2012
Zvláštní potřeby a poskytování služby
září 2012


Poselství navštěvujících učitelek, září 2012

Zvláštní potřeby a poskytování služby

S modlitbou si prostudujte tento materiál, a jak to bude vhodné, diskutujte o něm se sestrami, které navštěvujete. Použijte uvedené otázky, abyste díky nim tyto sestry posílily a aby se Pomocné sdružení stalo aktivní součástí vašeho života.

Obrázek
Logo Pomocného sdružení

Víra, rodina, služba

„Potřeby druhých jsou všudypřítomné,“ řekl president Thomas S. Monson, „a každý z nás může udělat něco, co pomůže někomu jinému. … Dokud neztratíme sami sebe ve službě druhým, náš život má jen malý význam.“1

Jako navštěvující učitelky můžeme důvěrně poznat sestru, kterou navštěvujeme, a zamilovat si ji. Vaše služba těm, které navštěvujete, vyplyne přirozeně z vaší lásky k nim (viz Jan 13:34–35).

Jak můžeme poznat, jaké duchovní a časné potřeby naše sestry mají, abychom jim mohly poskytnout pomoc, když ji potřebují? Jako navštěvující učitelky jsme uschopněny k získávání inspirace, když se modlíme za ty, které navštěvujeme.

Udržování pravidelného kontaktu s našimi sestrami je také důležité. Osobní návštěvy, telefonáty, zanechání povzbuzujícího vzkazu, e-maily, posezení se sestrou, upřímná pochvala, projevení zájmu o sestru na shromáždění, pomoc v případě nemoci či nouze a všechny další skutky služby nám pomáhají vzájemně nad sebou bdít a posilovat se.2

Navštěvující učitelky mají podávat zprávu o svých sestrách, o jejich případných zvláštních potřebách a o službě, kterou jim poskytly. Tento způsob podávání zprávya naše služba sestrám svědčí o naší oddanosti.3

Z písem

Jan 10:14–16; 3. Nefi 17:7, 9; Moroni 6:3–4

Z naší historie

Vzájemná služba byla vždy srdcem navštěvujícího učení. Neustávající službou projevujeme laskavost a přátelství, jež přesahují pouhé měsíční návštěvy. Rozhodující je naše péče.

„Prosím naše sestry, aby se přestaly trápit tím, zda stihnou zatelefonovat nebo vykonají čtvrtletní či měsíční návštěvu,“ prohlásila Mary Ellen Smootová, třináctá generální presidentka Pomocného sdružení. Požádala nás, abychom „se namísto toho soustředily na pečování o křehké duše“.4

President Spencer W. Kimball (1895–1985) učil: „Je nutné, abychom si v království vzájemně sloužili.“ Zdůraznil však, že všechny skutky služby nemusí být hrdinské. Řekl, že „naše skutky služby často představuje pouhé povzbuzení či pomoc s každodenní prací. Jak úžasný dopad však mohou mít … malé avšak dobře uvážené činy!“5

Odkazy

  1. Thomas S. Monson, „Co jsem dnes pro někoho udělal?“ Liahona, listopad 2009, 84–85.

  2. Viz Handbook 2: Administering the Church (2010), 9.5.1.

  3. Viz Handbook 2, 9.5.4.

  4. Mary Ellen Smoot, Daughters in My Kingdom: The History and Work of Relief Society (2011), 117.

  5. Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball (2006), 82.

Co mohu dělat?

  1. Usiluji o osobní inspiraci, abych věděla, jak uspokojit duchovní a časné potřeby jednotlivých sester, o které jsem pověřena pečovat?

  2. Jak poznají sestry, o které pečuji, že mi na nich a na jejich rodině záleží?