované dítě Nebeského Otce. Miluje vás tak dokonale, že poslal svého Syna Ježíše Krista, aby za vás i za mne vykonal Usmíření.1 Spasitelova láska k nám neselhává – a to ani když selžeme my! Nic nás nemůže odloučit od lásky Boží.2 Pokud budete na tuto lásku pamatovat, může vám to pomáhat odrážet zmatky světa, který usiluje o to, aby oslabil vaši důvěru ve vlastní božskou identitu a znemožnil vám vidět váš potenciál.
Na konferenci FSY jsem poznala dvě mladé ženy, které se potýkaly se starostmi. Obě se zmínily o tom, že se obrátily ke svému patriarchálnímu požehnání, aby v něm znovuobjevily skutečnost, že je Pán má rád, a také Pánovo vedení pro sebe osobně. Najděte své patriarchální požehnání, sfoukněte z něj prach, pokud je to potřeba, a často ho studujte. Pokud ho ještě nemáte, co nejdříve ho získejte. Neodkládejte chvíli, kdy se budete moci dozvědět, co vám Pán chce nyní říci o tom, kdo jste.
Náš věčný účel
Druhou pravdou, o které s námi president Nelson onoho dne mluvil, je poznání našeho účelu. To je naše velkolepá a vznešená odpovědnost.
Před mnoha lety hrál můj syn Tanner, kterému bylo v té době kolem pěti let, svůj první fotbalový zápas. Byl nadšený!
Když jsme na zápas přijeli, uvědomili jsme si, že jeho tým bude používat fotbalovou branku předpisových rozměrů, ne nějakou malou přenosnou branku, ale takovou, která se zdála být pro pětileté hráče příliš veliká.
Když jsem viděla, že Tanner zaujímá pozici brankáře, zápas pro mě získal přímo mýtický rozměr. Velmi mě to překvapilo. Opravdu rozumí tomu, co je v brance jeho účelem?
Zazněla píšťalka a zápas nás natolik zaujal, že jsme na Tannera docela zapomněli. Najednou se jeden z protihráčů dostal k míči a rychle s ním kličkoval k Tannerovi. Podívala jsem se tím směrem, abych se ujistila, že Tanner je u sítě připraven bránit. Uviděla jsem něco, co jsem nečekala.
Tanner ztratil během zápasu v určité chvíli pozornost a začal si proplétat levou ruku oky sítě. Pak udělal to samé s pravou rukou. Dále si zapletl do sítě levou nohu. Nakonec i pravou nohu. Byl do sítě kompletně zamotaný. Zapomněl na svůj účel a na to, co byl pověřen dělat.
Ačkoli Tannerova fotbalová kariéra netrvala dlouho, na poučení, které jsem díky němu toho dne získala, nezapomenu nikdy. Všichni občas ztratíme ze zřetele, proč jsme zde, a směrujeme svou energii někam jinam. Jednou ze Satanových nejmocnějších zbraní je to, že nás rozptyluje různými dobrými záležitostmi, které nám mohou znemožnit vidět to nejdůležitější – právě ono dílo, kvůli němuž jsme přišli na tento svět – a které nás od něj mohou odvádět v dobách, kdy ho vidět potřebujeme.3
Naším věčným účelem je přijít ke Kristu a aktivně se k Němu připojit v Jeho velikém díle. Je to tak jednoduché, jako dělat to, čemu učil president Nelson: „Kdykoli uděláme něco, co komukoli pomůže… uzavřít a dodržovat smlouvy s Bohem, pomáháme tím shromažďovat Izrael.“4 A pokud na Jeho díle budeme pracovat společně s Ním, budeme Ho lépe poznávat a více milovat.
Neustále usilujeme o to, abychom se Spasiteli přiblížili prostřednictvím víry, vzácné možnosti činit pokání a dodržování přikázání. Pokud se s Ním spojíme prostřednictvím smluv a obřadů, přinese to do našeho života větší sebedůvěru,5 ochranu6 a hlubokou a trvalou radost.7
Když k Němu přijdeme, uvidíme druhé Jeho očima.8 Pojďte ke Kristu. Pojďte nyní, ale ne sami!9
Evangelium Ježíše Krista není jen hezké; pro všechny je nezbytné. „Není žádné jiné cesty nebo prostředku, jímž by mohl člověk býti spasen, jedině v Kristu a skrze něj.“10 Potřebujeme Ježíše Krista! Svět potřebuje Ježíše Krista.11
Pamatujte, že nejlepším způsobem, jak můžete zlepšit svět, je připravovat jej na Krista tím, že budete všechny vybízet, aby Ho následovali.
