Mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu

Chad H Webb

Administrátor, Semináře a instituty náboženství

Výroční školicí vysílání Seminářů a institutů náboženství • 12. června 2018 • Divadlo Konferenčního centra

Děkuji vám, to bylo nádherné. Jsme velmi požehnáni. Je pro mě výsadou být tu dnes s vámi. Děkuji vám za vše, co děláte. Máme vás rádi a rádi s vámi sloužíme.

Tak jako mnozí z vás i já často přemýšlím o příležitosti, kterou máme – učit mládež a mladé dospělé Církve – a často přemýšlím, jak je můžeme učit s větší mocí, abychom jim pomohli vybudovat si hlubokou a trvalou víru v Pána Ježíše Krista. Když jsem o této důležité otázce přemýšlel, vzpomněl jsem si na slova staršího Clarka, který v lednu řekl, že Spasitelova výzva, abychom se od Něho učili, znamená, že Ho nejprve musíme poznat. A poté se od Něho musíme učit. Starší Clark citoval staršího Neala A. Maxwella, který ke Spasitelově výzvě, abychom se od Něho učili, dodal: „Jiným způsobem se učit do hloubky ani nelze!“¹

Došel jsem k názoru a přesvědčení, že tím nejdůležitějším způsobem, jak pomoci prohloubit víru v dorůstajícím pokolení, je učinit Ježíše Krista ve větší míře středobodem naší výuky a studia tím, že budeme studentům pomáhat Ho poznat, učit se od Něho a vědomě se snažit stát takovými, jako je On. Každý den musíme mluvit o Kristu, radovat se v Kristu a kázat o Kristu.²

Mnozí z vás již na tuto výzvu zareagovali – vědomě si své lekce připravujete s tímto na mysli a vyhledáváte příležitosti k vydání svědectví o Ježíši Kristu a Jeho božských vlastnostech, Jeho neomezené moci a Jeho neutuchající lásce. Takové třídy se těší většímu vlivu Ducha Svatého, více se v nich vyjadřuje vděčnost za Spasitele, mladí lidé smysluplněji a náležitěji uplatňují, čemu se učí, a více jich jedná s vírou.

Samozřejmě tím nejdůležitějším způsobem, jak můžeme studentům pomoci poznat Spasitele, je pomáhat jim připravit se na posvátné kněžské obřady a dodržovat smlouvy.³ Pomoci jim být způsobilí pro požehnání chrámu, znamená pomoci jim poznat Ježíše Krista a následovat Ho. Ale zatímco jsou s námi, můžeme dělat i další věci, které jim pomohou spoléhat se na Něho a na Jeho učení a Usmíření.

A tak mi dovolte uvést čtyři způsoby, jak můžeme každý den činit Ježíše Krista více středobodem našeho studia a výuky.

1. Zaměřte se na tituly, role, charakter a vlastnosti Ježíše Krista

Zaprvé – zaměřte se na tituly, role, charakter a vlastnosti Ježíše Krista. President Russell M. Nelson nás vyzval, aby se naším „základním osobním studijním materiálem staly citace z písem o Ježíši Kristu uvedené v tematickém průvodci Topical Guide“.⁴ Tato výzva nám má pomoci nejen poznat, co Ježíš dělal, ale především poznat Jeho samotného – Jeho vlastnosti a charakter.

Například jedním z titulů Ježíše Krista je Stvořitel. Ježíš pod vedením svého Otce stvořil nebesa a zemi. Stvořitel je také jedna z Jeho božských rolí a vypovídá o Jeho povaze. Při studiu toho, jak a proč Ježíš stvořil zemi, se můžeme ptát: „Čemu nás to učí o tom, kdo Ježíš je? Čemu nás to učí o Jeho motivech, Jeho lásce a Jeho moci? Jaké božské vlastnosti Spasitele se v Jeho roli Stvořitele projevují?“

Možná si pamatujete, že president Boyd K. Packer byl talentovaný umělec, který rád vyřezával dřevěné ptáky. Jednou seděl v autě, které řídil starší A. Theodore Tuttle, a jedna z jeho řezeb ležela na zadním sedadle. Na křižovatce dupl starší Tuttle na brzdy a řezba se ze sedadla převrátila na podlahu a rozlomila se na kusy. Starší Tuttle byl zdrcený, ale president Packer ne. Jen řekl: „To je v pořádku. Je to můj výtvor. Dokážu ho spravit.“ A to také udělal. Udělal ho ještě pevnější, a dokonce ho i trochu vylepšil. President Packer vysvětlil: „Kdo stvořil vás? Kdo je váš Stvořitel? Na vašem životě není nic, co by On poté, co se to zkřiví nebo porouchá, nedokázal spravit a co také nespraví.“⁵

Když naši studenti porozumějí Ježíšově roli jakožto Stvořitele a budou přemítat o záznamech v písmech, jež svědčí o Jeho neuvěřitelné moci spravovat a uzdravovat Jeho stvoření, bude jejich srdce toužit tuto moc a tento slib v životě zakoušet. Poté budou jednat s vírou, aby mohli zakusit Jeho neuvěřitelnou moc spravit to, co se v nich zlomilo.

