Úsilí někým se stát
Vysílání výročního školení pro Semináře a instituty – 2020
úterý 9. června 2020
Starší Ulisses Soares: Drazí bratři a sestry, ať jste kdekoli, pro mou manželku i mě je výsadou, že dnes můžeme být s vámi. Mám vám všem vyřídit srdečné pozdravy od Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů. A právě tak od presidenta Nelsona osobně. Vždy nás žádá, abychom těm, se kterými se setkáváme, vyjádřili jeho lásku. Velmi si váží služby, kterou poskytujete Božím dětem.
Moji drazí spolupracovníci, než budeme pokračovat, rád bych vyjádřil svou hlubokou osobní vděčnost za vynikající službu, kterou odvádíte v seminářích a institutech. Máte výsadu učit dorůstající pokolení a pomáhat mu, aby kráčelo ve stopách Spasitele vstříc věčnosti. Učíte některé z nejvznešenějších Božích duchů, kteří byli uchováni, aby na zemi přišli v tomto období historie. Náš drahý prorok, president Nelson, tyto vznešené duchy označuje za nejlepší tým Boha, Jeho nejlepší hráče, hrdiny, ty, kteří mají možnost se podílet na tomto posledním velikém shromažďování Izraele.1 Tento skvělý tým může dokázat nemožné a pomoci určovat osud celé lidské rodiny.2
Na tomto výjimečném shromáždění je se mnou dnes moje drahá manželka Rosana. Po 39 let našeho manželství je světlem mého života. Její dobrotivost a úžasný příklad jsou pro každého v naší rodině impulsem k tomu, abychom se stali více takovými, jako je Kristus. Rosana a já jsme příjemci požehnání, která do našeho života přicházejí díky uplatňování učení, jehož se nám v mládí dostalo od velmi oddaných učitelů semináře a institutu. Jejich věrná služba měla ohromný vliv na náš život, zatímco jsme dělali první krůčky v evangeliu Ježíše Krista. Tito oddaní učitelé nám pomáhali formovat náš život v souladu s pravdami evangelia Ježíše Krista a vedli nás, zatímco jsme se snažili kráčet po cestě vedoucí zpět k Nebeskému Otci. Rád bych pozval svou drahou manželku, aby se podělila o to, jak jí seminář a institut požehnaly jako nové člence Církve a v její snaze osvojit si křesťanské vlastnosti. Mohla bys prosím nyní promluvit ty, drahá?
Sestra Rosana Soaresová: Děkuji ti, drahý, že jsi mě požádal, abych vydala svědectví.
Poprvé jsem se o Církvi doslechla, když mi bylo asi devět let. Osm let jsem prosila tatínka o svolení k mému křtu, ale vždy řekl „ne“. Říkal, že jsem na takové důležité rozhodnutí příliš mladá a že mu musím dokázat, že po tom opravdu toužím.
I když jsem nebyla členkou Církve, absolvovala jsem čtyři roky semináře formou denního studia. Výuka semináře probíhala každý den v kapli od 6:00 ráno. Tatínek mi dovolil se jí účastnit jen pod podmínkou, že mě učitel vyzvedne. Naštěstí jsem měla skvělého učitele, který pro mě každé ráno v 5:30 jezdil. Tatínek mě každé ráno v 5:00 vzbudil, já jsem se oblékla a čekala na učitele. Vždycky jsem byla ospalá a říkala jsem si: „Kéž by nepřijel. Kéž by nepřijel.“ Ale on pokaždé přijel. Naštěstí vždy přijel.
Jsem velmi vděčná za požehnání v podobě mého pilného učitele semináře, který na mě mohl zkrátka rezignovat. Ale neudělal to.
