Věnujte pozornost jednotlivci

Lori Newboldová

Ředitelka, školicí služby

Výroční školicí vysílání pro Semináře a instituty náboženství • 13. června 2017

Jsem vděčná za příležitost být zde dnes s vámi a podělit se o svou lásku ke Spasiteli, k vám a k mládeži a mladým dospělým, jimž máme výsadu sloužit.

Pamatuji si mocné svědectví, jež jsem obdržela od Ducha Svatého, když jsem poprvé četla tato slova presidenta Boyda K. Packera: „Jsem přesvědčen, že do té míry, do jaké vykonáváte své povinnosti podle nároků a úkolů, které máte, se Kristův obraz skutečně vrývá do vaší tváře. Ze všech možných důvodů představujete v oné třídě, v oné chvíli a s oním výrazem a s onou inspirací vy Jeho a On vás.“¹ Myšlenka, že mám výsadu zastupovat ve svých zodpovědnostech Spasitele, je pro mě motivující touhou a řídící pravdou v celé mé profesní dráze v Seminářích a institutech.

Starší Gong nás na posledním Večeru s generální autoritou učil, že jedna z věcí, jež činila Spasitele oním dokonalým učitelem, byla Jeho schopnost učit zároveň 5 000 lidí i jednotlivce. Uvedl: „Toto je zázrak, o který my, učitelé, usilujeme – učit celou třídu a v ní i každého studenta. To vyžaduje postarat se o 5 000 lidí i o jednotlivce. Je třeba řešit všeobecné problémy i potřeby jednotlivce.“² Přemýšleli jste někdy o tom, jak to Spasitel dokázal?

Chtěla bych se s vámi podělit o zkušenost z doby, kdy jsem učila druhým rokem a Pán mě učil tím, že mi pomohl uvědomit si, co to znamená Ho ve výuce zastupovat. V jedné z mých tříd byl mladý muž, asi patnáctiletý. Už během pár dnů jsem zjistila, že na jeho milou povahu nemám trpělivost, a bylo mi jasné, že je přede mnou dlouhé pololetí, kdy se budu snažit uplatňovat dar, jenž mi nebyl dán. Modlila jsem se o schopnost mít ráda jeho i všechny své studenty.

Během druhého týdne výuky, když se tento mladý muž během duchovního zahájení podělil o více informací o svém životě, mi byl dopřán dar vidět ho tak jako Pán a okamžitě k němu pocítit hlubší lásku. Řekl, že jeho rodiče se rozvádějí a jeho maminka nejenže vystoupila z Církve, ale navíc proti ní bojuje. Viděla jsem, jak se mu při těchto slovech ve tváři odráží bolest a zmatek, jež pociťoval. Duchovní myšlenku, o niž se dělil, si opravdu nepamatuji, ale pamatuji si, čemu mě učil Duch Svatý. Na mysl mi přišlo: „Zuj si boty, protože ti dovolím vstoupit někomu do srdce. Věřím, že budeš v životě tohoto mladého muže věrným ženským vlivem, a potřebuji, abys ho měla ráda jako já.“ V tom okamžiku jsem se změnila. Změnila jsem se v srdci. Viděla jsem ho – opravdu viděla – jako syna Božího, s božským potenciálem, duchovními dary a mnohým, co může ve výuce nabídnout. To pololetí se jeho chování příliš nezměnilo, ale změnila jsem se já. A díky této změně jsme spolu sdíleli několik úžasných zážitků. Budu za tohoto mladého muže a za příležitost ke změně srdce a perspektivy, již pro mě Pán připravil, na věky vděčná.

Neustále žasnu nad tím, že Otec v nebi nejenže zná potřeby každého jednotlivce, ale také je schopen je naplnit. Vím, že mě dokonale vnímá, chápe a zná. A navíc ke mně chová dokonalou lásku. Také vím, že na mě pohlíží jako na někoho s božským potenciálem a ví, že s Jeho pomocí se stanu takovou, jako je On. Vím, že takto vnímá i každého z vás a každého mladého muže či ženu, kteří vstoupí do našich dveří. Vnímá je dokonale a přeje si spasit každého z nich. Dohlédne daleko za jejich vzhled či chování a zaměřuje se na jejich božské vlastnosti a silné stránky. A od nás jakožto učitelů očekává totéž.

