Mladí dospělí
Naše motivace k životu podle evangelia
Vždy narazíme na něco, co nám bude připadat jako „tvrdá řeč“. Ale vždy budeme mít možnost rozhodnout se pro víru namísto pro pochyby či nejistotu.
Na cestě učednictví nás doprovázejí nesčetná požehnání – „viditelná i neviditelná“.1 Jsou ale chvíle, kdy tato cesta, nehledě na její požehnání, není snadná, ani pohodlná. Stát se učedníkem Ježíše Krista vyžaduje úsilí a oběť a někdy je těžké najít motivaci k tomu, abychom žili podle přikázání a tyto oběti přinášeli.
Jakožto mladí dospělí se nejspíše snažíte zvládat různé nové zodpovědnosti; činit rozhodnutí, která ovlivní celý váš život; a zjistit, jak bude po zbytek vašeho života vypadat vaše osobní cesta učednictví. Navíc může být mezi církevními zásadami či historií nebo v nauce evangelia něco, čemu úplně nerozumíte; nebo máte pokušení, s nimiž zápasíte; nebo stále čekáte na určitá požehnání či na zodpovězení otázek ohledně plánu, který pro vás Bůh má.
Někteří z nás si občas mohou klást otázku, zda život podle evangelia stojí za požehnání, jež nám jsou slibována. Můžeme namítat, že se do Církve nehodíme, že je to moc náročné nebo že otázek je více než odpovědí. Avšak ve skutečnosti vše závisí na naší motivaci. Proč děláte to, co děláte, a žijete tak, jak žijete? Proč dál dodržujete přikázání, dokonce i tehdy, když si toho nikdo kolem nevšímá?
Nehledě na to, kdo jste, a v jaké fázi života se právě nacházíte, rozhodnutí najít motivaci tím, že budete pěstovat víru ve Spasitele a v Jeho evangelium, je na vás.
Ke komu půjdeme?
Najít motivaci žít podle evangelia a udržet si ji je výzva, která se stěží týká jen naší doby. Dokonce i v době, kdy byl Spasitel na zemi, bylo pro lidi těžké porozumět zásadám, kterým učil, a tudíž je dodržovat. Několik Jeho učedníků naslouchalo tomu, když vysvětloval myšlenku, která, jak se zdálo, je urazila – mluvil o své roli jakožto o chlebu života. (Viz Jan 6:35–58.) Reagovali skepticky a namítli: „Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti?“ (Jan 6:60.)
Když Kristus viděl, že je pro ně těžké této nauce věřit, či ji přijmout, zeptal se jich: „To vás uráží?“ (Jan 6:61.) Mnozí Jeho učedníci, místo aby dali přednost víře před pochybami, „odešli zpět, a nechodili s ním více“. (Jan 6:66.)
Když se Kristus zeptal ostatních svých učedníků, zda i oni chtějí „odjíti“, Petr mu odpověděl tím jediným způsobem, kterým lze ve skutečnosti odpovědět: „K komu půjdeme? Slova věčného života máš.“ (Jan 6:67–68.)
Zdroj naší motivace
Petr znal zdroj své motivace. Spočíval na tom hlavním důvodu, proč v evangeliu děláme to, co děláme – v našem svědectví o Ježíši Kristu a v naší víře v Něho. „My jsme uvěřili, a poznali,“ prohlásil Petr, „že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.“ (Jan 6:69; zvýraznění přidáno.) Když získáme totéž pevné přesvědčení o Ježíši Kristu, o Jeho božskosti a o Jeho díle, budeme moci i my nalézt motivaci žít dál podle evangelia – dokonce i když nám to bude připadat těžké, dokonce i když si toho nikdo jiný nevšimne a dokonce i když si nebudeme jisti, zda to vůbec chceme.
Vždy narazíme na něco, co nám bude připadat jako „tvrdá řeč“. Ale vždy budeme mít možnost rozhodnout se pro víru namísto pro pochyby či nejistotu. Starší L. Whitney Clayton z Předsednictva Sedmdesáti řekl: „Rozhodnutí věřit je to nejdůležitější rozhodnutí, které kdy učiníme.“2
Co tedy máme dělat, pokud zjistíme, že ona „tvrdá řeč“ je adresována nám?
