2. Plán spasení

Ježíš Kristus tvoří zemi

2.1. Nebeský Otec připravil v předsmrtelné existenci plán, aby nám umožnil stát se takovými, jako je On, a dosáhnout nesmrtelnosti a věčného života. (Viz Mojžíš 1:39.) Abychom tento plán naplnili a stali se takovými, jako je náš Otec v nebi, musíme přijít k Němu a k Jeho Synu, Ježíši Kristu, a správně porozumět Jejich charakteru a vlastnostem. (Viz Jan 17:3.)

2.2. V písmech se plán Nebeského Otce nazývá plánem spasení, velikým plánem štěstí, plánem vykoupení a plánem milosrdenství. Tento plán zahrnuje Stvoření, Pád, Usmíření Ježíše Krista a všechny zákony, obřady a nauku evangelia. Morální svoboda jednání – schopnost člověka rozhodovat se a jednat sám za sebe – je rovněž nezbytným prvkem v plánu Nebeského Otce. Náš věčný pokrok závisí na tom, jak tento dar používáme. (Viz Jozue 24:15; 2. Nefi 2:27.)

2.3. Ústřední postavou v plánu Nebeského Otce je Ježíš Kristus. Plán spasení nám umožňuje, abychom se zdokonalili, získali plnost radosti, těšili se ze svých rodinných vztahů po celé věčnosti a žili navždy v přítomnosti Boží.

Související verše z písem: Malachiáš 4:5–6; 3. Nefi 12:48; NaS 131:1–4

Předsmrtelný život

2.4. Než jsme se narodili na zemi, žili jsme v přítomnosti našeho Nebeského Otce jako Jeho duchovní děti. (Viz Abraham 3:22–23.) V této předsmrtelné existenci jsme se s ostatními duchovními dětmi Nebeského Otce zúčastnili určité rady. Na oné radě Nebeský Otec předložil svůj plán a předsmrtelný Ježíš Kristus uzavřel smlouvu, že bude Spasitelem.

2.5. Se svou svobodou jednání jsme se rozhodli plán Nebeského Otce přijmout. Těm, kteří následovali Nebeského Otce a Ježíše Krista, bylo umožněno přijít na zemi, žít ve smrtelnosti a rozvíjet se směrem k věčnému životu. Lucifer, další duchovní syn Boží, se proti plánu vzbouřil. Stal se Satanem, a on a jeho následovníci byli vyvrženi z nebe a byla jim odepřena výsada obdržet fyzické tělo a žít ve smrtelnosti.

Související verše z písem: Jeremiáš 1:4–5; Židům 12:9; 2. Nefi 2:27; 3. Nefi 11:10–11

Stvoření

2.6. Ježíš Kristus pod vedením Otce stvořil nebesa a zemi. (Viz NaS 76:22–24.) Stvoření země bylo důležitou součástí Božího plánu. Bylo tak připraveno místo, kde můžeme získat fyzické tělo, kde můžeme být zkoušeni a kde můžeme rozvíjet božské vlastnosti.

2.7. Adam byl prvním člověkem, který byl stvořen na zemi. Bůh stvořil Adama a Evu ke svému vlastnímu obrazu. Všechny lidské bytosti – muži a ženy – jsou stvořeny podle obrazu Božího. (Viz Genesis 1:26–27.) Pohlaví je základní charakteristikou předsmrtelné, smrtelné a věčné totožnosti a účelu každého člověka.

Pád

2.8. V zahradě Eden spojil Bůh Adama a Evu v manželství. Když byli Adam a Eva v zahradě, nacházeli se stále v Boží přítomnosti, a mohli tak žít na věky. Žili v nevinnosti a Bůh se staral o jejich potřeby.

2.9. Zatímco byli Adam a Eva v zahradě Eden, dal jim Bůh svobodu jednání. Přikázal jim, aby nejedli zakázané ovoce – ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Poslušnost tohoto přikázání znamenala, že budou moci v zahradě zůstat. Adam a Eva však ještě nerozuměli tomu, že pokud v zahradě zůstanou, nebudou moci činit pokrok prostřednictvím toho, že by zakoušeli protivenství ve smrtelnosti. Nemohli by poznat radost, protože by nikdy nezakusili zármutek a bolest. Navíc by nemohli mít děti.

2.10. Satan Adama a Evu pokoušel, aby pojedli ze zakázaného ovoce, a oni se rozhodli tak učinit. Kvůli tomuto rozhodnutí byli vyvrženi z Boží přítomnosti a stali se padlými a smrtelnými. Přestupek Adama a Evy a změny, které v důsledku toho zakusili, včetně duchovní a fyzické smrti, se nazývají Pád. Duchovní smrt je odloučení od Boha. Fyzická smrt je oddělením ducha od smrtelného těla.

