Liahona
Syťte svou duši častou modlitbou
duben 2024


„Syťte svou duši častou modlitbou“, Liahona, 2024

Měsíční poselství časopisu Liahona, duben 2024

Syťte svou duši častou modlitbou

Potřebujeme duchovní výživu ve formě komunikace s naším Nebeským Otcem, což je požehnání, které nám je dostupné všude a vždy.

Obrázek
Enos se modlí

Foto herce, který ztvárňuje Enose: Matt Reier

Každý z nás již někdy měl hlad. Pocitem hladu nám tělo sděluje, že potřebuje výživu. A když máme hlad, víme, co musíme udělat – najíst se.

Náš duch má také signály, kterými nám dává najevo, že potřebujeme duchovní výživu. Ale zdá se, že je pro nás snazší duchovní hlad – na rozdíl od toho fyzického – prostě ignorovat.

Stejně jako existuje mnoho různých jídel, která můžeme sníst, když máme hlad, existuje také řada způsobů, jak můžeme uspokojit svůj duchovní hlad. Můžeme například hodovat na slovech Kristových (viz 2. Nefi 32:3) v písmech a ve slovech proroků. Můžeme pravidelně chodit na shromáždění a přijímat svátost (viz Nauka a smlouvy 59:9). Můžeme sloužit Bohu a Jeho dětem (viz Mosiáš 2:17).

Existuje však další zdroj duchovní výživy, který nám je dostupný vždy, v každém okamžiku našeho života, bez ohledu na okolnosti. S Nebeským Otcem můžeme vždy komunikovat prostřednictvím modlitby.

„Duše má hladověla“

Když šel prorok Enos do lesa lovit zvěř, přemýšlel o slovech „o věčném životě a o radosti svatých, jež… často slýchal svého otce promlouvati“. Tato slova mu „pronikla hluboko do srdce“ (Enos 1:3).

Protože byl Enos v takovémto duchovním rozpoložení, pocítil velkou touhu: „Duše má hladověla,“ řekl (Enos 1:4; zvýraznění přidáno).

Co Enos udělal, když pocítil, že je duchovně hlavový a že potřebuje duchovní výživu? „Poklekl [jsem] před svým Tvůrcem,“ řekl, „a volal jsem k němu v mocné modlitbě a v úpěnlivé prosbě za svou vlastní duši.“ (Enos 1:4.)

Enosův duchovní hlad byl tak velký, že se modlil „po celý den…, a když přišla noc, stále ještě… pozvedal svůj hlas vysoko, až dosáhl nebes“ (Enos 1:4). Nakonec Bůh jeho modlitbu vyslyšel a hříchy mu odpustil. Enos pocítil, že jeho vina byla zahlazena. Jeho duchovní výživa tím však neskončila.

Poznal moc víry v Ježíše Krista a celou svou duši vylil za svůj lid – dokonce i za své nepřátele. Uzavřel s Pánem smlouvy a zajistil si Jeho zaslíbení. Po této mocné modlitbě Enos vyšel mezi svůj lid, aby prorokoval a svědčil o tom, co slyšel a viděl. (Viz Enos 1:5–19.)

Ne každá modlitba bude zodpovězena tak ohromujícím způsobem, ale naše zkušenosti s modlitbou mohou být přesto hluboké a mohou nám změnit život. Z Enosovy zkušenosti s modlitbou můžeme získat důležitá ponaučení. Například:

  • Skutečná snaha o život podle evangelia nám může pomoci uvědomit si, že jsme duchovně hladoví.

  • Náš duchovní hlad nás může a má přimět pokleknout a vyhledat pomoc od Nebeského Otce.

  • Modlitba k Nebeskému Otci nás může nasytit, když jsme duchovně hladoví – a nejenom to.

  • Můžeme se modlit kdekoli a kdykoli.

  • Modlitba nám pomáhá činit pokání.

  • Modlitba může posílit naši víru v Ježíše Krista.

  • Můžeme získat osobní svědectví, že nám Nebeský Otec naslouchá a ví o nás.

  • Svědectví a síla, jež získáváme prostřednictvím modlitby, nám mohou pomoci sloužit druhým a posilovat je.

Obrázek
starší Soares jako chlapec

Má zkušenost s mocí modlitby

Podobně jako Enos jsem některá tato ponaučení získal vlastní zkušeností. Moji rodiče vstoupili do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, když jsem byl ještě malý, a sám jsem byl pokřtěn, když mi bylo osm let. Ve vztahu k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu, k Jeho znovuzřízenému evangeliu a k Jeho Církvi jsem měl vždy dobré, hřejivé pocity. Až když mi bylo téměř 16 let, začal jsem se modlit, zda jsou tyto věci pravdivé.

Náš inspirovaný biskup mě požádal, abych učil třídu Nedělní školy pro mládež. Měl jsem učit o tom, jak můžeme získat svědectví o evangeliu prostřednictvím modlitby. Tento úkol od biskupa mě přiměl k hlubšímu zamyšlení nad vlastním svědectvím. Věnoval jsem čas studiu Knihy Mormonovy a vždycky jsem pociťoval, že Církev je pravdivá. Vždy jsem věřil ve Spasitele Ježíše Krista, ale nikdy jsem si nevzal k srdci Moroniovo zaslíbení, které se nachází v Moronim 10:4–5. Nikdy jsem se nemodlil o to, zda je evangelium pravdivé.