Letos zavádíme novou prioritu s názvem „Věnujte pozornost jednotlivci“. Cílem této priority je to, aby si každý z nás vypěstoval křesťanskou schopnost vnímat individuální potřeby, silné stránky a božský potenciál každého studenta. Doufáme, že si každý z nás vypěstuje nebo prohloubí křesťanskou schopnost vnímat více než jen nálepky a vnější vzhled a naučí se pohlížet na každého studenta jako na jedinečnou osobnost s božským potenciálem a tak s ním jednat.

Každý student vchází do třídy s tím, že jeho osobní situace, potřeby a obtíže mají vliv na jeho studijní prožitky. Je důležité pamatovat na to, že seminář či institut jsou jen jednou součástí života každého studenta – sice důležitou, ale jednou z mnoha. Styl studia, kulturní rozdíly, postižení, závislost, ztráty či zármutek jsou jen některé faktory, jež by mohly ovlivnit studijní prožitky studenta. Okolnosti a nálepky naše studenty nedefinují, ale dávají nám příležitost pohlížet na ně a mít je rádi tak jako Spasitel. Naší posvátnou výsadou a zodpovědností je dělat více pro to, abychom pomohli těm, jejichž břemena jsou těžká a kteří přicházejí do třídy najít naději, již nám dává Spasitel všeho lidstva.

Při přemítání o této posvátné zodpovědnosti věnovat pozornost jednotlivci jsem toho hodně pochopila z učení apoštola Pavla v 1. Korintským 12. Chtěla bych se s vámi podělit o tři ponaučení, jež jsem si ze studia této kapitoly odnesla.

Ponaučení č. 1: Pavel v úvodu učení o těle Kristově a hodnotě každé části těla učí o duchovních darech. Studium veršů 1–11 mě přivedlo k zamyšlení, zda k tomu, abychom na jednotlivce pohlíželi jako Spasitel, nepotřebujeme nejprve rozpoznat jejich dary a silné stránky, jichž je třeba si všimnout a upotřebit je. Pohlížíme-li na studenty takto, rozpoznáme jejich silné stránky a budeme z nich čerpat – namísto zaměřování se na jejich slabiny či nežádoucí chování. Občas chování studenta neodráží jeho pravou hodnotu. Jednou z prostých dovedností, jež si učitel může vypěstovat, je na určitý komentář či chování studenta nezareagovat ihned a zvážit dva či tři možné důvody, „proč“ student odpovídá nebo se chová právě takto. To učiteli pomůže vyvarovat se impulzivního chování a lépe rozpoznat duchovní dary daného studenta.

Ve snaze pamatovat na božský potenciál každého studenta musíme rovněž brát v úvahu okolnosti či postižení, jež mohou bránit jejich touze či schopnosti studovat. To vyžaduje pečlivější vytváření studijních prožitků, jež budou jednotlivce vybízet a inspirovat, aby dle svobody jednání využívali ve studijním procesu své duchovní dary. Není to jednoduchý proces, ale usilujeme-li o Pánovu pomoc, pomůže nám zjistit, jak můžeme na Jeho děti působit.

Jednu zkušenost, při níž jsem poznala hodnotu rozpoznávání duchovních darů svých studentů, jsem získala díky studentce, již nebavilo číst – ve třídě i mimo ni. Měla velký hudební talent – a když jsem se modlila o to, jak na ni působit, Pán odpověděl tak, jak jsem to do té doby nezkusila. Dala jsem jí rozpis lekcí a požádala ji, aby pro každou lekci našla píseň, jež by se při výuce dala přehrát a učila by některé pravdě obsažené v daném bloku písem. K tomu, aby rozpoznala pravdy a mohla k nim najít píseň, potřebovala číst mimo výuku. Dostala tak i příležitost vydávat při výuce svědectví o tom, čemu se při přípravě naučila. Už za pár týdnů jsem viděla, jak se tato studentka více zapojuje do výuky a jak se prohlubuje její láska ke Spasiteli. Nyní slouží jako misionářka na plný úvazek a písma nejen čte, ale učí jim a dělí se o svůj dar svědectví skrze hudbu.