Dalším z posvátných Ježíšových titulů je Vykupitel. Písma se o Něm v této roli zmiňují 930krát. Čemu nás tento titul učí o Jeho charakteru a vlastnostech? Co Jeho vykupující moc znamenala pro Almu, Saula či ženu přistiženou při cizoložství? Co znamenala pro Matouše, publikána či pisatele evangelia?

Je zajímavé, že o Matoušově povolání do Dvanácti se dočítáme v téže kapitole, kde jsou záznamy o tom, jak Ježíš koná zázraky a „uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu“.⁶ Motivem pro tyto zázraky bylo to, že Ježíš byl pohnut soucitem.⁷ Ale proč pouze Matouš, ze všech pisatelů evangelií, zmiňuje uprostřed všech těchto zázraků své povolání? Možná šlo jen o dějepisnou zmínku. Ale myslím, že se z toho můžeme naučit ještě něčemu. Je možné, že si Matouš uvědomoval, že tím největším Ježíšovým zázrakem bylo to, že nás vykoupil tím, že člověku odpouští, miluje ho, pozvedá a ukazuje mu jeho skutečnou identitu a potenciál, tak jako to učinil s Matoušem?

Dalším způsobem, jak pomoci studentům poznat Ježíšovy vlastnosti, je soustředit se nejen na události v písmech, ale i na to, čemu nás tyto události učí o Spasiteli. Proč například učíme o tom, jak Ammon uťal ruku jednomu z mužů, kteří rozháněli stáda krále Lamoniho? Abychom vyzdvihli, jak byl Ammon mocný? Nebo je ten příběh spíše o tom, jak mocný je Bůh? Čemu nás tento příběh učí o Pánu a o tom, jak žehná těm, kteří Mu důvěřují? Ammonův příběh končí tímto nadšeným svědectvím: „Nevychloubám se svou vlastní silou. … Já vím, že nejsem nic; … tudíž se … budu … vychloubati svým Bohem, neboť v síle jeho mohu činiti všechny věci.“⁸

Před pár měsíci jsem byl se skupinou skvělých učitelů a požádal jsem je, aby si vybrali libovolný příběh z písem nebo událost z historie Církve a zamysleli se, co prozrazuje o povaze Boha. První učitel řekl: „Polygamie.“ Pomyslel jsem si: „Tak to pěkně děkuju! Nic těžšího jste si vybrat nemohl.“ Ale jak jsme o tom začali mluvit, stalo se něco úžasného. Lidé začali vydávat svědectví, že Nebeský Otec miluje všechny své děti a přeje si, aby o ně bylo postaráno. Další mluvil o tom, jak po nás Pán požaduje těžké věci, ale vždy nás podporuje a odměňuje za naši poslušnost. Jiná učitelka mluvila o Bohu jako o někom, kdo má rád rodiny a přeje si, aby děti učili milující rodiče. Pak jsem si uvědomil, že Duch nám v tu chvíli svědčí o povaze a charakteru Boha, že se cítíme blíže Otci v nebi a Jeho Synu Ježíši Kristu a že Je nyní známe a milujeme zase o něco víc.

Ježíš Kristus je náš Stvořitel. Je náš milující, odpouštějící a soucitný Vykupitel a Vysvoboditel. Také je Immanuel, Beránek Boží, Mesiáš, Svatý Izraelský a původce a dokonavatel naší víry. Budeme-li se zaměřovat na Jeho tituly, role, charakter a vlastnosti, Duch o Něm bude svědčit a získáme více porozumění a lásky díky tomu, kým On skutečně je, a větší touhu stát se takovými, jako je On.

2. Zdůrazňujme příklad Ježíše Krista

Druhým způsobem, jak učinit Ježíše středobodem naší výuky, je zdůrazňovat to, že Ježíš je dokonalý příklad a ztělesnění a vyjádření všech zásad evangelia.⁹ Jedna učitelka mi nedávno vyprávěla, že se rozhodli číst při rodinném studiu písem znovu Nový zákon. Tentokrát se ale soustředí místo toho, co Ježíš říkal, na to, co dělal. Soustředění se na Jeho dokonalý příklad přizve Ducha Svatého, aby o Něm svědčil.

