Poselství Prvního předsednictva, srpen 2014
Boží sklizeň
Pro jednu malou semenářskou společnost kdysi pracovala žena jménem Christa. Svou práci měla moc ráda. Žasla nad tím, že každé maličké semínko, které prodala, má schopnost proměnit se v něco vskutku zázračného – v mrkev, v hlávku zelí nebo dokonce v mohutný dub.
Christa seděla u počítače a s radostí přijímala objednávky a odpovídala na dotazy. Jednoho dne se ale na ni jakýsi zákazník obrátil se stížností, která ji překvapila.
„Ta semínka nerostou,“ řekl zákazník. „Koupil jsem je před dvěma měsíci a stále nic.“
„Zasadil jste je do dobré půdy a zajistil jim dostatečné množství vody a slunečního svitu?“ zeptala se Christa.
„To ne, ale svůj díl práce jsem udělal,“ odvětil zákazník. „Koupil jsem semínka. Koneckonců dáváte záruku, že porostou.“
„Vy jste je ale nezasadil?“
„Samozřejmě, že ne! To by znamenalo, že bych si umazal ruce.“
Christa o tom přemýšlela a dospěla k tomu, že je nutné sepsat pokyny pro zasazení semínek. Řekla si, že první pokyn bude znít takto: „Chcete-li, aby semínka vyklíčila, musíte se řídit pokyny pro jejich zasazení. Nemůžete je odložit na poličku a očekávat, že porostou.“
Netrvalo dlouho a překvapila ji další stížnost.
„Ta semínka vůbec neplodí,“ stěžoval si zákazník.
„Zasadil jste je do dobré půdy?“ zeptala se Christa. „Zajistil jste pro ně dostatečné množství vody a slunečního svitu?“
„Ale ano,“ trval na svém zákazník. „To všechno jsem udělal – přesně jak je to uvedeno na obalu. Ale nerostou.“
„A stalo se vůbec něco? Vyklíčila?“
„Nestalo se nic,“ řekl zákazník. „Zasadil jsem přesně podle pokynů. Doufal jsem, že budu mít k večeři rajčata. Teď jsem z toho velmi zklamaný.“
„Počkejte,“ řekla Christa. „Chcete říci, že jste ta semínka zasadil dnes?“
„Samozřejmě, že ne,“ odvětil zákazník. „Zasadil jsem je před týdnem. Nečekal jsem, že rajčata uvidím hned první den – byl jsem trpělivý. Řeknu vám, že jsem je od té doby hodně zaléval a taky jsem se hodně načekal.“
Christa si uvědomila, že bude muset přidat další pokyn: „Tato semínka rostou podle zákonů přírody. Pokud semínka zasadíte dnes ráno a čekáte, že budete sklízet rajčata za necelý týden, budete zklamáni. Musíte být trpěliví a čekat, dokud to za vás příroda nezařídí.“
Všechno šlo bez problémů, dokud se Christa nesetkala s další stížností.
„Vaše semínka mě moc zklamala,“ spustil zákazník. „Zasadil jsem je přesně podle doporučení na sáčku. Zaléval jsem je, měla dostatek slunečního svitu a čekal jsem, až začnou plodit.“
„Vypadá to, že jste postupoval správně,“ řekla Christa.
„To ano,“ odpověděl zákazník. „Ale vyrostla mi cuketa!“
„Podle mých záznamů jste si ale přesně ta semínka objednal,“ odvětila Christa.
„Ale já nechci cuketu – já chci dýně!“
„Tomu nerozumím.“
„Zasadil jsem semínka do dýňového záhonu – do stejné půdy, ve které mi vloni vyrostly dýně. Každý den jsem rostlinky chválil a říkal jsem jim, že z nich vyrostou nádherné dýně. Ale místo velkých kulatých oranžových dýní jsem vypěstoval dlouhé zelené cukety. Spoustu cuket!“
Christa si poté uvědomila, že ony pokyny možná nejsou postačující a že je zapotřebí vysvětlit určitou zásadu: „To, co sklidíte, závisí na tom, jaká semínka zasadíte a kdy je zasadíte.“
Zákon sklizně
Apoštol Pavel učil o Boží sklizni:
„Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i [sklízet].
Nebo kdož rozsívá tělu svému, z těla žíti bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný.
Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme [sklízet], neustávajíce.“ (Galatským 6:7–9.)
V nedávné době nám Pán dal další moudrý postřeh týkající se tohoto nezměnitelného zákona:
„Je zákon, neodvolatelně ustanovený v nebi před založením tohoto světa, na němž jsou všechna požehnání založena –
A když získáme jakékoli požehnání od Boha, je to skrze poslušnost onoho zákona, na němž je založeno.“ (NaS 130:20–21.)
Co zasadíme, to sklidíme.
Boží sklizeň je nepředstavitelně nádherná. Ti, kteří Ho ctí, obdrží Jeho hojná požehnání mírou „dobrou, natlačenou, a natřesenou, a [překypující]. … [Neboť] touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám zase odměřeno.“ (Lukáš 6:38.)
Tak jako pozemská semínka vyžadují určité úsilí a trpělivost, totéž platí i o mnohých požehnáních z nebes. Nemůžeme odložit své náboženství na poličku a očekávat, že budeme sklízet duchovní požehnání. Pokud ale zasadíme měřítka evangelia do každodenního života své rodiny a budeme o tato měřítka pečovat, je velmi pravděpodobné, že naše děti vyrostou a přinesou duchovní plody, které budou mít nesmírnou hodnotu pro ně samotné i pro budoucí generace.
Boží odpovědi na naše modlitby nepřicházejí pokaždé hned – někdy se zdá, že nepřicházejí vůbec – ale Bůh ví, co je pro Jeho děti nejlepší. Jednou budeme dozajista vidět jasněji, a pak poznáme dobrotivost a štědrost nebes.
Do té doby je naším cílem a velkým potěšením kráčet ve šlépějích našeho Mistra a Spasitele a vést dobrý a vytříbený život, abychom onu zaslíbenou a drahocennou sklizeň Božích nedocenitelných požehnání získali.
Co zasadíme, to sklidíme.
Takový je zákon nebes.
Takový je zákon Boží sklizně.
© 2014 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v USA. Vydání v angličtině schváleno: 6/14. Přeložení schváleno: 6/14. Název v originále: First Presidency Message, August 2014. Czech. 10868 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
Diskutujte s těmi, které navštívíte, o tom, jak se zákon Boží sklizně týká mezilidských vztahů, obrácení a svědectví či cílů týkajících se profesní dráhy a vzdělání. Také byste mohli přečíst verše z písem, které se tohoto zákona týkají, a zamyslet se nad nimi – např. Přísloví 11:18; 2. Korintským 9:6 a Alma 32. Povzbuďte je, aby posoudili své dřívější cíle a stanovili si nové, aby tak dosáhli spravedlivých výsledků. Pomozte jim vytvořit si plán, který jim pomůže důsledně usilovat o dosažení dlouhodobých záměrů.