178
Otče můj
Vroucně
1. Otče můj, jenž na výsostech
místo svaté obýváš,
kdy se vrátím tam za Tebou,
kdy zas uzřím Tvoji tvář?
Je to pravda, že i duch můj
na tom místě kdysi byl?
Že jsi mne tam vychovával,
když jsem dříve s Tebou žil?
2. V moudrém úmyslu jsi Ty mne
seslal žít na tento svět,
vzpomínky však upřel jsi mně,
dokud nevrátím se zpět.
Ale cos mi šeptá tiše
slova: „Tys tu cizincem.“
Proto vím, že zde jen bloudím:
Nebe je mi domovem!
3. Že bych zvát Tě měl svým Otcem,
Svatý Duch mi poradil,
pravý důvod jsem však poznal,
když jsi pravdu obnovil.
Máme jenom Otce v nebi?
Vždyť to smysl nedává!
Pravda věčná napovídá,
že tam dlí i matka má.
4. A když pomine můj život,
když své tělo odložím,
Otče, Matko, mohu doufat,
že vás v nebi navštívím?
Až tu dokončím své dílo,
které měl jsem učinit,
kéž snad budu hoden toho,
v nebi s vámi věčně žít.
Slova: Eliza R. Snow, 1804–1887
Hudba: James McGranahan, 1840–1907