Soběstačnost je definována jako „schopnost, závazek a úsilí spočívající v zabezpečení nezbytných duchovních a časných potřeb ve svém životě a v životě rodiny. Když se členové stanou soběstačnými, jsou také lépe schopni sloužit druhým a pečovat o ně.“ (Příručka 2, 6.1.1.) Abychom porozuměli tomu, jak vést soběstačný život, mohou nám pomoci tři klíčové nauky:
Zaprvé – soběstačnost je zcela zásadním přikázáním v plánu spasení. President Spencer W. Kimball učil: „Pán přikázal této Církvi a jejím členům, aby byli soběstační a nezávislí. (Viz NaS 78:13–14.) Zodpovědnost za sociální, emocionální, duchovní, fyzické nebo ekonomické blaho člověka spočívá zaprvé na něm samotném, zadruhé na jeho rodině a zatřetí na Církvi, je-li jejím věrným členem.“ (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball [2006], 116.)
Zadruhé – Bůh může pro své spravedlivé děti připravit cestu, aby dosáhly soběstačnosti, a také tak učiní. „A záměrem mým je postarati se o svaté mé, neboť všechny věci jsou moje.“ (NaS 104:15.)
Zatřetí – všechny věci, včetně časných starostí, jsou pro Boha duchovní záležitostí. (Viz NaS 29:34.) Když se zavážeme, že budeme důsledněji žít podle evangelia, můžeme se stát soběstačnějšími po stránce časné i duchovní. President Dieter F. Uchtdorf učil: „Ona dvě veliká přikázání – milovat Boha a bližního svého – jsou spojením časného a duchovního. … Podobně jako dvě strany mince je i to časné a duchovní neoddělitelné.“ (Dieter F. Uchtdorf, „Poskytování pomoci dle způsobu Páně“, Liahona, listopad 2011, 53.)
Mezi zásady evangelia, které nám mohou pomoci stát se soběstačnějšími, patří snaha mít hlubší víru v Nebeského Otce a Ježíše Krista, stát se poslušnějšími, činit pokání ze svých chyb, používat spravedlivě svobodu jednání a sloužit druhým. Další informace najdete v brožurce Můj základ: zásady, dovednosti a návyky.
Obrázek
President Thomas S. Monson
„Soběstačnost je výsledkem naší práce a je základem pro všechny ostatní postupy a zásady v oblasti dosahování blahobytu. … ‚Vydělejme si na to, co potřebujeme. Buďme soběstační a nezávislí. Spasení nelze získat skrze žádnou jinou zásadu.‘“
Thomas S. Monson (citován Marion G. Romney), „Guiding Principles of Personal and Family Welfare“, Ensign, Sept. 1986, 3
Iniciativa na podporu soběstačnosti je řízena vedoucími kněžství
Kůly Sionu jsou místem bezpečí pro všechny ty, kteří do nich vstupují. Účelem kůlu je „býti jako ochrana a … útočiště před bouří a před hněvem, až bude vylit … na celou zem“. (NaS 115:6.) Kůly jsou místem ke shromažďování, kde si mohou členové Církve vzájemně sloužit a posilovat se, kde se mohou sjednocovat a přijímat kněžské obřady a ponaučení ohledně evangelia. (Handbook 1, úvod.)
Pán řekl vedoucím kněžství: „Dal [jsem vám] … klíče … pro dílo služby a zdokonalování svých svatých.“ (NaS 124:143.) President Dieter F. Uchtdorf učil: „K Pánovu způsobu soběstačnosti patří vyvážená soustava mnoha stránek lidského života – vzdělání, zdraví, zaměstnání, rodinné finance a duchovní síla. … To do značné míry znamená, že budete muset sami přijít na nějaký správný způsob. Každá rodina, každá kongregace, každá oblast světa je odlišná.“ („Poskytování pomoci dle způsobu Páně“, Liahona, listopad 2011, 55.)
Iniciativa na podporu soběstačnosti je nástroj, který může presidentům kůlů a biskupům pomáhat v jejich božsky dané zodpovědnosti pečovat o chudé a potřebné.
Obrázek
President Harold B. Lee
„Není zapotřebí vytvářet žádnou novou organizaci, která by se starala o potřeby tohoto lidu. To jediné, co je zapotřebí, je zapojit do práce kněžství Boží.“
Harold B. Lee, „Admonitions for the Priesthood of God“, Ensign, Jan. 1973, 104
Výbor kůlu pro podporu soběstačnosti
Předsednictvo kůlu může – ve snaze porozumět potřebám kůlu v oblasti soběstačnosti a reagovat na ně – zorganizovat v rámci rady kůlu výbor kůlu pro podporu soběstačnosti. Výboru kůlu pro podporu soběstačnosti předsedá člen předsednictva kůlu a členové výboru se pravidelně setkávají, aby procházeli potřeby kůlu v oblasti soběstačnosti a plánovali, jak je mohou naplnit. Výbor kůlu pro podporu soběstačnosti má spolupracovat s radou biskupů pro sociální péči ve snaze tyto potřeby hodnotit a řešit.
