Poselství Prvního předsednictva, červenec 2012
Vždy uprostřed
V kalendářích mnoha zemí červenec označuje střed roku. Zatímco počátky a konce bývají oslavovány a vzpomínány, středy často zůstávají nepovšimnuty.
Počátky jsou dobou, kdy si dáváme předsevzetí, plánujeme a sršíme energií. Konce jsou dobou, kdy zvolňujeme a můžeme zakoušet pocity završení nebo ztráty. Když však máme ten správný postoj a představujeme si sami sebe uprostřed, může nám to pomoci nejen porozumět životu o něco lépe, ale také učinit svůj život o něco smysluplnějším.
Uprostřed misionářské práce
Při rozhovorech s našimi mladými misionáři jim často říkávám, že se nacházejí uprostřed své misie. Ať už přijeli včera, nebo budou zítra odjíždět domů, žádám je, aby na sebe vždy hleděli tak, jako by byli právě uprostřed.
Noví misionáři mohou mít pocit, že jsou příliš nezkušení na to, aby pracovali efektivně, a tak odkládají den, kdy promluví nebo budou jednat se sebedůvěrou a smělostí. Zkušení misionáři, jejichž misie se blíží ke konci, mohou být smutní z toho, že jejich misie končí, nebo mohou zvolnit, protože přemýšlejí o tom, co budou dělat po misii.
Bez ohledu na situaci a místo, kde slouží, je pravdou, že Pánovi misionáři každý den zasévají bezpočet semének dobrých zvěstí. Když na sebe budou vždy hledět tak, jako by byli uprostřed své misie, dodá to těmto věrným zástupcům Páně odvahu a energii. To, co platí pro misionáře na plný úvazek, platí i pro každého z nás.
Vždy se nacházíme uprostřed
Tato změna náhledu na věc je více než jen pouhá hříčka mysli. Za myšlenkou, že se vždy nacházíme uprostřed, stojí vznešená pravda. Když na mapě vyhledáme svou polohu, jsme v pokušení říci, že stojíme na začátku. Při bližším prozkoumání však zjistíme, že ať už jsme kdekoli, jsme vždy uprostřed nějakého většího místa.
To, co platí pro prostor, platí i pro čas. Můžeme mít pocit, že jsme na počátku nebo na konci svého života, když si to však promítneme na pozadí věčnosti – když si uvědomíme, že náš duch existoval déle, než jsme schopni změřit, a že díky dokonalé oběti a Usmíření Ježíše Krista bude naše duše existovat po věčnost, která nastane –, pak můžeme rozeznat, že jsme skutečně uprostřed.
Nedávno jsem pocítil vnuknutí změnit náhrobní kámen svých rodičů. Čas ke hrobu nebyl laskavý a já jsem měl pocit, že nový náhrobní kámen by se k jejich příkladnému životu hodil lépe. Když jsem pohlédl na data narození a úmrtí, která na náhrobním kameni pojí běžná bezvýznamná pomlčka, tento malý symbol délky života náhle zaplavil mou mysl a srdce spoustou silných vzpomínek. Každá z těchto drahocenných vzpomínek odráží okamžik uprostřed života mých rodičů a uprostřed mého života.
Ať už jsme jakéhokoli věku, na jakémkoli místě, když se nám v životě něco přihodí, jsme vždy uprostřed. A co víc, uprostřed zůstaneme už na věky.
Naděje středové pozice
Ano, během života nastanou okamžiky počátku a okamžiky konce, ale ty budou pouze orientačními body na cestě po velikém středu našeho věčného života. Ať jsme na počátku, nebo na konci, ať jsme mladí, nebo staří, Pán nás může použít ke svému účelu, pokud jen odložíme všechny myšlenky, které omezují naši schopnost sloužit, a dovolíme Jeho vůli, aby formovala náš život.
Žalmista říká: „Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.“ (Žalm 118:24.) Amulek nám připomíná, že „tento život je dobou na to, aby se lidé připravili na setkání s Bohem; ano, vizte, den tohoto života je dnem na to, aby lidé vykonávali práce své“. (Alma 34:32; zvýraznění přidáno.) A básnířka přemítá: „Navěky – se skládá z mnoha Nyní.“1
Nacházet se vždy uprostřed znamená, že hra nikdy nekončí, naděje nikdy není ztracena a porážka nikdy není definitivní. Neboť bez ohledu na to, kde nebo v jaké situaci se nacházíme, line se před námi věčnost počátků a věčnost konců.
Vždy se nacházíme uprostřed.
© 2012 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vytištěno v Německu. Vydání v angličtině schváleno: 6/11. Přeložení schváleno: 6/11. Název v originále: First Presidency Message, July 2012. Czech. 10367 121
Náměty pro výuku z tohoto poselství
S rodinou můžete diskutovat o tom, jakým způsobem se nacházejí „vždy uprostřed“, i když jsou v nějakém ohledu na počátku nebo na konci. Povzbuďte je, aby se naplno věnovali svým současným činnostem a neulpívali na minulosti ani nečekali na příští činnost nebo projekt. Můžete navrhnout, aby si jako rodina vybrali něco, co jim pomůže tyto rady uplatnit v životě, a aby si stanovili datum, do kterého předpokládají, že svého cíle dosáhnou.