2010–2019
Obránkyně prohlášení o rodině
Poznámky pod čarou

Hide Footnotes

Motiv

Obránkyně prohlášení o rodině

Pomáhejme budovat království Boží tím, že budeme směle vystupovat jako obránkyně manželství, rodičovství a domova.

Je pro mne velkou výsadou a radostí být součástí tohoto úžasného shromáždění dívek a žen. Jako ženy jsme velmi požehnány tím, že se dnes večer scházíme v jednotě a v lásce.

Nedávno jsem četla příběh Marie Madeline Cardonové, jež se svou rodinou přijala poselství znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista od prvních misionářů povolaných sloužit v Itálii v roce 1850. Když byli pokřtěni, byla mladou ženou ve věku 17 nebo 18 let. Jednou v neděli, když rodina ve svém domově v severoitalských Alpách pořádala bohoslužbu, se kolem domu shromáždil dav rozzlobených mužů, včetně několika místních duchovních, a začal hulákat a pokřikovat a dožadovat se, aby vyšli ven misionáři. Nemyslím si, že měli tak velký zájem o evangelium – chtěli spíš fyzicky ublížit. A právě mladá Marie vyšla z domu, aby si s lůzou promluvila.

Nadále neurvale pokřikovali a dožadovali se, aby misionáři vyšli ven. Marie pozvedla Bibli, kterou držela v ruce, a přikázala jim, aby odešli. Řekla jim, že starší jsou pod její ochranou a že jim nedokáží zkřivit ani vlásek. Poslechněte si její slova: „Byli v šoku. … Bůh byl se mnou. Ta slova mi do úst vložil On; sama bych je říci nedokázala. Všechno najednou utichlo. Před slabou a třesoucí se, ale odvážnou dívkou stála bezmocně silná skupina zuřících mužů.“ Duchovní vyzvali skupinu, aby se rozešla, což muži v tichosti a se studem, strachem a výčitkami svědomí udělali. Malé stádo Pánových oveček dokončilo své shromáždění v klidu.1

Dokážete si představit tuto statečnou mladou ženu, ve stejném věku jako mnohé z vás, jak stojí před lůzou a s odvahou a přesvědčením brání svou nově získanou víru?

Sestry, málokterá z nás bude muset někdy stát před rozzlobeným davem, ale v tomto světě zuří válka, v níž jsou napadány naše nejdrahocennější a základní nauky. Konkrétně mám na mysli nauku o rodině. Posvátnost domova a základní účel rodiny jsou na všech frontách zpochybňovány, kritizovány a napadány.

Když president Gordon B. Hinckley před 20 lety poprvé četl dokument „Rodina – prohlášení světu“, byli jsme vděční za to, jak byl tento zjevený dokument jasný, prostý a pravdivý, a velmi jsme si toho vážili. V té době jsme si ale jen stěží uvědomovali, jak zoufale budeme tyto základní pravdy potřebovat v dnešním světě coby měřítko, podle něhož musíme posuzovat každý nový směr světských dogmat, jež na nás doléhají z médií, z internetu, od odborníků, z televize a filmů, a dokonce i od zákonodárců. Prohlášení o rodině se stalo naším orientačním bodem při posuzování světských filosofií, a já svědčím o tom, že zásady uvedené v tomto prohlášení jsou platné dnes právě tak, jako byly před téměř 20 lety, kdy nám je prorok Boží předal.

Dovolte mi poukázat na něco zřejmého. Život všech lidí se jen zřídkakdy odvíjí podle plánu, a my jsme si dobře vědomy, že ne všechny ženy prožívají to, co toto prohlášení popisuje. I tak je důležité rozumět a učit Pánovu vzoru a snažit se tento vzor uplatňovat co nejlépe.

Každá z nás má v tomto plánu určitou roli a každá z nás má v Pánových očích tutéž hodnotu. Pamatujme na to, že milující Nebeský Otec ví o našich spravedlivých přáních a splní svůj slib, že těm, kteří věrně dodržují své smlouvy, nebude nic odepřeno. Nebeský Otec má pro každou z nás poslání a plán, ale také svůj harmonogram. Jednou z nejtěžších výzev tohoto života je mít víru v Pánovo načasování. Je dobré počítat s alternativním plánem, což nám pomáhá dodržovat smlouvy a být láskyplné a spravedlivé ženy, jež budují království Boží bez ohledu na to, jakým směrem se jejich život ubírá. Musíme své dcery učit usilovat o ideál, ale počítat s nepředvídatelným.

U příležitosti 20. výročí vydání prohlášení o rodině bych nás všechny ženy v Církvi ráda vyzvala k tomu, abychom byly obránkyněmi dokumentu „Rodina – prohlášení světu“. Tak jako Marie Madeline Cardonová odvážně bránila misionáře a svou nově získanou víru, musíme i my neohroženě bránit Pánem zjevené nauky o manželství, rodině, božských rolích mužů a žen a důležitosti domova jakožto posvátného místa – a to i tehdy, když nám svět křičí do ucha, že tyto zásady jsou zastaralé a omezující nebo že na nás se již nevztahují. Každá z nás, bez ohledu na rodinný stav nebo počet dětí, může být obránkyní Pánova plánu popsaného v prohlášení o rodině. Je-li to Pánův plán, má to být i náš plán!