I když Ježíš není v příběhu, kterému učíme, zmíněn přímo, můžeme se na Něj odkázat jakožto na příklad zásady, kterou daný příběh ilustruje. Například po rozpoznání a rozebrání nějaké zásady bychom se mohli zeptat: „Vybavuje se vám nějaký příběh v písmech, kdy tuto zásadu ztělesňoval Ježíš?“ Nebo: „Kdy jste viděli, jak Ježíš ztělesňuje tuto zásadu ve vašem životě nebo za vás?“ Tuto otázku položili nedávno jedné studentce ve vztahu ke Spasitelově příkladu dobrotivosti. V myšlenkách a pocitech si hned vybavila, jak laskavě se k ní Spasitel vždy chová. Tento zážitek, přímo ve třídě, v ní vyvolal hlubokou touhu chovat se laskavěji a více jako Kristus k lidem, kteří jsou na ní závislí, tak jako je ona závislá na Pánovi.

I kdybyste prohledali všechny knihy, jež kdy byly napsány, nenaleznete lepší ztělesnění každé zásady evangelia, než jsou záznamy v písmech o Ježíšovi a Jeho věčné službě. Přemítání o příkladech Pána v Jeho rolích jakožto Jehovy, smrtelného Krista a vzkříšeného Spasitele posílí moc a schopnost našich studentů činit efektivní a spravedlivé skutky. Povznese to naše lekce nad pouhé diskuse o etických otázkách a sebekázni a napojí to studenty na moc Spasitele a na věčný plán štěstí.

Jak bychom například mohli učit zásadě čestnosti? Jako té „nejlepší cestě“, protože když budeme čestní, lidé nám budou věřit víc? Nebo je bezúhonnost ústředním bodem Kristova charakteru? Máme-li být jako On, musíme se naučit následovat Jeho dokonalý příklad v tom, že budeme zcela čestní? Podobné otázky lze klást u každé zásady evangelia.

Arthur Henry King učil této myšlence nádherným způsobem, když řekl: „Symbol [dobra] najdeme v konkrétním jednotlivci – v Ježíši Kristu, Synu Božím. On je člověk, nikoli zásada; člověk, jenž ztělesňuje všechny zásady. … A následovat člověka je něco jiného než následovat zásadu. … Nemusíme řešit filosofické spletitosti etiky. S tím to vůbec nesouvisí. Musíme studovat evangelia, sledovat, co dělal Kristus, a snažit se s tím ztotožnit. A právě díky tomu, že se snažíme zachytit ducha Mistrova, Mistrovu lásku, a tomu, že jsme ponořeni do evangelia, víme, co musíme dělat. Evangelium, které máme v sobě, nám umožňuje v jakékoli chvíli pocítit, co máme v konkrétní situaci udělat.“¹⁰

Když napojíme své úsilí na život podle evangelia Ježíše Krista, získáme moc. Máme-li někdy pocit, že děláme věci jen ze setrvačnosti nebo že se z života podle evangelia stal pouhý seznam úkolů, je možné, že jsme se odpojili od zdroje oné milosti a radosti, o něž usilujeme. Možná i dokonce děláme vše správně, ale přesto jaksi míjíme cíl. Evangelium není seznam požadavků; je to dobrá zpráva, že Ježíš Kristus překonal hřích a smrt. Ježíš Kristus je ústřední postavou plánu Otce v nebi, kterýžto plán nám pomáhá stát se jako On. On je dokonalým příkladem toho, jak žít, a zdrojem božské uschopňující moci, již potřebujeme. Budeme-li se učit následovat Jeho příklad a napojíme-li své úsilí žít podle evangelia na Něho, nalezneme radost z toho, že jsme Jeho učedníci.