V Knize Mormonově se nachází mocný příběh o tom, jak vzkříšený Spasitel strávil určitou dobu s Nefity. Dovedete si představit, jaké by to bylo?
Když Kristus oznámil, že se musí vrátit k Otci, „opět se rozhlédl po zástupu.“12 Viděl v očích lidí slzy a věděl, že jejich srdce touží po tom, aby s nimi ještě chvíli zůstal.
Zeptal se: „Máte mezi sebou nějaké, kteří jsou nemocní? Přiveďte je sem. Máte nějaké, kteří jsou chromí nebo slepí… nebo kteří jsou hluší anebo jakkoli sužovaní? Přiveďte je sem a já je uzdravím.“13
Protože měl velký soucit, nestanovil žádná omezení a přivolal všechny, kteří byli „jakkoli sužovaní“. Líbí se mi, že pro Ježíše Krista není nic příliš velké ani příliš malé, aby to nemohl uzdravit.
Stejně tak zná naše trápení a vybízí nás, abychom k Němu přivedli ty, kteří trpí úzkostmi a depresemi, ty, kteří jsou znavení, ty, kteří jsou pyšní a nepochopení, ty, kteří jsou osamělí, nebo ty, kteří jsou „jakkoli sužovaní“.
A zástup „přistoupil… a on uzdravil každého. …
Jak ti, kteří byli uzdraveni, tak ti, kteří byli zdraví, se sklonili u jeho nohou a uctívali ho.“14
Pokaždé, když čtu tento příběh, se sama sebe ptám: Koho přivedu ke Kristu já? Koho přivedete vy?
Můžeme se opět rozhlédnout kolem sebe, jako to udělal Ježíš, abychom se ujistili, že jsme na nikoho nezapomněli a že jsme pozvali každého, aby Ho poznal?
Dovolte mi podělit se o příklad toho, jak jednoduché to může být. Moje patnáctiletá přítelkyně Peyton si stanovila cíl přečíst každý den při snídani pět veršů z písem; nevěnovala se tomu však jen ona sama. Rozhlédla se kolem sebe a přizvala rodiče a sourozence, dokonce i svého pětiletého bratra. Tento zdánlivě malý čin představuje to, čemu Kristus učil, když vyzýval: „Přiveďte je sem.“
Tato Pánova výzva platí i dnes. Mladé ženy a mladí muži, začněte teď ve svém vlastním domově. Mohli byste se pomodlit a zeptat se Nebeského Otce, jak vy můžete podporovat své rodiče v jejich snaze přijít ke Kristu a žít podle Jeho evangelia? Potřebují vás stejně tak, jako vy potřebujete je.
Pak se kolem sebe rozhlédněte po svých sourozencích, přátelích a sousedech. Koho přivedete ke Kristu?
Náš Spasitel prohlásil: „Vizte, já jsem světlo; já jsem vám dal příklad.“15 Když se společně s Ním budeme podílet na spasení Boží rodiny, budeme pociťovat Jeho lásku a pokoj, protože slibuje: „Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“16
Je to úžasná doba, kdy můžeme být zapojeni do věci Kristovy!
Ano, jste tady kvůli něčemu velkolepému. Připojuji se k presidentu Nelsonovi, který řekl: „Pán potřebuje, abyste změnili svět. Přijmete-li Jeho vůli za svou a budete-li se jí řídit, zjistíte, že dosahujete nemožného!“17
Směle svědčím o tom, že Pán ví, kdo jste, a že vás miluje! Společně budeme pomáhat uskutečňovat Jeho záměr až do onoho velikého dne, kdy se sám Kristus vrátí na tuto zemi a vyzve každého z nás, abychom k Němu přišli. Radostně se shromáždíme, protože my jsme ti, kteří přicházejí ke Kristu, a nepřicházíme sami. Ve jménu Ježíše Krista, amen.