O třicet let později jsem sama měla příležitost na nějaký čas učit svou dceru seminář u nás doma. Kvůli svému rozvrhu ve škole se nemohla účastnit semináře v kapli. Měla hodně energie a to, že bude muset 45 minut tiše sedět a navíc se mnou jako její učitelkou, ji nenadchlo. A tak jsem se rozhodla připravovat jedinečné lekce a chovat se k dceři, jako by byla tou nejlepší studentkou semináře, i když vlastně byla jedinou. Na konci roku byla šťastná, pociťovala lásku, kterou k ní Nebeský Otec chová, a pociťovala jsem ji i já.
Bratři a sestry, vím stejně jako má dcera, že slovo Boží má rozhodující vliv na naši mysl, na náš postoj a na to, jak nahlížíme na sebe i na druhé.
Na závěr bych se ráda podělila o tento nádherný citát presidenta Henryho B. Eyringa:
„Vy úžasní učitelé již nyní přinášíte oběť a vkládáte značné úsilí do své přípravy, abyste mohli učit slovu, do výuky samotné i do péče o studenty. … Nyní k tomu můžete přidat i víru, že více studentů bude činit rozhodnutí, jež povedou k opravdovému obrácení.“3
O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.
Starší Soares: Děkuji za tvá milá slova, drahá. Je úžasná, že?
Doufám, že nepodceňujete svou schopnost ovlivňovat a přesvědčovat mládež k tomu, aby ve svém životě usilovali o spravedlivost. Jak říkával náš drahý president Packer, vyrůstají na nepřátelském území. Díky vaší oddané službě a výuce mohou růst ve víře a poslušnosti a stávat se duchovně houževnatými. Naučí se, jak se vypořádat s pokušením a jak ho překonat.
Drazí bratři a sestry, tyto dva programy, seminář a institut, patří k tomu, co největší měrou přispívá ke stabilitě a síle Církve. Mohu vás ujistit, že Pán naplňuje své dílo a svou slávu, kterými je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“4, skrze drahocennou službu, kterou Jemu a Jeho dětem poskytujete. Vaším i mým hlavním cílem tudíž vždy musí být spasení a oslavení dětí Nebeského Otce.
V této úžasné příručce pro učitele a vedoucí Seminářů a institutů náboženství nazvané Výuka a studium evangelia se nachází toto působivé prohlášení: „Naším účelem je pomáhat mládeži a mladým dospělým porozumět učení a Usmíření Ježíše Krista a spoléhat se na ně, stát se způsobilými obdržet požehnání chrámu, a připravovat sebe, svou rodinu a ostatní na věčný život s Otcem v nebi.“5
Toto pověření je v souladu s tím, co je uvedeno v dokumentu Všeobecná příručka: Služba v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů: „Semináře a instituty náboženství napomáhají rodičům a vedoucím Církve pomáhat mládeži a mladým dospělým prohlubovat víru v Ježíše Krista a Jeho znovuzřízené evangelium.“6
Jednou z těch největších výzev pro ty z nás, kteří jsme zapojeni do nádherné práce na spasení duší, je úsilí stát se, čímž je myšleno dospět nebo změnit se v takového učedníka, jakým Pán očekává, že budeme. Pán nám poté umožní, abychom ovlivňovali život těch, které učíme, zatímco jdou po cestě k věčnému životu. Myšlenka, že se máme někým stát, se zajisté týká jednoho ze tří prvků vystihujících to, jak máme naplňovat Jeho záměry, jak je to popsáno v příručce Výuka a studium evangelia: „Žijeme podle evangelia Ježíše Krista a usilujeme o společenství Ducha. Naše chování a naše vztahy s druhými lidmi jsou příkladné doma, v učebně i na veřejnosti. Neustále se snažíme zlepšovat svou práci, znalosti, postoj a charakter.“7
Apoštol Pavel nám řekl, že je důležité, abychom dosáhli téže postavy Kristovy. Ve své epištole Efezským řekl:
„A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele,
pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova,
až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova.“8
Zásadní otázkou pro nás může být, jak můžeme dosáhnout míry postavy plného věku Kristova skrze svou službu, zatímco se snažíme pomáhat druhým učinit totéž. Evangelium Ježíše Krista nám v tomto ohledu pomáhá. Zamysleme se společně nad některými zásadami, abychom na tuto otázku nalezli odpověď.