1. Řiďte se příkladem Petra a dalších učedníků, kteří zůstali věrnými, i když by bylo jednoduché „odjíti“. Naslouchejte radám proroků, apoštolů a dalších vedoucích:
„Ve chvílích obav, pochybností či těžkostí se držte pozice, kterou jste již dobyli. … Držte se pevně toho, co již víte, a zůstaňte silní, dokud nepřijde dodatečné poznání.“3
„[Udělejte] jen jeden krok směrem k víře – a pak další. [Snažte] se zaměřit na pravdy, kterým věří[te], a umožnit jim, aby [vám] naplnily mysl a srdce. …
… [Začněte] se základními pravdami evangelia.“4
2. Zůstaňte nablízku písmům a řiďte se jejich učením:
„Každý den s modlitbou [studujte] Knihu Mormonovu a [přemítejte] o ní.“5
„Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jestli to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe.“ (Jan 7:17.)
„Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko.“ (Jakub 1:22.)
3. Dál dodržujte přikázání.
„Odpovědi na naše upřímné otázky přicházejí tehdy, když je upřímně hledáme a když žijeme podle přikázání. … Víra může přesáhnout hranice současného rozumového poznání.“6
„Pokud budete nadále poslušní, … obdržíte poznání a porozumění, které hledáte.“7
Koneckonců naše motivace zkrátka závisí na tom, co řekl Petr. Věříme tomu, že Ježíš je Kristus, že vede svou Církev a že má slova věčného života? Má naše víra v Něj přednost před „tvrdou řečí“, které možná v daný okamžik nerozumíme?
Odměny plynoucí z žití podle evangelia
Když se rozhodneme milovat a následovat Boha a Ježíše Krista a dodržovat přikázání i tehdy, když jim úplně nerozumíme, odměny jsou nezměřitelné. Přirozený člověk se ptá: „Co z toho budu mít?“ Učení evangelia odpovídá: „Pokoj v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde“; místo připravené pro vás v příbytcích Boha; vše, co Nebeský Otec má; „nikdy [nekončící] štěstí“ (viz NaS 59:23; Eter 12:34; NaS 84:38; Mosiáš 2:41); a jak řekl starší Dieter F. Uchtdorf z Kvora Dvanácti apoštolů: „Zde [v Církvi] naleznete to, co je drahocennější než všechno ostatní. … Svědčím o tom, že zde naleznete slova věčného života, zaslíbení požehnaného vykoupení a cestu k pokoji a štěstí.“8 A toto je jen několik odměn.
Když se věnujeme následování Krista a tomu, abychom byli poslušni Jeho přikázání, je nám slíbeno toto všechno i mnohé další. To neznamená, že tato cesta bude vždy snadná či pochopitelná, ale požehnání, která jsou nám slíbena, když zůstaneme silní, budou přicházet během našeho života i po něm.
Ať již jsou však tato požehnání jakkoli neuvěřitelná, nemají být naší hlavní motivací k žití podle evangelia. Ať již máte jakékoli otázky, ať již nerozumíte jakékoli nauce, klíčem k vaší motivaci žít podle Kristova evangelia bude vaše víra v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření – právě tak jako tomu bylo i v případě Petra a dalších.
„Naše motivy a myšlenky ve svém důsledku ovlivňují naše skutky,“ řekl starší Uchtdorf. „Svědectví o pravdě znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista je nejmocnější motivující silou v našem životě. Ježíš opakovaně zdůrazňoval moc dobrých myšlenek a správných motivů: ‚Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.‘ (NaS 6:36.)
Svědectví o Ježíši Kristu a o znovuzřízeném evangeliu nám pomůže poznat v našem životě konkrétní Boží záměr, který s námi má, a poté podle něj jednat. Poskytuje nám ujištění o skutečnosti, pravdě a dobrotě Boha, o učení a usmíření Ježíše Krista a o božském povolání proroků posledních dnů.“9
Pokud jde o mě, budu se dál snažit, i když to může být někdy těžké. Budu se dál modlit a studovat písma. Budu se každý den snažit posilovat svědectví o Spasiteli. A budu se dál snažit žít tak, jak by si přál, abych žila, a budu se spoléhat na Jeho slova a na Jeho žijící proroky a apoštoly, abych se dozvěděla, jak na to. Přitom všem se budu spoléhat na motivaci, která nevychází jen z mé víry v Něho a z mé lásky k Němu, ale i z Jeho věčné oběti za mě a lásce ke mně.