Evangelium Ježíše Krista je úžasné

Vysílání výročního školení pro S&I s presidentem Ballardem – 2022

Starší Clark G. Gilbert

Sedmdesátník

Pátek 21. ledna 2022

Úvod

Dovolte mi na začátek vyjádřit vděčnost za vše, co děláte, abyste pozvedali mládež a mladé dospělé v Církvi. Ve svých třídách máte doslovnou budoucnost Církve a to, jak sloužíte svým studentům a pečujete o ně, mě inspiruje. Bratři a sestry, evangelium Ježíše Krista je úžasné.

Dnes bych rád hovořil o tom, jak můžeme účinněji učit o víře, o svědectví a o úžasné podstatě evangelia Ježíše Krista.

Abych své téma představil, popíši vám jedno umělecké dílo, které již dlouho obdivuji, ale občas ho beru jako samozřejmost. Před lety mi jedna přítelkyně, která byla průvodkyní v bostonském Muzeu výtvarného umění, dala radu. Řekla, že když si doma vystavíte nějaké umělecké dílo, je nutné ho pravidelně přemísťovat, abyste nepřestali vnímat jeho přítomnost. S manželkou dlouho obdivujeme obraz od Caravaggia s názvem Povolání svatého Matouše. Jelikož tento obraz visel u nás doma několik let na stejném místě, málokdy jsem se zastavil, abych obdivoval jeho velkolepost. Letos na podzim jsem ho přemístil do své kanceláře v ústředí Církve. To, že ho vidím na novém místě, mi dalo důvod znovu se zamyslet nad jeho úžasným vypracováním a duchovním významem. V Lukášovi o Matoušovi čteme: „A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Poď za mnou. A opustiv všecko, vstav, šel za ním.“ ¹ Zajímavé je, že Caravaggio vyobrazil okamžik, kdy Kristus Matouše povolává, ale předtím, než Matouš ke Spasiteli vzhlédne. Je zde vidět Kristova vztažená ruka a světlo, které září napříč místností a dopadá na Matouše sedícího na konci stolu, jehož ruce ještě spočívají na jeho penězích. Caravaggio Matouše zachytil přímo ve chvíli, kdy se rozhodl vše opustit a následovat Ježíše Krista. Pokaždé, když se zastavím, abych si obraz prohlédl, žasnu nad jeho poselstvím.

Bratři a sestry, evangelium Ježíše Krista je úžasné! Příběh o narození, životě, Usmíření a Vzkříšení Spasitele Ježíše Krista je tím nejpozoruhodnějším příběhem, který byl kdy vyprávěn. Přesto však můžeme v těchto nebezpečných časech ² toto úžasné poselství přehlédnout, zatímco se snažíme pomáhat druhým, kteří mají těžkosti. President Nelson nedávno učil: „Drazí bratři a sestry, toto jsou vskutku poslední dny. Chceme-li vy i já v nadcházejících nebezpečích a tlacích obstát, je nezbytné, aby každý z nás měl pevné duchovní základy postavené na skále našeho Vykupitele, Ježíše Krista.“ ³

Jak reagovat na otázky studentů ohledně víry

Mnozí z našich studentů dnes čelí výzvám ohledně víry, kvůli kterým pochybují o znovuzřízeném evangeliu, pravdivosti Knihy Mormonovy a dokonce i o Boží přítomnosti v jejich životě. Digitální svět překypuje názory, které jsou k evangeliu nepřátelské. Tyto zdroje nejsou příčinou všech problémů s vírou, ale mohou umocnit existující pochybnosti a přinést nové. Dovolte mi podělit se s vámi o příběhy tří jednotlivců, které se mohou odrážet v životě vašich studentů:

Stephanie: Stephanie vyrostla v Církvi, ale vždy se cítila vyloučená ze společenství sboru a přátel kvůli manželským problémům svých rodičů. Toto časem vedlo k zahořklosti, kterou si nějak spojila s Církví jako takovou. Stephanie začala aktivně vyhledávat zdroje nepřátelské k Církvi a zaměřovala se na kritiku Josepha Smitha, ale nevšímala si důkazů jeho prorocké role. Stephanie nyní využívá sociální sítě především k útokům na to, co jsou podle ní mylná a zastaralá přesvědčení jejích přátel. To jen posiluje její zlobu a nyní má větší sklon přidat se k jakýmkoli hnutím nebo skupinám, které se zdají vůči Církvi nepřátelské.