Ponaučení č. 2: Pavel zdůrazňuje, že každá část těla má svou hodnotu. Ve verších 14–18 nás učí:

„Nebo tělo není jeden oud, ale mnozí.

Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?

A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?

Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak sluch? Pakli všecko sluch, kde povonění?

Ale zřídil Bůh oudy, jeden každý z nich v těle, tak jakž chtěl.“

Moc se mi líbí symbolika jednotlivých částí těla, jež plní různé, ale potřebné role. Ruka nemůže nahradit nohu. Ucho nemůže nahradit oko. Každá část těla hraje jedinečnou a důležitou roli a každá má odlišný přínos. Každá je nezbytná k tomu, aby tělo fungovalo na plný výkon.

Starší Holland učil téže pravdě pomocí jiného přirovnání: „Podle božského záměru nejsou všechny hlasy v Božím pěveckém sboru totožné. Pro vytvoření bohaté harmonie je zapotřebí rozmanitosti – sopránů a altů, barytonů a basů. … Když znevažujeme svou jedinečnost nebo se snažíme přizpůsobit smyšleným … stereotypům, … ztrácíme bohatost a barvu tónu, s nimiž Bůh počítal, když stvořil různorodý svět.“³

Abychom efektivně pomohli každému studentovi obrátit se, dokud je s námi,⁴ musíme věřit, že každý student má svou hodnotu, a jednat podle toho. Ve světle těchto pravd každého z vás vyzývám k položení těchto dvou otázek – zaprvé: „Opravdu věřím tomu, že každý z mých studentů má svou hodnotu a může se stát přínosným členem?“ Zadruhé: „Odráží se to v mých skutcích?“

Modlím se, aby nám Pán pomáhal se tímto přesvědčením řídit častěji.

Ponaučení č. 3: Pavel učí, že každé části těla máme věnovat stejnou péči. Říká: „Aby nebyla roztržitost v těle, ale aby oudové jedni o druhé vespolek pečovali.“⁵

Tento verš mě vedl k mocné sebereflexi: Pečuji o všechny studenty stejně? Zaměřuji se více na studenty, jejichž přínos je očividný? Je pro mě lehčí mít ráda ty, kteří se hlásí a mají stále připravena písma, aby se podělili o svědectví a užitečné poznámky? Je pro mě lehčí projevovat lásku a pozornost těm, kteří mají rádi mě či výuku, chodí včas a hodinu vynechají jen kvůli život ohrožující chorobě? Všimnou si druzí studenti, když o každého nepečuji stejně? A jaký to má vliv na to, zda ve třídě panuje atmosféra lásky, úcty a cílevědomosti? Studenti budou na sebe navzájem pohlížet a jednat spolu tak jako Spasitel spíše tehdy, půjdeme-li jim v tom příkladem.

Ve snaze zastupovat při výuce Spasitele a vypěstovat si schopnost vnímat tak jako On musíme pamatovat na to, že: 1) všichni mají duchovní dary, jimiž mohou přispět, 2) každý člen je důležitý a 3) je třeba o každého pečovat stejně.

Chtěla bych se podělit ještě o jedno ponaučení, které jsem získala při přemítání o potřebnosti této priority. V dnešní době protivník „jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral“.⁶ Jakožto velký zloděj totožnosti se neustále snaží oloupit jednotlivce o jejich božskou totožnost a spojení s nebem. Musíme si vypěstovat schopnost vnímat tak jako Spasitel, abychom mohli druhým pomoci porozumět jejich božskému potenciálu a být věrni Pánu v matoucím světě, jenž říká „zlému dobré, a dobrému zlé, klad[a] tmu za světlo, a světlo za tmu“.⁷

Jednou z mých velkých hrdinek z písem, jež je krásným příkladem této schopnosti, je Abigail. Ve Starém zákoně je popsána jako „žena [rozumná] a krásné tváři“.⁸ Je vdaná za Nábala, muže „zlých povah“.⁹ Když Nábal urazí Davida a odmítne mu pomoci, David shromáždí své muže s úmyslem Nábala a členy jeho domácnosti zabít. Když Nábalovi služebníci řeknou Abigail o hrozícím nebezpečí, ta okamžitě vezme potraviny a vyjde Davidovi vstříc.

