Mládež
Mohu se i já podělit o Knihu Mormonovu?
Autor žije ve Washingtonu v USA.
Během prvního ročníku na střední škole vyzval učitel semináře naši třídu, abychom dali výtisk Knihy Mormonovy svým přátelům, kteří nebyli členy Církve. I přesto, že jsem byl neuvěřitelně nesmělý, jsem výzvu přijal.
Trvalo mi několik dní, než jsem sebral odvahu, ale nakonec jsem během přestávky na oběd knihu dal své přítelkyni Britny a vydal jsem krátké svědectví. Britny mi za knihu poděkovala.
Na konci onoho školního roku se Britny přestěhovala, ale zůstali jsme v kontaktu. Pověděla mi o své nové škole a o tom, že skoro všichni její přátelé jsou členy Církve, ale nikdy se mnou nehovořila o ničem duchovním.
To se změnilo před tím, než jsem odjel na misii. Dostal jsem od Britny zprávu, v níž stálo, že pro mě má velkou novinu: bude pokřtěna a chce mi poděkovat za to, že jsem její přítel a že jsem jí byl dobrým příkladem.
Bůh vzal plachého patnáctiletého chlapce bez jakýchkoli misionářských zkušeností a vedl ho, aby se podělil o evangelium s někým, o kom věděl, že jej přijme. Vím, že pokud budeme naslouchat Duchu, všichni kolem sebe můžeme nalézt ty, kteří čekají na to, aby se dozvěděli o znovuzřízeném evangeliu. Vím, že když pomůžeme přivést byť i jen jednoho člověka k Pánu, „jak veliká bude radost [naše s ním] v království [našeho] Otce!“ (NaS 18:15.)