David: Davidovy otázky obdobně směřují k historii Církve, ale nachází se ve zcela jiné situaci. Ze začátku byl velmi věrný, ale po návratu z misie si začal klást otázky ohledně témat, kterých si před misií nebyl plně vědom. Tyto otázky ho zavedly ke zdrojům nepřátelským vůči Církvi a on začal být zmatený ohledně svého svědectví a toho, čemu opravdu věří. I přes mnoho předchozích zážitků, při kterých obdržel svědectví o pravdivosti evangelia, přestal studovat slova žijících proroků a přestal číst Knihu Mormonovu. Ve svém duchovním bádání začal naslouchat jiným hlasům. Nechoval se vůči Církvi nepřátelsky, ale byl zmatený a dokonce ochromený, což vedlo k tomu, že se začal méně účastnit institutu a nedělních bohoslužeb.

Connie: Connie netrpěla ani Stephaniným nepřátelstvím, ani Davovým ochromením. Jednoduše zápolila s řadou životních výzev spojených s nedávným rozchodem jejích rodičů a s projevy slovního a emocionálního zneužívání v jejím domově. Toto trauma na ní zanechalo šrámy a ona hledala útěchu. Ale místo toho, aby Connie uzdravení hledala v evangeliu Ježíše Krista, usilovala o empatii a porozumění, které tak zoufale potřebovala, ve světských vztazích. Přidala se k lidem, kteří zápolili s problémy s duševním zdravím, záležitostmi LGBTQ komunity, a s kýmkoli, kdo se v životě potýkal se zklamáním nebo s pochybnostmi. Connie v těchto vztazích našla útěchu, ale našla také nové otázky. S přáteli ze svých problémů často vinili Církev a doufali, že když si jednoduše přestanou všímat Božích zákonů, jejich bolest nějak zmizí. ⁴ Nejen že přestala chodit na shromáždění a na institut, ale začala vyhledávat chování, od kterého očekávala, že otupí její bolest a dovolí jí vyhnout se těžké cestě změny a odpuštění druhým.

Každý z těchto studentů čelí krizi víry, ale podstata této krize je pro každého z nich zásadně odlišná. Jedna je zahořklá a otevřeně se bouří, druhý je jednoduše zmatený a nechává se odvádět hlasy zvenku a třetí je uvězněná v bolesti a snaží se schovat před tím, co vnímá jako těžkou cestu v Církvi. Odrážejí také charakteristiky studentů z generace Z, kteří nevěří oficiálním institucím, méně navštěvují shromáždění a, co je nejdůležitější, zastávají morální relativismus, který tvrdí, že neexistuje žádný oficiální standard správného a špatného. V nedávné studii společnosti Barna Group stojí: „Morální relativismus se do vnímání světa Generace Z pouze nevkrádá; jedná se nyní o převládající názor.“ ⁵

Jako učitelé evangelia musíme přijít na to, jak oslovit studenty, jako je Stephanie, David a Connie. Jejich otázky a obavy jsou skutečné a nemáme je přecházet. K jejich obavám máme přistupovat se soucitem a pravou láskou a umožnit jim klást otázky v bezpečném a výchovném prostředí. Musíme také rozvíjet svou schopnost jejich obavám porozumět a reagovat na ně. V materiálu pro Semináře a instituty náboženství [S&I] „Získávání duchovního poznání“ se píše: „Občas možná zjistíme nové informace nebo budeme mít ohledně nauky, praktik a zvyklostí či historie Církve otázky, kterým je zdánlivě těžké porozumět. Kladení otázek a hledání odpovědí je nezbytnou součástí našeho úsilí poznat pravdu.“ ⁶ Tento materiál pro S&I vám poskytne náměty, jak odpovídat na otázky studentů týkající se víry tím, že je budete učit, aby 1) jednali s vírou, 2) zkoumali zásady z perspektivy věčnosti a 3) čerpali z důvěryhodných zdrojů. Nakladatelství BYU Studies taktéž nedávno vydalo další zdroj s názvem „A Teacher’s Plea“ [„Prosba učitele“], ve kterém autor povzbuzuje učitele náboženství, aby učili důležitosti zdrojů a jak je správně vybírat, vyhýbali se přehnanému zjednodušování příběhů a byli ochotni uznat obavy, které mnozí hluboce pociťují. ⁷ Nedávný průzkum Erica a Sarah d‘Evegnéeových ohledně „znovuobrácení“ nás obdobně vyzývá, abychom lidem pomáhali vyrovnat se s náboženskými obavami tak, aby to nenarušilo jejich vztah s Bohem. ⁸ A samozřejmě i sama Církev vydala sadu esejí Gospel Topics, kterou lze využít jako zdroj informací k lepšímu pochopení a vyřešení historických a naukových otázek vyvstávajících u mnoha studentů. Tyto druhořadé otázky uznejte, vyjádřete se k nim, ale nevyhledávejte je.