Mezi členy tohoto výboru obvykle patří člen vysoké rady, členka předsednictva Pomocného sdružení kůlu, předseda rady biskupů pro sociální péči a všichni povolaní odborníci kůlu na podporu soběstačnosti. Dalšími členy výboru mohou být členové předsednictva Mladých mužů kůlu a členky předsednictva Mladých žen kůlu, další odborníci a specialisté kůlu a misionáři.
Úloha výboru pro podporu soběstačnosti
Při procházení potřeb jednotlivců a rodin v kůlu a plánování, jak tyto potřeby naplnit, zvažuje výbor tyto možnosti:
Učit biskupy a členy rad sborů nauce o soběstačnosti a podporovat je v jejich zodpovědnostech.
Vytvořit jednoduchý plán, který bude pomáhat biskupům a který bude řešit potřeby kůlu v oblasti soběstačnosti. Podívejte se na „Otázky, které může výbor zvážit“ na konci této příručky.
Nabízet pravidelná setkání na téma soběstačnosti a organizovat skupiny pro podporu soběstačnosti.
Podle potřeby poskytovat průběžná školení pro vedoucí diskuse.
Pravidelně navštěvovat setkání skupin pro podporu soběstačnosti a poskytovat zpětnou vazbu o pokroku členů biskupům a členům rad sborů.
Shromažďovat a předávat informace o místních zdrojích a materiálech, které jsou dostupné v dané lokalitě a v Církvi. Mezi tyto zdroje a materiály mohou patřit jména těch, kteří mohou pomoci, státem podporované programy, nabídky pracovních příležitostí atd. Vodítka týkající se toho, jak takovéto zdroje a materiály shromáždit a jak se o ně podělit s druhými, vám může poskytnout také místní manažer Služeb pro podporu soběstačnosti.
Obrázek
úloha výboru pro podporu soběstačnosti
Obrázek
President Joseph F. Smith
„Hlavním učením Svatých posledních dnů vždy bylo, že na náboženství, které nemá moc spasit lidi časně a způsobit, aby se jim dařilo a byli šťastní zde, se nelze spolehnout, že je spasí duchovně, že je oslaví v životě, který přijde.“
President Joseph F. Smith, Učení presidentů Církve: Joseph F. Smith (2003), 164
Odborník kůlu na podporu soběstačnosti
Jako odborník kůlu (nebo okrsku) na podporu soběstačnosti může sloužit sestra, bratr nebo manželský pár. Odborník úzce spolupracuje se členy výboru a dohlíží na programy a akce pro podporu soběstačnosti v rámci kůlu. Odborníci kůlu slouží jako zdroj pro biskupy a další vedoucí sborů (Příručka 2, 6.3.3) a mohou členům pomáhat například v oblasti vzdělávání, získávání školení, rodinných financí či se Stálým vzdělávacím fondem, je-li k dispozici (Příručka 2, 6.2.5). Biskup může také podle potřeby povolat odborníky sboru (nebo odbočky) na podporu soběstačnosti.
Mezi zodpovědnosti odborníka může patřit toto:
Je-li o to požádán, školí biskupy a členy rady sborů a pomáhá jim.
Spolupracuje s výborem kůlu pro podporu soběstačnosti při koordinování úvodních setkání ohledně soběstačnosti a při organizování skupin.
Pravidelně sleduje činnost skupin pro podporu soběstačnosti a nabízí jim pomoc.
Informuje členy o zdrojích a materiálech, které jsou dostupné v dané lokalitě a v Církvi.
Dbá na to, aby byly na stránce srs.lds.org/report vyplněny příslušné zprávy.
Obrázek
Starší D. Todd Christofferson
„Bůh si přeje, abychom byli svobodní muži a ženy, kteří mohou dosáhnout všech svých možností, časně i duchovně, abychom se osvobodili od ponižujících omezení chudoby a zajetí hříchu, abychom se těšili sebeúctě a nezávislosti a abychom byli připraveni ve všech věcech se k Němu připojit v celestiálním království.“
Jak se členové učí jednat tak, aby se stali soběstačnými
Na začátku je snaha biskupstva a členů rady sboru se s modlitbou zamyslet nad členy, kteří mají nějaké těžkosti a kterým by pomohlo stát se soběstačnějšími. V ideálním případě jsou pak tito členové osobně pozváni buď na úvodní setkání o soběstačnosti (je-li nabízeno), nebo přímo k tomu, aby se zapojili do konkrétní skupiny pro podporu soběstačnosti. Kromě toho je dobré zvážit možnost vyzvat ty, kteří by mohli druhé posílit svými talenty a tím, že jim budou věnovat čas, aby se do tohoto úsilí zapojili. (Viz NaS 82:18–19.)