3. Hledejte předobrazy a nástiny Ježíše Krista

Zatřetí – měli bychom v životě proroků a dalších věrných lidí hledat předobrazy a nástiny¹¹ Spasitele, jak jsou zaznamenány v písmech. Jak učil prorok Jákob: „Vše, co bylo Bohem dáno od počátku světa člověku, je symbolem jeho.“¹²

Na základě této myšlenky jsem v době, kdy jsem učil v semináři Starý zákon, dal na zadní stěnu třídy velké listy papíru. Na každý papír jsem napsal jméno některého starozákonního proroka. Vždy když jsme dokončili nějakou část Starého zákona, jsem studenty vyzval, aby se zamysleli, čemu se o prorokovi, kterého jsme studovali, naučili a jak to, co zažil, odkazuje na Spasitele nebo jim Ho připomíná. Poté, co jsme studovali Adama, si studenti napsali: „Adam byl syn Boží.“ „Byl nesmrtelný.“ „Šel do zahrady.“ „Dobrovolně na sebe vzal smrt, abychom my mohli žít.“ A netrvalo dlouho, než se někdo zeptal: „Mluvíme stále ještě o Adamovi, nebo mluvíme o Ježíšovi?“

V té době jednou přišla jedna studentka na hodinu dříve, aby mi pověděla o svých zkušenostech se studiem písem. Večer si četla v Mojžíšovi 4 o důsledcích Adamova Pádu. Píše se tam: „Trní také, a bodláčí bude ti přinášeti.“¹³ Jelikož se naučila klást si otázku: „Jak tento záznam svědčí o Kristu?“ zeptala se: „Věděl Ježíš, když mluvil k Adamovi, že jednou ponese důsledky Pádu v podobě trnové koruny?“

Další příklad našli studenti v životě Jozefa z Egypta, u něhož dokázali určit přes 60 způsobů, jak je předobrazem Spasitele. Studenti poukázali na to, že oba měli jejich otcové rádi, oba zavrhli vlastní bratři a oba byli prodáni za cenu otroka. Všimli si podobností v jejich pokušeních a ve skutečnosti, že Bůh byl vždy s nimi. Tato spojení jsou něčím mnohem více než jen čímsi zajímavým, co stojí za povšimnutí. Životy Pánových vyvolených proroků jsou předobrazem Jeho samotného a učí nás o Jeho božských vlastnostech. Touto optikou, je-li používána efektivně, můžeme poznat Ježíše lépe a být více jako On.

Moje žena Kristi nedávno učila tentýž příběh o Jozefovi v Egyptě a zeptala se studentů: „Jaké křesťanské vlastnosti vidíte v Jozefově příkladu?“ Mluvili jsme o jeho schopnosti převrátit každou zkoušku v požehnání. Mluvili jsme o jeho poslušnosti, trpělivosti, ochotě pamatovat na potřebné a ochotě odpouštět. Díky této otázce jsem si vzpomněl na to, jak jsme tento příběh studovali dříve a jak jsem si představoval, jaké to bylo, když se Jozef dal svým bratrům poznat. V písmech se píše, že „se ho velmi ulekli“.¹⁴ Dovedete si představit, jaké to muselo být a jak se museli cítit, když si uvědomili, co udělali? Ale Jozef jim řekl: „Přistuptež medle ke mně. … Já jsem Jozef bratr váš. … Nermuťte se, … nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi.“¹⁵ Když si tento okamžik představuji, rozumím lépe tomu, jaké to bude, až v Soudný den staneme před Pánem. Dovedu si představit, že si vzpomeneme na své hříchy a možná se z Jeho přítomnosti „ulekneme“. Ale také si dovedu představit, jak nám, až nás bude zvedat z kolenou, řekne: „Přistup ke mně. Pojď blíž. Já jsem tvůj bratr. Bůh mne poslal pro zachování života.“

Budeme-li se zaměřovat na předobrazy a nástiny Ježíše Krista, budeme moci studentům pomáhat rozpoznávat Jeho vlastnosti tím, že jim budeme klást otázky podobné těmto:

„Jaké křesťanské vlastnosti vidíte v životě tohoto proroka?“
„Kdy jste byli požehnáni díky tomu, že má Ježíš právě tuto vlastnost?“ Nebo „Jak Spasitel projevil či projevuje tuto vlastnost ve váš prospěch?“
„Jak byste se mohli stát více jako Ježíš Kristus a osvojit si tuto božskou vlastnost?“ Nebo: „Čemu jste se naučili o Otci v nebi a Ježíši Kristu, co vás inspiruje, abyste Je s vírou následovali?“

A až budou studenti odpovídat slovy „modlit se“ nebo „číst písma“, bude dobré, když jim pomůžeme napojit tyto činnosti na Nebeského Otce a Ježíše Krista například pomocí těchto otázek:

„Jak se budou vaše modlitby lišit, když budete vědět, ke komu hovoříte?“
„Jak budete studovat písma způsobem, jenž vám pomůže poznat Spasitele lépe a být více jako On?“

Takovéto otázky pomohou studentům posílit jejich moc a schopnost poznat Spasitele a učit se od Něho.