Druhořadé otázky uznejte, vyjádřete se k nim, ale nevyhledávejte je

Přeji si, aby všem našim učitelům náboženství bylo jasné, že tyto a jiné zdroje, které byly vytvořeny, aby pomohly našim studentům překonat krize víry a vyřešit duchovní otázky, jsou v mnohém chválihodné. Ve skutečnosti si nejsem jistý, zda můžeme být úspěšnými učiteli evangelia, nejsme-li si vědomi výzev ohledně víry, kterým mnozí studenti čelí. Z těchto zdrojů budeme muset čerpat častěji, abychom studentům pomohli se v otázkách orientovat.

Když ale studentům pomáháme vyřešit jejich obavy, musíme si dát pozor, abychom se natolik nezaměřovali na jejich konkrétní otázky ohledně víry, že promarníme příležitost učit je tomu, jak úžasné evangelium Ježíše Krista skutečně je. Bratr Chad H. Webb mi vysvětlil: „Je to jako snažit se lidem pomoci z mlh temnoty tím, že se zaměříme na temnotu.“ Přítomnost temnoty nemáme opomíjet, ale nemá být ani tím jediným, na co se zaměřujeme. Starší Lawrence E. Corbridge to popsal tak, že necháme druhořadé otázky vytlačit ty prvořadé. V proslovu na zasvěcujícím shromáždění BYU starší Corbridge řekl:

„Druhořadých otázek je nekonečné množství. Patří mezi ně otázky týkající se církevní historie, plurálního manželství, lidí s africkými kořeny a kněžství, žen a kněžství, překladu Knihy Mormonovy, Drahocenné perly, DNA a Knihy Mormonovy, manželství osob stejného pohlaví, různých záznamů o Prvním vidění a tak dále a tak dále.

Odpovíte-li na prvořadé otázky, získáte odpovědi i na ty druhořadé, nebo ztratí na významu, a můžete se zabývat tím, čemu rozumíte, i tím, čemu nerozumíte, tím, s čím souhlasíte, i tím, s čím nesouhlasíte, aniž byste skákali přes palubu.“ ⁹

Tedy ano, naslouchejte obavám svých studentů, vytvářejte bezpečné prostředí pro kladení otázek a čerpejte z důvěryhodných zdrojů. Nezapomeňte přitom ale na úžasnou podstatu evangelia Ježíše Krista. Tak jako v mém příběhu o Caravaggiovu mistrovském dílu nepřehlížejte úžasnou podstatu toho, co je přímo před vámi. Můžete si to představit také tím, že se zamyslíte nad poruchou zraku s názvem makulární degenerace, která zaslepí veškerý zrak kromě periferního vidění. Jednotlivci trpící touto chorobou nakonec „doplňují“ to, co nevidí přímo před sebou, výkladem toho, co vidí periferním viděním. Nedovolte, aby periferní vidění vašich studentů pokřivilo jejich pohled na úžasnou podstatu evangelia, která může a má být přímo před nimi. President Oaks učil: „Pokud nejsme k těmto pravdám jakožto ke svým hlavním předpokladům a názorům ukotveni, nemůžeme mít jistotu, že naše závěry budou pravdivé.“ ¹⁰ Například i naše inspirované snahy „vylepšit institut“ selžou, pomineme-li tento ústřední bod. Povzbuzovali jsme vás, abyste svou výuku učinili relevantnější, dostupnější a přívětivější. Toto ušlechtilé úsilí se ale může stát druhořadou otázkou, nedokážeme-li do výuky zařadit základní zásadu obrácení k Ježíši Kristu. Duchovní základy vystavěné na Spasiteli jsou to jediné, čím nakonec naši studenti překonají nebezpečí a tlaky těchto posledních dnů. ¹¹