Vzpomínám si, že jsem v srdci cítil, že pokud budu tyto mladé lidi učit, jak získat svědectví skrze modlitbu, mám se sám modlit za svědectví. Moje duše hladověla – možná jiným způsobem než Enosova, ale přesto jsem cítil duchovní touhu.

Když jsem si připravoval tu lekci, poklekl jsem a předložil Nebeskému Otci přání svého srdce, aby potvrdil pravdu, kterou jsem pociťoval ve svém nitru. Nečekal jsem žádnou velkou odezvu. Když jsem se ale Pána zeptal, zda je evangelium pravdivé, vstoupil mi do srdce krásný pocit – onen tichý a jemný hlas, který mi potvrdil, že to je pravda a že mám pokračovat v tom, co dělám.

Ten pocit byl tak silný, že bych nikdy nemohl tuto odpověď popřít a říct, že to nevím. Celý den jsem pociťoval velkou radost. Myslí jsem byl v nebi a rozjímal jsem nad tím krásným pocitem ve svém srdci.

Další neděli jsem stál před třemi nebo čtyřmi spolužáky, z nichž všichni byli mladší než já. Vydal jsem jim svědectví, že Nebeský Otec zodpoví jejich modlitby, pokud budou mít víru.

Obrázek
starší Soares

Odpověď na modlitbu, kterou starší Soares obdržel v mládí, mu umožnila svědčit – jako misionáři (nahoře), otci, manželovi a apoštolovi – o tom, že Nebeský Otec zodpovídá modlitby vyřčené s vírou.

Od té doby jsem si své svědectví udržel. Pomohlo mi při rozhodování, obzvláště ve chvílích, kdy jsem čelil těžkostem. Modlitba toho dne, spolu s dalšími svědectvími, která jsem v průběhu let získal, mi umožnila přesvědčivě svědčit lidem, že mohou dostat odpovědi od Nebeského Otce, pokud se budou modlit s vírou. To platilo, ať jsem svědčil jako misionář, církevní vedoucí, otec a manžel, a dokonce i dnes jako apoštol.

Kdy a jak se máme modlit

Samozřejmě se nemodlíme jen tehdy, když máme obzvlášť velkou duchovní nouzi. Takže kdy se máme modlit? A o co se máme modlit? Stručná odpověď zní: kdykoli a o cokoli.

Bůh je náš Nebeský Otec. Tato znalost mění způsob, jakým se modlíme. Prorok Joseph Smith učil: „Když máme určité poznání Boha, začínáme poznávat, jak k Němu přistupovat a jak se tázat, abychom obdrželi odpověď. … Když jsme připraveni přijít k Němu, On je připraven přijít k nám.“1

Náš Nebeský Otec je vždy připraven nám naslouchat a přeje si, abychom se k Němu modlili pravidelně a často. Máme se radit „s Pánem ve veškerém konání svém“ (Alma 37:37) a modlit se ráno, v poledne i večer. Máme se modlit doma, v práci, ve škole – ať už jsme kdekoli a děláme cokoli (viz Alma 34:17–26).

Máme se modlit s naší rodinou (viz 3. Nefi 18:21). Máme se modlit „nahlas i v srdci svém, veřejně i v soukromí“ (Nauka a smlouvy 81:3). A „když k Pánu [nevoláme], nechť je srdce [naše] plné, pohnuté neustále k modlitbě k němu za blaho [naše] a také za blaho těch, kteří jsou kolem [nás]“ (Alma 34:27). A musíme se vždy modlit k Otci ve jménu Ježíše Krista. (Viz 3. Nefi 18:19–20).

Obrázek
Joseph Smith jako mladý muž

Ilustrace znázorňující Josepha Smitha: Walter Rane, nesmí být kopírováno

Jak přistupovat k Nebeskému Otci

Náš Otec v nebi nám chce žehnat. A také to činí, pokud o to požádáme. Prorok Joseph Smith učil: „Pamatujte na to, že když nežádáme, nemůžeme nic obdržet; tudíž žádejte ve víře, a obdržíte taková požehnání, která Bůh považuje za vhodné vám udělit.“2

Naše pravidelné a časté modlitby jsou nezbytnou součástí vyvážené duchovní stravy pro naše lačné duše. Rozmlouvání s Nebeským Otcem prostřednictvím modlitby je dostupné a žádoucí vždy a všude.

Jeden z mých oblíbených veršů učí o tom, jak máme přistupovat k našemu Nebeskému Otci, když poklekáme k modlitbě: „Buď pokorný; a Pán tvůj Bůh tě povede za ruku a dá ti odpověď na modlitby tvé.“ (Nauka a smlouvy 112:10.) Pokud budeme pokorní a poslušní, Nebeský Otec bude s námi. Povede nás za ruku. Bude nás inspirovat v tom, kam jít a co udělat. Zodpoví naše modlitby podle své vůle, způsobu, načasování a dokonalé znalosti toho, co je pro nás dobré.

Máme na to pamatovat a vážit si příležitostí přistupovat k Božímu trůnu a přijímat požehnání z Jeho rukou.

Poznámky

  1. Učení presidentů Církve: Joseph Smith (2008), 41.

  2. Učení presidentů Církve: Joseph Smith, 129.