První a základní zásadou je, abychom vždy následovali Mistra, Ježíše Krista. Když upřímně zrcadlíme Ježíše Krista ve svých postojích, slovech a činech, posiluje se naše schopnost ovlivňovat druhé a přesvědčovat je, aby se připravovali na věčný život v nebi s Otcem, a aby se pro něj stali způsobilými. Díky tomu můžeme pomoci naší mládeži naučit se milovat Pána, neboť to, co milují, určí, oč budou usilovat. To, oč budou usilovat, určí, co si budou myslet a co udělají. To, co si budou myslet a co udělají, určí, kým se stanou.
Vy a já zastupujeme ve světě Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Vše, co děláme a říkáme, zrcadlí obraz Církve, jejích pravd a v konečném důsledku i Spasitele. Když usilujeme o lepší porozumění evangeliu a o uvedení svého života do souladu s ním, o to více úsilí máme mít sklon vynakládat na to, abychom se stali takovými, jako je Ježíš Kristus. President Dallin H. Oaks jednou řekl:
„Evangelium Ježíše Krista je plánem, podle něhož se můžeme stát těmi, kým se děti Boží mají stát. Tento dokonalý stav bez poskvrny bude výsledkem stálého postupu ve smlouvách, obřadech a skutcích, shromažďování správných rozhodnutí a stálého pokání.“9
Nedávno jsem hovořil s některými spolužáky ze semináře a institutu v Brazílii, kde jsem vyrůstal. Zapůsobilo na mě, co řekli o vlivu, který se podobal vlivu Kristovu, jenž na ně jejich učitelé měli v době, kdy v životě činili důležitá rozhodnutí. Poslechněme si, co někteří z nich řekli.
Sestra Barretová: Když se vrátím do svého mládí. Myslím – nemyslím, jsem si jistá – že všechna rozhodnutí a vše, v co jsem doufala, o čem jsem snila, mělo pevný základ, když jsem studovala evangelium. Obzvláště dobře si vybavuji seminář. Byla jsem velmi mladá – seminář zde v Brazílii začínal – a já si stále pamatuji své velmi dobré a oddané učitele, a já jsem začala milovat Spasitele. A myslím, že svědectví, které jsem získala, když jsem studovala seminář, rostlo a velmi se prohloubilo, a já jsem nyní tím, kým jsem, díky oné době, díky onomu učení, díky oněm učitelům a rozhodnutím, která jsem učinila.
Sestra Silvaová: Pro mě byla myslím v té době důležitá má učitelka, protože jsem tehdy byla nově obrácená a ona mi hodně pomohla porozumět oněm zásadám a tomu, jak je uplatňovat ve svém životě a jak si osvojovat vlastnosti Ježíše Krista, například trpělivost, růst v poznání, poslušnost vůči žijícím prorokům. To vše mi tehdy pomohlo prohlubovat svou schopnost slyšet Ducha Svatého, našeptávání Ducha. To pro mě bylo zásadní, protože jsem byla nově obrácená. Naše učitelka. Měla velké znalosti a pomohla i mnoha studentům prohloubit jejich znalosti. Zodpovídala naše otázky a tak dále. To mi pomohlo získat svědectví a zůstat silnou.