Při setkání se mu pokloní a jako předobraz Krista na sebe vezme zodpovědnost za přestupek, který nespáchala, a prosí Davida o odpuštění.¹⁰ Jak vnímá Abigail Nábala a co ji motivuje k tomu, aby se ho zastala?

Jak vnímá Davida a co ji přiměje k tomu, říci: „Odpusť, prosím, provinění [služebnici] své, neboť jistě vzdělá Hospodin pánu mému dům stálý, poněvadž boje Hospodinovy pán můj vede, a nic zlého se nenalézá při tobě až posavad.“¹¹

Proč se v tak zlomovém okamžiku rozhodla Davidovi připomenout, kdo je, a zaslíbení, která učinil Pán? Jaký dopad měl její skutek víry?

Líbí se mi, co jí David odpověděl:

„Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, že tě poslal dne tohoto mně v cestu;

A požehnaná řeč tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe.“¹²

Domnívám se, že v tom okamžiku měla Abigail, slovy zaslíbení presidenta Packera, „Kristův obraz [vrytý do] tváře. Ze všech možných důvodů představ[ovala] v oné třídě, v oné chvíli a s oním výrazem a s onou inspirací [ona] Jeho a On [ji].“¹³

Svědčím o tom, že máme podobnou příležitost vnímat druhé jako On a pomáhat jim vidět v sobě to, co je božské.

Slovy nelze vyjádřit lásku a vděčnost, jež pociťuji vůči těm, kteří byli či jsou v mém životě příkladem této křesťanské vlastnosti. Především má andělská matka, jež mě vždy vnímala jako někoho s božským potenciálem a duchovními dary. Vždy ve mně viděla přispěvatele – i když jsem tak nejednala – a neúnavně se mi snažila pomoci tento potenciál rozvinout. Měla jsem vedoucí kněžství, již mi vnášeli do života naději tím, že mi tlumočili lásku Nebeského Otce a připomínali mi mou hodnotu. Moji učitelé semináře a institutu – mnozí se dnes dívají – ve mně viděli něco, co jsem já neviděla. Můj pracovní život velmi obohatili muži a ženy, kteří mě pozvedali a vedli mě ke Spasiteli skrze svůj příklad spočívající v tom, že věnovali pozornost jednotlivci.

Budu na věky vděčná za to, jak mi Pán neustále ukazuje, že mi věnuje pozornost jako jednotlivci, jenž má svou cenu a hodnotu. Žehná mi dary a dává mi příležitosti jimi pomáhat ostatním stát se takovými, jako je On. A vím, že to dělá i pro každého z vás i z našich studentů.

V posledních měsících jsem získala skvělé zkušenosti při studiu písem zaměřeném na to, jak Spasitel vnímá jednotlivce a jak podle toho učí. To, že jsem se učila přímo od Něj, mě změnilo. Vyzývám vás, abyste využili téže příležitosti. On je dokonalým příkladem. Je řada příkladů toho, jak vytvořil studijní prožitky a lekce tak, aby vyhověl potřebám jednotlivce a pomohl těm, jež učil, lépe porozumět jejich božskému potenciálu.

Drazí přátelé, modlím se, aby Otec v nebi nadále prohluboval naši osobní schopnost vnímat jako On, mít rád jako On a jednat tak, jak by jednal On. Modlím se, abychom usilovali o tento dar a nacházeli možnosti, jak ho získat a prohlubovat. Modlím se, abychom se i nadále snažili mít ve tváři vyryt obraz Spasitele, až budeme každý den stát před studenty. Vím, že si tento dar můžeme vypěstovat, budeme-li usilovat o Jeho pomoc. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.