Evangelium Ježíše Krista je úžasné

Několikrát jsem dnes prohlásil, že evangelium Ježíše Krista je úžasné. Poprvé jsem tuto myšlenku slyšel od staršího Jeffreyho R. Hollanda, když mluvil ke skupině učitelů náboženství o jejich posvátné zodpovědnosti učit evangeliu Ježíše Krista. Úžasná podstata evangelia byla uvedena do souvislosti se samotným Spasitelem, když učil v synagoze nevěřící: „A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, [žasli], řkouce: Odkud tento má tyto věci?“ ¹² Na konci Kázání na hoře se dozvídáme, že „když dokonal Ježíš řeči tyto, že se převelmi divili zástupové učení jeho“. ¹³ Lamoni v Knize Mormonově byl „převelice užaslý“ nad Ammonovou věrností. ¹⁴ V těchto a mnoha dalších příkladech je slovo úžas použito ve spojitosti s lidmi, kteří zápolí s vírou, ale nakonec si uvědomují moc a zázrak evangelia. Vidíme to v knize Helamanově, když lidé „byli nesmírně užaslí, natolik, že padli k zemi; neboť předtím nevěřili slovům, jež Nefi… promluvil.“ ¹⁵ Zdá se, že tento úžas přichází, když se nevíra setká se zázračnou podstatou a učením evangelia Ježíše Krista. To platí pro všechny, kteří zápolí s pochybnostmi, a bude to platit i pro Stephanie, Davida a Connie, které jsem zmínil dříve. Zahořklost, zmatek a bolest překonají jedině tehdy, když přijdou k úžasné podstatě samotného Krista.

Bratři a sestry, naslouchejte prosím těm, kteří zápolí s otázkami ohledně víry, mějte je rádi a souciťte s nimi. Čiňte tak s laskavostí, která vytváří bezpečné prostředí pro všechny studenty, směrujte je k důvěryhodným zdrojům a pomáhejte jim řešit jejich obavy. Neztraťme ale ze zřetele úžasné odpovědi na prvořadé otázky evangelia Ježíše Krista.

Nechť „přemísťujeme obrazy“ ve svém životě tak, abychom studentům pomohli zastavit se a přemýšlet o vskutku úžasné podstatě Spasitele, která je přímo před nimi. Existují samozřejmě výjimky – to je součástí naší cesty smrtelností. Pomozme ale našim mladým lidem uvědomit si, jak Ježíš Kristus v nespočtu ohledech zásadně mění životní směr dětí Božích.

Já například žasnu nad tím, jak se mládež z centra Bostonu pevně chopila evangelia Ježíše Krista a jak je to zavedlo na misie, na univerzitu, k chrámovým sňatkům a nyní k roli rodičů a vedoucích v Církvi. Je téměř nemožné pochopit, co se v jejich životě stalo, zamyslíme-li se nad tím, kde začali. Žasnu, když přemýšlím o mladém otci ze San Antonia, s nímž jsme se se sestrou Gilbertovou nedávno seznámili. Obával se, že nikdy nedokáže naplnit měřítka evangelia. Časem si ale konečně uvědomil, že nikdo z nás není dokonalý a že pokroku jako jednotlivci můžeme dosáhnout pouze skrze Ježíše Krista. Toto je bratr Luis Vargas, jeho manželka, Andrea, a jejich dcera, Sofia, toho večera, kdy se zavázal dát se pokřtít, poté, co se pět let scházel s misionáři. S úžasem jsem sledoval, jak se změnil, a jeho víru v Ježíše Krista. Žasl jsem také, když jsem potkal svého přítele Johna Raasse, který se 30 let držel mimo Církev i přes věrný příklad své manželky a dětí. V jedné chvíli plné pokory, která souvisela s krizí v rodině, bratr Raass požádal o požehnání a zavázal se setkat se s misionářkami. Toto rozhodnutí vedlo k jeho křtu spolu s jedním z jeho synů a s jednou z jeho dcer, čímž vykročili na cestu smlouvy. Ve svém životě žasnu, když slyším, jak ke mně Pán promlouvá, potvrzuje mé svědectví a zodpovídá mé modlitby za ty, kterým sloužím ve svých povoláních, včetně potřeb mých vlastních dětí.

Bratři a sestry, evangelium Ježíše Krista je úžasné! Spasitel mění život Božích dětí trvale a mocně. Vyzývá nás, abychom se změnili a stali lepšími, sloužili druhým a stali se něčím více, než čím můžeme být sami o sobě. Učme tak, abychom svým studentům ukázali, jak úžasné evangelium Ježíše Krista skutečně je! O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.