Starší Gonçalves: Jakmile jsem byl pokřtěn, jakmile jsem poprvé vstoupil do kaple, hned mne mezi sebe začala zapojovat mládež a učitelka semináře. Pozvala mě, abych přišel na lekce. Kurs již začal, tak jsem musel pospíchat a vyplnit nějaká zadání, abych mohl toho roku obdržet osvědčení. Z vyplňování těch zadání jsem se nic nenaučil, ale naučil jsem se zapojovat a to zapojení bylo zásadní. To zapojení bylo důležité, abych pocítil touhu dozvědět se o písmech víc, o čemž jsem dříve nepřemýšlel a ještě jsem tomu nerozuměl. Po počátečním nadšení se radost z účasti stala součástí mého života. Stalo se to něčím běžným a já jsem toužil dozvědět se o písmech víc a uplatňovat to, co se mi zdálo tak pravdivé a co požehnalo mládeži v jejich životě natolik, že to bylo vidět na jejich jednání. Když zavzpomínám, vybavuji si toto: jednání těch mladých lidí mi umožnilo spatřit něco pravdivého.
Starší Soares: Epištola apoštola Pavla určená Timoteovi nám připomíná důležitou radu, které máme dbát, pokud si skutečně přejeme mít na druhé pozitivní vliv: „Buď příkladem věrných v řeči, v [jednání], v lásce, v duchu, u víře, v čistotě.“10
Druhá zásada, kterou bych rád zmínil, je učit pravdě s odvahou a jasností. Vy a já jsme povoláni učit evangeliu Ježíše Krista. Nemáme učit vlastním myšlenkám či filosofiím, a to ani těm, které se prolínají s písmy. Evangelium je moc Boží ke spasení11 a spaseni jsme jedině skrze Ježíše Krista a Jeho evangelium. Pod vedením a s pomocí Ducha Svatého máme učit zásadám evangelia tak, jak jsou obsaženy ve standardních dílech Církve, a ve slovech novodobých apoštolů a proroků, jak jsou dnes učena. Máme být nástroji k předávání pravdy a máme jí učit s takovou jasností, aby studenti nebyli zmateni světskými filosofiemi. Je krásné číst, jak Alma popisuje moc, kterou má slovo Boží v srdci lidí, a jak tato moc přirozeně posiluje víru. Přečtěme si společně Almu 32:42:
„A pro píli svou a víru svou a trpělivost svou při vyživování slova, aby ve vás mohlo zakořeniti, vizte, sklidíte brzy ovoce jeho, které je nejcennější, které je sladší nade vše, co je sladké, a které je bělejší nade vše, co je bílé, ano, a ryzí nade vše, co je ryzí; a budete hodovati na tomto ovoci, dokud se nenasytíte, takže nebudete hladověti ani nebudete žízniti.“
Bratři a sestry, tento nádherný verš dokládá moc pravdy, kterou může mládež přijmout do svého srdce a která ji může přesvědčit, aby ve svém životě konala dobro. Pamatujte prosím, že účinná výuka je pravou podstatou vedení v Církvi. Věčný život nastane pouze tehdy, když muži i ženy budou učeni tak efektivně, že změní svůj život a ukázní ho. Nemohou být dotlačeni ke spravedlivosti ani do nebe. Musí být vedeni, a to znamená efektivně učeni.12
Během letošní dubnové generální konference president Russell M. Nelson učil o dokumentu „Znovuzřízení plnosti evangelia Ježíše Krista – prohlášení světu při příležitosti dvoustého výročí“. Na konci svého poselství dal všem členům Církve za úkol si prohlášení prostudovat, přemítat o uvedených pravdách a o tom, jaký vliv mají na náš život. Věřím, že naším pověřením je udělat více než jen toto. Vy a já patříme ke skupině lidí pověřených tím, abychom inspirované pravdy z tohoto prohlášení přenesli do srdce mládeže a mladých dospělých. V jistém smyslu učitelé semináře a institutu napomáhají 15 prorokům, vidoucím a zjevovatelům v jejich roli hlásání těchto pravd mládeži, aby je připravili na vykročení do velmi matoucího světa. Klíčovou zodpovědností, kterou vy a já sdílíme, je pomoci tomu, aby se požehnání z tohoto prohlášení v jejich životě uskutečnila. Všichni víme, že žijeme v nelehké době. Svět zapomíná, jakou důležitost a úlohu mají Nebeský Otec a Ježíš Kristus v životě, a ztrácí vizi své božské podstaty. V srdci lidí jsou posvátné absolutní pravdy evangelia Ježíše Krista čím dál více nahrazovány světskými filosofiemi. Vy a já máme skvělou příležitost být nástroji v rukou Páně a žehnat naší mládeži a přinášet pravdy, které byly jasně a mocně proneseny v tomto prohlášení, do jejich srdce.