4. Vydávejte čisté svědectví o Ježíši Kristu

Čtvrtou věcí, kterou můžeme dělat, je vydávat čisté svědectví o Ježíši Kristu.

Je třeba, abychom o Něm mluvili více, mocněji a s větší úctou, obdivem a vděčností. Je třeba, abychom vydávali svědectví, a musíme najít efektivní způsoby, jak vybízet studenty k tomu, aby si vydávali svědectví navzájem. Nedávno při jedné diskusi o zásadě modlitby vybídl učitel studenty k tomu, aby se zamysleli, čemu nás Pánova výzva, abychom se modlili, a Jeho slib, že nám odpoví, učí o povaze našeho Otce v nebi. Pak se měli zamyslet nad Spasitelovými vlastnostmi, jež nám umožňují modlit se v Jeho jménu. Díky těmto jednoduchým otázkám se z lekce o modlitbě stala příležitost, kdy studenti mohli vydávat svědectví o moci a lásce našeho Otce v nebi a Jeho Syna Ježíše Krista. Odcházeli s hlubší vděčností za svůj vztah s Božstvím a za ono nesmírné požehnání, že se můžeme modlit ve jménu Ježíše Krista, jenž je náš Přímluvce u Otce.

Dalším zásadním způsobem, jak svědčit o Ježíši Kristu, je umožnit, aby v našich třídách zaznívala svědectví proroků – dávných i novodobých. Apoštol Petr řekl, že jsme vybraní svědkové. „Přikázal nám … svědčiti, že on jest ten ustanovený od Boha. … Jemuť všickni proroci svědectví vydávají.“¹⁶

Před nedlouhou dobou pronesl starší Robert D. Hales slova, jež mě přiměla k zamyšlení. Řekl: „Sledujeme slova proroků, nasloucháme jim, čteme je a dělíme se o ně, abychom byli v předstihu varováni a ochraňováni. Například dokument ‚Rodina – prohlášení světu‘ byl vydán dlouho předtím, než jsme se začali potýkat s problémy, kterým dnes rodiny čelí.“ A poté dodal tuto myšlenku: „Dokument ‚Žijící Kristus – svědectví apoštolů‘ byl připraven ještě předtím, než ho budeme nejvíc potřebovat.“¹⁷

Nechci tu hovořit o temnotě a zkáze, ale dnes je již jasné, proč bylo toto prohlášení dáno ještě před příchodem oněch silných větrů, jež vanou proti tradičním rodinám. A slyšet proroka, jak říká, že dokument „Žijící Kristus“ byl dán „ještě předtím, než ho budeme nejvíc potřebovat“, mi napovídá, že začnou vát ještě další větry, jež budou ničit víru našich studentů a dětí.

Dokument „Žijící Kristus – svědectví apoštolů“ prohlašuje: „Předkládáme své svědectví o skutečnosti Jeho nesrovnatelného života a o nekonečné moci Jeho velké smírné oběti. … Byl velkým Jehovou Starého zákona a Mesiášem zákona Nového. … Kráčel stezkami Palestiny, uzdravoval nemocné, navracel zrak slepým a křísil mrtvé. Učil pravdám věčnosti. … Obětoval život, aby usmířil hříchy celého lidstva. … Povstal z hrobu, aby se stal ‚[prvotinou] těch, kteříž zesnuli‘. … V nynějším světě se se svým Otcem zjevili chlapci Josephu Smithovi a uvedli dlouho zaslíbenou dispenzaci ‚plnosti časů‘. … Vydáváme svědectví, že se jednoho dne vrátí na zemi … [a] bude kralovat jako Král králů a panovat jako Pán pánů. … Ježíš je žijící Kristus, nesmrtelný Syn Boží. Je velkým králem Immanuelem, který dnes stojí po pravici Otce. Je světlem, životem a nadějí světa. … Buď Bohu dík za nesrovnatelný dar Jeho božského Syna.“¹⁸

Toto svědectví Božích proroků bylo dáno ještě před tím, než ho budou naši studenti a naše děti potřebovat nejvíce. Musíme jim pomoci zasadit si toto svědectví hluboko do mysli a do srdce. Nic nepožehná studentům více, než když jim pomůžeme poznat Ježíše Krista. Musíme jim pomoci Ho milovat a následovat a vědomě se snažit stávat takovými, jako je On. Ke svědectví Božích proroků přidávám i své pokorné svědectví, že Ježíš je Kristus, Syn Boží a Spasitel světa.

V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.