Deník, 9.–11. listopadu 1835

Byv v mysli zaměstnán tématem náboženství a dívaje se na různá zřízení, jimž byly učeny děti lidské, nevěděl jsem, kdo má pravdu, či kdo je na omylu. A jelikož jsem přikládal prvořadou důležitost tomu, abych byl v záležitostech, jež s sebou nesou věčné důsledky, na správné cestě, maje tudíž zmatek v mysli, odebral jsem se do tichého lesíka a sklonil se před Pánem s vědomím, že on pravil (je-li Bible pravdivá): „Proste a obdržíte; klepejte a bude vám otevřeno; hledejte a naleznete,“ a dále: „Jestliže se pak někomu nedostává moudrosti, nechť jí žádá od Boha, kterýž dává všem lidem štědře a nekárá.“

To, co jsem si tehdy nejvíce přál, bylo poznání, a s pevným odhodláním ho obdržet jsem na výše uvedeném místě poprvé volal k Pánu. Či jinak řečeno, učinil jsem marný pokus o modlitbu; připadalo mi, jakoby mi jazyk v ústech natekl, takže jsem nemohl promluvit. Zaslechl jsem za sebou nějaký zvuk, jako kdyby ke mně kráčela nějaká osoba. Snažil jsem se znovu pomodlit, ale nešlo to. Zdálo se, že se zvuk kročejí přibližuje. Vyskočil jsem na nohy a rozhlédl se kolem, ale nikoho ani nic, co by onen zvuk kročejí mohlo způsobovat, jsem neviděl.

Znovu jsem poklekl. Ústa se mi otevřela a jazyk se mi uvolnil, a já volal k Pánu v mocné modlitbě. Nad mou hlavou se objevil ohnivý sloup. Vzápětí spočinul na mně a naplnil mne nevýslovnou radostí. Uprostřed tohoto plamenného sloupu, který se rozprostíral všude kolem, a přesto nic nespálil, se zjevila bytost. Brzy se zjevila další bytost, podobná té první. Řekla mi: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ Dosvědčila mi, že Ježíš Kristus je syn Boží. A v tomto vidění jsem spatřil mnoho andělů. Když jsem obdržel toto první sdělení, bylo mi asi čtrnáct let.