Dovolte mi, abych se s vámi podělil o několik dalších příspěvků mých dobrých přátel ohledně toho, jak je pravda, vyučovaná s jasností a odvahou, pevně zakotvila v evangeliu Ježíše Krista.
Starší Silva: První, co mě napadá, je příklad učitelů, protože právě na ně pohlížíme a přejeme si být takovými, jako jsou oni. Vždy jsem si říkal: „Je možné, abych měl jednoho dne také takovou rodinu? Je možné, že jednou také budu dělat něco takového?“ Vliv nauky, obzvláště toho, čemu se učíme příkladem, jak říkají – tuto nauku si potřebujeme osvojit a přizpůsobit ji své situaci a svým okolnostem. Já jsem se to snažil dělat co nejlépe, podle svých schopností a své způsobilosti, abych byl opravdu každý den lepší a rozhodoval se co nejlépe – a to se mi podařilo v mém nejlepším rozhodnutí, ve výběru manželky, a to mi také hodně pomohlo.
Sestra Barretová: Učitelé pro mě vždy byli příkladem. Pamatuji si zvlášť na jednu učitelku. Byla velmi mladá, ještě svobodná. Byla to sestra, která se nedávno vrátila z misie, a když jsem se na ni při výuce dívala, říkala jsem si: „Chci být jako ona. Chci být víc jako ona,“ protože byla jako Spasitel. Měla nás moc ráda a vždy, když nás učila, jsem pociťovala její lásku a oddanost tomu, co dělala. Jedna z věcí, které byly v mém životě důležité – nebyla jsem nově obrácená, ale prošla jsem si obrácením. Narodila jsem se do Církve, a proto když mluvíme o svých příbězích, ten můj je trošku jiný, protože si nepamatuji, že bych kdy měla pochyby nebo nevěřila v Církev nebo v evangelium. Vše mi přišlo velmi přirozené. Myslím ale – jsem si jistá, že přijde čas, kdy to potřebujeme poznat sami pro sebe – a to přesně byl pro mě seminář a institut, hlavně seminář. Když se nad tím zamyslím, bylo to klíčové období, kdy jsem se musela rozhodnout, proč jsem v Církvi – zda je pro mě Církev opravdu pravdivá, zda mám svědectví o evangeliu a o Ježíši Kristu. Jen díky tomu období mohu být teď tím, kým jsem.
Sestra Gonçalvesová: Zaprvé, když jde o naše učitele a vedoucí, nejsou dokonalí, ale my si představujeme, že můžeme být jako oni, mít rodinu, jako je ta jejich, a následovat jejich příklad, mít totéž porozumění a získat takové poznání. Několik vedoucích na mě mělo veliký vliv a byli pro mě takovým příkladem, že jsem si řekla: „Až vyrostu, chci být taková, jakou jsou oni.“ To mi v životě vždy pomohlo snažit se rozhodovat moudře. A činila jsem pokrok, krok za krokem. Jak o obrácení řekl starší Bednar, není okamžité; přichází krok za krokem, změnou srdce, změnou smýšlení, změnou chování, a vždy je zaměřeno na vůli Boží. Takže vůle Boží je na prvním místě a tito učitelé mi pak pomohli porozumět písmům a naučit se je milovat. A to se stalo součástí mého života. Snažila jsem se činit moudrá rozhodnutí v souladu s vůlí Boží.