V prohlášení jsou tři zásady, které podle mě potřebují neochvějné obránce ze všeho nejvíce. Tou první je manželství mezi mužem a ženou. Z písem se učíme: „A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.“2 Aby mohl kdokoli obdržet plnost kněžských požehnání, musí být manželem nebo manželkou, kteří jsou zpečetěni v domě Páně, pracují společně ve spravedlivosti a jsou věrni svým smlouvám. Toto je Pánův plán pro Jeho děti a žádné množství veřejných debat či kritiky nezmění to, co Pán prohlásil. Nadále musíme být příkladem spravedlivých manželství, usilovat v životě o toto požehnání a mít víru, pokud to jde pomaleji. Buďme obránkyněmi manželství, tak jak ho ustanovil Pán, a zároveň projevujme lásku a soucit vůči těm, kteří jsou jiného názoru.

Další zásada, na jejíž obranu je třeba pozvednout hlas, je respektování božských rolí matek a otců. Dychtivě učíme své děti, aby v tomto životě mířily vysoko. Dbáme na to, aby naše dcery věděly, že mají potenciál dosáhnout všeho a být vším, co si jen dokáží představit. Doufáme, že se budou rády učit, budou vzdělané, talentované, a možná budou i příští Marií Curie nebo Elizou R. Snowovou.

Učíme své syny a dcery také tomu, že v tomto životě neexistuje větší pocta, vznešenější titul a důležitější role než role matky či otce? Je mou nadějí, že zatímco povzbuzujeme své děti k tomu, aby v tomto životě usilovaly o to nejlepší, tak je také učíme, aby ctily a zvelebovaly role, jež v plánu Nebeského Otce hrají matky a otcové.

Naše nejmladší dcera, Abby, měla jedinečnou příležitost vystoupit jako obránkyně role matky. Jednou dostala ze školy svých dětí zprávu, že tam budou pořádat prezentační den kariérních příležitostí. Škola rodiče požádala, aby se přihlásili, pokud by chtěli přijít a říci dětem něco o svém zaměstnání, a Abby pocítila inspiraci, aby se přihlásila s tím, že promluví o mateřství. Škola se jí neozvala, a tak, když se prezentační den přibližoval, zavolala do školy v domnění, že její přihlášku nejspíš ztratili. Pořadatelé usilovně hledali a nakonec našli dva učitele, kteří souhlasili, aby na konci prezentačního dne přišla Abby do jejich třídy.

Abby ve své zábavné prezentaci učila děti mimo jiné o tom, že jako matka musí být svým způsobem expertkou v oblasti lékařství, psychologie, náboženství, pedagogiky, hudby, literatury, umění, financí, výzdoby, kadeřnictví, řízení dopravních prostředků, sportu, vaření a mnohého dalšího. Na děti to velmi zapůsobilo. Na závěr děti vyzvala, aby své mamince napsaly děkovný vzkaz, v němž měly vyjádřit vděčnost za mnohé láskyplné skutky služby, jež jim maminka každý den prokazuje. Abby měla pocit, že děti uviděly svou maminku ve zcela novém světle a poznaly, že být matkou nebo otcem je něco velmi cenného. Na prezentační den kariérních příležitostí se přihlásila i letos a škola ji požádala, aby se svou prezentací přišla do šesti tříd.

Abby o svém zážitku řekla: „Domnívám se, že dítě může v tomto světě velmi snadno získat pocit, že být rodičem je něco podřadného, nebo že jde někdy dokonce o nezbytnou nepříjemnost. Chci, aby všechny děti měly pocit, že u svých rodičů mají přednost před čímkoli jiným, a možná, že když jim řeknu, jak důležité je pro mě být rodičem, tak jim to pomůže uvědomit si, co všechno pro ně rodiče dělají a proč.“

Náš milovaný prorok, president Thomas S. Monson, je úžasným příkladem vzhledem k tomu, jak prokazuje úctu ženám a mateřství, obzvláště své matce. Když mluvil o našich pozemských matkách, řekl: „Kéž si každý z nás váží této pravdy; člověk nemůže zapomenout na matku, a přitom pamatovat na Boha. Člověk nemůže pamatovat na matku, a přitom zapomenout na Boha. Proč? Protože tyto dvě posvátné osoby, Bůh a [naše pozemská] matka, partneři v tvoření, v lásce, v oběti a ve službě, jsou jako jedno.“3

Poslední zásadou, již musíme vyzdvihovat a bránit, je posvátnost domova. Musíme vzít jeden výraz, který je občas vyslovován s posměchem, a zvelebovat ho. Jde o výraz tvůrce domova. My všichni – ženy, muži, mládež i děti, svobodní i sezdaní – se můžeme snažit být tvůrci domova. Máme ze svého „domova vytvářet“ útočiště a místo pořádku, svatosti a bezpečí. Náš domov má být místem, kde můžeme hojně pociťovat Ducha Páně a kde studujeme písma a evangelium, učíme jim a žijeme podle nich. Kdyby všichni lidé na světě vnímali sami sebe jako tvůrce spravedlivého domova, bylo by všechno jiné. Braňme domov jako místo, které je v míře svatosti hned druhé za chrámem.

Sestry, jsem vděčná, že jsem ženou v těchto posledních dnech. Máme příležitosti a možnosti, které neměla žádná jiná generace žen na světě. Pomáhejme budovat království Boží tím, že budeme směle vystupovat jako obránkyně manželství, rodičovství a domova. Pán potřebuje, abychom byly statečné, pevné a neochvějné bojovnice, jež budou bránit Jeho plán a učit nadcházející generace Jeho pravdám.

Svědčím, že Nebeský Otec žije a každou z nás miluje. Jeho Syn Ježíš Kristus je náš Spasitel a Vykupitel. Toto svědectví vám zanechávám ve jménu Ježíše Krista, amen.