Kam patřím
Dorota Musiałová, Polsko
Předtím, než jsem vstoupila do Církve, jsem byla v životě velmi nešťastná. Když mi bylo sedm let, rodiče se rozvedli a tatínek šel do vězení. Maminka byla alkoholička a přišla o vše, co pro ni bylo důležité. Já jsem byla svěřena do pěstounské péče.
Vzhledem k těmto okolnostem jsem dospívala mnohem rychleji než většina mých vrstevníků. Stále jsem měla pocit, že nikam nezapadám, a proto jsem neustále něčemu vzdorovala. Když jsem byla ještě velmi mladá, začala jsem kouřit a dělat i další věci, o kterých dnes vím, že jsou v rozporu se Slovem moudrosti. Byla jsem si jista, že jsem v životě odsouzena k neúspěchu.
Avšak v jedné věci jsem štěstí nacházela – v pomoci lidem. Někdy jsem jim pomohla uklidit, jindy jsem naslouchala jejich životním příběhům. Zoufale jsem se snažila o to, aby lidé věděli, že se na mě mohou spolehnout. Když jsem jela jednou na dovolenou, setkala jsem se s jistou starší ženou, které jsem se rozhodla pomoci tím, že jí budu naslouchat. Byla křesťanka a začala si se mnou povídat o náboženství.
Nikdy jsem ve skutečnosti v Boha nevěřila. Když jsem si občas pomyslela, že možná existuje, obviňovala jsem Ho z potíží, které jsem prožívala. Ale když tato žena popisovala důležitost víry v Boha, zaujalo mě to. Předtím, než jsem odešla, řekla něco obzvláště zajímavého: „Mormoni dodržují Boží přikázání.“
Nikdy jsem o mormonech nic neslyšela, a tak jsem po příchodu domů začala pátrat na internetu. Navštívila jsem stránky Mormon.org a objednala jsem si zdarma výtisk Knihy Mormonovy. O několik dní později mi ji doručili misionáři.
Nebyla jsem si jista, zda mohu začít věřit v Boha, ale misionáři mi pomohli poznat, že v Něho nejen věřit mohu, ale že Ho také mohu poznat. Když jsem se začala modlit a studovat Knihu Mormonovu, ocitla jsem se na nádherné cestě hledání štěstí. Přestala jsem kouřit. Přestala jsem Boha obviňovat a začala jsem Mu děkovat za vše dobré, co v životě mám. Poznala jsem, že Jeho Syn trpěl za mé hříchy a za veškerou bolest, kterou jsem kdy pociťovala. 28. října 2007 jsem byla pokřtěna do Jeho Církve.
Kdybych osobně neprožila změnu ze zklamání ke štěstí, nevěřila bych, že je to možné. Dnes mám ráda své povolání v Primárkách a jsem vděčná za to, že jsem měla příležitost pomoci zorganizovat projekt služby na konferenci mladých svobodných dospělých v Polsku. Ke štěstí, které jsem nalezla v evangeliu Ježíše Krista, přispělo i to, že mohu pravidelně pomáhat druhým skrze církevní službu. Vše, co dnes dělám, dělám s čistou láskou díky Ježíši Kristu. Věřím, že život je krásný, a že i když máme těžkosti, budeme-li následovat Spasitele, nebudeme ztraceni.
Žena, se kterou jsem se setkala, měla pravdu: mít víru v Boha je zcela zásadní. V tomto světě nedokážeme najít své místo, pokud Ho nepoznáme. Jsem vděčná za to, že mám konečně místo, kam vím, že patřím.