Starší Soares: Další zásada, kterou bych dnes rád zmínil, je naše pověření učit studenty Duchem. Vy i já jsme v Pánově službě. Jsme Jeho zmocněnci a jsme oprávněni a pověřeni Ho zastupovat a jednat v Jeho jménu. Jako Jeho zmocněnci máme nárok na Jeho pomoc. Samozřejmě se očekává, že se na každou lekci pilně připravíme, osvojíme si různé výukové metody a naučíme se, jak pomáhat studentům používat svobodu jednání spravedlivě. Je však zřejmé, že k tomu, abychom při výuce mohli prostřednictvím Ducha Svatého obdržet Pánovu pomoc, musíme žít tak, abychom jí byli hodni.
Když členové Prvního předsednictva hovořili k církevním učitelům, řekli: „Nejdůležitější součástí vaší služby bude vaše každodenní duchovní příprava, jež zahrnuje modlitbu, studium písem a poslušnost přikázání. Povzbuzujeme vás, abyste svůj život zasvětili evangeliu s hlubším úmyslem než kdy dříve.“13 Poté požádáme Pána o pomoc a On nám svým Duchem požehná, abychom věděli, co dělat. Vždy prosím pamatujte na to, že když učíme Duchem, pomáhá nám to učit členy třídy tak, aby lépe porozuměli zásadám evangelia a byli poté motivováni uplatňovat je ve svém životě: „Pročež, ten, kdo káže, a ten, kdo přijímá, rozumějí si navzájem a oba jsou vzděláváni a radují se spolu.“14 Možná to není třeba, ale mohu vás ujistit, že naši studenti mohou přijmout věčnou pravdu skrze Ducha pouze tehdy, je-li jí učeno skrze Ducha.
Líbí se mi, jak tuto nádhernou myšlenku vyjádřil Nefi: „A nyní já, Nefi, nemohu napsati vše, čemu bylo mezi mým lidem učeno; ani nejsem tak mocný v psaní, jako v mluvení; neboť když člověk promlouvá mocí Ducha Svatého, moc Ducha Svatého to nese do srdce dětí lidských.“15 Jak velmi důležitou úlohu má Duch při naší výuce – přinášet pravdu do srdce dětí lidských!
Drazí bratři a sestry, můžeme být velmi výřeční a dobrými řečníky na veřejnosti, ale naše schopnosti bez Ducha nic k lepšímu nezmění. President Russell M. Nelson nedávno učil, že „nikdy nebylo naléhavější vědět, jak k [nám] Duch promlouvá, než právě nyní“. Dodal, že „v Božstvu je Duch Svatý poslem. Bude [nám] na mysl přinášet myšlenky, které si Otec a Syn přejí, [abychom] přijali. Je to Utěšitel. Bude [nám] do srdce vnášet pocity pokoje. Svědčí o pravdě, a když [budeme] naslouchat slovu Páně a číst ho, bude [nám] potvrzovat, co je pravda.“16
Čtvrtou zásadou, kterou bych rád zmínil, je to, abychom učili ze srdce. Jsou učitelé, kteří dokáží formulovat uhlazené, vytříbené věty a kteří jsou působiví a pěkně se poslouchají. Avšak učitelé s přesvědčivými náměty, kteří mluví ze srdce k srdci, jsou ti, kteří nás mohou inspirovat, abychom jednali podle toho, čemu se učíme. Někteří z nich nemusejí být tak vytříbenými řečníky na veřejnosti, ale když jim studenti naslouchají, otevírají jim oči k lepšímu porozumění. Tito učitelé dokáží studentům zasadit do srdce a mysli touhu, která je bude ovlivňovat a přesvědčovat je při usilování o dobrotivost a získání oslavení. Učitelé, kteří mě v životě nejvíce ovlivnili, byli ti, kteří mě učili ze srdce. Nebyli těmi nezběhlejšími ve vyučovacích metodách, ale byli schopni promlouvat ze srdce k srdci. Jejich vliv neplynul tolik z