Volejte nejprve mně

Diana Loskiová, Pensylvánie, USA

Jsem ráda, že jsem nepromarnila šanci pomoci sestře, která mě potřebovala a kterou jsem potřebovala i já.

Obrázek

starší žena a mladší žena spolu hovoří

Když se mi jako mladé matce narodilo naše první děťátko, můj manžel ještě studoval na vysoké škole. Oba jsme pracovali na poloviční úvazek, abychom vyšli s penězi.

Těšila jsem se na den volna, kdy jsem nemusela do práce, a naplánovala jsem si, že se v televizi podívám na jeden starý film. Bylo to v době, kdy ještě neexistovaly DVD přehrávače nebo streamovací služby.

Film začínal v ideální době – v 10:00, kdy náš synek obvykle spal. Hrál v něm Cary Grant, jedna z mých oblíbených amerických filmových hvězd.

Večer před mým očekávaným volným dnem mi zavolala presidentka Pomocného sdružení sboru. Jedna sestra v našem sboru měla mírnou mrtvici a potřebovala, aby se o ni někdo následující den postaral, než se její syn vrátí z práce.

„Udělala bych to sama, ale mám tu návštěvu,“ řekla presidentka Pomocného sdružení. Vysvětlila, že už neví, koho jiného by o to požádala, a nabídla mi, že mi pohlídá syna, zatímco se budu starat o onu sestru. Zdráhavě jsem souhlasila.

Následujícího rána jsem k ní svého syna zavezla a jela jsem navštívit onu sestru. Jmenovala se Luise a okamžitě jsem k ní pocítila velkou náklonnost. Byla již ve věku, kdy by mohla být mou babičkou, která mi nedávno zemřela.

Pomohla jsem jí s oblékáním a pak jsem jí připravila snídani. Usadila se do křesla a pustila televizi. Blížila se desátá hodina. Když pomocí dálkového ovladače prošla všechny programy, posteskla si: „V televizi dnes vůbec nic nedávají.“

Chvíli jsem váhala, ale a pak jsem navrhla: „Na programu 11 dávají film s Carym Grantem.“

„Vážně?“ zeptala se. „Zbožňuji Caryho Granta!“

Na film jsme se podívaly společně a moc jsme si to užily. Pak mi vyprávěla příběhy ze svého života, z doby, kdy jí bylo tolik jako mně. Povídali jsme si o jejím synovi a pak o tom mém. Mluvila o Církvi a o tom, a jak jí chybí.

Když se její syn vrátil domů, slíbila jsem, že zase přijdu. Presidentce Pomocného sdružení jsem pak řekla, aby volala nejprve mně, kdyby Luise opět potřebovala pomoc.

Asi za dva týdny dostala Luise další mrtvici a zemřela dříve, než jsem měla možnost ji znovu navštívit. Strávily jsme spolu pouhých devět hodin a podívaly se společně na jeden film, ale pro mne se stala drahou přítelkyní. Často na ni myslím.

Jsem vděčná, že jsem nepromarnila šanci pomoci sestře, která mě potřebovala – a kterou jsem potřebovala i já, i když jsem si to neuvědomovala.