Členové se setkávají ve skupinách pro podporu soběstačnosti
Spasitel učil, že „kde se dva nebo tři shromáždí ve jménu mém, ohledně nějaké věci, vizte, tam já budu uprostřed nich“. (NaS 6:32.) Skupiny pro podporu soběstačnosti jsou malé skupiny fungující na principu rady a jsou zaměřené na praktickou činnost. Setkávají se za účelem posilování dovedností, schopností a víry každého účastníka. Na setkáních skupiny může z mnoha různých zdrojů přicházet osobní zjevení. Kromě příruček má každý z účastníků znalosti, zkušenosti a dary, které mohou druhým pomoci učit se a růst.
Skupina má obvykle 8 až 12 účastníků a setkává se na dvě hodiny týdně po dobu až 12 týdnů.
Jak skupiny fungují
Vyučuje se nauce i životním dovednostem
Na každém setkání skupiny procházejí účastníci naukové zásady soběstačnosti, včetně důležitosti obřadů. Také se učí různým praktickým dovednostem – například jak hospodařit s osobními financemi, jak hledat lepší práci, získat lepší vzdělání nebo jak založit či rozvíjet malé podnikání.
Členové skupiny si dávají závazky a podávají zprávy o svém pokroku
Každé setkání skupiny začíná tím, že jednotliví účastníci podají ostatním zprávu o tom, jak se jim daří plnit jejich závazky z minulého týdne. Účastníci se poté společně radí ohledně toho, jak rozpoznávat a překonávat překážky.
Skupiny pro podporu soběstačnosti pokrývají tři oblasti, které podle slov presidenta Gordona B. Hinckleyho potřebuje každý obrácený: „přítele, zodpovědnost a výživu ‚dobrým slovem Božím‘ (Moroni 6:4)“. („Converts and Young Men“, Ensign, May 1997, 47; viz také Moroni 6:3–9.)
Účastníci se dělí o své poznatky se členy rodiny
Velká část vzdělávacího procesu probíhá mimo setkání skupiny, kdy členové dodržují své závazky uplatňováním nových dovedností v praxi. Účastníci jsou také povzbuzováni, aby se o své poznatky dělili se členy své rodiny.
Účastníci se vzájemně posilují jakožto „partneři pro úkoly“
Účastníci jsou žádáni, aby každý týden pomáhali některému dalšímu členovi skupiny a posilovali ho. Tito takzvaní „partneři pro úkoly“ si vzájemně pomáhají dodržovat závazky tím, že jsou v pravidelném kontaktu a povzbuzují se.
Obrázek
President M. Russell Ballard
„V rodině, ve sboru či v kůlu neexistuje problém, který by nebylo možné vyřešit, pokud budeme hledat řešení po způsobu Páně – tím, že se spolu budeme radit, skutečně radit.“
M. Russell Ballard, Counseling with Our Councils, rev. ed. (2012), 4
Každotýdenní setkání skupiny řídí vedoucí diskuse
Skupiny pro podporu soběstačnosti nevede učitel, ale vedoucí diskuse. Tito vedoucí diskuse neučí žádné lekce, ale řídí se materiály určenými pro daný kurz a vyzývají k účasti všechny členy skupiny. Vedoucí diskuse vytvářejí prostředí, kde může účastníky Duch Svatý učit „všechny věci, které [mají] činiti“ (2. Nefi 32:5; viz také 2. Nefi 32:3).
Trvalý pokrok
V případě potřeby mohou být odborníci kůlu, dobrovolníci, domácí učitelé či navštěvující učitelky pověřeni, aby dál pomáhali nebo radili jednotlivým účastníkům – ať již telefonicky, nebo osobně. Výbor kůlu pro podporu soběstačnosti se také může rozhodnout pravidelně organizovat setkání bývalých účastníků skupin pro podporu soběstačnosti, aby tito účastníci mohli dál rozvíjet přátelské vztahy, dělit se o zkušenosti a opakovat si zásady z brožurky Můj základ: zásady, dovednosti a návyky.
Kdo se má setkání skupin účastnit?
Účast ve skupinách pro podporu soběstačnosti může být prospěšná a přínosná pro: příjemce pomoci z postních obětí; nezaměstnané nebo ty, kteří jsou v zaměstnání podhodnoceni; nedávno se navrátivší misionáře; nově obrácené; méně aktivní členy; a osamocené rodiče.