mechanického následování navrženého plánu lekce nebo teorií o vzdělávání jako spíše z nelíčeného zájmu, upřímnosti, zanícení a přesvědčení. Jak řekl americký spisovatel a pedagog Parker Palmer: „Dobrým učitelům je vlastní to, že dokáží vytvářet pocit sounáležitosti. … Pocit sounáležitosti vytvořený dobrými učiteli nespočívá v jejich metodách, ale v jejich srdci – čímž je myšleno srdce v dávném slova smyslu, jako místo, ve kterém intelekt, cit, duch a vůle společně formují člověka samého.“17
Náš Pán Ježíš Kristus byl dokonalým příkladem této zásady. V písku na břehu moře zanechal fyzické stopy, avšak duchovní stopy svého učení zanechal v srdci a životě všech, které učil. Ke svým učedníkům ve své době i k nám pronáší tatáž slova: „Poď za mnou.“18
Poslechněme si závěrečné příspěvky mých spolužáků a přátel. Myslím, že jsem vám je ještě nepředstavil. Tyto tři manželské páry jsou Glaucia a Reinaldo Barretovi, Lucelia a Mauro Gonçalvesovi a Celia Maria a Ramilfo Silvaovi. Většinu těchto úžasných lidí znám již od dětství. Sleduji, jak žijí, a učím se z jejich spravedlivého příkladu. Jsou věrnými, stálými a oddanými členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, kteří svou rodinu vychovávají v evangeliu a z celého srdce slouží v zodpovědnostech, ke kterým je Pán povolává.
Starší Barreto: Dobrými příklady pro mě v životě byli mí profesoři a učitelé semináře a institutu a také koordinátoři a ředitelé semináře a institutu. Stali jsme se od té doby velmi dobrými přáteli. Jsem za ně a za jejich příklad ve svém životě nesmírně vděčný. Hodně se s nimi také přátelíme. Nikdy jsem se nebál s nimi hovořit o čemkoli. Dávali mi poučení a učili mě evangeliu, ale jejich příklad byl úžasný. Měli na mě veliký vliv.
Sestra Gonçalvesová: Jsem velmi vděčná za evangelium a za to, že v něm mohu vychovávat své děti, a že dnes mohu vidět ovoce toho všeho úsilí z mládí. Pamatuji, že jednou jsem byla před chrámem, když byl zasvěcen, a měla jsem výsadu zpívat tam s presidentem Kimballem. Dirigovala nás sestra Lobová. Jen málo lidí mohlo vstoupit do celestiální místnosti a já jsem uvnitř chrámu mohla pocítit, že vše, čemu jsem se tam učila, vše, čemu jsem se naučila v mládí, stojí za to, a skutečně mě to přimělo přát si pokračovat v tom na věčnost. Vše v životě plní nějaký záměr, a mým záměrem je být schopna vrátit se spolu se svou rodinou a přáteli do přítomnosti Nebeského Otce.
Starší Silva: V popředí mých myšlenek je vděčnost za tyto udatné učitele, za ty, kteří dobrovolně věnovali a vskutku nadále věnují svůj čas tomu, aby se připravili na výuku. Nedokáži změřit ten pozitivní vliv, který učitelé mohou mít a mají na své studenty. Někdy to zjistíme až po mnoha letech. Ale oni se skutečně rozhodují dělat to, co je správné, a zůstat na cestě. A já jsem za to skutečně vděčný. Mám svědectví o tom, že Joseph Smith byl prorok Boží. Měl jsem takové zážitky, že nemohu popřít, že Joseph Smith je prorok Boží. Kniha Mormonova je slovo Boží. Dnes máme proroka, který nás vede a který přijímá zjevení, a já vím, že Ježíš Kristus se aktivně podílí na vedení této Církve. Toto říkám ve jménu Ježíše Krista, amen.