2.11. Pád je nepostradatelnou součástí plánu spasení, který připravil Nebeský Otec. V důsledku Pádu mohli mít Adam a Eva děti. Oni a jejich potomstvo mohli zažívat radost a trápení, rozeznávat dobro od zla a činit pokrok. (Viz 2. Nefi 2:22–25.)

2.12. Protože jsme potomci Adama a Evy, ocitáme se ve smrtelnosti v padlém stavu, který jsme zdědili. Jsme odloučeni od Boží přítomnosti a jsme podrobeni fyzické smrti. Také jsme zkoušeni a prověřováni skrze těžkosti smrtelného života a pokušení protivníka. Přestože nejsme zodpovědni za přestupek Adama a Evy, neseme zodpovědnost za své vlastní hříchy. Prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista můžeme překonat negativní důsledky Pádu, získat odpuštění hříchů a nakonec zažít plnost radosti.

Související verše z písem: Genesis 1:28; Mosiáš 3:19; Alma 34:9–10

Související téma: Usmíření Ježíše Krista

Smrtelný život

2.13. Smrtelný život je období, během kterého se učíme a můžeme prokázat, že budeme svobodu jednání využívat k tomu, abychom udělali vše, co nám Pán přikazuje, a připravili se na věčný život tím, že budeme rozvíjet božské vlastnosti. Činíme tak tím, že uplatňujeme víru v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření, činíme pokání, přijímáme spásné obřady a smlouvy, jako jsou křest a konfirmace, a věrně vytrváme do konce svého smrtelného života v tom, že budeme následovat příklad Ježíše Krista.

2.14. Ve smrtelnosti je náš duch spojen s naším fyzickým tělem, a to nám dává příležitosti růst a rozvíjet se tak, jak to v předsmrtelném životě nebylo možné. A protože náš Otec v nebi má hmatatelné tělo z masa a kostí, je naše tělo nezbytným předpokladem pro to, abychom mohli činit pokrok a stát se takovými, jako je On. Naše tělo je posvátné a je třeba k němu přistupovat s úctou, jako k daru od Nebeského Otce. (Viz 1. Korintským 6:19–20.)

Související verše z písem: Jozue 24:15; Matouš 22:36–39; Jan 14:15; 2. Nefi 2:27; 3. Nefi 12:48; Moroni 7:45, 47–48; NaS 130:22–23

Související témata: Božstvo; Usmíření Ježíše Krista; Obřady a smlouvy; Přikázání

Život po smrti

2.15. Až zemřeme, náš duch vstoupí do duchovního světa a bude očekávat vzkříšení. Duchové spravedlivých jsou přijímáni do stavu štěstí, který se nazývá ráj. Ti, kteří zemřou, aniž by poznali pravdu, a ti, kteří ve smrtelnosti nejsou poslušní, vstupují v posmrtném světě dočasně na místo, které se nazývá duchovní vězení.

2.16. Každý člověk bude mít nakonec příležitost naučit se zásadám evangelia a přijmout jeho obřady a smlouvy. Mnozí věrní budou kázat evangelium těm, kteří jsou ve vězení duchů. Ti, kteří se rozhodnou přijmout evangelium, činit pokání a přijmout obřady spasení, které jsou za ně vykonávány v chrámech, budou až do vzkříšení přebývat v ráji. (Viz 1. Petrova 4:6.)

2.17. Vzkříšení je opětovné spojení našeho duchovního těla s naším zdokonaleným fyzickým tělem z masa a kostí. Po vzkříšení budeme nesmrtelní – náš duch a tělo už se od sebe nikdy neoddělí. Každý člověk zrozený na zemi bude vzkříšen díky tomu, že Ježíš Kristus překonal fyzickou smrt. (Viz 1. Korintským 15:20–22.) Spravedliví budou vzkříšeni před zlovolnými a vyjdou v Prvním vzkříšení.

2.18. Po vzkříšení nastane Poslední soud. Ježíš Kristus bude soudit každého člověka, aby určil, jakou věčnou slávu obdrží. Tento soud bude založen na tužbách každého člověka a na tom, jak byl poslušen Božích příkazů. (Viz Zjevení 20:12.)

2.19. Existují tři království slávy – celestiální království, terestriální království a telestiální království. (Viz 1. Korintským 15:40–42.) Ti, kteří budou udatní ve svědectví o Ježíšovi a budou poslušni zásad evangelia, budou přebývat v celestiálním království v přítomnosti Boha Otce a Jeho Syna, Ježíše Krista, a se spravedlivými členy své rodiny.

Související verše z písem: Lukáš 24:36–39; Jan 17:3; NaS 131:1–4

Související témata: Usmíření Ježíše Krista; Obřady a smlouvy