Starší Soares: Děkuji vám, drazí přátelé. Kéž vám všem Pán žehná ve vaší další snaze být dobrým příkladem toho, co jste se naučili v mládí, a zformovat evangelium Ježíše Krista v srdci druhých.
Poslední důležitou zásadou, kterou chci zmínit, je vydávání svědectví o tom, o čem víme, že je to pravda. Drazí společníci v evangeliu, moc vašeho silného svědectví změní život vašich studentů na věky. To je přesně to, co se stalo každému z nás, nebo našim předkům, když jsme slyšeli, jak se misionáři dělí o své svědectví. Silné svědectví obdržené mocí Ducha Svatého je mocí, jež přispívá k úspěšnému životu a poskytuje pokoj, útěchu a ujištění. Vytváří přesvědčení, že když budeme důsledně poslušni Spasitelova učení, bude život nádherný, budoucnost bezpečná a my budeme mít schopnost překonávat těžkosti, které nám zkříží cestu. Vaše silné svědectví bude posilovat víru vašich studentů a pomůže jim vypěstovat jejich vlastní svědectví o evangeliu. Jejich svědectví bude jedním z pilířů, který jim v jejich životě pomůže rozpoznat moc Kristovy božské smírné oběti. Budou-li jednat podle svého svědectví ve spravedlivosti, ujišťuji vás, že jejich svědectví se může stát štítem proti celoživotním pokusům protivníka oslabit jejich víru a zasít jim do mysli nevíru. Tento základ jim dodá odvahu směle hlásat pravdy evangelia světu.
V písni z Primárek se zpívá: „Že v nebi Otce mám a že mě miluje, / to vím od Ducha Svatého, a tak to pravda je, / a tak to pravda je.“19
V tomto duchu bych se s vámi na závěr svého proslovu rád podělil o své vlastní svědectví; svědectví, které jsem získal řádku za řádkou a které nadále roste, zatímco já nadále s upřímným srdcem usiluji o to, abych plněji porozuměl slovu Božímu. Semínko tohoto svědectví zasadili do mého srdce úžasní misionáři, kteří učili mou rodinu, když jsem byl malý. Poté bylo živeno mými věrnými rodiči, kteří mě učili svým příkladem a svou oddaností Pánu. Toto semínko svědectví poté rozkvetlo, když jsem naslouchal učení svých úžasných učitelů semináře a když jsem se v mládí cítil nabádán jednat podle něho ve svém životě.
Vím, že Ježíš je Kristus. Vím, že žije. Vím, že trpěl za mé hříchy a že byl vzkříšen a dal mi příležitost, abych změnil své chování. Vím, že kvůli mně zapomněl sám na sebe; odvrátil se od vlastních přání a udělal přesně to, oč Jej Otec požádal. A i v onom okamžiku velikého utrpení zapřel sám sebe a vykonal to, co si Otec přál, aby vykonal.
Vím, že Nebeský Otec žije a naslouchá našim modlitbám. Svědčím vám o tom, že rozumí bolesti. Vím, že toto je pravá Církev Ježíše Krista na zemi. Pán vskutku zahájil Znovuzřízení svého evangelia a kněžství prostřednictvím Proroka Josepha Smitha. Miluji svého Spasitele a Nebeského Otce a rád Jim sloužím. Snažím se drahému Pánu prokazovat svou lásku po celý svůj život svou službou Božím dětem. Drazí bratři a sestry, jsem nesmírně vděčný za své učitele semináře a institutu, kteří mě neúnavně ovlivňovali svou oddanou a láskyplnou službou Pánu. Všechno začalo v této době a já jsem za to velmi vděčný.
Mám vás rád, bratři a sestry. Moc rád jsem zde dnes byl s vámi. Znovu vám děkuji za vše, co děláte pro Pána a Jeho lid na zemi. Toto říkám ve jménu Ježíše Krista, amen.